VYBERTE SI REGION

Česká filmová plátna ovládla bojová vřava

Praha - Máme národní kocovinu a potřebujeme hrdiny. To o návratech do válečné minulosti říkají někteří filmaři. Jaké budou nové Lidice?

30.8.2010
SDÍLEJ:
Fotogalerie
25 fotografií
Ilustrační foto

Ilustrační foto Foto: Milan Jaroš

Odstartoval to Tmavomodrý svět Jana Svěráka. Uplynulo několik let a čeští autoři a filmaři se začali houfně obracet do naší minulosti. Druhoválečné i poválečné. Musíme si pomáhat, Želary, Tobruk, Protektor, Lidice. Posledně jmenovaný natáčí právě teď Petr Nikolaev, který převzal režii poté, co Alice Nellis musela projekt kvůli nemoci vzdát.

„Mám rád dobové filmy a ohlížení za naší historií mě přitahuje,“ říká Nikolaev. „Lidice jsou temné a smutné téma našich dějin. Ale právě proto je třeba na ně nezapomínat.“

Tematika těchto let jako by v poslední době oslovovala stále více autorů. Filmová nadace RWE & Barrandov registruje jen v posledním roce několik povídek a scénářů s danou tematikou, jejichž autory finančně podpořila. Například je to povídka Petra Kersche Svědectví, která nahlíží do lidských osudů za druhé světové války.

Nebo Siromacha – scénář Pavla Kačírka vycházející ze stejnojmenného románu Alexe Koenigsmarka, který se odehrává v letech 1945 až 1948 v našem západním pohraničí. Autor jej napsal jako thriller s vraždami a hádankami. A konečně Salón Gruber z pera Jiřího Hubače líčí poměry v pražském módním salonu za německé okupace. Všechny tyto projekty čekají na své producenty, posledně jmenovaného se už ujal sám Barrandov.
Národní kocovina?

Kde se bere potřeba těchto návratů a příběhů z válečné minulosti? „Máme národní kocovinu. Potřebujeme reflexi,“ míní stroze Václav Marhoul, tvůrce filmu Tobruk. „Chybí nám hrdinové, proto ta ohlédnutí, válka a její postavy. Potrvá to ještě tak jednu generaci, než vystřízlivíme.“ Juraj Herz to vidí po svém. „Já svým filmem Habermannův mlýn splácím dluh Němcům, kteří se pokusili mi zachránit život,“ říká.

„Literární předloha Josefa Urbana se mi navíc zdála velmi dobrá. Před koncentrákem se mou rodinu jistý čas pokoušela chránit rodina v německé vsi na Slovensku. Když jsem se pak z koncentráku vrátil, abych jim poděkoval, zjistil jsem, že byla během odsunů Němců celá rozprášena. Cítil jsem jistý dluh vůči nim, proto vznikl Habermann.“

Díky médiím a knihám nyní vylézají na povrch utajované momenty a tabuizovaná fakta, která nejsou pro českou společnost příjemná, ale podle Herze je potřeba je slyšet. „Jen si vezměte, jak dlouho trvalo třeba Francouzům, než se vyrovnali s kolaborací s Němci za války, ožehavá válečná minulost jménem Ustašovci je zase pěkným strašákem pro Chorvatsko. Málo se ví i o švédských fašistech. To všechno jsou citlivé kapitoly evropské historie, do níž pochopitelně zapadáme,“ dodává režisér.

Etika, vlastenci a partyzáni

Samostatnou kapitolou jsou partyzánské motivy. Mimochodem, výtečně tohle tabuizované téma o „chrabrých“ odbojářích v horách a lesích zpracoval Karel Kachyňa ve svém filmu Kočár do Vídně z roku 1966.

Praktik samozvaných bojovníků, jež dosahovaly za války často hrůzných rozměrů, se dotýká i snímek Lenky Kny Stínu neutečeš, v němž je stárnoucí hrdina nucen oživit zasuté vzpomínky na brutální partyzánskou minulost na Ukrajině. Realitu partyzánských odbojů vytahuje na světlo i Nedodržený slib Jiřího Chlumského, který jsme viděli v kinech vloni.

Těžko odhadnout, kolik námětů a motivů z válečných let v šuplících soukromých osob či píšících autorů ještě na filmaře čeká. Jisté je, že všechny jsme ještě zdaleka neotevřeli.

Lidice

Lidice jsou nejnáročnější film, jaký jsem kdy dělal

Režisér Petr Nikolaev má na kontě už několik dobových ohlédnutí – Báječná léta pod psa, Kousek nebe, …a bude hůř, Klub osamělých srdcí a cyklus Ztracená duše národa. Teď režíruje asi svůj zatím největší projekt – film podle scénáře Zdeňka Mahlera Lidice.

Režie na vás spadla trochu narychlo, převzal jste ji za nemocnou Alici Nellis. Jak se v půli práce cítíte? Jde všechno podle představ, nebo vás přece jen něco zaskočilo?

Co člověk plánuje, je jedna věc, jak se to odehrává, věc druhá. Jsou různá překvapení, která člověk nemohl předvídat, ale myslím, že vše probíhá dobře. Ničeho zatím zásadně nelituji. Což je dobrá zpráva. Připouštím, že Lidice jsou náročnější natáčení než jakýkoli jiný film z těch, které jsem dělal. Snažím se s tím den za dnem vyrovnávat.



Na co jste myslel, když jste kvůli natáčení letos navštívil Lidice?


Byl jsem tu kdysi jako žák školou povinný. Jenže, zážitek turisty je něco úplně jiného, než když tu stojíte časně ráno, vlastně ještě za tmy. Právě v tuhle hodinu z Lidic odvezli ženy a děti, podpálili domy a začali střílet. Myslel jsem na ty muže, kteří nic zlého neprovedli a vůbec netušili, co se kolem nich a s nimi děje. Neměli šanci v tom vidět smysl. Jejich němečtí vrazi pak v oficiálním záznamu uvedli, že se „poprava obešla bez slabošských scén“. To je strašné, i když ničemu nerozuměli, šli na smrt silní.

Proč jste pro filmové Lidice zvolili obec Chcebuz?

Je to velmi zajímavá vesnice, slavila už tisíc let své existence a má silného genia loci. A téměř shodný kostel jako byl ten lidický. Proto se tu odehrávají všechny dramatické scény, o kterých jsem mluvil – surové chování Němců k ženám, vypalování domů, vraždění mužů.

Od role Aničky odstoupila Martha Issová, kterou nahradila Veronika Kubařová. Mrzí vás to?


Ano. Snažil jsem se nějak vše dohodnout, aby byly obě strany spokojené. Ale nepovedlo se. Na druhou stranu, projekt jako je tenhle, nestojí na jediné osobnosti, ale na celém týmu herců. A fakt, že je tu devadesát mluvících rolí, už o něčem vypovídá. I když mě to mrzí, musím dbát na to, aby natáčení pokračovalo.

Na tiskovce v Praze jste neměl jasnou představu o tom, jaké mají být Lidice jako hotový film. Teď už ji máte?


Jaký bude výsledek, uvidíme ve střižně. Moje zkušenost je taková, že přese všechno, co jsem už natočil a sestříhal, nejsem nikdy s jistotou schopen říct dopředu, jak bude sestřižený projekt vypadat. A neumím to odhadnout ani teď. Na fázi ve střižně se sice moc těším, ale na druhou stranu se jí i obávám. Protože pak se nemilosrdně ukáže, co nám chybí nebo co bylo natočeno špatně.

Jak vnímáte vy osobně lidickou tragédii?

Lidická oběť měla smysl, i když ti mrtví jej před smrtí těžko mohli vnímat. Já v nich vidím lidi, kteří položili životy ve jménu téhož boje jako parašutisti, kteří spáchali atentát na Heydricha. Jsem přesvědčený, že vzepřít se nacismu bylo správné – navzdory tomu, že Němci vzdor potrestají takovým zlem.

Autor: Jana Podskalská

30.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies