MARCEL IHNAČÁKmoravský kuchař, zastánce vaření bez cukru
Marcel Ihnačák. Zdroj: DENÍK/ Karolína Štukavcová

MIROSLAV TOMANprezident Potravinářské komory České republiky
Miroslav Toman.Zdroj: DENÍK/ Jiří Kopáč

Pomohlo by více, kdyby stát zavedl zvláštní daň ze sladkých pokrmů a nápojů, nebo ji dokonce uvalil přímo na cukr? Nebo je celý tento humbuk zbytečný a my se škodlivého vlivu cukru tolik obávat nemusíme, protože by stačilo se více hýbat a obézních lidí by okamžitě ubylo? 

1. Podporujete myšlenku zavedení speciální daně na potraviny s vysokým obsahem cukru? Mělo by podle vás očekávaný efekt?

To je složitější věc, ale ne, určitě ne. Něco takového by se nemělo řešit zákonem. Je každého výběr, zda bude jíst cukr, nebo ne. Každý si může sám a dobrovolně zvolit, jestli jeho využívání a konzumaci omezí. Podobně špatné jsou také další věci a téměř nijak se neřeší. Plošné omezení není namístě. Je to o svobodné volbě. Tak bych to nechal.

Zdanění potravin, které jsou často označovány jako „nezdravé", nepodporujeme. To se týká i potravin s vysokým obsahem cukru, kde není jasné, co znamená „vysoký obsah cukru". Může se stát, že dojde k podobnému efektu jako u pamlskové vyhlášky. Záleží na celkové úpravě jídelníčku, nikoli na vyloučení potravin obsahujících cukr.

Čtěte také: Zdanění tuků a cukrů? Hříšné daně úsporu ve zdravotnictví nezajistí, říká ekonom

2. Jsou Češi národ, který má ohledně spotřeby cukru dlouhodobě nezdravé návyky?

Podle mě nejen Češi. Platí to pro populaci na celém světě. Má ráda cukr až příliš. Mnoho lidí přitom ani neví, jak moc škodlivý je. Nejde jen o Čechy, Slováky nebo Američany. Má to celosvětový rozměr, který není specialitou jednotlivých národů.

Předně je potřeba si uvědomit, že sacharidy a cukry se vyskytují všude kolem nás. Jsou obsaženy ve všech rostlinách, z nichž se vyrábějí potraviny, včetně ovoce, zeleniny a ostatních plodin, a také v mléce a medu. Nemáme indikace, že by Češi sladili více než ostatní národy nebo že by v oblasti konzumace cukru měli nezdravé návyky. Možná mnohem větší riziko představuje vysoká spotřeba cukrů ve spojení s vyšším výskytem zubního kazu a riziko zvyšuje i jejich častější konzumace.

3. Existuje dostatek alternativních způsobů, jak se nadměrnému slazení vyhnout?

Jednou z nich je med. Nahrazovat jím lze nejen při pečení, v kuchyni ho je možné využít také při jiných způsobech úpravy jídla. Jsou ale i další sladidla, byť je potřeba si za ně připlatit. Na mysli mám přírodní cukry. Není problém v tom, že by nebyly k dostání v každém obchodě, jako spíš ona zmíněná cena. Pro většinu lidí, kteří by o to měli zájem, jsou požadované sumy nevyhovující, nevýhodné. Nemyslím si proto, že by si je jako náhradu běžného cukru rychle zvolilo hodně lidí.

Není podstatné, zda se používá jako přidaný cukr bílý, hnědý, řepný, třtinový, javorový sirup, agávový sirup nebo med. Vždy se totiž jedná pouze o náhradu cukru jiným cukrem, byť třeba s jinou sladivostí. Rozhodující je zvyšování nebo snižování celkového příjmu přidaných a volných cukrů, a tím tedy i energie. Sladidel se zdravý spotřebitel bez jakýchkoli výživových či zdravotních omezení nemusí bát. Dostatek alternativ tedy existuje. K tomu je ještě nezbytná edukace dětí již od útlého věku.

Nenechte si ujít: DVA POHLEDY: Kamery už vidí úplně vše. Má nám to vadit?