Po svých vojácích na území Česka pátrají například zástupci Německého lidového spolku péče o válečné hroby. „Na Blanensku nejsou pohřbeni pouze němečtí vojáci, leží tu i rumunští nebo ruští. Těch je zde ale málo, protože hodně z nich si Rusové převezli na jejich hřbitovy," řekl doubravický amatérský historik Roman Jeschke.

Nedávnou exhumaci v Doubravici nad Svitavou vedl zástupce německého spolku pro Českou republiku Igor Nachtigall. Trvala zhruba čtyři hodiny. Spolu s ním se na ní podíleli restaurátor a správce sbírky Historického oddělení Moravského zemského muzea Vlastimil Schildberger, student Martin-Petr Tlustoš a Roman Jeschke.

Najít hrob padlého vojáka není vždy snadné. „V místní matrice bylo zapsáno jak jméno padlého vojáka, tak i popis jeho hrobu. Zápis obsahoval i jméno hrobníka. Vojáka pochoval František Štoudek," sdělila kronikářka z Doubravice nad Svitavou Eva Sáňková.

Zápis našel při svém bádání Roman Jeschke. „Nejdříve jsem se zajímal o historii železnic, teprve pak jsem se začal věnovat objevování válečných hrobů. Při jednom z pátrání jsem narazil na zmíněný zápis," řekl Jeschke.

Ostatky muže ležely ve více jak metrové hloubce, kromě nich v hrobě bylo i několik knoflíků. Právě zbytky výstroje a výzbroje mohou pomoci historikům ostatky identifikovat, a to zejména v případech, když v hrobu nenajdou identifikační známku. Tu totiž často kradou amatérští hledači pokladů, takzvaní detektoráři. „Tím, že se neodevzdá známka, se nepodaří zjistit jméno vojáka, na kterého v mnoha případech ještě čekají příbuzní," řekl Schildberger.

Pokud někdo náhodně najde neoznačený válečný hrob, nebo dokonce lidské ostatky, musí informovat policisty, případně obecní úřad, místní regionální muzeum či archeologický ústav. Tomu, kdo nález neoznámí nebo s ním neodborně manipuluje, hrozí pokuta. Ani to však detektoráře často neodradí. „O řadě hrobů se zatím neví. Pokud někdo zná místo zatím neidentifikovaného válečného hrobu, měl by o něm co nejdříve informovat pracovníky nejbližšího muzea," vyzval lidi Schildberger. Ten zdůraznil, že právě svědectví jsou klíčovými informacemi při pátrání po neznámých hrobech, protože zápisy o nich se již nedochovaly.

To potvrzuje i amatérský historik. „Při svém bádání se o hrobech dozvídám i od lidí. Buď se jedná přímo o pamětníky války, těch už však dnes moc není, nebo o jejich příbuzné," popsal Jeschke.

Na Blanensku se další vojenské hroby nacházejí i Benešově, Cetkovicích, Jedovnicích, Bořitově, Černovicích, Svitávce a dalších obcích. Konkrétní umístění jednotlivých hrobů lze zjistit například z dochovaných výpovědí německých vojáků. Z nich při svém pátrání vychází například právě spolek z Německa. „Dalším zdrojem informací jsou četnická a policejní hlášení z přelomu čtyřicátých a padesátých let dvacátého století, která jsou uložena v okresních archivech nebo v archivu ministerstva vnitra," sdělil Vlastimil Schildberger. Podle něj v téměř každé obci, kterou prošla fronta nebo ustupovala německá armáda, se nachází nějaký válečný hrob.

Některé z hrobů byly stejně jako ten v Doubravici již exhumovány. „Ostatky byly vyzvednuty například z hrobů u Valchova," řekl Jeschke.

V případě německých vojáků jsou ostatky vždy nejdříve uschovány v úložišti v Hradci Králové a po vyřízení úředních formalit jsou pohřbeny na německém vojenském hřbitově v Brně nebo v Chebu.

MARKÉTA PULDOVÁ