I profesionální grafologové mají svůj kodex

Je až s podivem, co vše lze z písma vyčíst. Psychický věk, potíže, povahové rysy. O tom všem se Deník bavil s Irenou Michalákovou, grafoložkou z Chebu.

Dokážete podle písma poznat vraha nebo génia?

Takhle jednoduché to není. Grafologie je psychologie písma. To znamená, že určité vlastnosti, předpoklady či třeba povahové rysy se v něm odrážejí. Ale poznat jednoznačně génia nebo vraha nelze, ačkoliv to někteří mí 'kolegové' tvrdí. Lze ale vypozorovat různé anomálie.

Písmo mě vždy zajímalo. Všímala jsem si, jak píší lidé okolo mě. Grafologie ale není jen o jednom znaku, jak se občas mylně uvádí. Když to přeženu, neplatí, že takto napsané 'k' znamená, že jste veselá. Každá čárka, každý obrázek o nás něco vypoví.

Z písma lze poznat, zda u pisatele bez ohledu na fyzické pohlaví převažují mužské či ženské vlastnosti, ale i psychicky mládí či stáří, a podobně. Ale i velmi staří lidé mohou psát mladistvým písmem a i muž může mít písmo jako žena.

Když jsme se domlouvaly na rozhovoru, napadlo mě, že bych vás o rozbor písma požádala. Pak jsem si ale uvědomila, že mi můžete říct něco, co si třeba nechci přiznat….

Při rozboru se nedozvíte nic nového. Tvrdím, že se každý člověk zná. Ale je pravda, že se můžete dozvědět něco, co si nechcete přiznat. Navíc bychom rozbor nestihly. Myslím si, že rychlé rozbory nejsou seriozní.

A jak tedy takový rozbor vypadá?

Potřebuji co nejvíce textu. Například poznámky, rukou psané recepty, pohled a podobně. Pak také potřebuji jednu popsanou A4, nejlépe nepřepisovaný text. Často lidem radím, aby mi třeba napsali dopis. Pak chci nakreslit nejehličnatý strom, dvě postavy opačného pohlaví a popřípadě jakýkoliv obrázek do kruhu. Když všechny materiály mám, s dotyčným si promluvím. Zajímá mě, zda je fyzicky pracující, co od rozboru očekává, jestli je zdravý, a podobně. Nutno podotknout, že nedělám rozbory někoho, kdo o tom neví.

Na rozbor jako takový si nechávám přibližně 14 dní. Práce chce odstup, zvlášť ve chvíli, kdy chce 'čtený' člověk něco maskovat. Osvědčilo se, že pak rozebírám jedno písmo dvakrát, třeba s týdenním odstupem. Posledním krokem je závěrečný pohovor, při kterém vysvětluji závěry rozboru.

Nakreslit strom to zní trochu jako přijímací pohovor.

Ne náhodou. Metody grafologie se v některých zemích při pohovorech hojně využívají. Kdyby u nás personalisté více využívali služeb grafologů, ušetřili by si práci. Spousta uchazečů o zaměstnání dovede působit sympaticky, sebevědomě a pracovitě. Může to být ale jen zdání.

Třeba ve Francii tvoří přijímací řízení přibližně z 80 procent grafologické testy. Například na Slovensku se pak grafologie využívá minimálně a v Rusku ji nepoužívají vůbec, protože ji považují za ezoteriku. To ale grafologie opravdu není.

A když pracujete pro různé společnosti, co vše se zaměstnavatel dozví?

Jestli se pro tu danou pozici hodí. Rozhodně neposkytuji informace o sexuální orientaci nebo osobních problémech. Obecně je nutné, aby grafolog ctil určitý kodex. Kromě toho, že nedělá rozbor někoho, kdo o tom neví, o výsledcích se nemluví bez vědomí zkoumaného s nikým jiným. A to, i kdyby šlo o manžela, potomka nebo rodiče.

Problémem ale bývá, sehnat profesionála. Existuje totiž spousta podivných kurzů, kde dokáží za jeden den 'vyrobit' grafologa, sekretářku, manažera a podobně.Mně samotné se stalo, že jsem se jednoho takového aktivně účastnila. Naštěstí jsem zjistila, o co jde...

Je problematické, že po jednodenním kurzu lidé posuzují ostatní a rozhodují o nich v roli personalistů. To je podle mého názoru velmi nebezpečné, protože mohou snadno ublížit. Je to podle mého názoru zneužití grafologie.

Stává se vám, že někoho čtete mimoděk?

Občas se tomu nevyhnete. Když jsem s grafologií začala, kolegové přede mnou schovávali své poznámky. (smích) Ale rozhodně to není tak, že bych luštila, kudy chodím. Je to pracná a náročná metoda, takže to ani není možné. Když mě ale někdo zaujme, tak mu kouknu pod ruku.

A snažíte se sama psát tak, aby vás nikdo nemohl číst?

Jeden z důvodů, proč jsem na grafologii šla bylo, jak sama píšu strašně. (smích) A nejkrásnější okamžik při studiu byl, když jsem se dozvěděla, že nedbalým písmem projevujete jen neúctu k adresátovi. To mě uklidnilo. (smích) Dnes máme počítače, takže i soukromé dopisy, a za to se omlouvám, píšu na počítači a jen je podepíšu.

Je vůbec možné písmo ovlivnit? Třeba, když by se chtěl někdo udělat lepším.

Některé znaky nezměníte. Často je i poznat, když se člověk při psaní přetvařuje.

I když projde člověk nějakou změnou či vývojem, základy zůstanou stejné. Píšeme sice rukou, nohama či ústy jak kdo může, ale to jsou jen nástroje. Řídí to celé mozek. A ten nástroj tedy ruka je to poslední, co to ovlivní. Nemluvím ale třeba o takzvané těžké ruce z namáhavé fyzické práce. To je ale v písmu znatelné.

Řekněte, jak jste vlastně s grafologií začala?

Ke grafologii jsem se dostala vlastně náhodou v době, kdy jsme v rodině zažívali hned několik tragédií po sobě. Potřebovala jsem zaměstnat hlavu a při hledání na internetu jsem našla informace o grafologii. Šla jsem se podívat na jednu hodinu a hned jsem věděla, že přesně to chci dělat.

Je nějaký případ, který vás utvrdil v tom, že jste si vybrala dobře?

Rozhodně. Dělala jsem například rozbor postižené dívce. Je inteligentní, bohužel se ale stále stává, že se s postiženými lidmi automaticky mluví, jako kdyby byli retardovaní. A to byl případ i dané dívky, která kvůli takovému přístupu absolvovala jen zvláštní školu, ačkoliv má na víc. Při rozboru jsem zjistila, že má předpoklady i k jiným věcem. Od té doby chodí do divadla, na vernisáže,a podobě. I její rodina je nadšená z toho, že je najednou jiný člověk.

V souvislosti s grafologií se občas mluví o písmoznalectví. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Písmoznalectví je něco trochu jiného je o měření, o technice. Písmoznalci určují například to, zda se shodují podpisy.