VYBERTE SI REGION

Deža a Aranku v běžné škole nepřivítají

Praha - U zápisů do prvních tříd až třetina malých Romů putuje rovnou do specializovaných škol. Odborníci to vnímají jako segregaci.

21.1.2010 118
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/archiv

František chodil do běžné základní školy v Ostravě. Když byl ve čtvrté třídě, začal si jeho třídní učitel stěžovat, že je příliš živý. Pedagogicko-psychologická poradna chlapci doporučila čtyřměsíční zkušební pobyt na praktické škole. Po návratu na základní školu kvůli zameškanému učivu nezvládl závěrečné zkoušky a musel opakovat ročník. Spolužáci se mu smějí, protože vědí, že byl ve „zvláštní škole“. Františkova matka se proto rozhodla přihlásit jej na jinou základní školu, ve které většinu žáků tvoří romské děti. Tenhle příběh jako jeden z typických zveřejnila česká pobočka Amnesty International jako součást své závěrečné zprávy o postavení romských dětí v základních školách.

Reagovala tím na známou kauzu z roku 1999, kdy rodiče 18 dětí z Ostravy podali soudu žalobu na Českou republiku kvůli diskriminaci v přístupu ke vzdělání. Spor, který se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva, v roce 2007 vyhráli. Cílem výzkumu Amnesty International (AI) bylo tedy zjistit, zda se situace na českých školách změnila. „Nijak výrazný posun jsme nezaznamenali. V některých oblastech tvoří romské děti více než osmdesát procent žáků základních škol praktických. Kromě nedostatečného vzdělání jsou Romové vystaveni také segregaci. To snižuje jejich šance na další vzdělání a zaměstnání,“ říká Jindra Pařízková z AI.

Pokles kvality výuky

Proti tomuto názoru častokrát vystupují jak rodiče dětí z většinové populace, tak starší pedagogové. Tatínkovi prvňačky Klárky z Kutné Hory například vůbec nevadí, že dcerka chodí do třídy s romskou spolužačkou. Mrzí ho ale, že jí paní učitelka věnuje víc času než ostatním dětem. „Výuka pak ztrácí tempo a šikovnější děti nepostupují dopředu tak, jak by jinak mohly,“ říká. A to je zádrhel, nad nímž nelze zavírat oči. Romské děti jsou znevýhodněné rodinným prostředím, do první třídy častokrát přicházejí bez běžných hygienických návyků, jazykových či komunikačních dovedností. Potřebují proto zvýšenou péči, která je náročná na čas. „Nemůže se ale tak dít na úkor ostatních dětí, od toho musejí být ve třídě asistenti pedagogů nebo psychologové,“ míní náměstkyně ministryně školství Klára Laurenčíková.

Od roku 2005 také romským dětem hodně pomáhají nulté přípravné ročníky. Ministerstvo školství chce ale řešení posouvat hlavně do mateřských škol. Ty zatím navštěvují jen dvě pětiny romské populace z daného ročníku. „Naší snahou je, aby sociálně znevýhodněné děti dosáhly už v raném věku na podporu společnosti, aby mateřské školy s nimi i jejich rodinami uměly lépe pracovat,“ říká Laurenčíková. Nedostatek nultých ročníků je totiž v tom, že v nich se zase koncentrují zase romské děti, zatímco do mateřských chodí všechny.

Romové chtějí do speciálních škol

Jaroslav Kvasnica se čtyřicet let věnoval pedagogické práci. Posledních jedenáct let před odchodem do důchodu pracoval jako učitel v Diagnostickém ústavu v Ostravě. Podle jeho zkušeností romští rodiče přímo vyžadují, aby jejich potomci chodili do speciální nebo praktické školy. „Dělají to proto, že jejich Marian, Josef, Aranka, Jan už do té školy, dříve zvláštní, chodí. Tak ten nejmladší potomek přece nebude chodit na opačný konec města, ti starší ho tam budou vodit,“ míní Kvasnica.

Jana Zapletalová z Institutu pedagogicko-psychologického poradenství připouští, že rodiče dávají své děti ze zvyku tam, kam chodili sami. Vyhovuje jim také jejich umístění v lokalitách, kde bydlí. Upozorňuje však, že speciální školy jsou jen pro děti s významným fyzickým nebo mentálním handicapem. „Do nich by se zdravé romské dítě vůbec nemělo dostat,“ míní. Dodává, že častějším jevem je odchod romských dětí do speciální školy po první či třetí třídě. „Odborníci tento jev označují jako pseudoretardaci. Dítě je v takovém případě zařazeno neoprávněně do speciální školy, ačkoli jeho handicap není intelektuální, ale sociální,“ konstatuje Zapletalová.

Poloviční šance

Obsáhlý výzkum Ivana Gabala z roku 2008 tato slova potvrzuje. Vyplývá z něj, že pravděpodobnost přechodu na specializované základní školy je u romských dětí 24 krát vyšší než u ostatních žáků. Šance romských školáků, že skončí základní vzdělávání spolu se svými vrstevníky, s nimiž ji začali, je téměř poloviční.

„My se musíme ptát, proč se rodiče brání, aby jejich děti navštěvovaly běžnou školu. Většinou se tam totiž nesetkávají se vstřícným přátelským prostředím. Platí ale také to, že v těchto rodinách nemá vzdělání žádnou výjimečnou pozici. Sami rodiče jsou často absolventy zvláštních škol a nemají dojem, že jim vzdělávací systém přinesl záruku uplatnění na trhu práce,“ vysvětluje Laurenčíková. Je fakt, že rodinné prostředí hraje klíčovou roli.

Potvrzuje to i Romka Iveta Demeterová. Sama se po maturitě chvíli rozhlížela po světě, pak začala pracovat v radiu Rota, stala se jeho šéfredaktorkou, dodělala si vysokou školu a dnes pracuje na Krajském úřadu Středočeského kraje. „Není ale vždy snadné udržet se v hlavním vzdělanostním proudu. Můj synovec je šikovný, ale někdy mu pochopení látky trvá déle. A stále nad ním visí hrozba přechodu do speciální školy. Je to velký stres pro něj i mou sestru,“ míní Demeterová. Přesto tvrdí, že romskou populaci může posunout výš hlavně vzdělání a vytrvalost. „A také překonání diskriminačních stereotypů u většiny obyvatel,“ uzavírá.

Kam často chodí romské děti

Učitelům musejí s romskými dětmi pomoci asistenti

Praha – Zhruba třetina romských dětí chodí do speciálních či praktických škol. Náměstkyně ministryně školství Klára Laurenčíková v tom vidí selhání státu

Kdybyste se měla rozhodnout, zda dát svoje dítě do třídy, kde je několik romských dětí, či do jiné bez nich, co byste zvolila?
Měřítkem pro zkoumání kvality školy by pro mne určitě nebyl počet romských dětí ve třídě, ale podoba školního vzdělávacího programu. Zajímalo by mne, jak škola komunikuje s rodiči, zda nabízí doprovodné kroužky, jaké je celkové klima ve škole.

Ptám se proto, že před časem jste z titulu své funkce řešila podobné dilema na ZŠ ve Valašském Meziříčí, kde po vzpouře rodičů ředitelství rozhodlo o vzniku čistě romské třídy. Tehdy jste to nazvala nepřípustnou segregací.
Je jasné, že třídy, kde je vysoká koncentrace romských dětí vznikají především poblíž sociálně vyloučených lokalit. A je to přesně situace, k níž by docházet nemělo, ale jíž lze z centra zabránit velmi těžko. Záleží především na politice daného regionu, zda i v takto obtížných podmínkách napomáhá vzniku tříd smíšených nebo automaticky vytváří čistě romské.

Ale co ten starosta nebo ředitel má dělat, když rodiče z většinové populace prostě odmítnou dávat dítě to třídy, kde je třeba třetina Romů, a to nikoli z důvodů rasistických, ale z obav ze snížení kvality výuky?
Plně chápu obavy rodičů, kteří se zdráhají dát své dítě do podobně obsazené třídy, pokud škola nemá dostatečný počet asistentů nebo účinné pomocné programy. Pak se skutečně mohou potkat s určitým snížením standardu výuky. Proto je tak důležité celkovou situaci takto dotčených regionů posilovat integračními mechanismy, které působí preventivně proti vzniku ghett i segregovaných škol.

Jak se má pedagog zachovat, když jeho zvýšenou péči vyžadují především romské děti, a to třeba i v základních dovednostech jako jsou hygienické návyky, hovorová čeština atd.?
Pravda je, že dětem takto znevýhodněným se musí věnovat intenzivněji, ale neměl by to dělat na úkor ostatních žáků. Běžné školy zkrátka potřebují větší pomoc státu, aby mohly zaplatit podpůrné pedagogické pracovníky.

Kde na to mají brát?
Loni jsme vyhlásili rozvojový program, v němž jsme rozdělili 50 milionů korun školám s větším počtem romských žáků. Poptávka ze všech krajů byla vysoká, a proto příští měsíc vyhlásíme stejně zaměřenou výzvu. Navíc spouštíme i pomoc z evropských fondů, kdy do mimopražských škol půjde během několika let 4,5 miliardy korun. Stačí, když školy vyplní v předepsané šabloně své požadavky a peníze získá. V nabídce je právě podpora inkluzivního vzdělání, včetně zaplacení asistentů pedagogů, speciálních pedagogů či školních psychologů.

Před pěti lety se rozběhl program nultých ročníků prvních tříd, které byly cíleny právě na romské děti. Osvědčil se?
Určitě jsou dobrou podporou, ale do budoucna se chceme soustředit hlavně na posílení mateřských škol. Ty zatím navštěvují jen dvě pětiny romských dětí. Naší snahou je, aby sociálně znevýhodněné děti dosáhly už v raném věku na podporu společnosti, aby mateřské školy s nimi i jejich rodinami uměly lépe pracovat. Tento proud preferuje i Evropská unie. Nulté ročníky mají totiž chybu v tom, že v nich se zase koncentrují hlavně romské děti, zatímco do mateřských chodí všechny.

Vaše ministerstvo chystá vyhlášku o tzv. informovaném souhlasu. Podle ní by romští rodiče museli před podpisem, kterým posílají svou ratolest do speciální školy, podrobně hovořit. Dnes to většinou funguje tak, že především oni chtějí, aby jejich děti chodili do speciálních škol.
My se musíme ptát, proč se romští rodiče brání tomu, aby jejich děti navštěvovaly běžnou školu. Většinou se tam totiž nesetkávají se vstřícným přátelským prostředím. Platí ale také to, že v těchto rodinách není vzdělání žádnou výjimečnou pozici. Často jsou sami absolventy zvláštních škol a nemají dojem, že jim vzdělávací systém přinesl velký užitek a záruku uplatnění na trhu práce. Je jasné, že čím dříve dítě zažije ve škole úspěch, tím víc bude toužit po dalším vzdělání. Zároveň je nutné ve většinové společnosti bojovat proti diskriminačním předsudkům. Je také důležité, aby se malí Romové nedostávali do speciálních škol jen na základě jednoho testu, ale skutečně komplexní diagnostiky včetně prozkoumání jeho rodinného zázemí.

Jste zastánkyní postupu, kdy by rodiče, kteří neposílají děti do školy, měli přijít o sociální dávky?
Nejsem přesvědčená o účelnosti této praxe. Zásadní riziko spatřuji v tom, že když takové rodině vezmeme dávky, nejvíc to odnesou děti. Daleko účelnější je dostat děti do škol dobrovolně, aby se tam přesvědčily o své jedinečnosti a schopnostech, které třeba nedokážou hned uplatnit v matematice či češtině, ale třeba v hudební výchově. Myslím, že během dvou let bychom mohli udělat zásadní krok k obratu. Je také možné diskutovat o zavedení povinného posledního roku mateřské školy nebo prodloužení základního vzdělání. To je legitimnější cesta než represe.

Romské děti jsou podle posledního rozsáhlého průzkumu týmu Ivana Gabala zhruba o dva stupně níž jak v češtině tak v matematice. Čím je to způsobeno?
Jsem přesvědčena, že intelektuální kapacita absolutně nesouvisí s tím, z jakého etnika kdo pochází. Všechny výzkumy a analýzy jednoznačně docházejí k tomu, že rodinné prostředí a přístup školy přímo ovlivňuje úspěch či neúspěch ve vzdělávacím procesu. Pokud cílená podpora nastoupí velmi časně a je komplexní, není žádný důvod, aby děti v tak vysokém procentu, jako je to zatím v Česku, byly vzdělávány mimo hlavní proud.

Autor: Kateřina Perknerová

21.1.2010 VSTUP DO DISKUSE 118
SDÍLEJ:

ČSSD chce zásadní reformu daní směrem k progresi, řekl Sobotka

Praha - Aktuální nastavení českého daňového systému vyhovuje velkým a bohatým, cílem ČSSD nejsou kosmetické úpravy daní, ale zásadní reforma směrem k progresi. Novinářům to po dnešním jednání širšího vedení sociální demokracie řekl předseda ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka. Konkrétní parametry reformy chce sociální demokracie představit na jaře příštího roku.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies