VYBERTE SI REGION

Geocaching získává na oblibě. Propadlo mu už 30 tisíc Čechů

Praha /INFOGRAFIKA/ - Hrdinně šátrají v nevyzpytatelných dutinách stromů, bez ohledu na to, co by na jejich dně mohli probudit, v očekávání nadzvedávají všechny kameny v dosahu, podesáté obcházejí pobavený pařez.

12.8.2012 3
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/ Jan Horalík

Ve městech se vám občas ztratí z dohledu, to když se zanoří pod lavičku, aby si ji prohlídli i zespodu, nebo se tak vytrvale nenápadně ochomýtají kolem slavné sochy, až se přítomní turisté radši odsunou k další atrakci. Geocacheři neboli kačeři. Mistři v odhalování skrýší. V Česku se počítají na desetitisíce.

Na první pohled neviditelná síť tajných schránek nejrůznější velikosti a obsahu. Říká se jim keše a vyčkávají na vrcholcích kopců, ve skalách, v hlubokých lesích, ale i v naší bezprostřední městské blízkosti. A jejich úkryt prozradí jenom souřadnice, které jejich majitelé geocacheři pro ostatní zveřejní na internetu. V tu chvíli se v mnoha českých domácnostech rozžhaví GPS navigace a novodobí hledači, na něž se z vrcholku domácí knihovničky potutelně usmívá Foglarův duch, vyrážejí na honbu za pokladem. Ačkoli – jak se to vezme. Hlavní odměnou geocachera lovce je totiž první zápis v prázdném logbooku, návštěvním notýsku schovaném uvnitř každé schránky.

„Čeští geocacheři jsou hodně soutěživí a chtějí být na místě první. Když se někde založí nová keš, do patnácti minut je u ní první člověk," popisuje geocacher Petr Bobek. V Česku se hledá skoro tak urputně jako třeba v Americe, Británii nebo Skandinávii, geocachingových velmocích. „Když jsem byl na služební cestě v Rusku, našel jsem dvě keše, které ještě nikdo neodlovil, a přitom je jejich majitel založil před rokem a půl," podivuje se. To by se v Česku stát nemohlo. „Když v jednu hodinu v noci pípne zpráva na mobilu, že se objevila nová keška, vy se za ní okamžitě vydáte a v lese potkáte deset lidí s baterkami, tak už to o něčem svědčí," směje se Petr Bobek.

Zavilý hon na keš za svitu měsíce je ale jednou z těch extrémnějších podob geocachingu, který se začal rozvíjet v Americe před dvanácti lety, kdy prezident Clinton nechal zrušit umělou odchylku do té doby vkládanou do signálu GPS a umožnil tak zvýšit přesnost navigace na metry. „Geocaching je úžasný v tom, že si každý může vybrat, co ho právě baví. Může luštit šifry u takzvaných mystery keší, navštěvovat města a památky, vyrážet do přírody nebo zdolávat náročné terény kvůli keškám na těžko přístupných místech," vysvětluje Stanislav Šesták z Olomouckého geokačerstva.

Spousta takřečených kačerů loví třebas jen příležitostně na procházkách. „Geocaching vás zavede na nová a zajímavá místa, která neznáte a která by vás ani nenapadlo hledat," popisuje Marek Jerga, který do hledání zapojil celou rodinu a před sedmi lety založil první geocachingový obchod v Česku.

Český národ horlivých turistů geocaching adoptoval už rok poté, co Američan David Ulmer v roce 2001 zakopal v lese první schránku s odměnou pro nálezce. A počet keší se rozrůstá každým dnem – právě teď se jich někde v Česku skrývá skoro 31 tisíc. A přinejmenším tolik je i aktivních geocacherů. „Zájem o geocaching v Česku navíc zcela jistě stále roste," dodává Marek Jerga.

Mezi hledači vzácných, i když plastových „truhliček", kteří spíš než na neumělé šipky z šišek vyskládaných na lesní cestě nebo krepové fáborky vlající na větvích věří na moderní navigační techniku, dávno nejsou jenom programátoři a podivínští technofilové. I když právě oni začali hrát jako první. Právě proto, že geocaching vyžaduje internet a schopnost domluvit se s počítačem. „Kešky ale dneska loví i lékaři, podnikatelé, učitelé, matky na mateřské, studenti nebo celé rodiny na výletech," popisuje hledače ve svém okolí Jiří Šimůnek z brněnského klubu geocacherů. Jemu samotnému keše změnily život. „Geocaching mě vytáhl ze závislosti na počítačových hrách," vypráví. „Dal mým vycházkám cíl. Není to virtuální svět, ale reálná hra, při které si můžu procvičit myšlení i tělo a setkat se při tom s lidmi různého věku i smýšlení," uzavírá Jiří Šimůnek.

Geocaching
Geocacher známý pod přezdívkou Hradnik a jeden ze zakladatelů Asociace českého geocachingu Jan Linhart: Zakládání podprůměrných keší celou hru prostě kazí

Jan Linhart

Praha - Mezi svými je známý spíš jako „hradnik". Cizí keše odchytává několikátým rokem a za ty, které sám vytváří, ho nadšení kolegové zahrnují uznáním. Svoji přezdívku i občanské jméno se Jan Linhart rozhodl vložit do Asociace českého geocachingu, jíž předsedá od jejího založení letos na jaře. Přál by si, aby pochvalné vzkazy nacházelo v keších co nejvíc jejich majitelů. Ale taky aby bylo proč chválit.

Před několika měsíci jste založili asociaci českého geocachingu. Jak tahle myšlenka vznikla?
Všichni zakládající členové lovíme keše už delší dobu a geocachingu se věnujeme hodně aktivně. Postupně se nám ale přestalo líbit, kudy se geocaching v Česku ubírá, a rozhodli jsme se s tím něco dělat. Zatímco dřív byly keše mnohem vzácnější a „odlov" skoro každé z nich byl krásným zážitkem, dneska se z geocachingu stává především silová záležitost, keše se vysbírávají hlavně kvůli bodům a hledači preferují množství, nikoli kvalitu. Sotva pak mají čas sdílet svoje zážitky nebo nechávat vzkazy majitelům keší, ačkoli právě vzkaz je to jediné, čím majitele můžou odměnit. Druhý problém současného vývoje je v tom, že takřka každý nový geocacher, který zatím našel sotva dvě keše, dospěje k závěru, že geocaching ovládá a chce co nejdřív založit i svoji vlastní keš. Kvalita pak jde samozřejmě strmě dolů, což je dáno i tím, že lidé nečtou návody a rady, protože to je příliš pracné.

S podobnými problémy se asi potýkají na celém světě – s tím, jak se neustále zvyšuje počet hráčů.
Hra se s novými členy pořád mění a ti, kteří začali teprve nedávno, tyhle problémy třeba ani nevnímají, protože jiné podmínky nezažili. Geocaching má tisíc podob a to je na něm hezké. Asociace nevznikla jako nějaký soudce, který bude v ruce držet bič a říkat: „Tys to udělal špatně, tebe zlynčuju." Můžete hrát různými způsoby a nikdo nemůže říct, že zrovna vaše metoda je špatná. Co ale víme jistě, je to, že zakládání podprůměrných keší na podprůměrných místech celou hru prostě kazí. Nevidím nic krásného na krabici od margarínu pohozené v kopřivách.

I když se třeba snaží, nevyhnou se chybám z neznalosti. Jak můžete pomoct začínajícím geocacherům?
Nováčkovi, který vyrobí svoji první keš, bude ji chtít publikovat, ale nebude si jistý, jestli je dobrá a jestli takříkajíc „funguje", nabízíme takzvaný betatest. Dojdeme na místo, kde je ukrytá, prohlédneme ji a zhodnotíme, zkontrolujeme i úroveň listingu čili popisu keše umístěného na internetu, který funguje jako pozvánka na dané místo. Úspěšných betatestů keší už jsme udělali asi čtyřicet. Takhle můžeme pomoct nejen nováčkům, ale usnadnit práci i reviewerům, geocacherům, které speciálně pro každou zemi vybírá společnost Groundspeak, jíž Geocaching.com patří, a kteří kontrolují základní parametry každé keše před jejím vypuštěním. Asociace ale může pomoct kterémukoli geocacherovi i velmi prozaicky. Vůči úřadům funguje jako určité zastoupení, které může pomoci zajistit potřebné razítko, oficiální potvrzení, zaštítit geocacherskou akci, vyřešit problém. Jako takový styčný důstojník mezi hrou, jejími vyznavači a veřejností.

Mapa Česka je doslova zasypaná ikonkami keší. A to včetně oblastí přírodních parků a rezervací. Jak se na geocaching dívají například správci národních parků?
Většinou je to tak, že správci o keších v parku umístěných samozřejmě ví a situaci pozorují. Na některých místech už funguje spolupráce přímo s reviewerem, který dotyčného správce ve chvíli, kdy chce nějaký geocacher v jeho rajónu založit novou keš, informuje a ptá se, zda je to v pořádku. Nebo už je dopředu obeznámen s tím, že například Kokořínsko si nepřeje mít keše umístěné ve skále, a podle toho se řídí.

Reviewer má právo veta, pokud jde o umisťování keší?
Obvykle ano, ale někteří geocacheři bohužel nejsou ochotni respektovat právě třeba místní dohody reviewrů se správci národních parků. Podle zákona se nesmí vstupovat mimo značené cesty jenom v první zóně, a umístí-li svoji keš kdekoli mimo tuto oblast, nemá podle nich nikdo právo jim keš zrušit. Na reviewera si geocacher může stěžovat u Groundspeaku a ten posoudí, že keš opravdu neporušuje ani pravidla hry, ani stávající české zákony, a reviewer je bezmocný. A to je další problém, o jehož vyřešení jsme začali usilovat – chceme s Groundspeakem dohodnout určitá národní pravidla, která už fungují v mnoha jednotlivých zemích a pomáhají kultivovat tamní geocachingové aktivity.

Co taková pravidla postihují?
Kupříkladu v Anglii platí, že se schránky nesmí zakládat do valených zdí, které vedou po hranicích hrabství. V Americe keše nesmí být na silničních mostech, u vládních a strategických budov nebo třeba blíž než deset metrů od kolejí. V Česku zatím žádné takové předpisy nemáme. Donedávna ostatně ani nebyly potřeba, ale s neustále narůstajícím počtem geocacherů bude třeba se na nějakých základních pravidlech společně domluvit.

Jaký konkrétní problém by pravidla v Česku například mohla pomoci vyřešit?
Třeba ukládání keší na soukromé pozemky. Spousta jich dneska visí na plotech, ale jejich majitelé s majiteli plotů samozřejmě nijak domluveni nejsou. Dokud je hra spíš undergroundová a hraje ji pár lidí, není to tak velký problém, ale třeba v Praze se dneska na kešku v první den jejího života podívá i padesát lidí – a to je už provoz obrovský. Na tenhle aspekt zakladači keší někdy zapomínají nebo si ho ani neuvědomí. Než ale začneme s Groundspeakem vyjednávat, chceme přesvědčit co nejvíc lidí, aby se k nám přidali.

Jako asociace fungujete teprve poměrně krátce. Už jste navázali spolupráci s geocachery a dalšími organizacemi?
Jsme ve spojení s ochránci přírody i s některými městy, jednáme s jeskyňáři ohledně umisťování keší do volně přístupných jeskyní. Skupině ochránců přírody dokonce pomáháme s keškami, které připravují k uložení do různých chráněných oblastí, spolupracujeme také se sítí Mateřských center, která si k vlastnímu výročí vzniku přála vytvořit sérii keší. Začali jsme pomáhat i sdružení Stop obezitě, jehož kešky vás informují, kolik kalorií jste při hledání spálili. Řadu těch, kteří se na nás obrátili, jsme ale bohužel museli odmítnout, protože geocaching chápali jako komerční aktivitu, a komerce je jeden z aspektů, které geocachingu musí být cizí. Stejně jako politika nebo náboženství.

Chcete zlepšit povědomí o geocachingu nejen u veřejnosti, ale i u samotných geocacherů. Jakou máte strategii?
Připravujeme putovní edukativní výstavu v podobě bludiště, ve kterém budou návštěvníci plnit určité úkoly z oblasti geocachingu a získávat při tom nové znalosti o lovení i zakládání keší. Taková škola hrou. Začneme na setkání geocacherů v září ve Velké Bystřici u Olomouce, a objet pak chceme i další místa v republice. Kdyby návštěvníkům zůstala v hlavě jen desetina z toho, co se dozví, budeme spokojení a šťastní jako blechy.

ANNA DVOŘÁKOVÁ

Autor: Redakce

12.8.2012 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies