VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Horolezcům nezbylo, než číst Playboy

MLADÁ BOLESLAV - Takové počasí boleslavský horolezec Petr Mašek nepamatuje. Dobrodruzi se v Himáláji nedostali k lezení. A tak hráli šachy a četli Playboy.

26.10.2007
SDÍLEJ:

Vlevo je vrchol hory Kalanka, vpravo vrchol hory Changabang.Foto: archiv expedice

Jsou zpátky! Mladoboleslavský horolezec Petr Mašek jako vedoucí expedice se společně s Tomášem Rinnem, Radkem Jarošem a Pavlem Jonákem vrátili z Himáláje. Nezdolali sice indickou horu Kalanku (6931 m. n. m.), ale mohou být rádi, že se vůbec vrátili živí.

„Za jediný týden v době, kdy jsme byli pod Kalankou, zahynulo v tamní oblasti údajně zhruba dvanáct lidí. Nevrátil se například celý vrcholový tým indické vojenské expedice z nejvyšší hory tamní oblasti – Nandadeví,“ říká Mašek.

Co bylo hlavní příčinou českého neúspěchu a smrti mnoha lidí? „Jednoznačně počasí,“ tvrdí Mašek. „Vůbec jsme se nedostali k lezení, hora nám nedala šanci. Šest dní chumelilo a sníh pak neslezl. Byly dva metry sněhu. Byla to má osmá expedice, ale něco takového jsem nezažil,“ popisuje Mašek.

Horolezci tudíž v Himáláji strávili tři týdny. Během chumelení každé tři hodiny odhazovali sníh, aby se jim nezbortily stany. Pak čekali, že sníh sleze. Marně.

„Nezbylo nám, než hrát šachy a číst knížky. Měli jsme tři knížky z boleslavské knihovny a také několik vyřazených čísel Playboye,“ usmívá se Mašek nad tím, jak trávili čas v zasněžených horách.

Horolezec Petr MašekJak vše začalo, když jste přistáli v Indii?
Bylo dobré, že už jsme v Indii loni byli a měli tudíž zkušenosti s tím, jak se vypořádat s tamní byrokracií. Přípravy a vyběhání potřebných povolení tudíž probíhaly víceméně hladce. V Dillí jsme strávili asi dva dny. Jako vedoucí expedice jsem musel absolvovat nezbytné kolečko – brífink, povolení od armády, ochrany přírody a ještě od jakési organizace, která mi připadala jako místní národní výbor. Například vojáci se mě ptali, jestli mám džípíesku a kameru. Musíte jim říct, že ne, i když to není pravda, jinak vám výstup nepovolí. To jsou prostě daná bezpečnostní pravidla. Když se mě ptali, jak bych zorganizoval záchrannou akci, řekl jsem jim, že bych poslal nějaké nosiče. Ve skutečnosti bych použil satelitní telefon a přivolal vrtulník. Jenže satelitní telefon oficiálně mít nesmím.

Není tato zbytečná byrokracie spíše jen taháním dalších peněz za různá povolení?
Neřekl bych, jsou to jen nízké poplatky. Hlavu a patu ze všech těch povolení má snad jediná věc. Musel jsem zaplatit zálohu deset tisíc rupií, tedy asi pět tisíc českých korun, které mi vrátí, až po skončení výpravy přinesu odpadky, které vyprodukujeme. To jediné mi přišlo smysluplné, ostatní jsou zbytečnosti.

Jak vypadala situace, když jste se konečně dostali do základního tábora?
Nejprve jsme se prošli pod stěnu Kalanky, která leží asi o pět se metrů výš než základní tábor. Ještě jsme vynosili materiál – jídlo, plyn či věci na lezení – pod stěnu a uložili pod kamení, a pak přišlo ošklivé počasí. Šest dní chumelilo. Každé tři hodiny jsme odhrabávali stany, aby se nezbortily.

Jak jste během té doby trávili čas?
Měl jsem tři knížky z mladoboleslavské knihovny a také několik vyřazených čísel Playboyů. Tak jsem si otevřel v Himáláji takovou malou knihovničku z knížek s razítky mladoboleslavské městské knihovny a půjčoval knížky kolegům. Četli jsme, hráli šachy, odhrabávali sníh. A čekali na lepší počasí.

To ale nepřišlo...
Něco takového jsem v Himáláji ještě nezažil. Napadly dva metry sněhu, ale protože už přišel zimní monzun, sníh neslezl jako normálně v sezoně. Zkusili jsme jít pod Garud, který jsme slezli loni, ale ani na ten se vzhledem k podmínkám nedalo jít.

Kdy jste to tedy vzdali?
Asi po osmi dnech jsme usoudili, že sněhové podmínky jsou stále takové, že stěna se vůbec nedá začít lézt. I za ideálních podmínek je to velmi náročný výstup. A když se boříte po pás do sněhu a na každé rampě je metr sněhu, je nesmysl pouštět se do absolutního hazardu.

Co tedy bylo největší nebezpečí?
Hlavně sníh a nebezpečí laviny. Proto také těch zhruba dvanáct mrtvých. Kromě indické výpravy na Nandadeví, kde to odneslo životem asi pět lidí, přišla o dva horolezce i další indická expedice. Také další lidé ten hrozný týden nepřežili. Jestliže odejdete na několik dní do údolí, pak začne sněžit, vy nestihnete údolí opustit, zamkne vás to v něm a sníh pak začne jezdit, takže nemáte šanci.

Tentokrát to byl tedy neúspěch. Kam se chystáte příště?
Měl jsem jet v zimě na Makalu – jedinou nepálskou osmitisícovku, kterou ještě nikdo nezdolal během zimního monzunu. Tato výprava ale zkrachovala. Chystám se tedy na tři týdny do Kolumbie, kde plánujeme prvovýstupy na některé hory. Mělo by jít o zhruba pět set až šest set metrů vysoké stěny hor, jejichž vrcholy leží v nadmořských výškách nějakých čtyři až pět tisíc metrů nad mořem. Na to, že jsou to hory relativně vysoké, bychom však měli zdolávat suchou skálu, neboť hory leží blízko rovníku. Zkusíme pojmenovat nějakou novou cestu, možná i stěnu. A hlavně se podívám na jiný kontinent.

26.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
10

Chyba za miliony. Pojišťovny platily za léky i dvojnásobek

Trend, dobře známý například v Budapešti, představil v Brně Marek Fišer pod názvem Kološkopek.
2 3

Do Brna se řítí cyklohospoda. Lidé si vychutnají pivo při šlapání do pedálů

Děti zůstávají v ústavech. Může za to jejich vyšší věk i stávající krize rodiny

V boskovickém dětském domově momentálně žije čtyřiatřicet dětí. Pracovníci navíc čekají na dvě další, které se vrací od pěstounů. Stejně na tom bylo zařízení ústavní výchovy loni. Tak jako další na Vyškovsku i Blanensku potvrzuje celorepublikový fenomén – počet chovanců v ústavech se nedaří snižovat.

150 milionů korun. Tolik pošle Česko na pomoc s migrací

Česko letos pošle do zahraničí na pomoc uprchlíkům a státům čelícím migračním tlakům 150 milionů korun. Ministerstvo vnitro v tiskové zprávě uvedlo, že částku v rámci jeho koncepce pro asistenci uprchlíkům na dnešním jednání schválila vláda. Prvních 40 milionů korun z této částky by mělo jít na obnovu uprchlického tábora Azrak v Jordánsku.

Stánky ve Znojmě jsou prázdné. Trhovkyně: Nechci se učit novoty kvůli EET

Brambory, cibuli, jablka nebo třeba česnek od místních prodejců si mohli obyvatelé Znojma donedávna koupit na stáncích na Masarykově náměstí. Zhruba desítka prodejců zde nabízela zboží každé dopoledne vždy od pondělí do soboty. Nyní zůstala prodejní místa opuštěná, i když na konci března již vždy trhovci bývali na svých místech.

Výuka venku? Většina dětí i rodičů ji vítá

Učit se občas venku na čerstvém vzduchu místo mezi čtyřmi stěnami učeben? K tomu se kloní ve spoustě škol. Však venkovní učebny se dají využít od jara do podzimu. Jenže ne vždy je na jejich vybudování v městské či obecní kase hned dost peněz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies