Válkaři, kolečkáři neboli mincičkáři, ale také vykradači. Nejde o názvy postav z fantasy bojové hry pro úzký okruh fandů, ale o skupiny nadšenců, kterých po celém Česku každý týden běhá několik stovek.
Hledači pokladů, lidé, kteří většinu svého volného času zasvětili čekání na správný zvuk detektoru kovů, letos slaví neoficiální výročí. Českem totiž začali hromadně brouzdat hned po pádu komunismu.
Dnes mnozí zkušení hledači neboli detektoráři tvrdí: „Zlaté časy jsou minulostí. Většina hlavních lokalit byla prohledána už v divokých 90. letech.“
Jsme jako rybáři
Hledači pokladů dobře vědí, že mají u společnosti podobně špatný obraz jako třeba motorkáři. A stejně jako oni to svádí na nepočetnou skupinu, která jim kazí renomé.
„Jde o zlomek lidí, kterým se říká vykradači. Ti mají mnohdy pro většinu z nás nedostupné vybavení a cíleně vykrádají archeologické lokality, kde je hledání zakázané,“ říká šéfredaktor respektovaného hledačského dvouměsíčníku Detektor Revue Adam Krejčík s tím, že od takových lidí se naprostá většina hledačů distancuje. Na druhé straně mnoho detektorářů dnes spolupracuje s archeology a tato spolupráce přináší uspokojivé výsledky pro obě strany.
Místo k motorkářům však Krejčík hledače přirovnává k rybářům. „Kolikrát ani nejde o to něco najít, ale vyjet s přáteli do přírody. Je to skoro stejné, jako když někdo jede na ryby, až na to, že ryby dorostou, ale nálezy ne.“
Přečtěte si také:
Slovák našel pod záchodem poklad z 18. století
Poklad v Kašperských Horách: tisíce stříbrňáků
Válkaři, tedy ti, kteří se specializují na artefakty z druhé světové války, mají i dnes žně především v severních, západních a východních Čechách. „Prostě všude tam, kudy prchala německá armáda,“ uvádí Krejčík. Mincičkáři pak takzvaně hoblují pole kolem historických měst nebo tam, kde bylo v minulosti nějaké osídlení. Přestože nálezy podle detektorářů už dávno nejsou, co bývaly, rozhodně se nemusí bát nedostatku mladé krve. Především mladé totiž vidina extra úlovku, který by změnil dějiny, láká stále. Takové hledače však čeká rychlé vystřízlivění.
Krátký život
„Hodně lidí si koupí detektor, protože si někde přečtou, že se našlo vzácné to či ono a oni si myslí, že to najdou taky. Když ale nacházejí jen samé plechovky, přestane je to brzo bavit,“ vysvětluje Adam Krejčík skutečnost, že životnost netrpělivého „hledače-rychlokvašky“ často trvá jen pár týdnů.
Důležitý je podle Krejčíka fakt, že legální cestou žádný dobrodruh zbohatnout nemůže. „Poklady“ totiž patří obci, v jejímž katastru byly nalezeny, a nálezce je musí do druhého dne odevzdat.
„Známý je případ Emila Malého, který našel na Chebsku 85 halfských feniků a jako nálezné dostal 276 korun,“ uvedl Krejčík pro ilustraci a dodal: „Jde o koníček, který stojí mnoho peněz i času a kterému se věnují jak řemeslníci, tak třeba doktoři. Mnoho z nich o víkendu vyjede za město a hledají. Rozhodně jim nejde o to zbohatnout, ani nikde vyrabovat chráněnou archeologickou lokalitu."
Konec jednoho velkého snu
Praha - Osmnáct let jeho práce pohltily plameny. Šedesátiletý Josef Mužík, nejznámější český hledač pokladů, obětoval své vášni doslova všechno. Osobní život, čas i 14 milionů korun.
Když koncem minulého roku přestal po dlouhých letech po legendárním štěchovickém pokladu pátrat, zůstal mu jen malý syn, statisícové dluhy a až fanatická víra, že štěchovický poklad není jen přelud. I dnes doufá, že Hradišťko ve středních Čechách skutečně skrývá zlato, dokumenty, ale také třeba vysněné letadlo diskovitého tvaru, které se údajně vyvíjelo v Avii Čakovice s pohonem na antigravitaci.
„Něco tam je, jsem si jistý. A co mám v hlavě, to mi nikdo nevezme. Mám vytipované tři lokality, kde zcela určitě něco musí být,“ tvrdí Mužík i poté, co pověsil své řemeslo na hřebík, a vysvětluje: „Proč by tam jinak Němci dělali štoly z drahého umělého pískovce, který jsem zde našel. Ten dávali jen na místa, kde ukrývali vzácnosti.“
Během osmnácti let nastřádal osm pytlů map, plánů, fotografií, leteckých snímků, publikací a dalších dokumentů, o kterých byl přesvědčen, že ho přibližují k cíli. Marně.
Loni v prosinci proto všechny dokumenty demonstrativně spálil na své zahradě v Heřmaničkách na Českolipsku. V tu dobu se podle svých slov ocitl na konci sil. Kvůli dluhům na nájemném se nedobrovolně odstěhoval z bytu v Ralsku a byl závislý na penězích, které mu půjčují či dávají přátelé.
Proto se nejprve rozhodl dokumenty prodat. „Cena byla oproti původním nákladům směšná. Řekl jsem si 350 tisíc. Chtěl jsem, aby se dokumentů ujal někdo, kdo bude mít ještě dost peněz na další hledání. Několik lidí se mi přihlásilo, ale většina z nich neměla dost peněz ani na dokumenty, natož na pokračování v práci,“ řekl Mužík.
Do hledání investoval těžko uvěřitelných 14 milionů korun. Necelých deset z nich vložil do pátrání ze svého. Po revoluci založil v Praze bezpečnostní agenturu, kterou záhy prodal za více než čtyři miliony. Ty pak spekulacemi s nemovitostmi rozmnožil. Zbylé čtyři miliony vložili přátelé a sponzoři.
Už dlouhou dobu je však bez peněz, navíc se marně snaží najít zaměstnání. Sám se totiž stará o malého syna a práce na plný úvazek proto pro něj podle jeho slov nepřichází v úvahu.
Přesto si stále ponechává pootevřená zadní vrátka. „Pokud se najde někdo, kdo by měl chuť práce zainvestovat, budu pokračovat,“ dodává. (red)
Vracel se domů, v potoce našel 400 let staré mince
Praha - Jméno Františka Dedka zná dnes prakticky každý hledač pokladů v republice. Zatímco tisíce nadšenců utápí ve svém koníčku desetitisíce i statisíce korun a po ruce mají supermoderní techniku, většině z nich se za celý život skutečný poklad stejně najít nepoštěstí.
Františka Dedka obava z toho, že umře dřív, než něco najde, netrápí. On totiž skutečný poklad našel. A to ani mezi hledače pokladů nepatří. Pomohla náhoda.
Poklad ležel v potoce
Tři kilogramy cenných stříbrných mincí z počátku 17. století našel loni v červenci, když se s kamarádem vracel z vycházky městem. „Šli jsme se podívat do míst, kde se staví na potoce jez, a najednou kouknu na zem a vidím dva zelené plíšky. Když jsem je zdvihl a oškrábl, zjistil jsem, že jde o nějaké peníze. Rozhlédl jsem se a objevil celé hnízdo,“ popisoval nadšeně svůj nález.
Archeologové následně zjistili, že žádný podobně hodnotný nález zatím v regionu nemají. Teď se z něj stane lákadlo, které bude zvát turisty do města.
„Jde o mince velké i drobné ražby, u nichž se datace pohybuje kolem začátku sedmnáctého století,“ zhodnotil nález šéf táborských archeologů Rudolf Krajíc s tím, že se jednalo o přibližně 1000 mincí české i zahraniční ražby.
Problémy s nálezným
Radost s nálezu však panu Dedkovi kalí skutečnost, že přestože má nárok na nálezné ve výši 10 % hodnoty pokladu, už přes rok na své peníze marně čeká.
Byť mu to je nepříjemné, na krajském úřadě se o ně už několikrát hlásil. Zatím ale dostal pouze sliby.
„Řekli mi, že do začátku prázdnin se to vyřeší, a stále nic. Vůbec mi nejde o peníze, ona to závratná suma rozhodně nebude, ale o princip,“ přiznal nedávno a podivil se: „Já když státu něco nezaplatím, tak mne bude uhánět a ještě mi připočítá penále. Je mi až hanba, že z nich tu odměnu musím tak tahat.“
Krajský úřad totiž stále neukončil složité správní řízení, které mimo jiné vyžaduje znalecký posudek.
Šéfredaktor dvouměsíčníku Detektor Revue a hledač pokladů Adam Krejčík však tvrdí, že podobné prodlevy nejsou výjimečné. „Řízení sice ze zákona trvá 30 dní, úřad ale může opakovaně požádat o jeho prodloužení,“ vysvětluje. (aš, jk)
Slavné nálezy posledních let
Jeden z nejunikátnějších nálezů poslední doby se podařil manželské dvojici, která hledá poklady pod přezdívkou Bonnie a Clyde. V roce 2007 na jižní Moravě nalezli a odevzdali hrot kopí z mladší doby kamenné.
Známý je také nález 85 halfských feniků ze 14. století, které před několika lety nalezl Emil Malý na Chebsku. Zatímco Emil Malý dostal za svůj poklad směšné tři stovky, amatérský hledač pokladů Jiří Bulušek obdržel za svůj nález formy na odlévání bronzových seker z mladší doby bronzové na Děčínsku přes 16 tisíc korun.