Pod tlakem těchto demonstrací a následně i generální stávky 27. listopadu, která se stala jakýmsi všenárodním neformálním referendem o „vládě jedné strany", vedení komunistické strany kapitulovalo. Ještě v neděli 26. listopadu začal dialog mezi předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem a představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Jednání pak pokračovala v dalších dnech a vyústila v postupnou demontáž totalitního režimu přes zrušení ústavního článku o vedoucí úloze KSČ a marxismu-leninismu jako státní ideologii až po novou federální vládu v čele s Mariánem Čalfou, abdikaci prezidenta Gustáva Husáka a nakonec zvolení Václava Havla prezidentem republiky.

Letenská pláň zažila 25. listopadu v sychravém zimním počasí nápor rekordního počtu manifestujících. Na místě povinných komunistických prvních májů tu až 800.000 lidí z celé republiky bouřilo nadšením z odstoupení šéfa pražských komunistů Miroslava Štěpána ze všech veřejných funkcí. Projev Václava Havla z tribuny stadionu Sparty, v němž za OF vyjádřil hluboké znepokojení z nedostatečných změn ve vedení KSČ a vyzval občany ke generální manifestační stávce, vystoupení Alexandra Dubčeka a dalších, přenášela televize. První přímý přenos, který lidem přes obrazovku zprostředkoval revoluční dění, si tehdy na vedení televize vynutil stávkový výbor ČST. Už dopoledne televize odvysílala slavnou mši z katedrály sv. Víta u příležitosti kanonizace Anežky České, při níž se kardinál František Tomášek přiklonil spolu s církví na stranu národa a vyzval k moudrosti a odmítnutí cesty násilí.

Vystoupili Komárek i Zeman

Mezi vystoupeními studentů a herců si pamětníci jistě vybaví projev ekonoma a prognostika Valtra Komárka i legendární výstup prognostika a současného prezidenta Miloše Zemana o tom, jak vyspělé socialistické Československo zaostává za řadou zemí, například i za Nepálem. „Co je však největší? Ta lidská svoboda," si dojatě zazpíval statisícový dav s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který přijel rovnou z letiště.

Nedělní manifestace se sice zúčastnilo „jen" asi půl milionu lidí, ale byla stejně vzrušená. Havel tu oznámil zahájení „dialogu moci s veřejností" a to, že OF „chce být mostem od totality ke skutečné demokracii a pluralitě, kterou posléze zajistí svobodné volby". Premiéra Adamce ale, když zpochybnil stávku, dav přerušil pískotem a skandováním: „Demisi!". Lidé uvítali právě propuštěné politické vězně Jiřího Rumla, Rudolfa Zemana a Petra Uhla a uctili minutou ticha oběti komunistické diktatury. Zazněla tu i slova tří příslušníků jednotky, která zasahovala proti studentům na Národní, s prosbou o odpuštění. A po programu utvořili živý řetěz spojených rukou od Letné až k Pražskému hradu.

Necítili zimu

V revoluční euforii tehdy lidé jakoby ani necítili zimu a sněhové přeháňky. Ale že jen „horké" srdce několik hodin zmrzlé nohy nezahřeje, to poznal i Václav Havel, kterého před projevem „k národům" podle úsměvné vzpomínky herečky a chartistky Vlasty Chramostové „rozmrazovali" nad obřím hrncem, v němž se ohřívaly párky.

Na neopakovatelné atmosféře mítinků OF se moderováním podílel kněz Václav Malý, tehdy mluvčí OF (dnes pražský biskup). Dokázal, že po 40 letech komunismu se s ním plná pláň pomodlila Otčenáš. Na druhou stranu svou spontánní, ale podle mnohých urážlivou, glosou „Podívej se Gusto, jak je tady husto!" vyvolal také vlnu nesouhlasu, a to i u studentů. Nedlouho poté rezignoval a v roli mluvčího OF ho nahradil Jiří Dienstbier.