Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Europoslanec Zahradil: Do eurozóny bychom vstupovat neměli

Praha /ROZHOVOR/- Není nic tajného, že europoslanec Jan Zahradil miluje rock a metal. Zkusili jsme zapátrat, kde má jeho vztah k hudbě vlastně kořeny. S lídrem kandidátky ODS do Evropského parlamentu se scházíme u budovy, kde se dříve nacházel hostinec Houtyš.

22.3.2014 30
SDÍLEJ:

PIVO TAM MĚLI STRAŠNÉ, ale to v dejvické Houtyši nikomu nevadilo. Chodili tam hudebníci z tehdy začínajících kapel Žlutý pes, Krausberry nebo Yo Yo Band. A mezi těmito tehdejšími puberťáky byste našli i současného europoslance Jana Zahradila.Foto: Vít Novák

Před revolucí se tu setkávali umělci, brzy se z této poměrně obyčejné hospody stalo významné kulturní středisko ČSSR. Od sedmnácti let sem chodil také Jan Zahradil. Dnes jsou sice v domě jen kanceláře, před rokem tu ale majitel nechal vyrobit pamětní desku připomínající bývalou slávu.

Sešli jsme se v hospodě nedaleko Houtyše, asi ne úplnou náhodou. Jaký k tomu místu máte vztah?
V druhé polovině 70. let jsem chodil na Gymnázium Jana Keplera. O rok výše chodil Honza Fischer, syn slavného textaře Ivo Fischera. Honza hrál na bicí ve skupině Bluesberry. Když mi bylo 17 let, vzal mě do téhle hospody Houtyš, kde jsem omámen poznával hanspaulskou hudební scénu. Vzešly odtud kapely jako Žlutý pes, Krausberry, Yo Yo Band a další. Později v 80. letech to trochu uvadalo, ale do té doby to bylo nezapomenutelné.

Jak těžké bylo se do té komunity dostat? Předpokládám, že mezi sebe nepustili každého.
To bylo právě díky Honzovi Fischerovi, který tam měl renomé. Díky tomu mě nebrali jako přivandrovalce. Docela běžně se stávalo, že tam přišel někdo úplně cizí a většinou mu brzy dal někdo najevo, že tam nepatří. My jsme na ty muzikanty koukali úplně nábožně, proti nim jsme byli druhá liga.

To vás nikdy nelákalo taky začít na něco hrát?
Zkoušel jsem hrát na bicí, přišlo mi to jako nejjednodušší nástroj. Ale protože jsem netrénoval, tak jsem to nikam nedotáhl. Nechal jsem toho, od té doby je ze mě jen konzument hudby.

Říká se, že pivo tam chutnalo hrozně.
To nám v té době bylo jedno, my jsme byli rádi, že nám vůbec nalili.

Tam se asi děly hodně bizarní věci, že?
Richard Dvořák, klávesista ze Žlutého psa, tam třeba přivezl tlustou učebnici jazzových standardů ze slavné americké akademie v Barklee. Leželo to tam na pianu a hrálo se z toho, to byly naprosto úžasné věci. Hrály se tam všechny možné žánry.

To věřím. A taky se tam asi hodně pilo.
Každoroční zážitek byla soutěž o sto jarních piv, kdy se soutěžilo o to, kdo je dokáže vypít nejrychleji. Většinou vítězil basista Honza Špička z Bluesberry, to byla taková tělnatá postava. Stačily mu čtyři večery. Bohužel se pak ta komunita lidí rozpadla, hodně z nich se odstěhovalo jinam.

Ale dnes je Houtyš zase v kurzu, před rokem byla odhalena pamětní deska a konal se tu i festival. Přišel jste na něj?
Samozřejmě! Na pódiu se vystřídaly všechny tehdejší kapely. Potkal jsem tu po 25 letech spoustu lidí, byl to takový třídní sraz.

Když vás poslouchám, tak mi k vám to sterilní prostředí Evropského parlamentu prostě nepasuje. Že vy tam trochu trpíte?
Moje pětaosmdesátiletá matka mi dnes říká: Když ti bylo dvacet, tak jsem si vždycky myslela, že tě ta hudba přejde. Ale ono je ti padesát, to už tě asi nepřejde nikdy. A má pravdu.

Proč by vás lidé do Evropského parlamentu měli zvolit?
Máme tam takovou frakci Aliance evropských konzervatistů a reformistů, kterou jsme postavili na zelené louce před pěti lety. Jde o velkou nadnárodní stranu. Je to velký rozdíl mezi ostatními stranami v ČR, protože díky té straně můžeme poměry skutečně změnit. To, co se dnes na nás z Evropy valí, celé EU škodí.

V tom se možná voliči budou obtížně orientovat, nemyslíte?
To je pravda, když někoho potkám na ulici, tak ho nezajímá rozdíl mezi evropskými konzervativci, socialisty a lidovci. Ale pro praktickou politiku je to důležitá věc, protože když nemáte v Bruselu vlastní zázemí, tak nic nezmůžete. Proud vás unáší. Po volbách se tedy chceme v té naší nadnárodní straně rozrůstat, i přes to, že nám všichni v roce 2009 prorokovali rychlý konec. Až se jednou budu ohlížet, co za mnou v té politice zůstalo, tak tahle politická strana. Byla založena i z mého popudu.

Ale v jednom z vašich článků jste před půl rokem jmenoval čtyři konkrétně věci, které chcete na EU změnit. Daňová autonomie, nenavyšování rozpočtu, větší svoboda a méně byrokracie. Platí to ještě?
Určitě. Je to celkově snaha celou EU uvolnit a přestat měřit podle jednoho metru. Je to vidět na jednotné měně, která sama o sobě není špatný nápad, ale není možné, aby ji na jedné straně používalo například bohaté Finsko a chudé Řecko. Jsem pro, aby se integrace uvolnila a každá země měla více svobody. Stejná šablona nesedí všem, ať už na daně, důchody nebo sociální pojištění. Nelíbí se mi, že nemáme možnost některé kroky odmítnout.

Je to důsledek Lisabonské smlouvy?
Ta posílila moc parlamentu, s čímž nesouhlasím. Ničemu to nepomůže. Pravomocí má už dost. Jakmile je v Evropě nějaký problém, většina politiků v Bruselu navrhne zvýšení svých pravomocí, že se to tím vyřeší. V minulosti se to ale nikdy nepotvrdilo.

Přijímáte tedy „nálepku" euroskeptik?
Moc mi nesedí. To je někdo, kdo odmítá jakoukoli myšlenku evropské spolupráce a navrhuje EU zrušit. Já si nemyslím, že by se měla rušit, ale musí se zreformovat a zbavit zbytečných činností. Jsem eurorealista.

Na druhou stranu, jste v europarlamentu deset let a aparát EU se neustále rozrůstá. Nejste z toho už otrávený?
Mohl bych nad tím mávnout rukou, ale to se mi nechce. A hlavně po těch deseti letech začíná kritický pohled nabírat na síle. Není to zatím většina, ale je nás více, než na samém začátku, kdy se EU všichni klaněli. Nevolám po žádné revoluci, jsem konzervativec, takže já raději evoluci.

Jak jste před jedenácti lety jako občan hlasoval v referendu o připojení k České republiky k EU?
Přiznám se, že jsem hlasoval pro. I se všemi možnými výhradami a s tím, že jsem věděl o všech nedokonalostech v přístupové smlouvě. Později všechny vyplavaly na povrch. Ale nevím, jak bych hlasoval dnes, když vidím, co se děje. Rozhodně jsem nehlasoval pro Lisabonskou smlouvu. Kdyby bylo referendum o vstupu do eurozóny, jako že by mělo být, tak bych hlasoval také proti. Tam bychom minimálně 20 let vstupovat neměli a ukáže se, jestli za těch dvacet let vůbec bude eurozóna existovat.

EU má svou ministryni zahraničí. Jak se podle vás osvědčila při řešení krize na Ukrajině?
Ukázala se jedna věc. Všechny funkce jako prezident EU Herman Van Rompuy nebo ministryně zahraničí Catherine Margaret Ashtonová nejsou vůbec vidět. Kdo řešil krizi na Ukrajině? Přece Merkelová, Hollande, ministři zahraničí z jednotlivých zemí. Ukázalo se, že když se řeší opravdu vážná krize, tak instituce EU ustoupí do pozadí, protože nemají politickou sílu. Základní kámen je pořád ještě národní stát.

S jakým volebním výsledkem byste byl spokojený?
Dnes si všechna křesla dělí jen čtyři strany, po letošních volbách jich podle mě bude kolem sedmi. Takže za úspěch bych považoval tři nebo čtyři křesla.

Vít Novák

Autor: Redakce

22.3.2014 VSTUP DO DISKUSE 30
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Romové napadli posádku záchranné služby. Ta se ubránila

Stanislav Šulc.
1 14

Pohledem Stanislava Šulce: Není Německo jako Německo

AKTUALIZOVÁNO

Herec Jan Tříska se zranil při pádu z Karlova mostu, je ve vážném stavu

Herec Jan Tříska leží ve vážném stavu v nemocnici. Zranil se včera po pádu z Karlova mostu v Praze. Populární český herec měl od pondělí natáčet film Na střeše. 

Kobyla spadla do díry u bazénu. Před utonutím ji zachránili hasiči a jeřáb

/FOTOGALERIE/ V technické šachtě bazénu se zaklínil kůň v Lelekovicích na Brněnsku. V neděli ráno našel majitel kobylu uvězněnou v šachtě s otvorem o průměru zhruba metr a půl. V následujících minutách nastalo drama, prostor se totiž začal plnit vodou z přilehlého bazénu, podle hasičů patrně kvůli poškozenému potrubí.

Trump se vulgárně opřel do slavných sportovců. Hvězdy se bouří

Prezident Donald Trump čelí v poslední době vlně kritiky, a to kvůli tomu, že se vulgárně opřel do sportovců, kteří klečí při hymně. Tímto gestem sportovci uctívají černošské oběti policejního násilí a shodují se na tom, že všichni mají právo na svobodu projevu. V této tradici i přes kritiku pokračují i nadále. Naposledy poklekly hvězdy amerického fotbalu na londýnském stadionu ve Wembley, kdy proti sobě nastoupily dva týmy – Baltimore Ravens a Jacksonville. 

Nejvyšší soud staví přístavbu za 114 milionů. Soudní procesy to nezkrátí

Deset lidí v jedné kanceláři, chybějící klimatizace a katastrofální stav knihovny. To jsou problémy současného sídla Nejvyššího soudu v brněnské Burešově ulici. Vyřešit je má nová přístavba za 114 milionů korun. Procesy se ale ani díky ní nezkrátí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení