Brady, který prošel nacistickými koncentračními tábory a přednáší o hrůzách holokaustu, uvedl, že Hrad ho o jeho vyznamenání informoval. V seznamu lidí, které má prezident vyznamenat 28. října, ale Brady podle Hermana i podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) nyní není. Podle Hermana proto, že se přes protest prezidenta sešel tento týden s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou. Hrad Hermanovo tvrzení popírá. Premiér vyzval Zemana, aby se zachoval jako státník a Bradyho vyznamenal. Jinak bude podle Sobotky z letošního 28. října festival hradní malosti a české rozhádanosti. Více se dočtete ZDE!

Někteří politici kvůli chování Hradu kolem vyznamenání Bradyho nepřijdou 28. října na slavnostní večer na Pražském hradě. Místopředseda Sněmovny Petr Gazdík (STAN) organizuje alternativní akci na Staroměstské náměstí. Čtete ZDE!

Brady žije v Torontu. Do Kanady emigroval v roce 1949. Přežil deportaci do Terezína, Osvětimi i pracovní tábor. Na sklonku války uprchl z pochodu smrti. Český Senát navrhl Bradyho na státní vyznamenání už v červnu 2013. V srpnu téhož roku ho nominovala i Poslanecká sněmovna, a to na udělení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Návrh, kterému prezident Zeman nevyhověl, zákonodárci neúspěšně opakovali i v roce 2014 a Bradyho navrhli i letos.

Doma je Jiří Brady v Novém Městě na Moravě
Muž, který jako jediný z celé rodiny přežil koncentrační tábor, je od roku 2009 nositelem čestného občanství svého rodného města – Nového Města na Moravě. Jiří Brady byl oceněn za celoživotní úsilí v oblasti ochrany lidských práv a svobod.
„Udělení čestného občanství Nového Města na Moravě si moc vážím. Možná víc, než si myslíte. Já ho ale beru spíše jako poctu rodině Brady. Tatínek by měl radost," řekl při převzetí čestného občanství se slzami na krajíčku Jiří Brady.
Tragický osud Bradyho setry Hany se stal celosvětově známý po vydání knižního bestselleru Hanin kufřík. Brady žijící v Torontu se poté jako jediný přeživší z rodiny, jejíž příběh upoutal čtenáře v desítkách zemí světa, stal objektem médií i lidí, kteří se o životních peripetiích rodiny chtěli dozvědět více. Následovaly stovky besed, vystoupení v rádiu i v televizi, odpovědi na tisíce mailů, spolupráce na filmu a knize.
Ačkoliv ze země odešel před desítkami lety, stále se Jiří Brady v Nověm Městě cítí doma. „Strávil jsem tam šťastné dětství. Návrat je vždycky dojemný," opakovaně prohlásil při svých návštěvách rodného města Brady.
Jméno Brady ale není v Novém Městě na Moravě neznámé. Už v roce 1883 zakoupil předek Adolf Brady na Vratislavově náměstí dům číslo 13. Zde si se svou ženou Karolínou otevřel obchod s potravinami. Obchod byl v přízemí a rodina bydlela v prvním patře. A protože byli manželé bezdětní, rozhodli se adoptovat svého synovce Karla Metzla a neteř Hedviku Metzlovou. Hedvika se provdala a odstěhovala a v domě zůstal Karel Brady-Metzl, který si v roce 1927 vzal za manželku Markétu Dubskou.
Mladí novomanželé pomalu převzali rodinný podnik. Jako jedni z prvních zavedli maloobchodní prodej uhlí a také postavili před obchodem benzínovou čerpací stanici. Měli i první telefon ve městě s volacím číslem 1. Postupně si k maloobchodu zřídili i velkoobchod, prodávali všechno možné. Jejich podnik neustále vzkvétal. Dokladem toho je i skutečnost, že zaměstnávali nejméně šest stálých zaměstnanců. Měli dvě děti, Jiřího a Hanu. Děti často jezdívaly po rozlehlých chodbách jejich domu na koloběžkách. Hanička na červené, Jiří na modré.
Rozkvět jejich podniku a rodinného štěstí ukončila okupace Československa v roce 1939. Na základě falešného obvinění byl Karel Brady-Metzl zatčen a dva měsíce vězněn na gestapu v Jihlavě. Poté byl sice propuštěn, ale celá jejich rodina byla neustále sledována.
Na jaře roku 1941 byla na gestapo povolána Karlova manželka Markéta a deportována do ženského koncentračního tábora Ravensbrűck. Odtud byla v říjnu 1942 odsunuta do Osvětimi, kde 29. 10. 1942 zemřela. Karel byl zatčen 23. 11. 1941 a po nějakou dobu vězněn opět na gestapu v Jihlavě. Poté byl deportován do Brna a zařazen do transportu do koncentračního tábora. 11. 6. 1942 byl převezen do Osvětimi, zde zemřel 14. 7. 1942.
Jejich dětí, desetileté Hany a třináctiletého Jiřího, se ujal Ludvík Hájek, manžel Karlovy sestry Hedviky. 14. 5. 1942 však byly obě děti předvolány do Třebíče a odtud poslány transportem do Terezína. Jiří se tu stal učedníkem-instalatérem, což mu později zachránilo život. Podmínky v Terezíně byly velmi tvrdé, ale nebylo to nic proti osvětimské hrůze, která obě děti čekala. Jiří byl zařazen do transportu do Osvětimi jako první a 23. října 1944 se tam dostala i Hanička. Její první kroky směřovaly přímo do plynové komory. Den jejího příjezdu se stal i dnem její smrti.
Jiří přežil i další transporty, hlavně díky svému instalatérskému řemeslu. Hodně mu pomáhali i spoluvězni. Zpět do Nového Města na Moravě se vrátil v polovině května 1945. Z celé rodiny přežil jako jediný. V roce 1949, emigroval a od roku 1951 žije v Kanadě v Torontu.
Příběh rodiny Brady obletěl celý svět, hlavně zásluhou kanadské novinářky Karen Levine, která jejich těžké životní osudy vylíčila v knížce „Hanin kufřík". Publikace nese výmluvný podtitul „Příběh dívky, která se nevrátila.
Jiří Brady získal v roce 2009 nejvyšší ontarijské civilní vyznamenání. A to především za své celoživotní úsilí v oblasti ochrany lidských práv a svobod. Order of Ontario je každoročně doživotně propůjčen dvaceti pěti osobnostem, kteří se zasloužili v různých oblastech – sportu, vzdělávání, umění, vědy, lékařství a dalších.
Jiří Brady se po prožitých útrapách rozhodl pomáhat potřebným. Za důležité považuje, aby se mladá generace poučila z historie. „Musíme si připomínat zrůdnost myšlenky, kdy si někdo usmyslí vyhladit určitou skupinu lidí. Je třeba, aby se mladí lidé po celém světě učili vzájemné toleranci," tvrdí Brady.

Čtěte také: 

Halík vyzval, aby hosté nechodili na státní vyznamenávání

Olomoucký rektor navrhl Bradymu udělit vyznamenání univerzity