VYBERTE SI REGION

Z odvážných kousků principála tuhne divákům krev v žilách

BEROUN -Prostorné šapitó vyrostlo tento týden u autobusového nádraží v Berouně. Národní cirkus Jo-Joo přijel představit obyvatelům města, a nejen jim, svou nejnovější show, se kterou sklidil úspěch i v americkém Las Vegas.

21.10.2007
SDÍLEJ:

Jaromír Joo a levhartice Nova.Foto: DENÍK/Ondřej Čermák

Představení tohoto věhlasného cirkusu, který se do Berouna vrací pravidelně jednou za dva roky, mohou diváci zhlédnout až do zítřka.

Pak poputuje na další štaci, tentokrát do Kladna.

Ačkoli tradiční maringotky, se kterými byli lidé tohoto řemesla spojovaní, vystřídaly moderně vybavené karavany, stále má cirkusový život pro obyčejné smrtelníky svůj půvab.

"Na lidi z maringotek nedám dopustit a rozhodně bychneměnil," říká šéf Národního cirkusu Jo-Joo Jaromír Joo.

* Vaše představení je pokaždé jedna velká show. Na co se tentokrát mohou lidé těšit?
Diváci uvidí vystoupení, která jsme předvedli v USA v Las Vegas, New Orleans, Nevadě. Las Vegas je pro nás nejvyšší špička. Pro toho, kdo tam účinkoval, je to skutečně velké ocenění. Dále se mohou návštěvníci těšit třeba na lidskou chobotnici a na spoustu nových, neobvyklých věcí, které v jiném cirkuse nemohou spatřit. Chybět nemohou ani zvířata. V manéži představíme tygry, leoparda, pumu americkou, hady, krokodýly i nové vystoupení opic, které předvádí rodina Flinstoneova.

* V čem se snažíte odlišit od ostatních cirkusů?
Naše internetové stránky podle slov mého manažera navštívilo již přes osmdesát tisíc lidí a každý píše, že jsme nejlepší. Hlas lidu, hlas boží. My se zkrátka snažíme o nové pojetí, je to cirkus nové doby. V našem případě vlastně propojujeme cirkus du soleil s tradicí. Do programu zařazujeme cirkusový balet, využíváme divadelní kostýmy. Důkazem, že se jedná o krok správným směrem, je návštěvnost. Téměř pokaždé máme vyprodáno. A to je ta největší odměna, jakou si můžeme přát.

* Každé malé dítě aspoň jednou zatoužilo po kočovném životě cirkusáků, ale vyzkouší si ho jen vyvolení. Jaký je to pocit být ředitelem, nebo vlastně principálem?
Ředitelů je moc, ale principálů jen několik. A jaký je to život? Vlastně jako každý jiný, pokud děláte práci, kterou milujete. Jedním slovem šťastný. Kdo má svou práci jako koníčka, je spokojený člověk. A mě skutečně nic jiného nebaví, jen zvířata, cirkus, literatura a samozřejmě rodina.

Jsem vlastně jediný, kdo může mým zvířatům život zpříjemnit. Beru je na procházky, pouštím do výběhu, hraji si s nimi. Například před chvílí jsem vylezl od tygrů a to jsou chvíle, kdy jsem naprosto šťastný. Jsem s nimi dvakrát až třikrát denně ve výběhu a pokaždé mě psychicky neuvěřitelně ovlivní. Samozřejmě v pozitivním smyslu slova.

* Váš přístup k šelmám je skutečně obdivuhodný a pomyslný klobouk před vámi smekají i zaměstnanci cirkusu.
Je pravda, že máme nyní nové tygry a mám je skutečně dobře vychované. Dospělý tygr se přitom nedá ochočit. Ale to si vlastně protiřečím. Před měsícem jsme přivezli čtyřletého tygra a já s ním už nyní chodím na řetězu. Je to zkušenostmi a skutečností, že jsem pořád s nimi. Přiznám se, že jsem pětkrát uveden v Guinessově knize rekordů, například v jízdě na tygrovi nebo ve strkání hlavy do tlamy šelmy. Nehledám v tom komerční využití, mě práce se zvířaty skutečně baví. Toto povolání se nedá dělat pro peníze.

* Začíná se blížit roční období, které vám asi moc nesvědčí, musíte cirkus zazimovat. Kdy vlastně končíte se štacemi a co vás v zimě čeká?

Začátkem prosince máme poslední představení, ale na zimu nám chodí mnoho nabídek ze zahraničí. Tento týden mi například přišla jedna z Hong Kongu, kde by chtěli předvádět některá naše vystoupení spolu se mnou a leopardem, a to od poloviny prosince do poloviny února.

Já sám ovšem nemohu na tak dlouhou dobu odjet, samozřejmě kvůli ostatním zvířatům. Ta by totiž zahynula steskem a já také. Mohu si dovolit odloučení vždy tak maximálně na deset dní. Ale přiznám se, že budu rád, pokud by se naše vystoupení opět dostala do zahraničí. Zatím máme dvě nabídky, kromě zmíněného Hong Kongu ještě jednu z Japonska. Rozhodneme se podle lukrativnosti.

* Zmiňujete se o Americe, Asii. Kde jste vlastně byl nejdále?

Nedokáži si rychle ani vzpomenout, kde jsem všude s naším představením byl, nejdále jsem vycestoval asi do Singapuru, ale navštívil jsem také Kubu, Santiago, USA jsem procestoval téměř celé. Viděl jsem i Grónsko, Mongolsko, Uzbekistán, Sibiř. Tam jsme všude vystupovali, ale to jsem si vzpomněl asi jen na polovinu štací.

* Z vašeho vyprávění je vidět, že cirkus skutečně milujete. Přesto si ale neodpustím otázku, jestli jste někdy nezatoužil pověsit kočování na hřebík a nechtěl jste si vyzkoušet ten náš obyčejný způsob života? Tyto kacířské myšlenky někdy skutečně člověka napadnou, hlavně když se sejde víc problémů najednou. Ale sám bych to nikdy nedokázal. Já se u cirkusu narodil, a vím, že tu i umřu. Jednou jsem si řekl, že nebudu nějaký čas nic dělat a vypnu. Chtěl jsem si jen číst a studovat to, co mě baví. Vydržel jsem to měsíc. Život bez této práce a stresu by pro mě neměl cenu. Dobrovolně bych se cirkusu nikdy nevzdal.

21.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Muž našel v autě zaseknutý krumpáč. Je to pomsta, myslí si

Klatovy – Pořádný šok čekal na muže z Klatov. Když přišel ke svému autu, zjistil, že v něm má zaseknutý krumpáč.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies