VYBERTE SI REGION

Dnes by odsun Sovětů trval 200 let, říká Kocáb

Praha /ROZHOVOR/ - Bývalý předseda komise pro odsun sovětských vojáků z Československa a hudebník Michael Kocáb říká: Dnes bychom sovětské vojáky neodsunuli ani za 200 let.

20.6.2011
SDÍLEJ:

Michael Kocáb.Foto: DENÍK/Jiří Sejkora

Poslední transport se sovětskými vojáky okupujícími Československo opustil zemi před 20 lety 21. června 1991. Povedlo se to skvěle, vzpomíná dnes Michael Kocáb.

Byl jste předsedou parlamentní komise, která před dvaceti lety sledovala odsun sovětských vojáků. Jak na to dnes vzpomínáte?
Pro mě to bylo nejdůležitější politické téma vůbec, hned za samotnou sametovou revolucí. O odsun Sovětů se staralo jen několik málo lidí − zmocněnec vlády generál Ducháček a jeho zástupce Naďovič, ze strany parlamentu komise pro dohled nad odsunem, kterou jsem inicioval, a generál Vorobjov. Takže hrstka lidí odpovídala za takovou velkou záležitost, jakou bylo ukončení okupace. Nesmírně si vážím, že jsem takovou možnost vůbec měl.

Jednal jste o odsunu a dohlížel na něj. Udělal byste dnes něco jinak? Šlo by třeba odsun ještě nějak uspíšit?
Uspíšit to už nešlo, dokonce jsme ze zemí bývalého východního bloku měli rekordní tempo. S odsunem zbraní a vojáků jsme byli v podstatě hotovi za rok. Spíš jsme bojovali proti moskevským politikům, tzv. vojenským jestřábům, kteří chtěli odsun pozdržet a zastavit. Dnes se divím, že se to vůbec povedlo. Pořád obdivuji nasazení lidí, kteří se v tom angažovali. Možná to byl poslední konsensuální politický bod, který nezaznamenal vůbec žádný odpor ze strany opozice a lidí. Všichni tomu fandili, drželi palce a pak tleskali. Nenaráželi jsme na klasické oponenty, jak dnes známe z politiky. Že někdo něco vymyslí a ostatní mu to rozkrájí na cimpr campr.

Přišel přesto moment, kdy to vypadalo, že se celá akce nepodaří?
Samozřejmě, bylo jich několik. Třeba když jestřábi z Moskvy přijeli na sovětskou ambasádu, kde se odsun snažili zpochybnit, chtěli zpochybnit i Gorbačovova samotného. Nazvali ho zmatkářem, který uvádí Sovětský svaz do katastrofy. V té době už se nebáli toto stanovisko prezentovat, za dob Stalina nebo Brežněva by za to byl určitě dlouhodobý kriminál. K podobné situaci došlo při setkání s poslanci zahraničního a branně-bezpečnostního výboru Nejvyššího sovětu. To byla jediná zahraniční cesta, kdy jsme se rozhádali s hostitelskou zemí. Schůzka byla z jejich strany ukončena předčasně a to tak, že vstali od stolu, křičeli, že se o tom se mnou vůbec nebudou bavit, a šli pryč. Nebylo to jednoduché, jednalo se o rozpad impéria a my jsme odsun tlačili z jejich strany naprosto šílenou rychlostí. Neustále zdůrazňovali, že je pro ně přijatelná doba pěti let.

Jak se vám Moskvu podařilo přesvědčit, že se to stihlo za rok?
Přesvědčovat jsme nemuseli, stačilo, že jsme trvali na dohodnutém harmonogramu podle smlouvy, která byla podepsána v únoru 1990 v Moskvě. Jestřábi tu smlouvu chtěli zpochybnit, ale nebyli úspěšní. Také díky generálovi Vorobjovovi, který neustále zdůrazňoval, že je schopen a připraven harmonogram odsunu přesně splnit.

Jak na vás reagovali sovětští vojáci, které jste posílal domů?
S řadovými vojáky jsem se do kontaktu nedostal, pouze s vyššími důstojníky, generály a veliteli. Čím vyšší postavení, tím to bylo lepší, hierarchie přesně odpovídala hierarchii racionálního uvažování. Na úrovni plukovníků jsem se setkával s nedůvěřivostí a někdy i s lehce nepřátelským postojem. S generály jsme k sobě přistupovali docela přátelsky. Pochopili, že už se okupace nedá udržet. Už se ji nesnažili nějak hájit.

Vašim úkolem bylo také vyřešit majetkoprávní, humanitární a ekologické otázky odsunu.
To byla druhá kapitola, která nebyla tak úplně mým úkolem. Na starost to mělo ministerstvo zahraničních věcí. K jednáním jsem byl jako člověk, který se angažoval v odsunu, přizván, měl jsem možnost do toho zasahovat poměrně autoritativním způsobem, ale bohužel jsem nebyl až do konce všech jednání. Po dokončení odsunu jsem rezignoval a tím pádem už jsem nemohl přispět k tomu, aby jednání o majetkoprávních vyrovnáních dopadly dobře.

Jaký byl hlavní důvod vaší rezignace na veškeré politické funkce po odsunu?
To byla taková politická neuváženost. Tehdy jsem prohlásil, že s posledním vojákem odejdu i já. Také jsem tím chtěl deklarovat, že mi šlo jenom o odsun a ne o teplej flek. Jak je zvykem, novináři mi to neustále předhazovali, takže jak jsem řekl, tak jsem taky musel a chtěl udělat.

Jak byste dnes popsal atmosféru celého odsunu?
Bylo to dobré díky skvělému realizačnímu trojúhelníku Ducháček, Naďovič, parlamentní komise a generál Vorobjov. Podařilo se nám navodit atmosféru důvěry, i když to bylo neuvěřitelné. Mohli jsme se na sebe spolehnout, co se dohodlo, to také platilo. Důležitá byla také velká podpora společnosti. Dnes bychom sovětské vojáky neodsunuli ani za 200 let.

Kateřina Ciborová

20.6.2011
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Daňové úlevy: odběr krve tři tisíce korun, za registraci nic

Ilustrační foto.

Češi nebezpečně tloustnou. Na cukrovku umírá 3,5 tisíce lidí ročně

Německá vláda podle Bildu varuje před chemickým útokem

Německá vláda a Spolkový kriminální úřad (BKA) varují před možností útoku chemikáliemi. Uvedl to dnes deník Bild s odvoláním na zprávu spolkové vlády analyzující rizika v oblasti civilní ochrany.

Ruské ženy oživují pohanské tradice

Moskva - "Koňská hlava značí muže," říká Jekatěrina Kostrikinová sledující teplý vosk, jak tuhne ve sklenici studené vody. V jejím moskevském bytě se několik kamarádek snaží poznat svou budoucnost za pomoci pohanských tradic, píše agentura AFP.

Mezinárodní den studentstva má šanci na návrat do kalendáře

Patří 17. listopad především studentům, nebo stačí si ho obecně připomínat jako Den boje za svobodu a demokracii? Zdánlivě akademický spor budí i po 28 letech po roce 1989 vášně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies