VYBERTE SI REGION

Daniel Kroupa: Václav Havel uskutečnil svou jedinečnost, proto je nenahraditelný

Praha /ROZHOVOR/ - Daniel Kroupa se s Václavem Havlem znal desítky let, setkávali se jako disidenti i polistopadoví politici. Velká část veřejnosti včetně studentů ale podle Kroupy na prezidenta Havla nemá názor. Přemýšlení, k němuž Havel vyzýval, totiž dnešní doba nepřeje. V ní vítězí především nositelé ohybatelných pravd vtěsnaných do několika hesel. I o tom Deník s Danielem Kroupou hovořil.

4.10.2016 22
SDÍLEJ:

Václav Havel na fotografii Oldřicha Škáchy. Foto: DENÍK/ Libor Plíhal

Připomínáme si nedožité 80. narozeniny Václava Havla a zároveň se chystáme k víkendovým krajským a senátním volbám. Není zvláštní, že kromě TOP 09 a lidovců se k odkazu a dílu prvního českého prezidenta z aktuálních politiků skoro nikdo nehlásí?

Hlásí, ale je jich menšina. A mnozí z těch, kteří se hlásí, tak činí z konjunkturálních důvodů, protože cítí, že část veřejnosti si Václava Havla velmi váží.

Kolik těch lidí je? A to nemám na mysli úctu k Havlovi jako mravně pevnému člověku, divadelnímu autorovi a vizionáři, ale k Havlovi politikovi?

To si netroufám odhadnout, protože žiji v prostředí, kde si ho váží skoro všichni.

Jak Václava Havla vnímají vaši studenti?

Většina mých posluchačů se narodila už po sametové revoluci a ty události vnímají zhruba tak jako naše generace 2. světovou válku. Někteří Václava Havla mají za hrdinu a velice ho obdivují, to je poměrně malá skupinka. Naprostá většina jen opakuje to, co slyšeli od rodičů, nebo říkají, že na něj nemají názor.

To mě zaráží asi nejvíc. Havel byl člověkem myšlenek, úvah, esejí. Proč dnešní doba přemýšlení o nich nepřeje?

Ona vůbec nepřeje přemýšlení. Divila byste se, jak málo studentů soustavně čte a zajímá se o veřejné záležitosti. Žijí spíše počítačovými hrami, sociálními sítěmi a momentální populární hudbou.

Z tohoto konstatování by byl Václav Havel asi smutný.

Domnívám se, že do značné míry platí i pro generaci, z níž pocházím já. Vždyť celá léta normalizace se o nezávislou kulturu zajímala jen hrstka lidí. Dokonce i ve zlatých šedesátých byl sice o umělce velký zájem, ale do značné míry vycházel z toho, že v minulé dekádě to bylo tabu, takže šlo o cosi nového. Hlubší 
a trvalý zájem, jenž by vedl k nějakému pevnému postoji k dění ve společnosti, se týkal jen malé části obyvatelstva.

Dvojnásob to platí o dnešním digitálním a internetovém věku, který sám o sobě vede k jisté povrchnosti a zkratkovosti. Lidé slyší hlavně na jednoduché slogany lídrů, kteří slibují, že vědí, jak na to, a po zvolení to zařídí. Málokdo vybízí k diskuzi, zamyšlení, společnému hledání východisek. Myslíte, že proto jsou nyní populární politici jako Viktor Orbán, Andrej Babiš či Donald Trump?

V dobách krizí, kdy se hledá budoucnost, se lidé upínají k těm, u nichž cítí jistou životní moudrost a poznání. To byl případ T. G. Masaryka a částečně i Václava Havla. V normální situaci by sám Havel do politiky nikdy nevstupoval, a i kdyby vstoupil, neměl by velkou šanci na zvolení. Člověk jen trochu inteligentní při volebních mítincích totiž trpí až k samému zoufalství, když musí opakovat jeden a týž slogan. Tvůrčí osobnost chce myšlenky rozvíjet, jít dál, říkat nové věci, ale přesně to 
v kampani dělat nesmíte. Lidé si s novými věcmi nevědí rady, potřebují slyšet známé věty a být utvrzováni ve svých předsudcích. To skvěle dokáží politici, kteří žádný pevný názor nemají a ochotně přebírají vše, co se podle nich veřejnosti může zalíbit. Ostatně když se podíváte na současnou kampaň, podobných případů tam najdete desítky.

Václav Havel byl naopak člověk s pevným názorem, byť i ten se vyvíjel podle toho, jak se vyvíjel on sám a svět kolem něj. Dalo se ale říct, že byl setrvale přesvědčeným Evropanem?

To se říct zajisté dá. 
O Evropské unii mluvil jako o vlasti naší vlasti. Ale ještě se chci vyjádřit k tomu, jak se Václav Havel vyvíjel. Je vývoj dvojího typu. Jsou lidé, kteří se vyvíjejí tak, že nepřetržitě mění své názory a stále jsou přitom přesvědčeni, že jen oni mají pravdu. Pak jsou jiní, kteří trvají na svých hodnotách, ale nalézají nové způsoby, jak je prezentovat a prosazovat. A to byl případ Václava Havla.

Jednou z hodnot, jimž hluboce věřil, byla demokracie jako „způsob sebeorganizace společnosti, forma soužití, nikoli pouhý soubor systémových opatření". Jak by z tohoto úhlu pohledu vnímal současný rozkolísaný svět, v němž se válčí, masově utíká z rozvrácených domovů, kdy se zpochybňuje idea evropské integrace?

Krátkodobě po listopadu 89 Václav Havel možná podléhal iluzi, že lepší svět už máme natrvalo, když se totalitní režim zhroutil. Tehdy jsem mu říkal, že to je příliš optimistický pohled, a přesvědčoval jsem ho, že musíme směřovat k nějakému bezpečnostnímu paktu typu NATO. Poměrně brzy to přijal. A myšlenku, že demokracie není jen soubor procedur, převzal od Masaryka. Vůbec málokdo si uvědomuje, že Havel byl vychován v masarykovském duchu první republiky a mnohé z jeho idejí si osvojil. Osobně jsem si cenil Havlova přesvědčení, že člověk při rozhodování nemá sledovat obecné trendy, ale to, aby za každých okolností dělal správnou věc. Druhá jeho nosná idea je, že ke každému člověku se má přistupovat jako k jedinečné bytosti, ne k exempláři jistého druhu, ať už je to Žid, Rom, černoch, kapitalista. Když se Václav vrátil z vězení, byl uchvácen lidskými typy, s nimiž se tam setkal. Vyprávěl nepřetržitě o tom, že každý 
z těch, kdo s ním seděl, měl svůj úžasný příběh a že zločinci byli zajímaví lidé, někdy mnohem zajímavější než ti, kteří chodili po svobodě.

Chybí vám?

Chybí, protože člověk, jenž se stane jedinečnou osobností, který tuto jedinečnost v životě uskuteční, je prostě nenahraditelný.

Autor: Kateřina Perknerová

4.10.2016 VSTUP DO DISKUSE 22
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Nezvládnutý staford napadl na ulici dalšího psa, skončil v útulku

Olomoucký kraj – Policisté se zabývají případem nebezpečného křížence stafordšírského teriéra, který v Zábřehu napadl několik psů i lidí. Poslední incident se stal zkraje týdne poblíž husitského kostela u areálu bývalých kasáren, kde staford zaútočil na dalšího psa. Toho majitelka právě venčila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies