VYBERTE SI REGION

Geocaching: Přivedla mě k tomu plazící se kamarádka

Otrokovice – /REPORTÁŽ, FOTOGALERIE/ Kešek už našel bezmála tři stovky. Studuje a hledání věnuje velkou část svého volného času. Radek Polášek z Otrokovic také vyslal několik vlastních cestovních předmětů do světa.

28.8.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
7 fotografií
Reportáž o geocachingu v Otrokovicích a ve Žlutavě

Reportáž o geocachingu v Otrokovicích a ve ŽlutavěFoto: DENÍK/Marek Houser

Geocaching provozuje asi čtrnáct měsíců a k tomuto netradičnímu sportu ho přivedla zajímavá příhoda.

„S kamarádkou jsme šli po městě a ona najednou zbystřila. Lehla na zem a nějakou dobu se plazila pod telefonní budkou. Nechápal jsem co se děje. Na můj tázavý pohled odpověděla, že hledá kešku,“ popisuje Polášek své první seznámení s touto turisticko-sportovní zábavou.

Při lovení kešek projezdil velkou část republiky.

„Celkem dost mám vybrané Brno, Hradec Králové, Zlín, Olomouc a samozřejmě okolí Otrokovic. Načatou mám i Prahu,“ vyjmenovává s tím, že nejvzdálenější kešku našel zatím u pilíře pražského Karlova mostu.

Lovec těchto pokladů vyprávěl ze svých cest i několik příběhů. Za zmínku stojí hlavně ten, který se odehrál přímo ve Zlíně.

„Byl to jeden z náročnějších úkolů. Hledal jsem kešku, ke které vedla cesta kanalizací. Orientace nebyla problémem, ale na plicích se mi usadila houba a dělala problémy,“ vzpomíná s trpkým úsměvem na zdravotní komplikace z jedné z výprav.

Světem putují mince i plyšáci

Při dotazu na celkový počet cache krabiček na světě dumá. Prý jich je určitě přes milion.

„Ve Zlíně je jich tipuju asi sto,“ dodal Polášek, který je velmi aktivní také v posílání takzvaných geocoinů a travelbugů.

„To první je mince a druhé přívěšek na určitém předmětu, třeba na malém plyšákovi. Obojí je vybavené unikátním kódem a určené k putování po světě. Nálezce tento předmět vezme a následně zase do jiné schránky vloží,“ vysvětluje. Radkovy putovní kešky, kterých již vyslal do oběhu šestatřicet, se podívaly na různá místa na planetě.

„Patří mezi ně Kalifornie, New York, Švédsko, Norsko. Neustále se pohybují a mění své pozice. Člověk je pak celkem pyšný, když se ty věci dostanou takhle daleko. Třeba i do míst, kam se on sám nikdy nepodívá,“ zamyslel se.

A co se mu geocachingu nejvíce líbí? Hlavně možnost hry v přírodě. „Člověka to alespoň donutí vytáhnout paty z domu a vyrazit do přírody. Navíc se kešky dávají na velmi zajímavá místa, kam bych se třeba já nikdy nedostal,“ dodává na závěr Polášek.

Geocaching: Najdi to, zapiš se a zase to schovej

Procházejí přírodou i městy s GPSkou v ruce. Jejich hlavním cílem je nalézt něco, co je skyté kolemjdoucím lidem a přitom je to na místech zajímavých či významným kdekoli ve světě.

Kdo jsou? Geocachers, česky hovorově kačeři. Lidé, kteří v moderním světě figurují jako hledači malých pokladů– takzvaných kešek. S Radkem Poláškem jsem se vydal na jeden den vyzkoušet tuto vcelku novou turisticko-sportovní disciplínu.

Hned mě začal zkoušet

Sraz byl naplánován u otrokovického Společenského domu. Vybaven láhví s minerálkou, bundou pro případ deště, fotoaparátem a dobrou náladou čekám na místě. Radek přichází minutu po mně. Sotva ujdeme pár metrů a zatočíme za rohem, hned brzdíme.

„Zastav se na chvilku. Okruh sedm metrů, nachází se ve výšce asi metr a půl a jde o velikosti micro. To znamená asi jako krabička od kinofilmu nebo nevyfouklé PET lahve,“ chrlí na mě můj průvodce instrukce.

Vteřinu mi trvá, než pochopím, že mě před cestou zkouší.

„Měl bys to najít jednoduše. Obtížnost nalezení je malá a tady není moc míst, kde by se to dalo schovat,“ pobízí. Asi po půl minutě se mi podaří najít skulinku ve stromu, kde nahmatám plastovou nádobu. Uvnitř čeká takzvaný logbook – malý papírový bloček.

„Zas někdo zapomněl vrátit propisku,“ zlobí se naoko Radek. „Logbook slouží k tomu, aby do něj zaregistrovaný kačer zapsal svou přezdívkou a tím dokázal svou přítomnost při nalezení kešky. Zároveň si ji poté potvrdí i na internetu, na stránkách celosvětové databáze kešek i kačerů,“ vysvětluje.

Vracím ampuli s bločkem zpět na její tajné místo. Bez podpisu, jelikož nemám „kačerský“ účet. I bez mého autogramu je však log téměř plný. „Sem chodí kačeři často,“ potvrzuje Radek.

A kdože vlastně tyto kešky zakládá? Samotní hledači.

„Já jich mám založených šest. Čtyři v Otrokovicích, jednu v Brně a jednu na Držkové u Zlína. Není to však jen o schování krabičky. Člověk se musí starat, aby bylo kam psát logy kačerů a keška se musí také kontrolovat a doplňovat o nové drobnosti na výměnu,“ popisuje Radek s tím, že například onu brněnskou je schopen na upozornění ostatních kačerů zkontrolovat nebo opravit do týdne. Po krátkém povídaní míříme k lávce přes řeku Moravu. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Stejně jako hledání ukrytých pokladů mi snad půjde večer i hledání klíšťat, říkám si před vstupem do lesa.

Sžívám se se slangem

Cíle jsme si předem určili. Nějaké kešky pohledáme, společně pak další tři nové založíme. Vyrážíme do kopce na Žlutavu, naštěstí nás alespoň chrání stromy před sluncem. Řádně zadýchaní se vyškrábeme nahoru.

„Na tuhle vojenskou krabičku jsem vážně pyšný. Je kovová a od nábojů, tak snad potěší nálezce. Pro toho prvního přidávám několik cestovních předmětů. Pošleme do světa nějaké gécéčka a tébéčka,“ oznamuje Radek slangovou kačerštinou po příchodu na požadované místo, na kterém se chystáme uložit další poklad. Má na mysli speciální mince geocoin a známkou opatřené travelbugy.

„Tyto předměty cestují z kešky do kešky a tak se mohou dostat do celého světa,“ vysvětluje mi Radek.

Slunce praží do zad, docházejí síly, ale my pokračujeme. Směr letadlo! Na druhém konci Žlutavy, za mojí oblíbenou pěstitelskou pálenicí, se nachází odpočívadlo historických strojů. Na travnaté ploše vedle sebe v klidu odpočívají vyřazený trup letadla, autobus či kombajny. K letadlu umisťujeme další kešku, tentokrát magnetickou. Zbývá zaměřit souřadnice pro navigaci případných hledačů a doma napsat zajímavost o tomto místě a objektu. Slunce opravdu peče, a tak se před sestupem zpět do Otrokovic raději posilníme pivem v místní hospůdce.

GPS nebude zahálet

Hledání i ukládání se vydařilo a já kráčím ulicemi Otrokovic domů. Záda pálí jen trochu a ten vyopalovaný batoh snad také rychle zmizí.Výlet se zkušeným kačerem mě nečekaně zaujal. Natolik, že sám někdy zkusím vyrazit hledat kešky na zajímavých místech nejen České republiky. Moje GPS v mobilu mě tak napříště povede i mimo asfaltové silnice.

Ukryli jsme kešku pro čtenáře Zlínského deníku

Zážitek z hledání ukryté geocache jsme připravili i pro vás, čtenáře Zlínského deníku. Pokud máte GPS modul v telefonu či jako turistickou navigaci , můžete s chutí vyrazit pátrat po naší „deníkovské“ kešce. Jestli moderní navigační techniku nevlastníte, nezoufejte. Vystačit byste si měli i s vytištěnou mapou se souřadnicemi.

A pokud se vám podaří tajnou krabičku najít, nezapomeňte do přiloženého bločku vepsat jméno nebo přezdívku. Kdyby jste byli z nálezu ještě více šťastni, můžete se s keškou vyfotit a obrázek nám poslat na email reporter.zlinsky@denik.cz

Mimo klasické věci jsme do krabičky přichystali i pár drobností. Podle pravidel geocachingu si můžete cokoli z obsahu vzít, kromě bločku a tužky, když do krabičky na oplátku vložíte něco vašeho. Nejlépe stejné hodnoty. Být nenápadní znamená delší životnost kešky a jejím ukrytím nazpět předejdete náhodnému odhalení kolemjdoucích.

Hodně zdaru při hledání, souřadnice jsou N 49° 12.696', E 17° 30.361'

Autor: Marek Houser

28.8.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies