„Je tu sice ohromná skupina konzumentů, kteří stále vyhledávají piva typu český ležák nebo dokonce svoji jednu značku, ale hodně lidí už pociťuje zájem o jiné druhy, které chutnají nebo voní jinak," uvedl předseda Sdružení přátel piva Tomáš Erlich.
Roste tak hlad po typech stout, ale nebo po různých pšeničných pivech. Tento trend potvrzuje i Český svaz pivovarů a sladoven. Zároveň však dodává, že podíl speciálních a netradičních piv ve srovnání s tradičním mokem plzeňského typu je pořád jen 6,5 procenta.
Rozmanitější počet
Ale není to tak dávno, co Češi byli zvyklí pít jen asi tři druhy piva. Přitom jejich počet je mnohem rozmanitější. Například na nejprestižnější pivní soutěži na světě World Beer Cup, která v sobotu skončila v americkém San Diegu, se představilo na 180 pivních kategorií.
Na poptávku českých pivařů reagují i výrobci. Kolem roku 1995 si mohl spotřebitel vybrat mezi 80 až 100 značkami piv. „Pivní speciály prakticky neexistovaly, o neobvyklých pivech nemluvě. Dnes je na trhu nejméně
500 značek piv, které nabízí na třicet středních a velkých pivovarů a na 130 minipivovarů," přiblížil výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.
144 litrů piva ročně na Čecha
Vždyť si také pivovarníci mohli loni trochu oddechnout. Po pěti letech se konečně trvalý pokles výroby piva v Česku skoro zastavil. Loni každý Čech vypil 144 litrů piva. Nicméně ještě v roce 2005 to bylo rekordních téměř
164 litrů.
„Tento pokles se dotkl především velkých podniků. Tady je tedy krásně vidět příklon konzumentů k pivům malých pivovarů," řekl Tomáš Erlich.
Předseda svazu pivovarů a sladoven František Šámal v klesající poptávce vidí ekonomickou recesi po roce 2008 a také zvýšení spotřební daně na pivo. „Za pozitivní lze považovat, že pivovary výrazně inovují svou nabídku piv a přicházejí s novými obaly," doplnil František Šámal.
Pivaři také začínají měnit zvyky. Pivo si totiž už nechodí vychutnávat výhradně do restaurací. „Zatímco v západních zemích se vždycky vypilo více lahvového piva než sudového, u nás to bylo dlouho naopak. Dneska už jsme se k těmto zemím přiřadili. Už i u nás se vypije více lahvového piva než sudového," dodal Tomáš Erlich.
O pivo se začal více zajímat, až když mu přestalo chutnat
Mělník – Pod slovem pivař si asi většina lidí představí postavičku ne nepodobnou Rudovi Pivrncovi z pera známého kreslíře Petra Urbana. Jenže Martin Hromádka z Mělníka má atletickou postavu, a pivo má taky rád. Dokonce tak, že si ho vyrábí doma sám.
„Poprvé jsem pivo ochutnal, když jsem byl v patnácti letech na táboře jako praktikant. Musím říct, že mi vůbec nechutnalo," svěřil se se svými pivními začátky Martin.
Zato si jasně pamatuje, kdy ho pivo začalo opravdu zajímat. „To bylo v době, kdy se už pivo, které bylo všude, nedalo pít. Když mi běžné značky, které jsem míval rád, přestaly chutnat. Začal jsem proto koukat po něčem jiném," doplnil.
Tehdy začaly jeho výpravy po hospůdkách, kde na výčepu nabízeli víc než jeden druh, a po malých pivovarech. „Kromě alkoholu mě na pivu baví právě ta rozmanitost, která je dnes už k mání," říká.
Z Martina se stal asi před deseti lety opravdový milovník zlatavého moku. Došlo to tak daleko, že si ho začal vyrábět doma. Zatím sice z koncentrátů, které jsou na českém trhu k dostání, ale brzy se chystá na opravdové vaření.
„Už to mám nastudované, seznam, co je potřeba nakoupit, co potřebuji vyrobit," tvrdí.
Jaká by měla být první várka? Možná tradiční české pivo. Jeho oblíbenci se totiž časem mění a toto pivo dnes preferuje. „Ze začátku jsem vyhledával speciály, které člověk vůbec neznal. Pak jsem pil stále pšeničná a nyní jsem se vrátil k úplně obyčejnému ležáku. To je pro mne nyní hlavní favorit," přiblížil.
Martin jako fanda klusáckých závodů často vyráží i do zahraničí. „Většinou ale jezdím do míst, kde není pivní kultura natolik rozšířena. Tam pak vyhledávám hlavně belgická piva," dodává.