VYBERTE SI REGION

Farář Pavel Hofírek: I křesťan má právo bránit sebe a své blízké

Přerov – Zmatek a shon nejen v práci, ale i doma. Místo adventní pohody úklid, pečení cukroví a nákupy. Když na Štědrý den rozbalujeme dárky a měli bychom se cítit slavnostně, jsme mnohdy rádi, že už „to šílenství" máme za sebou a brzy nastanou zase všední dny. Podle přerovského faráře Pavla Hofírka by si lidé měli najít čas alespoň na to, aby se sešli u společné večeře, nebo zapálili svíci na adventním věnci. Jak to udělat? „Člověk se zkrátka musí rozhodnout," říká farář.

26.12.2015 11
SDÍLEJ:

Přerovský farář Pavel HofírekFoto: DENÍK/Petra Poláková-Uvírová

Adventní období je pro mnohé z nás vypjaté a často zapomínáme na to, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody. Jak by podle vás měli lidé adventní čas prožít?

Prožívání adventu v dnešní době je těžké, protože pro většinu lidí je časem docela velkého shonu. Advent by měl být ale naopak obdobím ztišení a momentem, kdy se lidé naladí na Vánoce. Křesťan by si měl najít chvíli pro modlitbu, při které se zastaví – a to nejen na konci, ale třeba i uprostřed dne. Ale jinak všeobecně doporučuji, aby si na sebe rodina našla více času. U věřících to může být třeba při modlitbě, u nevěřících zase ve chvíli, kdy společně zapalují svíčku na adventním věnci. Někdy postačí i to, když se rodina sejde u společného jídla, třeba večeře. To je věc, kterou si nedokážu moc představit – jak může rodina fungovat, když se v domácnosti lidé míjejí a nikdy se společně nesejdou alespoň u stolu. A dokonce ani v neděli. Myslím si, že je to svým způsobem tragédie. Lidem bych proto poradil, aby předvánoční čas prožívali klidněji. I když si myslím, že pro většinu z nás je toto přání nedosažitelné.

Někdy je ale těžké odtrhnout děti od tabletu nebo manžela od televize…Přerovský farář Pavel Hofírek

Lidé se zkrátka musejí rozhodnout. Samo o sobě nikdy nic nepřijde. Možná to bude zpočátku trochu nucené, ale pokud se v rodině společné večeře zaběhnou, tak je postupem času všichni přijmou jako samozřejmost.

Existuje podle vás rozdíl mezi tím, jak prožívají svátky křesťané a nevěřící?

Křesťanské prožívání se s prožíváním Vánoc většinové společnosti rozchází. Mně připadá, že většina lidí slaví Vánoce už předem – právě tím shonem a nakupováním. Vánoce tedy pro mnohé končí už 24. prosince o půlnoci, kdy i lidé, co normálně nechodí do kostela, zajdou na půlnoční. Pětadvacátého se tedy probouzíme s tím, že je po Vánocích. Kdežto my, křesťané, začínáme Vánoce slavit 24. prosince slavnostní večeří, a pak máme bohoslužby 25., 26. prosince, na Nový rok či na Tři krále. Podle mě je škoda, že se komercionalizací naše schopnost slavit svátky hodně omezuje. Dříve to bylo tak, že vánoční čas začínal teprve půlnoční bohoslužbou. Dnes už ale koledy z náměstí znějí mnohem dříve, takže se vytrácí ten moment krásného přelomu z adventního ticha a střídmosti do bohatství vánoční nálady a slavnostního okamžiku.

Co by se podle vás z Vánoc nemělo nikdy vytratit?

U vánočních svátků máme to štěstí, že se křesťanské slavení shoduje se slavením celé společnosti. I rodiny, které tedy normálně nechodí do kostela, Vánoce slaví. Vidím tedy velký průsečík křesťanských hodnot s hodnotami většinové společnosti v tom, že jsou to svátky rodiny, ale také pokoje, odpuštění, vstřícnosti a milosrdenství. Myslím si, že Vánoce jsou především svátky rodiny, ale také uvědomění si plynutí času a hodnocení života. To je společné pro všechny z nás.

Rok, který se právě chýlí ke konci, byl – zejména při pohledu na události ve světě – velmi vypjatý. S jakým poselstvím byste chtěl vstoupit do toho nového? Co vám připadá jako stěžejní?

Na bohoslužbách, které jsou na přelomu roku, se zdůrazňuje důležitost pozitivního pohledu do budoucnosti, což je pro nás pro křesťany samozřejmě spojené s vírou. Protože, když člověk sleduje události v Evropě nebo celkovou náladu v naší společnosti, příliš optimisticky to nevypadá. Pro nás křesťany je ale víra, nebo to, že očekáváme pomoc a požehnání od Boha samotného, jakýmsi ujištěním, že se budoucnosti nemáme bát. Předpokládám, že tento motiv bude hodně důležitý – aby se lidé těšili na rok, který právě začíná.

Kdybyste chtěl hledat slova, která vystihují dnešní dobu, jaké podobenství nebo evangelium by vás napadlo? Přece jen, mnozí křesťané ve světě dnes za svou víru platí tím nejcennějším – životem. A to díky hrůzám, které rozpoutal takzvaný Islámský stát…

Nebezpečí Islámského státu a terorismu tady sice je, ale nevnímám ho jako bezprostřední ohrožení křesťanů. Pro nás představovalo mnohem větší nebezpečí období perzekuce v letech komunistické nadvlády, kdy byl komunistický teror každodenní a dotýkal se téměř každého, zvláště pak věřících lidí. A to opravdu lidské životy ovlivňovalo. Kdežto hrozba terorismu – ano, visí ve vzduchu, ale je tak neuchopitelná, že člověk stejně musí v uvozovkách žít dál svůj vlastní život tak, jako dosud. Lidé spíše prožívají nejistotu v souvislosti s uprchlickou vlnou a s tím, co přinese. Jak se bude doba dál vyvíjet.

Jak vnímáte vy osobně migraci uprchlíků do Evropy?

Vnímám to tak, že mnohdy nevíme, jak se k té uprchlické vlně postavit. Protože jako křesťané nemůžeme lidi v nouzi odmítat. Samozřejmě, že je část společnosti, která říká „ne," nepřijímejme je, a staví se k této otázce značně negativně. To ale my jako křesťané nemůžeme, protože pokud tito lidé potřebují pomoc, je naší křesťanskou povinností pomáhat. Na druhou stranu si samozřejmě nejsme úplně jisti tím, kdo ji vlastně potřebuje, a jakým způsobem si můžeme dovolit pomáhat. Co je v našich možnostech, ať už osobních nebo společenských… Momentálně se mi tedy spíše zdá, že je kolem toho jakási mediální a sociologická panika, než že bychom měli zcela jasný problém, která se dá pojmenovat, a víme, o co se jedná. Z mého pohledu je to taková mlhavá nejistota a hrozba, což je pro lidi možná ještě horší, než kdyby se jasně vědělo, co je čeká. To nás podle mě znervózňuje daleko více – že vnímáme, jak se Evropa a svět mění a vůbec nevíme, jak to dopadne.

Neobáváte se náboženského konfliktu? Jak vlastně hájit hodnoty křesťanství?

Já tyto konflikty, které se ve světě dějí, nevnímám jako náboženskou válku. Teroristické útoky jsou útoky extremistů. Většina muslimů a křesťanů jsou lidé, kteří chtějí žít v klidu. Můžeme je vnímat spíše jako problém islámu, že se on sám musí vypořádat s extremismem, který má ve svých vlastních řadách. Musíme se samozřejmě bránit. Já jsem to v kázání vysvětloval tak, jestli bychom jako křesťané neměli takzvaně nastavit druhou tvář. To znamená být v klidu, nebránit se a nechat na sebe útočit. Ta Ježíšova rada nastavit druhou tvář se ale týká člověka osobně. Že tedy já se mohu rozhodnout, že v něčem ustoupím, a někde se nebudu domáhat svého práva a bránit. Ale řekl jsem jim, že nemůžu nastavit „druhou tvář" toho druhého. Což znamená, že si společnost nemůže říci, že se nebude bránit, reagovat, protože by tím ohrožovala ty další. Je právem i povinností evropské společnosti bránit se proti terorismu. Otázkou je samozřejmě, jak. Četl jsem jeden moudrý názor, že si na to budeme muset tak trochu zvyknout. Nevím, jestli je to pravda, ale ten autor uvádí, že v dřívějších desetiletích, kdy v západní Evropě řádily rudé brigády, bylo terorismu mnohem více. My to teď jen vnímáme mnohem silněji, protože všechny ty tragédie vidíme doslova v přímém přenosu. Terorismus tady ale býval vždycky. Nemůžeme žít nikdy ve stoprocentně bezpečné společnosti. Každý jednotlivý stát v Evropě si podle mě bude hledat vlastní formu rovnováhy mezi zabezpečením se a snášením přiměřeného rizika. To je takový obecně lidský pohled. Říkám to proto, že i křesťan má právo a povinnost bránit sebe a své blízké.

Co podle Vás přinese nadcházející rok?

Snažím se mít postoj víry a toho, že věřím, že i v tom dalším roce mě, mé blízké a věřící naší farnosti Bůh něčím obdaruje a něco pěkného se stane. Spíše bych ale zaujal postoj, že se rád nechám překvapit tím dobrým, co přijde.

Když se ohlédnete za tím uplynulým rokem, co pro vás znamenal? Nejen pro společnost, církev, ale i pro vás osobně?

To je těžká otázka. Společnost jako celek si více uvědomuje, že dochází k zásadním změnám v Evropě, ale i ve světě. Je tu tedy pocit určité nejistoty či obav z toho, že nás čekají věci, o nichž nevíme. V církvi to byl další rok papeže Františka, který má takový nový neevropský styl jednání a vedení církve, což ji probouzí, aby měla více otevřené oči pro širší spektrum problémů. Papež František třeba vydal encykliku, kde se zabývá životním prostředím. Nové věci se otevírají s tím, že nic z toho starého se neruší. Církev ve své nauce nic nemění, ale snaží se více vnímat i další společenské problémy a to, co doba přináší. A chce hledat odpovědi. Odpovědi, co se má konkrétně udělat, jsou sice složitější, ale prvním momentem je, že se věci berou vážně.

Autor: Petra Poláková-Uvírová

26.12.2015 VSTUP DO DISKUSE 11
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies