VYBERTE SI REGION

Exkluzivní rozhovor Deníku: Oslavenec Havel

Praha -O dění na Šluknovsku, krizi Evropy i hereckých přáních s exprezidentem a jeho ženou Dagmar.

2.10.2011
SDÍLEJ:

Václav HavelFoto: DENÍK/Vít Šimánek

Znamenají pro vás narozeniny něco víc než jeden ze dnů vkalendáři? Jak oslavíte Václavovy nadcházející pětasedmdesátiny?

Dagmar Havlová: Václav je člověk tradic. Třeba na prvního máje nemůžeme nejít na Petřín, a to jsem na naší zahradě zasadila třešeň. Takže i oslavy narozenin mají už svůj zaběhnutý řád. Vden Václavových narozenin se už víc než deset let udílí cena naší nadace VIZE 97. Soukromou oslavu narozenin pak organizuji tradičně vhospůdce na Staroměstském náměstí, kde se vždycky sejdeme slidmi, které má Václav rád. A moje narozeniny slavíme, opět tradičně, na Nebozízku a slidmi, které mám ráda já, což jsou ale vlastně, jak si právě uvědomuji, ti samí lidé.
Takže i letos 5. října nás jako každý rok čeká udílení Ceny VIZE 97 vprostoru Pražské křižovatky (bývalý kostel sv. Anny) a pak již zmíněná večeře spřáteli. Více neprozradím, je to překvapení.
Václav Havel: Co se dárků týče, má Dáša nepoměrně větší fantazii a dárky dává ráda. Pro mne to bývá obtíž. Zmůžu-li se na něco cennějšího, snažím se tím pokrýt více narozenin, svátků a výročí najednou. Není to projev ignorance, ale pouhé neschopnosti.

Otázky pro Václava Havla

Sjakými pocity sledujete dění ve Šluknovském výběžku? Vidíte nějaké řešení?
Když byla před lety známá aféra kolem Matiční ulice, nechala si naše nadace vypracovat nejlepšími odborníky obsáhlou nezávislou studii, jak souboru romských problémů smysluplně čelit. Mrzí mne, že si z toho nikdo nic nevzal, jen pořád – snad už dvacet let – se tu mluví o nutnosti mít koncepci. Působí to na mne tak, že když někdo neví kudy kam, začne vždycky mluvit o nutnosti vypracovat koncepci.

Jsou podle vás současná úsporná opatření vlády smysluplná?
To se mi velmi těžko posuzuje. Když vidím nové a nové supermarkety plné lidí s plnými vozíčky potravin, říkám si, že bychom mimo jiné mohli míň jíst (a míň zbytků vyhazovat). Argument, že by klesla zaměstnanost, mi připadá absurdní: nejsme přece zaměstnáni proto, abychom byli zaměstnáni.

Ve své poslední hře Odcházení a vjejím filmovém zpracování jste ztvárnil politiku jako vysoce ritualizované absurdní divadlo: vycházel jste zvlastní zkušenosti na Hradě? Jak dneska světším odstupem své prezidentování hodnotíte?
Ano, má prezidentská zkušenost mi dodala lecjaký motiv, ale jsou to motivy jen okrajové. Námět vznikl dávno předtím. Hodnotit mé prezidentství musí jiní. Já dělal, co jsem uměl.

Jakou parlamentní stranu byste teď volil?
Od nepaměti tíhnu k zeleným myšlenkám a k těm, kteří chtějí, aby naše země byla hezká. Mají-li málo hlasů, je to pro mne důvod, abych je posílil tím svým.



Co říkáte současné krizi eura? Může dojít až k rozpadu EU?
Evropské sjednocování už přežilo leccos. Myslím, že přežije i toto. Bez eura si už nedovedu moc Evropu představit. A tím méně korunu, jak nás od eura zachraňuje.

Přednášky, koncerty, diskuse a výstavy vPražské křižovatce mají podporovat multikulturní dialog. Nejsme ale ve světě stále víc svědky spíše střetu než dialogu kultur?
Je třeba zesíleně a zároveň velmi citlivě podporovat vše, co různé civilizační okruhy spojuje, a důmyslně čelit tomu, co je rozděluje. Dívám-li se například na vlnu arabských revolucí, roste má víra v dobré pohyby i v oblasti kultur, u nichž bychom to celkem nečekali.

Otázky pro Dagmar Havlovou

Vaší zásluhou se Václav Havel zotavil vroce 1996 zrakoviny plic a obětavá péče o jeho zdraví je od té doby vaším údělem: co všechno musíte coby anděl strážný zvládat?
Václav i lékaři často říkají, že moje angažmá mělo několikrát velký podíl na záchraně jeho života.

Zanedlouho začnete natáčet televizní seriál Sanitka 2, kde hrajete doktorku. Zužitkujete tam tuhle svou zkušenost? Nebo už jste někdy doktorku nebo zdravotní sestru hrála?
Postavy doktorek jsem, hlavně vtelevizi, hrála nesčetněkrát. Doktorka Foldynová z nové Sanitky nepracuje na záchrance, takže vakčních záchranářských scénách se budou muset osvědčit hlavně moji kolegové Jiří Dvořák a Jaromír Hanzlík.

Máte nějaké nesplněné herecké přání?
Nesplněným přáním byla možná postava Marie Stuartovny. Měla jsem ji hrát na Vinohradech vroce 1995 vrežii Zdeňka Kaloče, ale asi dva měsíce před zahájením zkoušek to divadlo stoplo. O pět let později mi tuto postavu nabídli znova, tentokrát vBoltově zpracování Ať žije královna!, ale zase ztoho tak nějak sešlo. Nicméně do třetice mi to se Stuartovnou vyšlo vinscenaci mladého režiséra Dana Špinara, která měla premiéru vsezóně 2009/2010. A já jsem moc ráda, že se tato moderní inscenace divákům líbí, že na ni chodí, a že se tím pádem drží na repertoáru už třetí sezónu. Takže nemůžu říct, že bych měla nesplněná herecká přání, spíš se po svém návratu kdivadlu setkávám stím, že jsem obsazována do rolí, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že bych je mohla hrát. Takovou rolí byla Ljubov Raněvská, kterou mi nabídl režisér Vladimír Morávek a já jsem mu to dlouho rozmlouvala, protože jsem si byla jistá, že to není role pro mě. Ale nakonec mě přesvědčil a ukázalo se, že měl pravdu, Višňový sad bylo překrásné představení. A taky by mě nikdy nenapadlo, že budu hrát Roxanu vCyranovi zBergeracu, a to ani vdobě, kdy by mi bývala „věkem příslušela“. A stalo se. Vmuzikálové úpravě Pavla Kohouta a Vladimíra Morávka, se skvělým Martinem Stropnickým vtitulní roli a opět vrežii Vladimíra Morávka. Premiéra byla na konci minulé sezóny a podle bouřlivých ovací na každé repríze soudím, že se inscenace povedla.

A nesplněná přání vživotě?
Nesplněná životní přání mě momentálně žádná nenapadají. Ale mám jedno dlouhodobé, ze kterého rok od roku slevuji. Před dvěma lety jsem si přála měsíc dovolené, kterou by nic nenarušilo, Václav by neonemocněl, nic by se nestalo a já bych prostě neměla žádné starosti ani povinnosti, nemusela bych na nic myslet. Pak jsem slevila na tři neděle, pak na 14 dní a dneska bych dala nevím co za tři takové dny.

Váš nadační projekt prevence rakoviny tlustého střeva zabránil ztrátám na životech: dá se to vyčíslit například vprocentech úmrtí na tuto nemoc?
Ano, toto vyšetření slouží kvčasné diagnóze rakoviny tlustého střeva a konečníku a je, díky nám, dostupné každému občanovi staršímu padesáti let jednou za dva roky zdarma. Je tak i naší zásluhou, že se u nás počty úmrtí na toto onemocnění výrazně snížily. Poslední výsledky hovoří o záchraně více než čtyř tisíc lidských životů ročně právě díky včasné diagnóze.

Než se však podařilo uvést projekt doživota, bylo zapotřebí získat 380 miliónů korun, a je jasné, že jednání vtomto ohledu nebyla jednoduchá. Je ale také nutné říct, že to není pouze zásluha naší nadace. Už před námi existovaly snahy jednotlivců řešit tento zdravotní problém naší populace. Česká republika byla na prvním místě ve světě ve výskytu i úmrtnosti na toto onemocnění. Nicméně tyto snahy byly roztříštěné a kcíli nevedly. Až naší nadaci se podařilo všechny zainteresované strany sjednotit, přizvat další odborníky, zapojit zdravotní pojišťovny a vytyčit strategii společného postupu – prevence. Lékaři, kteří se touto problematikou zabývali 30 let, vlastně potřebovali „jen“ někoho, kdo to zorganizuje. A já jsem vté době měla stímto onemocněním osobní zkušenost, protože můj tatínek na jeho důsledky zemřel.

Prostřednictvím vaší nadace VIZE 97 jste zachránili unikátní prostor Pražské křižovatky v odsvěceném kostele, který založil svatý Václav vroce 927. Čím je pro vás toto místo inspirující?
Kostel svaté Anny je pro mě zhmotněním minulosti. Je spojnicí mezi staletími a tím mě fascinuje. Historie mě odjakživa přitahuje. Kdybych měla víc životů, určitě bych historii studovala. A přestože tento chrám je dávno odsvěcený, cítím vněm stále duchovní energii. Za husitských válek ho Jan Žižka jako jeden zmála kostelů ušetřil. Údajně proto, že abatyší přilehlého kláštera byla jeho teta, ze které měl i on respekt. Ať už to bylo jakkoli, kostel svaté Anny nebyl vypálen a dodnes má původní gotický krov, což je naprostý unikát. Vdobě, kdy jsme se ho „ujali“, sloužil jako skladiště – byl rozdělen na čtyři patra a jezdil vněm nákladní výtah. Byla to opravdu velká výzva, protože Václav původně chtěl, aby se naše nadace podílela na opravě nějaké malé kapličky. Ale když jsme do tohoto prostoru, vté době vhavarijním stavu, poprvé vstoupili, tak asi opět zasáhla jeho patronka svatá Anna, která nad ním zřejmě po staletí drží ochrannou ruku.

Jaké další projekty podporuje vaše nadace?
Kromě projektu prevence kolorektálního karcinomu a záchrany kostela svaté Anny, která byla a ještě bude nesmírně finančně náročná, protože je tam stále práce jako na kostele, se naše nadace zabývá „klasickou charitativní činností“. Zprojektu snázvem Fond porozumění podporujeme sociálně slabší skupiny a především se zaměřujeme na péči o seniory a terminálně nemocné, což je podle mého názoru oblast, která je u nás stále zanedbávaná a jiné charitativní organizace se jí příliš nezabývají. Máme ovšem také program Podpora vzdělávání, který formou stipendií podporuje nadané české studenty na zahraničních stážích. Podmínky pro získání stipendia jsou poměrně přísné, rozhoduje o tom rada, jejímiž členy jsou renomovaní odborníci a vysokoškolští pedagogové jako například prof. Ivan Wilhelm či Ilja Hurník. Každoročně 5. prosince pořádáme vPražské křižovatce také Mikulášský charitativní bazar, jehož cílem je propojit ve spolupráci neziskové organizace a umožnit jim prezentovat jejich činnost a práci přidružených organizací, například chráněných dílen či stacionářů. Návštěvníkům pak tato akce nabízí nakoupit si vpříjemné předvánoční atmosféře dárky, a podpořit tím dobrou věc.

Jak je na její práci možno přispět?
Nadaci lze podpořit vyplněním formuláře pro sponzory na www.vize.cz a podle toho, jaký projekt či účel si člověk vybere, zasláním či vložením příspěvku na příslušný bankovní účet. Další možností je nákup produktů firmy JuWital s.r.o. – zkaždého prodaného výrobku plyne do nadace jedna koruna. Vpřípadě potřeby bližších informací můžete samozřejmě kontaktovat pracovníky nadace, kontaktní informace jsou knalezení na www.vize.cz.

Co byste popřála knarozeninám svému manželovi?
Václavovi knarozeninám přeji hlavně zdraví a klid vduši.

Čtěte také:Havel dostal k narozeninám od Albrightové kompas

Autor: Ludmila Rakušanová

2.10.2011
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový šéf hradního protokolu: Návštěvu Bílého domu už začínáme chystat

ROZHOVOR – Miroslav Sklenář nahradí ve funkci vrchního protokoláře Jindřicha Forejta. Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor. Hovoří v něm o svém vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi i o plánované návštěvě USA. Rezignace Forejta ho prý nepřekvapila.  

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies