VYBERTE SI REGION

Herečka Frantová: Donášet na Wericha? V životě jsem ho neviděla

Praha /ROZHOVOR/ – Z Itálie, kde žije od své emigrace v roce 1968, přicestovala v pondělí navečer nejen proto, aby převzala v médiích hodně diskutované státní vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana. V sobotu navíc herečka Jitka Frantová uvede na komorní scéně Národního divadla představení La Mia Primavera di Praga aneb Moje Pražské jaro. „Že budu mezi oceněnými, jsem se od pana prezidenta dozvěděla začátkem října při uvedení knihy o mém manželovi Jiřím Pelikánovi v kapli Italského kulturního institutu v Praze. Bylo to pro mě velké překvapení – věděla jsem, že se něco chystá, ale myslela jsem si, že bude in memoriam oceněný můj manžel, stejně jako dr. František Kriegel, protože to byli lidé, kteří byli představiteli Pražského jara," říká Frantová. „Velice si tohoto vyznamenání vážím, je snad největší, jaké může česká herečka dostat. V minulosti jsem měla tu čest převzít vysoký řád Commendatore od prezidenta Italské republiky Giorgia Napolitana právě za zmiňované představení Moje Pražské jaro, byla jsem oceněna ministerstvem zahraničí a českým parlamentem, ale státní cena je pro mě pocta naprosto výjimečná."

29.10.2015 104
SDÍLEJ:

Herečka Jitka Frantová - PelikánováFoto: Deník/Martin Divíšek

Máte u takovýchto příležitostí tendenci bilancovat?
Nemám ráda bilancování, nikdy jsem to nedělala. Zajímavé pro mě je, že jsem odehrála spoustu rolí, které byly ceněné publikem, pak ale přejdou a jako kdyby vůbec nebyly. A najednou se zrodí představení Moje Pražské jaro, které je uznáváno na nejvyšší úrovni, dokonce ve dvou státech – a už před tím na mnoha festivalech –, a člověk si říká, proč.

Jak si to tedy vysvětlujete?
Mám pocit, že si lidé díky němu uvědomují, co se tady málo připomíná, totiž že Pražské jaro mělo velký význam nejen pro Československo, ale i celý svět, protože předznamenalo začátek rozkladu do té doby jednolitého komunistického hnutí. V Římě jsem to představení uváděla najednou pro pět set studentů – všichni mě předtím varovali: „To si teda užiješ, je jim mezi čtrnácti a osmnácti lety, nebude je to zajímat…" Ale naprosto se spletli, protože vnímavější publikum jsem snad ještě nezažila. Všichni byli potichu, člověk by mohl slyšet padnout vlas na zem, v závěru brečeli a říkali, že jsou to věci, o kterých dosud neslyšeli. Profesoři z dalších italských škol mě pak prosili, abych o tomto zásadním úseku české historie přišla podiskutovat i s jejich studenty, což jsem taky činila. Sledovat jejich reakce bylo i pro mě samotnou ohromně zajímavé.

Herečka Jitka Frantová - Pelikánová

Zásadních momentů, než jen Pražské jaro, jste zažila víc.
Ten nejtěžší byl, když jsme s manželem emigrovali do Itálie – byla jsem bez peněz, bez práce, z italštiny jsem neznala ani slovo. Měla jsem ale štěstí, že jsem mluvila dost dobře německy. Díky tomu jsem dostala nabídku pracovat v německé televizi, kam jsem (a postupně i na italská, německá a rakouská jeviště) přiváděla česká témata a české autory. Dělala jsem tam i Tonku Šibenici od Egona Erwina Kische, která se poprvé uváděla v Rokoku s Xenou Longenovou v hlavní roli. Od té doby jsem si ji chtěla velice zahrát. „Kdo k ní ale napíše televizní scénář?" ptali se mě. Říkám, máte tady Aškenazyho. „No a kdo to zrežíruje?" Slovenský režisér Barabáš, ten teď vyhrál první cenu za film Něžná, odpovídám… Barabáš byl nabídkou nadšený, ale pak povídá řediteli oné bavorské televize: „To je ale tak role pro Brigitte Bardot!" A ředitel mu sdělil: „Jestli je toto váš názor, tak se s vámi rozloučíme, protože ta role je pro paní Frantovou." A na to konto oslovil velice významného rakouského režiséra Michaela Kehlmanna, který byl tehdy hvězda na filmovém nebi. Řekl mu: „Prosím tě, přečti si to, tu herečku já znám, ručím ti za to, že to je kůň, který dojede do cíle buď první, druhý, maximálně třetí, ale ne čtvrtý." Kehlmann na mě vsadil a já jsem měla štěstí pracovat s velkým režisérem, který mě potom obsazoval do dalších inscenací. Takže u mě to bylo tak, že mi práce přinesla práci. Myslím, že za to můžu poděkovat své píli, protože jsem na sobě tvrdě pracovala. Někteří mi říkali – to je ti hej, když umíš čtyři jazyky, to se pak možnosti nabízejí. Jenže ony se mi ty jazyky do hlavy samy nenasypaly, učila jsem se každou volnou chvíli.

To všechno je minulost, ale co budoucnost? Máte před sebou ještě nějaký umělecký sen?
Mám jich moc. Soustředit bych se chtěla na film, který chystám s Pavlem Kohoutem, v jehož hrách jsem účinkovala. Napsal pro mě scénář podle knihy Tango mortale. Doufám, že seženeme peníze, aby se ten film mohl uskutečnit. Zatím to ale odkládám, protože se věnuju ještě dalšímu představení Sto let tanga – příběh velké lásky, které praktikuju už dvanáct let.

Vracíte se sem ráda?
Kdo by se nerad vracel do Prahy? Stále říkám, že je to jedno z nekrásnějších měst vůbec.

Musíte ale čelit nařčení novinářů o vaší spolupráci s StB. To vám musí nadšení ze státního ocenění kazit.
Už jsem se k tomu jasně vyjádřila, nemám k tomu co dodat. Musím ale přiznat, že mě to hodně překvapilo, zvlášť když se celá ta léta snažím českou kulturu prosazovat v zahraničí. Pokládám to za důležité, protože si jí velice vážím. A slyšet takovou věc, že jsem donášela na Wericha, tak to si připadám, jako bych spadla z nebe, protože jsem ho v životě neviděla. To nařčení obsahuje několik trapných záležitostí, ale jak už jsem řekla, nechci se k tomu vracet.

Vůbec? Nebudete se bránit formou žaloby?
Teď se musím absolutně soustředit na sobotní představení. Přece jenom jsem ho dva roky nehrála – trvá půl druhé hodiny a je v italštině, takže to není jednoduché. Všechno ostatní jde stranou.

Stín minulostiŽe se v archivu dochovala část operativního svazku, z něhož vyplývá, že Jitka Frantová v roce 1961 souhlasila s nabídkou spolupráce se Státní bezpečností, potvrdil pro Hospodářské noviny, které se serverem Aktuálně.cz s informací přišly, historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Frantová to odmítá. „Mám pocit, že v tomto případě jde o něco jiného. Vydavatelství, jemuž patří noviny a internetový server, které se mě snaží dehonestovat, před dvěma roky bez sebemenšího zdání vyváženosti podporovalo v prezidentské volbě Karla Schwarzenberga proti vítěznému Miloši Zemanovi, kterého jsem tehdy veřejně podpořila," uvedla pro deník Právo. Z důvodů morálních pochybností souvisejících s oceněním herečky odmítl včera pozvání na Hrad politik Jiří Pospíšil (nestr. za TOP 09). „Její minulost vyvolává důvodné otazníky, neboť dle dochovaných informací pocházejících z archivu bezpečnostních složek měla aktivně spolupracovat s StB a donášet informace např. i na Jana Wericha. Účast jsem odmítl nejen jako zástupce ČR v Evropském parlamentu, ale též jako zástupce Nadace Jana a Medy Mládkových, která chce v příštím roce zřídit ve Werichově vile museum Jana Wericha a vzdát mu tak hold."

Autor: Gabriela Kováříková

29.10.2015 VSTUP DO DISKUSE 104
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZUJEME

Skvělá Koukalová slaví první letošní triumf. Ovládla stíhací závod!

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Pořadí v čele SP je opačné, Dahlmeierová vede před Koukalovou o 25 bodů. Eva Puskarčíková skončila ve Švédsku na osmém místě, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies