VYBERTE SI REGION

Diplomat Hynek Kmoníček: Mě prostě člověk Miloš Zeman baví

Praha /ROZHOVOR/ - Ještě před dvěma týdny vedl zastupitelský úřad v australské Canbeře, nyní už čile vyjednává o českých velvyslancích, byl při vztyčení vlajky EU na Pražském hradě, absolvoval po boku prezidenta Zemana první zahraniční cestu na Slovensko. Hynek Kmoníček, muzikant, lingvista, diplomat, sociální demokrat a majitel pozoruhodné sbírky vodních dýmek. Mimochodem jednu z nich už před lety daroval svému příteli Miloši Zemanovi, prý jako první krok na přesvědčovací cestě, že islamismus se nerovná terorismus.

6.4.2013 28
SDÍLEJ:

Ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček. Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Na Pražském hradě po devíti letech od vstupu do unie visí vlajka EU. Pomineme-li symboliku tohoto aktu, co pro vás znamená členství Česka v EU?
Já si ještě natolik dobře pamatuji dobu, kdy člověk věděl, že nikdy v životě nejspíš neuvidí ani to Rakousko za kopcem, že členství v EU neberu jako automatické. Pro mne znamená návrat tak nějak domů, do našeho evropského domu s celou jeho specifickou kulturou a civilizací. Spousta věcí se nám v něm nemusí líbit, leccos bychom třeba přestavěli k obrazu svému, ale jsme v něm doma. Tohle člověku mnohem více dojde, když prožije celá léta mimo Evropu. Teprve ta desetiletí v USA, Asii a Austrálii mi ukázala, jak moc jsem vlastně Evropan, aniž bych si to předtím tak výrazně uvědomoval.

Prezident Miloš Zeman sám sebe označuje za eurofederalistu. Je reálné, že se 28 států – počítám i Chorvatsko – skutečně v horizontu několika let přikloní k federativnímu uspořádání?
V politice je možné úplně vše. Ale podle mne to bude dlouhý a často bolestný proces, který do velké míry odrazí to, jak se svět mění doslova před očima. Jeho ekonomická váha už se de facto přelila do Asie. Zcela nové státy, které vznikly často po roce 1970, jsou dnes významnými hráči. Před dvaceti lety o vlivu takového Kataru, Spojených arabských emirátů či Jižní Koreje uvažovali jenom specialisté. To všechno má dnes dopad na Evropu, která si bude chtít zachovat svou sílu, životní úroveň a kulturní specifika. A jako jednotlivé země - bez společné zahraniční a bezpečnostní politiky - nebudeme mít v tomto novém světě šanci.

Ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček. Jenže Velká Británie a Holandsko dokonce zvažují vypsání referenda o vystoupení z EU, jižní křídlo eurozóny se zmítá v problémech, Miloš Zeman minulý míní, že Řecko by se mělo vzdát eura. Nevypadá to pro unii spíš bledě?
Já si to nemyslím. Hodně těchto problémů je právě odrazem širších posunů mimo Evropu a toho, že se EU bude muset v příštích desetiletích sama proměnit natolik, aby byla politicky, vojensky a ekonomicky opravdu konkurenceschopným společenstvím. Ještě nikdo mi nedokázal logicky vysvětlit, jak by ČR byla silnějším, bezpečnějším a ekonomicky významnějším hráčem světové politiky, kdyby třeba nebyla členem EU. A k identickému výroku se dostanete i v případě Velké Británie a Nizozemí. My všichni jsme o Evropu větší, ne o unii menší. Co a jak s tímto členstvím pak dokážeme, nebo nedokážeme udělat, je samozřejmě věc k diskusi, která je pro nás zásadní. Otázka ale nezní, zda být členem EU, ale jakým členem a jaké unie.

Václav Klaus, Mirek Topolánek či Petr Nečas nijak neusilovali o roli vlivného insidera v hlavním proudu EU, naopak rádi byli okrajovým kverulantem. Vnímáte návštěvu José Manuela Barrosa na Hradě jako první krok k aktivnější české politice?
Nejenom aktivnější, ale doufejme i jednotnější. Přes všechen symbolický charakter aktu vyvěšení vlajky EU měl významný obsah. Nejde totiž jen o vztah mezi námi a Evropskou komisí, ale též hlavními unijními hráči. Prozradím vám třeba, že hned po ceremoniálu na 1. hradním nádvoří mi přistálo několik SMS zpráv od významných představitelů zemí EU, nesrovnatelně větších než je Česká republika, s gratulací a konstatováním, že nás vítají v onom mainstreamu a jsou připraveni nám dostatečně pomáhat tam, kde to jejich národní zájmy dovolí. Hradní akt byl opravdu signál, který nešel jen do Bruselu, ale i do několika dalších metropolí Evropy, kde blízké přátele a podporovatele vskutku potřebujeme.

Ve službách ministerstva zahraničí jste se zabýval hlavně teritoriem Asie a Afriky. My Evropané máme občas tendenci vidět se jako pupek světa. Jenže – jak jste sám zmínil - ekonomické ukazatele, ale třeba i volba argentinského papeže ukazují, že kormidlo vývoje třímají spíš jiní. Je to tak?
Je to tak. Podívejte, když v roce 1258 mongolský chán Hulagu vyhladil Bagdád, tak měl téměř milion obyvatel a celou jednu celou ulici nakladatelských domů. Naopak největším městem Evropy byla tehdy Paříž s 50 tisíci obyvateli bez kanalizace a po Evropě si kláštery opisovaly jednotlivé exempláře bible. Teprve první a druhá průmyslová revoluce nás v euroamerickém prostoru přivedly tam, kde jsme byli posledních pár set let. Ta doba teď končí a kyvadlo se vrací. Můžeme se dnes ptát, jestli jsme v něčem zaspali, nebo je-li to jen přirozená tendence kyvadla. Na věci samé to ale moc nezmění. My se musíme hlavně snažit, aby posun politické a vojenské moci, který bude po ukončení naší ekonomické dominance následovat, přišel teprve v momentě, kdy na to budeme řádně připraveni. Připravenost nastane - v nadsázce - okamžikem, kdy si my a „noví Asiaté" budeme natolik podobní, že nepoznáme, že výkonný ředitel daného podniku není pan Smith, ale pan Wong, a náš život to nezmění. Pak bude naše přistání ve světě příštích padesáti let opravdu přistáním a ne pádem letadla.

Ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček. Velkým tématem zahraniční politiky je Rusko. Ekonomicky je to nepochybně jedno z nejzajímavějších teritorií, jak ho ale vnímáte politicky? Vláda a jmenovitě premiér Petr Nečas se k prezidentu Putinovi a jeho metodám vládnutí staví ostražitě. Jaký postoj by měl v tomto ohledu zaujmout Miloš Zeman? Ptám se i v souvislosti s obří zakázkou na dostavbu Temelína, v níž pravicová vláda favorizuje Američany před Rusy.
Rusko je historicky složitý mechanismus, u kterého máme výhodu i nevýhodu. Výhoda je v tom, že mu rozumíme často více, než naši neslovanští partneři a spojenci, jejichž dějiny se s Rusy tak často neprotnuly. Nevýhoda je v tom, že ona historická protnutí pro nás nebyla vždy šťastná a toto trauma historické paměti si v sobě neseme. I proto na jedné straně my rozumíme ruským specifikům, kterých je prezident Putin takřka učebnicovým příkladem a na druhé straně zase vnímáme z toho vyplývající rizika možná mnohem citlivěji, než státy Rusku geograficky a mentálně vzdálenější. Rusko je pro nás výzvou a my jsme výzvou pro Rusko. My se na nové Rusko musíme naučit dívat poučeně, ale bez naší historické zátěže a Rusko se zase učí vnímat, kdo Češi jako středoevropský národ západoevropského kulturního okruhu doopravdy jsou. My se musíme naučit analyticky číst ve skutečné ruské historii a oni zase emocionálně pochopit Milana Kunderu. U Temelínu je v první řadě podstatná správná kombinace technické a finanční nabídky, samozřejmě s následnou kombinací vyhodnocení důvěryhodnosti nabízejícího. Věřím, že se ČR dokáže rozhodnout natolik pragmaticky a transparentně, abychom si to pak zase za pár let nevyčítali.

Proč jste se vzdal lukrativního postu ambasadora v Austrálii kvůli službě na Hradě?
Inu, platově jsem si tedy věru nepolepšil, ba právě spíše naopak, když se na to už takhle ptáte. Ale nabídka takové práce přijde jen jednou za život. Nemalou roli sehrálo i to, že Miloš Zeman je zkrátka osobni přítel a těch já ve vlasti po letech venku zase tak mnoho nemám. Diplomaté žijí často léta všude jinde než doma, což vztahům neprospívá, vydrží jen ty silné. A o ty je třeba pečovat.

Miloš Zeman je muž velmi vyhraněných názorů, nebojíte se, že vašich rad a doporučení nebude dbát?
Nebojím. Já jsem nějak od nikoho nikdy nečekal, že moje rady a doporučení bude následovat. Stačí, když jim naslouchá a mohu o nich diskutovat. Miloš Zeman je vášnivý debatér, a proto je i dobré, když se náš názor liší a jeden pak přesvědčujeme druhého, čímž se názor tříbí a precizuje. Navíc já se docela často v diskusích, které nutně máte s některými partnery ve státní správě, poctivě nudil, protože jsem si dokázal spočítat, kam se jejich názor vyvine za další dva týdny a co přesně je pro to nutné udělat. Taková debata je pak totálně předvídatelná, nic nového se v ní nedozvíte, a to ani o sobě, váš požitek z ní je tudíž nutně pryč. Zbude jen práce. A tohle nebezpečí u prezidenta nehrozí, protože mě prostě člověk Miloš Zeman baví.

Ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček. Mimochodem, co jste mu řekl na nápad, aby Livia Klausová byla českou velvyslankyní v Bratislavě?
Že je to docela roztomilá myšlenka.

Livia Klausová se zapsala v předvolební kampani nepříliš diplomatickou větou, že by nechtěla, aby ji na Hradě vystřídala žena, která mluví hlavně německy. To vám nevadilo?
Komu?

Vám osobně jako diplomatovi, zaměstnanci ministerstva zahraničí, jehož šéfem je manžel dámy, o níž paní Klausová hovořila.
To je politikum, k němuž se diplomaté nevyjadřují, Myslím, že ve vypjatém předvolebním zápase padne mnoho věcí. Je otázka, jak moc se mají počítat poté, kdy je boj dokonán.

Dohodne se nakonec Karel Schwarzenberg s Milošem Zemanem a Livii Klausovou na Slovensko pošle?
Jsem pevně přesvědčen, že ministr a prezident se na něčem shodnou. Na čem, o tom nechci spekulovat. Osobně mohu slíbit, že pro to udělám, co budu moci.

Bude Livia Klausová odjíždět se slibem, že nebude v Bratislavě vyprávět o hnusné modré vlajce s 12 hvězdičkami, která vlaje na Pražském hradě, nebo vyčítat Slovákům jejich zapojení do eurozóny?
To vůbec není otázka pro mne, nikdy jsem nebyl Livií Klausovou.

Nicméně věříte, že by během jejího diplomatického působení nedošlo k nějakému faux pas?
Věřím tomu, že člověk, který se léta pohybuje ve světě politiky, je profesionál.

Jako kariérního diplomata by vás neštvalo, kdyby vás v postupu přeskočil nějaký „politický trafikant"?
Celý život mě ve frontě přeskakují nejrůznější „političtí trafikanti", což nakonec není problém, jestli si jich člověk alespoň může pro nějaké jejich osobní a profesionální kvality vážit. Pokud to jsou lidé, kteří by nakonec uspěli i ve volné soutěži. K diplomacii patří umění se s tímhle vyrovnat. Je-li ovšem takový „trafikant" absolutní hlupák, klasická šedá myš, prosazená spiknutím průměrných za účelem likvidace schopnějších, beru to jako svého druhu duchovní cvičení v pokoře. A přiznávám, že se jí ještě musím učit. Důležité je hlavně uchovat základní podmínku, a to, že samotná práce a její výsledky jsou také jednou cestou k úspěchu. Že to není cesta jediná a že v politice existují další paralelní cesty, to už tak prostě je.

Lákalo by vás křeslo ministra zahraničí? Koneckonců jste členem ČSSD a podle všeho právě tato strana bude sestavovat příští vládu, v čemž bude mít prezident Zeman velmi výrazné slovo.
Není diplomat, který by jednoho dne nechtěl dosáhnout tohoto profesního vrcholu své disciplíny, a pokud to někdo tvrdí, pozor na něj, neboť lže. Nicméně situace je přece jasná. Luboš Zaorálek je stínovým ministrem zahraničí mé strany, na svůj post ministra zahraničí čeká už pěkných pár let a na této situaci se vůbec nic nemění. Moje osobní poznámka k tomu je, že když vám je 50 jako dnes mně, není ještě nutné v panice někam spěchat. Bývalí ministři zahraničí přece mají už pořádně omezené možnosti, kam ještě odejít velvyslancovat, a já se nechystám být pětapadesátiletým politickým penzistou.

Ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček. KDO JE HYNEK KMONÍČEK*Narodil se 22. října 1962 v Pardubicích.
*Vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, poté angličtinu a arabštinu na FF UK v Praze, moderní historii Blízkého Východu a hebrejštinu absolvoval v Jeruzalémě.
*Působil jako koncertní hráč na klasickou kytaru, učil na LŠU.
*Od roku 1995 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, byl vrchním ředitelem sekce Asie, Afriky a Ameriky. V období 2001-2006 byl velvyslancem České republiky při OSN v New Yorku, poté v Indii, Nepálu, Bangladéši a Srí Lance. Byl náměstkem ministra zahraničí Jana Kavana a Jana Kohouta. Do letošního března zastával post ambasadora v Austrálii a na Novém Zélandu. Je členem ČSSD.
*Hovoří anglicky, rusky, arabsky a hebrejsky.
*Dne 28. března 2013 ho prezident Miloš Zeman jmenoval ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Autor: Kateřina Perknerová

6.4.2013 VSTUP DO DISKUSE 28
SDÍLEJ:

Aston Martin postaví 25 nových exemplářů modelu DB4 GT. Cena je astronomická

Britská automobilka Aston Martin se vrátí k výrobě vozu, jehož život byl původně vymezen lety 1959 až 1963. Příští rok totiž obnoví produkci slavného modelu DB4 GT, v plánu je stavba 25 kusů.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Zaorálek míří do Turecka, jednat bude i o zadržených Češích

Ankara/Praha - Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek odlétá v pondělí na dvoudenní návštěvu Turecka. Chce jednat o migrační krizi a podpořit vzájemné obchodní vztahy, bude se ale zabývat i případem dvojice Čechů, kteří byli v zemi zadrženi kvůli údajné příslušnosti ke kurdským milicím. Věnovat by se měl i problematickému projektu stavby turecké elektrárny Yunus Emre, na který poskytla úvěr Česká exportní banka (ČEB) a pojistila ho státní pojišťovna EGAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies