VYBRAT REGION
Zavřít mapu

K jednotné Evropě je ještě dlouhá cesta

Praha - Pro Evropany zůstává problém si při cestování po unii zapnout holicí strojek. Různé zásuvky jsou jedna z trvajících odlišností.

18.7.2009
SDÍLEJ:

Letenské kyvadlo bylo v době našeho předsednictví ozdobeno vlajkou EUFoto: Deník/Jiří Sláma

Počet růží nebo povlečení na hotelové posteli. To úplně stačí, abyste poznali, v jaké části Evropské unie se právě nacházíte. Ve Francii ženy dostávají běžně sudý počet květin, zatímco ve střední Evropě státech každý gentleman ví, že potěší jen lichým. V hotelech u Středozemního moře povlečení na dvě peřiny u dvoulůžka nehledejte, manželskou postel tam, narozdíl od našich zeměpisných šířek, kryje jen jedna lehká pokrývka.

Takhle vnímá unijní Evropu dlouholetý diplomat, současný ministr zahraničí Jan Kohout. „Každá země i oblast má nezaměnitelné tradice, historii, zvyklosti. Odstranění celnic a zavedení společné měny s tím nemá nic společného. Evropa vždy zůstane společenstvím národních států a není důvod to měnit,“ říká Kohout.

Souhlasí s ním i politolog Lukáš Macek. „Heslem Evropské unie je Jednotná v různosti, což dobře vystihuje dva póly, mezi kterými se integrace odehrává. Cílem je vytvořit prostor rovnoprávných příležitostí pro občany EU a účinné společné politiky, ne však samoúčelná harmonizace až uniformizace,“ sdělil Deníku Macek, ředitel evropského programu Sciences Po Paris v Dijonu.

Podle něj jsou existující nerovnosti nutnou daní k dosažení k dosažení jednotného postoje: „Například aby Dánové a Britové přijali Maastrichtskou smlouvu, musela jim být udělena výjimka z povinnosti zavést jednotnou měnu euro. Aby rozšíření směrem na východ mohlo proběhnout v roce 2004, museli jsme přijmout určitá dočasná opatření omezující pohyb pracovních sil.“

Prázdniny na dva a půl měsíce

Těch míst, kde se jednotlivé unijní státy nepřekrývají, je stále dost. Včera například Tomio Okamura z asociace cestovních kanceláří připomněl jednu typicky letní. Velké prázdniny totiž neprobíhají v zemích sedmadvacítky ve stejném termínu. Bulharské děti mají tříměsíční volno od června do září, německé dokonce klouzavě podle rozhodnutí jednotlivých spolkových zemí. „Naše asociace navrhuje prodloužit české prázdniny o týden v červnu a září nebo o dva týdny buď v červnu nebo v září. Delší letní prázdniny již mají v mnoha zemích Evropy například ve Španělsku, Itálii, Chorvatsku atd.,“ argumentuje Okamura.

Půlstoletí evropské integrace

Zástrčky nejsou důležité

V létě můžeme narazit i na další nejednotný prvek, kterým jsou různé koncovky zástrček. „Důležité je porovnat náklady a výnosy unifikace. Výdaje na jejich kompletní předělání třeba v Británii by byly neúměrně vysoké ve srovnání s úsporou, kterou by to přineslo výrobcům elektrických přístrojů a spotřebitelům,“ míní Macek. Upozorňuje i na to, že nemá cenu lámat věci přes koleno. Každá země je háklivá na určitá témata.
„Je třeba respektovat národní specifika v tématech, která jsou pro danou zemi důležitá, protože jsou spjatá s národní identitou, hodnotami, tradicemi. EU by se neměla snažit prosazovat jednotné postoje zejména v hodnotových otázkách, jako jsou potraty, vztahy církví a státu, kritéria pro udělení občanství, ale ani nezakazovat vánoční zabíjení kaprů u nás či býčí zápasy ve Španělsku,“ je přesvědčen Macek.

Ne na svém písečku

Zatímco limitované výjimky typu omezení volného pohybu pracovníků časem nepochybně zmizí, některé jsou zřejmě natrvalo, třeba ponechání libry v Británii a koruny v Dánsku. Macek dodává, že podstatné je, aby dlouhodobě nebyly pošlapávány některé základní principy EU – svoboda pohybu v nejširším slova smyslu, zákaz diskriminace na základě národnosti. Zároveň vícerychlostní integrace musí být pouhou výjimkou v několika oblastech typu eura či Schengenu, ne základním principem fungování EU.

„Být Evropanem znamená uvědomit si, že vedle českého zájmu existují i společné hodnoty Evropanů, které stojí za to prosazovat či hájit. A že společně to jde lépe než každý na svém písečku. Lze proto lpět na určitých národních specifikách a zároveň být přesvědčeným stoupencem EU,“ tvrdí Macek.
Myslí si, že jediná oblast, kde měly evropské státy před vstupem do EU povolit, je lpění některých z nich na neutralitě. „Domnívám se, že v roce 1995 měla EU podmínit vstup Švédska, Rakouska a Finska jejich ochotou rezignovat na dogma své neutrality,“ uzavírá český politolog, dlouhodobě působící v Dijonu. Mimochodem jeho manželkou je Francouzka, která dobře mluví česky a těší se na to, až se jejich rodina přestěhuje do Prahy. Koneckonců, je to přece evropská metropole.

Profesor Institutu politických věd v Paříži Jacques Rupnik: "Evropa se nachází v rozpačité fázi své integrace."


V jaké fázi svých integračních snah se nyní nachází Evropská unie?

V rozpačité. Unie chápe, že po svém rozšíření na 27 států je projekt stále užší integrace nepravděpodobný. Čím je nás víc a čím jsme různější, tím je těžší najít společného jmenovatele.

Znamená to, že se propojování Evropy zaseklo a zůstaneme teď v bodě B, z něhož se nehneme?

Nemusí to tak nutně skončit. Integrační proces postupuje v různých obdobích odlišným tempem. Například minulých deset let jsme byli soustředěni na rozšiřování unie a reformy jejích institucí.

A co nás čeká v další desetiletce?

Období institucionálních reforem skončilo. Tady už jsme se vyčerpali a všichni si oddechnou, až vejde Lisabonská smlouva v platnost. Stejně tak má své meze i rozšiřování. Předpokládám ještě přijetí balkánských zemí a tím to zhasne. Takže až nás bude zhruba 35, budeme velmi různorodé společenství, nejen po hospodářské stránce, ale i politickou kulturou a tradicemi.

Půjde to ukočírovat?

Jsou dvě možnosti. Zredukovat Evropu na nejnižší společný jmenovatel, tedy volný trh a obchod a co nejméně společné legislativy a politiky. S takovým scénářem se ale mnohé země nespokojí, protože Evropa jako celek by se tím vzdávala ambice být silným světovým hráčem. Pak by se unie změnila na vícerychlostní Evropu s pevným jádrem a živořící periferií. Druhý scénář pak znamená jít náročnější cestou jednotné politiky. To by samozřejmě od všech více pružnosti i vůle po dohodě.

Myslíte, že tohle všechno nastupující generaci Evropanů zajímá? Nejde jim především o to, aby mohli cestovat, pracovat, podnikat a zakládat si rodiny i pořizovat nemovitosti bez omezení? Zkrátka chovat se jako Texasané a Kaliforňané v USA.

Myslím, že jsme toho už prakticky dosáhli. Až na drobné omezení v oblasti pohybu pracovních sil, zboží a kapitálu máme absolutní volnost. Z Portugalska do Estonska už dnes přejedete, aniž byste potkali celníka. To je situace, o níž jsme před dvaceti lety ani nesnili.

Čili vy věříte i v konečné vítězné tažení eura?

S výjimkou Británie určitě. Krize jasně ukázala, že v podobných složitých situacích je společná měna výhodou. Po této stránce určitě budeme v integraci dál pokračovat.

Kde je tedy zakopaný pes?

Máme společný trh a právní normy, které určují jeho fungování. Budeme mít jednotnou měnu. Teď je otázka, zda můžeme tohle všechno mít a nemít unijní politiku?

Jak zní vaše odpověď?

Že ji mít musíme. Už společná měna je velmi silné politické pojítko. Pokud do toho jdete, zavazujete se k určitému principu solidarity a sdílené suverenity. I krize nám ukázala, že řešení globálních výzev nemůže hledat každá země zvlášť.

Nebudeme k jednotnému postoji nuceni právě vnějšími okolnostmi typu finanční krize, klimatických změn, terorismu?

Určitě. Všichni si nejvíc uvědomíme příslušnost k Evropě, když jsme mimo ni. Minulý semestr jsem působil v Americe a tam vás vnímají jako Evropana, ne jako Čecha. Tam daleko víc cítíte, že je mnohem víc věcí, které nás spojuje, než odlišností, jež nás rozdělují. Navíc i Američané nebo Číňané se na nás dívají jako na Evropany. Je nezajímá měnová a zahraniční politika Dánska nebo Lotyšska, ale unijní. Buď budeme chápat Evropu jako politickou výzvu nebo ji zredukujeme na ekonomicky propojený prostor.



Autor: Kateřina Perknerová

18.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bydlení. Ilustrační foto.
4

Byty pro chudé v Brně: Projekt je překvapivě úspěšný, hodnotí opozice

Ilustrační foto.
29

Provozovatel kiosku u Pekla skončil kvůli EET. Hledá se náhrada

Poslední rozhovor Věry Špinarové pro Deník: Stále miluji živá vystoupení

/ROZHOVOR/ Připomeňte si spolu s námi Věru Špinarovou v posledním velkém rozhovoru, který poskytla Deníku loni v prosinci - tři dny před svými půlkulatými narozeninami. Rozjímala tehdy například nad vánoční svátky, které měla moc ráda. Jen se jí nelíbil ten shon a nakupování…

DOTYK.CZ

Zbloudilé kulky v Riu: Násilí v brazilských ulicích má čím dál více obětí

Jedné letní noci šla brazilská rodina do restaurace v Iraja, v severní části Ria de Janeira. Pár nechal svoji dvouletou dceru Sofii hrát si na venkovním hřišti. Prostor byl chráněn od ulice bránou, takže se zdál ve městě s šokující mírou kriminality ještě relativně bezpečný. Bezpečí je v Riu stále jedním z hlavních témat. Iraja, kde bydlí hlavně příslušníci střední třídy, je obklopena nejvíce násilnými oblastmi a zločinci jsou tam poměrně aktivní.

Sexuální asistentky poskytly postiženým zatím 250 asistencí

Pětice sexuálních asistentek, jejichž služby využívají lidé s postižením či senioři, poskytla za téměř rok a půl svého působení na 250 asistencí. Na speciálně vyškolené pracovnice se obracejí nejen přímo klienti, ale také jejich příbuzní i zařízení pro handicapované. Společnost počítá do budoucna s vyškolením dalších asistentek, ale také asistentů.

Porno na počítači prezidenta. Národní bezpečnostní úřad o tom nevěděl

Pražský hrad se v případě dětské pornografie, kterou podle prezidenta Miloše Zemana někdo nainstaloval na jeho počítač v Lánech, na Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) neobrátil. Mluvčí úřadu Radek Holý řekl, že daný počítač zřejmě nespadá pod zákon o kybernetické bezpečnosti. Povinnost obrátit se na úřad tak Hrad neměl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies