Druhý rok krize: Česko obchází strach z dluhů

Podle posledních údajů České národní banky už každý občan České republiky, kojence nevyjímaje, dluží bankám v průměru přes dvaadevadesát tisíc korun. Přitom ještě před dvěma lety, v roce 2006, to byla skoro poloviční suma. Kolik lidí má s dluhy problémy a kolik lidí je ještě zvládá?

Alarmující výsledky

Na tuto otázku se nedávno snažil odpovědět průzkum Poštovní spořitelny. Výsledky byly alarmující. Celých 10 procent českých domácností spadá do nejrizikovější skupiny, která by mohla mít nebo již má problémy se splácením úvěrů. „Průzkum jsme dělali na reprezentativním vzorku české populace. Třetina dotázaných byla z velkých měst, třetina lidí do sto tisíc obyvatel a třetina jich byla z menších obcí,“ říká mluvčí banky Denisa Salátková.

Lichváři mají žně

I samotná občanská sdružení hlásí nebývalé nárůsty počtu lidí, kteří mají problémy se splácením úvěrů. Před čím ale varují nejvíce, jsou lichvářské společnosti poskytující rychlé půjčky.

Podle obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni se tato uskupení nejvíce množí v sociálně slabých oblastech České republiky. „Setkáváme se s nimi například v severních Čechách, západních Čechách či na Kladensku,“ říká Daniel Hůle z Člověka v tísni a dodává: „Sociálně vyloučení lidé v krizi bohužel nedokážou rozlišit adekvátnost svých potřeb a chtějí si půjčit u kohokoliv.“

Lichvářům nahrává i opatrnost bank a úvěrových společností, které udělování půjček výrazně zpřísnily. Na úvěr u nich zpravidla nedosáhne člověk, který například nemá pravidelný příjem. Takové věci lichváře nezajímají, protože se svých peněz domohou i nezákonnými prostředky. „Dluhy představují velký problém,“ přiznává Lena Tomšů z občanského sdružení Remedium.

Zkusili jsme si spočítat plat

Některé banky si svízelnou situaci českých domácností uvědomují a snaží se je před dluhovou pastí varovat. Například zmiňovaná Poštovní spořitelna spustila web www.rozumnezadluzeni.cz, který dokáže spočítat, kolik si může domácnost dovolit. Abychom nevařili z vody, sami jsme si zkusili spočítat, jak na tom jsme. Zadali jsme zhruba dvacetitisícový příjem redaktora, nájem v bytě v Praze ve výši deset tisíc korun, náklady na jídlo čtyři tisíce. Pak jsme ještě přičetli úvěr s pravidelnými splátkami patnáct set korun měsíčně, několikadesetitisícové úspory a ojetý motocykl. A resultát webu? „Nejste na tom finančně nejhůř, příliš velká sláva to ovšem není.“

Podle dalších rad webu bychom měli šetřit a vytvořit si rezervu pro případ nutnosti ve výši šesti až devíti platů. I když se nám to zdálo, asi jako většině zaměstnanců, nereálné, upozornění jsme si vzali o k srdci, protože podle expertů krize jen tak neskončí.

Šetřit, šetřit, šetřit

Prognózy totiž varují před dalším nárůstem zadluženosti, která se má za celý minulý rok zvýšit zhruba na 980 miliard, ale hlavně varují před dalším nárůstem nezaměstnanosti.

Doporučení proto znějí následovně: nekupujte si nic na úvěr, hlavně ne zboží, které nutně nepotřebujete a které má pomíjivou hodnotu, jako třeba dovolená. Pokud si přeci jen budete chtít na splátky něco koupit, pořádně si spočítejte, zda na to budete mít.

Ekonom: Není důležité kolik vyděláte, ale kolik ušetříte

Zní to jednoduše: Není důležité, kolik vyděláte, ale kolik ušetříte. Pokud by se poučkou finančního poradce Davida Kučery ze společnosti Partners řídily všechny české domácnosti, vyhnuly by se problémům s penězi.

Jak jsou na tom podle vás Češi s dluhy? Na jedné straně se hovoří, že zadluženost domácností roste. Banky zase říkají, že zadluženost českých domácností je zdravá.
České domácnosti oproti západním zemím nejsou moc zadlužené. Na druhou stranu jsou Češi mnohdy lehkovážní, takže utrácejí za věci, které nemají příliš velkou hodnotu.

Změnilo se třeba nahlížení na dluhy v průběhu krize?
Určitý posun je patrný. Hlavně díky osvětě v médiích. Lidé jsou televizí či novinami alespoň trochu masírováni, že by své finance měli řešit s odborníkem. Řada Čechů si ale stále myslí, že dluhy zvládne a problém se snaží tutlat. Za námi pak přicházejí, když už se jim vše sype na hlavu. A to už je samozřejmě pozdě.

Co si myslíte o „rychlopůjčkách“, kterými jsou oblepeny autobusové zastávky po celé republice?
Reklama na produkty je normální. Kdybych měl firmu, která poskytuje úvěry, asi bych nepostupoval jinak. Ovšem lidé by si měli zvyknout, že si musí dát pozor na úvěry, které jsou nějak nestandardní. Měli by si spočítat, zda vůbec jsou schopni splácet, což je další nebezpečí.

Jste součástí populárního pořadu Krotitelé dluhů. Podle čeho si vybíráte lidi, kterým budete v pořadu pomáhat s dluhy? Dáváte přednost těm nejkřiklavějším případům?
V podstatě jiní lidé, než ti s nejkřiklavějšími problémy, se do pořadu ani nehlásí. Jak mezi nimi vybíráme? Základní je životní příběh, jakým způsobem se dotyčný dostal do problémů. Řešení i zmiňované potíže jsou si vždy nějakým způsobem podobné, ale životní cesta, ta už je odlišná.

Vybavuje se vám nějaký konkrétní případ, který ze své praxe považujete za nejkurióznější?
Skoro všechny případy, které se v pořadu objevují, se vymykají standardu. A skoro všechny patří k těm nejhorším. Zajímavý byl příběh člověka, který se dostal do problémů jen kvůli tomu, že nepoužil zdravý selský rozum. Rekonstruoval byt a bral si na to bezplánovitě spotřebitelské úvěry. Jednoduše, vzal si úvěr, a když peníze došly, vzal si další a takto postupoval několikrát za sebou. Pokud by to naplánoval dopředu a vzal si jeden úvěr, měl by nyní kompletně zrekonstruovaný byt, stálo by ho to o desítky tisíc méně a neměl by problémy se splácením. Jedná se o chybu, kterou dělá spousta lidí, že si vezmou nedostatečný úvěr, a pak to všelijak dolepují.

Osobně mám zkušenosti, že spousta lidí před finančními poradci zabouchla dveře, protože je hází do jednoho pytle s podomními prodejci. Setkáváte se s tím?
S tímto přístupem jsem se rozhodně setkal, zvláště na začátku. Je pravda, že na trhu funguje spousta poradců, kteří se tak jen tváří a ve skutečnosti prodávají pojistky nebo stavební spoření. To ale není finanční poradenství. Věřím, že se situace nějakým způsobem konsoliduje. Důležité je, aby si lidé zvykli, že kromě domácího lékaře je dobré mít také svého rodinného finančního poradce.

Vy osobně se řídíte radami, které dáváte svým klientům? Říká se, že kovářova kobyla často chodí bosa…
Já jsem byl vychovaný v duchu, že na co nemám, to si nekoupím. I když mám teď vyšší příjmy než kdykoli předtím, pořád takto přemýšlím. Nejste totiž bohatý podle toho, kolik vyděláváte, ale kolik dokážete ušetřit. Mám samozřejmě hypotéku, protože si myslím, že úvěry na bydlení jsou v pořádku a zpravidla nezbytné. Žádné jiné úvěry nemám. Ale investuji a spořím, a svým klientům radím přesně to, co sám dělám.