Merkelová je jako Hitler, zničí celou Evropu, nechal se nedávno slyšet jeden můj známý, profesí fasádník. Svou tezi už nijak víc nerozvíjel, věnoval se dál svému pivu. Jakkoli irelevantní se takový blábol může zdát, svědčí nejméně o dvou pozoruhodných skutečnostech: německá kancléřka Angela Merkelová je osobností, o níž se dnes baví jak vrcholní politici, tak „chlapi v hospodě". A konkrétně českou společnost, která si v posledních letech libuje v polarizaci názorů, opět štěpí na dva světy.

Schematicky řečeno: jedni odmítají migranty, odmítají pomoc zadluženému Řecku, za problémy Blízkého východu i ukrajinskou krizí vidí „rozpínavost USA" – pro ty je Angela Merkelová takřka satanášem v sukních. Druzí jsou příznivci evropské integrace, odsuzují imperiální záměry Putinova Ruska a k migrantům i islámu se snaží mít tolerantní vztah. Pro ně je Merkelová sice ne modlou, ale v zásadě klíčovou osobností, která je dnes schopna se vůči těmto výzvám postavit civilizovaným způsobem.

Ani doma to německá kancléřka nemá jednoduché, její popularita s přílivem migrantů klesá.Autor: Profimedia

Zjednodušeně řečeno lze také oba tábory dělit třeba na „klausovce" a „havlovce" nebo aktuálněji na „zemanovce" a příznivce knížete Schwarzenberga... Příznačné je, že jedni i druzí se odvolávají na „obranu západních hodnot" (k tématu hodnot viz také Kdo jsme? A za co bojujeme? Dotyk 10/2015).

Skutečnost samozřejmě není jen černobílá. Výmluvně to dokládají názory osobností, které týdeník Dotyk o kritický pohled na německou kancléřku požádal (viz Osobnosti o Merkelové).

Mnozí představitelé takzvaných elit i „prostý lid" v Čechách a na Moravě se nicméně zdají mít jasno – dle průzkumů tu většina lidí nechce „cizáky", a protože fenomén Angely Merkelové je v Česku zúžen de facto na problém migrantů, má kancléřka nálepku buď zlodušky, nebo nemyslící neschopné političky.

Nero v sukních?

Typické pro současné Česko je, že názory, jež jsou v západním světě spíše doménou vedlejších politických proudů a v tamních průzkumech jsou hodnoceny jako menšinové či extremistické, u nás sdílí většina, a to včetně vrcholných politiků (viz také Co je v Německu extremismus, je v Česku mainstream, Dotyk 45/2015). Prezident Miloš Zeman neustále hraje na antiimigrantskou, tedy i protimerkelovskou notu. Loni v rozhlasovém pořadu S prezidentem v Lánech kritizoval, že kancléřka „před několika lety podporovala multikulturalismus, nyní jej podporuje tím, že vítá uprchlíky v Německu".

Mnohem přímočařejší a otevřenější je v kritice Merkelové oligarcha Andrej Babiš, vicepremiér, ministr financí a majitel impéria Agrofert. Ten na podzim v televizním pořadu Prima Partie před kamerami rovnou přiznal, že mu kvůli Merkelové utíkají zisky. „Není pravda, že uprchlíci pomůžou německé ekonomice. Moje firma zaměstnává v Německu šest tisíc lidí. Tam je korporátní daň 30 procent. Teď paní Merkelová řekla, že tu daň nesníží, protože dá miliardy eur na uprchlíky," postěžoval si nejoblíbenější český politik, který vlastní v Německu velkou chemičku, řetězec pekáren a podniky vykupující agrární produkty.

Odpůrci islámu – a potažmo i kancléřky Merkelové – v Německu demonstrují pravidelně už od loňského roku.Autor: Profimedia

Babiš také opakuje obvyklou, i když sotva doložitelnou mantru, že „Merkelová uprchlíky do Evropy pozvala", a Německo podle něj „páchá ekonomickou sebevraždu v přímém přenosu". Skutečnosti, že nejen německá, ale v určité míře i česká ekonomika například potřebují nezbytně další příliv pracovníků, aby časem nezkolabovaly, šéf hnutí ANO žádnou pozornost nevěnuje.

Představitelé dvou dalších stran vládní koalice jsou ve své rétorice vůči Merkelové velmi obezřetní. Šéf ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka, ve snaze bodovat také u xenofobních voličů, „bojuje" v Bruselu proti povinným kvótám pro běžence, jež prosazují právě Německo a další západní země. Neopomíná ovšem zdůrazňovat, že s Angelou Merkelovou žádné problémy nemá.

„Myslím, že jsme si potvrdili, že česko-německé vztahy jsou do té míry robustní a byly tak pečlivě v uplynulých pětadvaceti letech vybudovány, že ani uprchlická krize je nepoškodí," prohlásil například premiér po setkání s kancléřkou na jednom z loňských unijních summitů.

Šéf lidovců Pavel Bělobrádek pak odpověděl na dotaz Dotyku o významu Angely Merkelové pro současnou Evropu zcela vyhýbavě: „Takové spekulace a hodnocení mi nepřísluší..." To třeba pedagog Václav Klaus mladší, jehož náš týdeník rovněž s touto otázkou oslovil, má názor jasný. Reagoval v podstatě sofistikovanější formou výroku úvodem zmíněného fasádníka: „Merkelovou budou historici hodnotit asi ještě hůře než císaře Nerona," konstatoval syn bývalého prezidenta.

Směr východ

Česku se jakákoliv migrační vlna zatím zcela vyhýbá, nemusí se zaplaťbůh potýkat ani s teroristickými akcemi, je mimo eurozónu a popravdě nikdo v Bruselu ani Berlíně už nečeká, že by Praha přišla s nějakou významnější iniciativou. Díky tomu se zdají zdejší emotivní diskuse kolem Angely Merkelové vlastně jen rétorickým cvičením. Radikální kritici mohou do kancléřky „šít" hlava nehlava a radit, jak měla a má postupovat do budoucna.

I tahle legitimní diskuse přitom sahá od jednoho extrému k druhému. Zatímco například ekonom Pavel Kohout na nebohé kancléřce nenechává nit suchou a poukazuje na její totální selhání, když pomohla udržet Řecko v eurozóně, exministr zahraničí Karel Schwarzenberg jí naopak vytýká, že s ohledem na německé volby potřebnou pomoc Řecku příliš protahovala.

A snad ještě radikálnější jsou rozpory v otázce přístupu k imigrantům. Zatímco pro jedny je „Hitlerem" či „Neronem", Karel Schwarzenberg je přesvědčen, že jednala správně a dokonce ani nemohla jinak: „Německo mohlo těžko – také vzhledem ke své minulosti – postavit na hranicích kulomety a bránit imigrantům. Navíc řada z nich byla přímo ohrožena válkou a jde jim o život. Mají právo na azyl, i podle německé ústavy to bylo správné."

Angela Merkelová na titulních stránkách polských magazínůAutor: Profimedia

Jedna věc je, když se česká společnost štěpí a hádá o kladech a záporech německé političky na domácí scéně. Jenže zvenčí nás vidí jinak. Coby neutuchající kritik Berlína a Bruselu si Praha začala vytvářet image země, která toho už asi nechce mít se Západem moc společného. „Pojem středoevropské země se už ani moc nepoužívá, začíná se mluvit jen o východě Evropy, který není ochoten přijmout spoluzodpovědnost, přijímá model autoritářského režimu po vzoru Ruska a místní politici oportunisticky ohýbají ústavy, jak se jim momentálně hodí," říká Karel Hvížďala, novinář a spisovatel, který před rokem 1989 žil v německé emigraci.

Podotýká, že v západoevropském tisku dostává stále hlasitější podporu názor, že přijímat východoevropské státy do EU byla chyba. Není totiž zřejmě náhodou, že spolu s Českem nachází společnou notu i Maďarsko, Slovensko a v poslední době i opět Kaczyńského Polsko. Obdobně to vidí již citovaný Karel Schwarzenberg, rovněž člověk s mezinárodním nadhledem a zkušenostmi z předlistopadového odboje proti totalitě. „Zase jako za Klause, ani teď nejsme součástí evropského mainstreamu. V žádném spolku, ať je to fotbalový tým v Dolním Poříčí, nebo Evropská unie, není člen, který se vždycky vyčleňuje proti ostatním, příliš oblíbený. A jednou na to doplatí," varuje.

Coby neutuchající kritik Berlína a Bruselu si Praha začala vytvářet image země, která toho už asi nechce mít se Západem moc společného.

Důležité indicie nyní ukazují, že starý kontinent se zřejmě opět po čase ocitá ve zlomovém období: musí se učit čelit terorismu, migraci, zvládnout rozhořívající se recidivu studené války... Fakta jsou přitom jasná: Německo v čele se současnou kancléřkou je lídrem Evropské unie, pro Česko klíčovým partnerem ekonomickým, ale díky společné historii i kulturním či politickým. Berlín je stále i garantem existence Evropské unie, na niž sice čeští politici učí své voliče nadávat, ale bez níž by byla tuzemská exportně orientovaná ekonomika v troskách. O politických důsledcích při aktuálních imperiálních choutkách Putinova Ruska nemluvě.

Ať se nám to líbí, nebo ne – či spíše, ať sama Angela Merkelová chce, nebo nechce –, nastavuje dnes nejmocnější politička planety velmi jasně zrcadlo i české společnosti. Věcná polemika, kritika, je samozřejmě přirozená. Pro koho je ovšem německá kancléřka srovnatelná s největšími masovými vrahy, ten zřejmě vidí budoucnost země jinde než v západní demokracii.

Více o Angele Merkelové se dočtete například v článku Angela hraje vabank.