VYBERTE SI REGION

Jan Švejnar: Korupce je naše Achillova pata

Praha - S profesorem Janem Švejnarem o životě nad poměry, nezaměstnanosti, korupci a nutnosti zavést euro.

3.4.2010 24
SDÍLEJ:

Jan ŠvejnarFoto: DENÍK/Martin Divíšek

Dva ze tří Čechů si myslí, že zemi hrozí státní bankrot. Jsou zbytečně skeptičtí?

Možná jsme příliš poplašili obyvatelstvo těmi všemi zprávami, které vydáváme. Naše republika je ve vážné situaci pokud jde o rozpočet a státní dluh, ale není to situace kritická
ve smyslu Řecka nebo Portugalska, ba ani průměru západní Evropy. Náš dluh se, pravda, v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) za posledních dvacet let zdvojnásobil, nicméně jsme stále ještě pod úrovní ostatních zemí.

Co tedy doporučujete?

V horizontu dvou, tří let bychom se měli snažit snížit schodek řekněme na 3 procenta HDP z nynějších pěti až šesti procent. Ale nemusíme dělat zbrklé a neuvážené kroky. Měli bychom mít strategii, která lidi příliš nezraní, ale vede správným směrem. Rozhodně nám nehrozí bankrot.

A kdy by nám začal hrozit?

Kdybychom dalších pět, 10 až 15 let pokračovali a nerozvážně si půjčovali ve velké míře. Jestliže se ale poučíme z vývoje posledních patnácti let, kdy jsme měli schodky i v letech růstu, a ten schodek vyrovnáme, až začne hospodářství opět růst, tak nám krize nehrozí. Pojem státního bankrotu je momentálně přehnaný.

Ale jsme schopni se takhle poučit? Když jsme si za těch už víc než 10 let zvykli žít nad poměry?

Dobrá otázka. Myslím, že se z toho poučit musíme. Musíme o tom diskutovat právě na této úrovni: ne o bankrotu, ale o tom, že musíme změnit svůj přístup. Že v situaci, kdy jsme jako nyní v recesi, je správné, že máme určitý deficit, ale musíme ho držet pod kontrolou. Ale jakmile by se znovu, řekněme, opakovaly roky jako 2002-07, když naše hospodářství rostlo pět až sedm procent, tak v takové situaci bychom měli mít přebytek a z něj potom splácet dluh.

Takže nakonec zadlužení státu dopadne vždycky na peněženky lidí?

Tak samozřejmě, zadlužení státu je jako zadlužení rodiny. Je jen otázka, kdy budeme za dnešní spotřebu platit. Jestli nyní, nebo zítra, pozítří, za rok, za deset let. To zadlužení je vlastně mezigenerační vyrovnání. Tady bych ještě rád podotknul, že pokud země má perspektivu rychlého růstu, tak v tom případě dává smysl se zadlužit. Jestliže návratnost na investic je vyšší než úroková míra, za kterou si půjčujeme, tak nejenom že jsme schopni půjčku splatit, ale ještě nám zůstává něco navíc. To je vlastně princip ekonomického rozvoje. Rychle rostoucí země jako Čína nebo dříve Jižní Korea nebo Japonsko, si mohly půjčovat, protože úroková míra, za kterou si půjčily, byla nižší než jejich tempo růstu. V tom smyslu každý dluh není špatný. Správně cílený dluh do velice rentabilních oblastí je dobrý za předpokladu, že ho budeme snižovat rychlým růstem.

Akorát se to předem nedá odhadnout…

Ano, nedá, ale zase, podívejte se, dám příklad: v 90 letech se tady lidé smáli, když jsem říkal, že česká ekonomika má potenciál růstu pět až sedm procent. No a začátkem tohoto desetiletí mi museli dát za pravdu, protože jsem to odhadl správně. Akorát že jsme v té chvíli sice schodek rozpočtu snižovali, ale nebyli jsme ho schopni dostat do přebytku. Nebo do vyrovnané podoby. Čili se ten dluh stále zvyšoval. Ale to je jiný aspekt. Důležitý byl ten správný odhad. A podle mého má česká ekonomika tento potenciál i v budoucnu, až nastartuje celosvětová konjunktura.

Takže pak bude zase víc pracovních příležitostí a nynější strach ze ztráty zaměstnání nebude odůvodněný?

Je přirozené, že se člověk bojí ztráty zaměstnání. U nás se míra nezaměstnanosti prudce zvýšila za poslední rok a půl a je to ztráta nejen ekonomická, ale má to i obrovský psychický dopad. Člověk prochází velmi těžkým obdobím. Takže vyspělé státy se snaží mít takovou hospodářskou politiku, která by nezaměstnanost co nejvíc snížila. U nás je to bohužel tak, že my zatěžkáváme mzdy odvody a velkými daněmi, což činí pracovní sílu příliš drahou. Podniky tudíž méně najímají a více propouštějí, než by mohly. Čili tady by zdravá hospodářská politika měla odlehčit zdaněním a odvodům mezd a platů a vybírat daně jinde.

V této souvislosti navrhujete například vyšší zdanění nemovitostí. Jak s tím chcete uspět v zemi, kde má každý druhý chalupu na venkově, ale vůbec se nepovažuje za zámožného člověka?

Myslím, že to průchodné je, ale musí se to dobře vysvětlit. Jak správně poukazujete, každý druhý má nějakou nemovitost, ale každý první má zaměstnání. A tam je nyní bit jak sedláci u Chlumce, protože je šíleně zdaňován. Z nemovitosti ale platí velice nízké daně, a to včetně cizinců, kteří je též vlastní. V jiných zemích tito cizinci přispívají místnímu obyvatelstvu příjmem do státního rozpočtu. My je skoro vůbec nezdaňujeme. Čili kdybychom udělali neutrální přesun, kdy našim lidem snížíme daň z příjmu a ekvivalentně jim zvýšíme daň z nemovitosti, tak naši lidé na tom budou finančně stejně, ale budou mít podnět víc pracovat, protože jim ze mzdy víc zbude, i motivaci svou nemovitost během roku částečně pronajímat, jako se to dělá všude na světě. No a navíc nám cizinci přispějí do rozpočtu, což bude zcela vynikající.

V poslední době je ve statistikách vidět, že se nezaměstnanost začala šířit i mezi skupinami lidí, kde dřív nebyla.

Ano, ve skupinách lidí s vyšším vzděláním, například bakalářským. Naše analýza to také potvrzuje a je to myslím anomálie v tom smyslu, že ve všech zemích je pravidlem, že je u lidí s vyšším vzděláním nižší nezaměstnanost. I u nás je to stále taktéž. To, o čem mluvíme, je, že procentuální míra zvýšení nezaměstnanosti je u lidí s vyšším vzdělání vyšší než u lidí s nižším vzděláním. Takže ti lidé s nižším vzděláním začínají s vyšší mírou nezaměstnanosti, než ti, kteří jsou více vzdělaní. Čili jde jenom o to, o kolik se zvýší u těch více vzdělaných lidí, řekněme s bakalářským titulem, tato nízká míra nezaměstnanosti.

Akorát že přece jen ti bakaláři tady mají nějak tradičně smůlu na trhu práce.

Ano, to je pravda, ale myslím, že se situace mění. Ve světě se ten bakalářský titul, jestliže je opravdu dobrý, totiž považuje za ukončené základní universitní vzdělání, na jehož základě podniky absolventy doškolují a zaučují podle toho, co potřebují. Ta otázka samozřejmě je, jestli naše vysokoškolské vzdělání je dostatečně kvalitní, protože doposud jsme mladých lidí s vysokoškolským vzděláním měli poměrně málo. Nyní jich bude poprvé dostatek, protože chrlíme každý rok silné ročníky. Trh práce se uzpůsobí a v určité chvíli nastane rovnováha a potom i přebytek lidí s universitním vzděláním, které není vysoce kvalitní.

Co znamená, že bakalářské vzdělání musí být dobré?

Že opravdu musí být kvalitní co se týče výuky. Že ti lidé musejí mít všeobecné vzdělání, ať už to je exaktní vzdělání, tak i schopnost sebeprezentace, schopnost řešit problémy, schopnost orientovat se v novém, neobvyklém prostředí. To je to, co podniky po nich vyžadují.

Co by ještě pomohlo, kromě nižšího zdanění pracovní síly, snížit nezaměstnanost?

Zaměřit se na to, abychom zpružnili trh práce, ale přitom zajistili lidem, že budou mít zaměstnání. Takový ten tradiční přístup byl, že člověk, když to trochu přeženu, nastoupil do práce v nějakém podniku a tam zůstal celý život. Nynější globální ekonomika je velmi těkavá, toky kapitálu se střídají. Pracovní příležitosti vznikají a zanikají, takže je potřeba, aby si lidé zvykli na to, že během svého pracovního života budou mít těch míst několik. A zde stát může situaci zlepšit tak, že ten přechod z jednoho zaměstnání do druhého bude plynulejší, rychlejší. Bude tam doškolování, bude tam podpora. A nakonec lidé mohou mít životní úroveň lepší, než kdybychom se drželi toho starého nepružného rigidního systému.

Dovedete si představit, že příští vláda bude schopná už zemi nezadlužovat?

Doufám, že to bude dostatečně silná vláda, aby vytvořila strategii, podle níž bychom během tří let dospěli ke splnění maastrichtských kritérií a byli tudíž schopni vstoupit do eurozóny. A až nastane silná konjunktura, abychom začali umořovat státní dluh.

Proč se domníváte, že je pro nás zavedení eura tak důležité?

Jsme velmi otevřená ekonomika. Oproti Polsku i jiným zemím hodně vyvážíme, a to většinou do eurozóny. Odtud i hodně dovážíme. A když už jsme v takovém obchodním vztahu s partnery, kteří používají euro, tak je pro nás hodně nevýhodné, když ho nemáme. Podívejme se jen dva tři roky zpátky: každý rok koruna o 25 procent zvýšila svoji hodnotu, pak ji zase snížila, pak se to opakovalo. Takové výkyvy způsobují nejistotu v podnikatelském prostředí. Málokdo si ji může dovolit.

Jaké zkušenosti má s eurem Slovensko nebo Slovinsko?

Slováci vstoupili do eurozóny s příliš silnou hodnotou koruny. Ale když se otřepali z té první fáze, jsou na tom teď mnohem lépe než my. Nedávné rozhodnutí koncernu VW jít s novou produkcí na Slovensko místo do ČR je dáno do velké míry tím , že tam není kursovní riziko jako tady. Slovinci, když se jich zeptáte, jestli chtějí zpátky tolar, tak se na vás dívají jako na Marťana, protože si nedovedou představit, právě proto, že jsou tak otevřená ekonomika, že by se vraceli k něčemu, co zdárně překonali.

Nicméně o euru se v souvislosti s Řeckem mluví jako o projektu, který možná ztroskotá a mezi lidmi převažuje nechuť k jeho přijetí.

To je zkreslená představa. Když se lidi zaměřují na Řecko, tak ať se zaměří na Maďarsko a na Pobaltí, a ať vidí, že země, které euro nemají, si vedou hůře nežli Řecko. Ten řecký problém v mnohých ohledech není problém eura, ale veřejných financí, neschopnosti udržet je pod kontrolou. A potom jsou tu do určité míry spekulace různých fondů, které se rozhodly, právě proto, že Řecko má v nepořádku veřejné finance, že by spekulativním úderem mohly Řecko vykolejit, což, myslím, že se nakonec nepodaří. Zbytek eurozóny Řecku pomůže. Nicméně necharakterizoval bych to jako problém eura, ale jako problém Řecka a jeho ekonomiky.

Co byste řekl lidem, kteří tvrdí, že tady euro nikdo nechce?

Myslím, že je dobré si uvědomit, že většina podniků chce euro, že jsou to právě ty podniky, které vytvářejí pracovní příležitosti. Tyto podniky už většinu svých transakcí i v ČR i mezi sebou dělají v euru. Jen ty transakce, které musejí, jako například výplaty, ještě provádějí v korunách. Ale jinak podniková sféra „euroizuje“ českou ekonomiku. Když to nedělá vláda, tak to dělají podniky samy.

Podniky staví vládu před hotovou věc?

Do určité míry té vládě ukazují, kterým směrem ekonomika jde, a že vláda, když se proti tomu staví, snižuje pravděpodobnost přílivu zahraničního kapitálu, protože ten se vyhýbá kurzovnímu riziku.

Pro zahraniční investory jsou ale důležité i jiné věci než jen euro: Jak hodnotíte etické podmínky zdejšího podnikání?

To je naše Achillova pata, že jsme nebyli schopni snížit míru korupce a zlepšit funkčnost právního systému. To je něco, na co se musíme zaměřit. Když se bavíte se zahraničními investory, tak zjistíte, že to je velmi tíží.

Je to důvod, proč Americká obchodní komora nedávno nabídla Česku pomoc při nastavení podmínek?

Oni to vidí jako ohromný problém, kterého se vláda dostatečně nezhostila. Měla by si to vytýčit jako prioritu a tu zahraniční pomoc, když je nabízená, určitě využít.

Asi jste zaznamenal odmítavou reakci prezidenta Klause?

Nechápu to. Je to přece problém, který snižuje věrohodnost republiky a správný přístup by byl naopak uznat, že problém máme a snažit se ho vyřešit se zahraniční pomocí, když už jsme ho nebyli schopni vyřešit 20 let od revoluce sami. Já chápu, že prezident Klaus tím, jak vlastně byl celou tu dobu v některé z hlavních politických funkcí, tak se možná cítí trošku dotčen, že se to nevyřešilo za jeho působení. Ale myslím, že je správné přiznat chybu.

Jak si vysvětlujete, že se nejsme schopni s korupcí vypořádat aspoň tak, aby se to nezhoršovalo, když už se tady bojuje s korupcí, co pamatuju?

Myslím, že se nesnažíme. Lidé ve funkcích to nevidí jako dostatečnou prioritu. Není dostatečný postih. Vidíme, že v jiných zemích, i ve střední Evropě, u některých našich sousedů, se s tím dokážou vypořádat, zatímco my jsme jedním z nejhorších příkladů.

Ale co se dá proti tomu dělat konkrétně?

V zemích, kde je korupce na nižší úrovni, je jednak jasné zákonodárství, a jednak opravdový postih. Na to se velmi dbá. V americkém systému málokterý manažér například by chtěl jít na 10, 15 let do žaláře za to, že se dopustí korupce. Postih musí být prostě tak silný, že si ten dotyčný řekne, to mi za to nestojí, abych pro sebe, nebo pro podnik, něco takového riskoval.

Tedy to, že tady podezřelí korupčníci málokdy končí za mřížemi, je ten problém?

Přesně tak. Máme spoustu kauz, ale vlastně nikdy nejsou úplně dotaženy a vyšetřeny. A lidé chápou, že když není postih, tak pokud budou korupčně působit, s velkou pravděpodobností se jim nic nestane. Jde to zpátky až do dob velké privatizace, kdy se mluvilo o tunelování, místo aby se řeklo, že se kradlo. Už tehdy byl postih minimální.

Myslíte tedy, že zákony máme?

Máme, ale nemáme je nastaveny tak, aby se daly uplatňovat.

Jak to myslíte?

Systém je nastaven tak, že se nebere v potaz úmysl obdobným způsobem, jako v jiných zemích. Věci se pak musejí dokazovat do takové míry, že je to prakticky nemožné. Navíc to vyšetřování nedostává vysokou prioritu. A celkově se tady právní obec dostatečně neangažuje v tom, aby systém byl funkční a šlo se po podstatě věci. Kauzy pak vyšumí.


Nedávno se Jiří Paroubek zmínil, že vám nabídl křeslo ministra školství. Už je ruka v˙rukávě?

Ne. Je to spekulace v tom smyslu, že sociální demokracie o tom zřejmě vnitřně nějakým způsobem jednala, ale samozřejmě výsledek voleb není předurčen. A já zatím opravdu o ničem takovém neuvažuji. Nicméně je mi ctí, jestliže politické strany nebo politici mají zájem o mé názory a o mé znalosti.

Takže to necháváte otevřené?

Řekl bych spíše, že o tom neuvažuji. Čili to není otevřené.

Kdo je Jan Švejnar

Narodil se před 58 lety v Praze a v sedmnácti odešel do exilu. V USA se stal profesorem ekonomie.

Na začátku 90. let předložil na zámku v Kolodějích svou koncepci zdejší ekonomické transformace, ve které zdůraznil nutnost vytvořit silný právní rámec a navrhl rozdat občanům minoritní podíly ve státních podnicích jako garanci pro jejich eventuální podnikatelské úvěry, avšak většinu akcií použít na financování důchodů, zdravotnictví a vstup strategických partnerů. Přednost však dostala kuponová privatizace.
V roce 2008 kandidoval neúspěšně na post prezidenta s podporou ČSSD a Zelených. Zelení jej o rok později nominovali, rovněž neúspěšně, na funkci eurokomisaře.

Působí na universitě v Michiganu a na Karlově universitě, kde spoluzaložil Centrum pro ekonomický výzkum CERGE-EI. Je konzultantem řady mezinárodních institucí, vlád a velkých podniků.

Autor: Ludmila Rakušanová

3.4.2010 VSTUP DO DISKUSE 24
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies