VYBERTE SI REGION

Jezdím rychlostí čtyři kilometry za hodinu

Když se řekne kombajnista, většina lidí si vybaví těžkou práci a zpoceného padesátníka k tomu.

10.8.2009 4
SDÍLEJ:

Kombajnista Zdeněk Kašík při práci. Foto: DENÍK/Iva Chmelová

Zdeněk Kašík je však kombajnista nové generace, který nedá dopustit na klimatizaci a palubní počítač. Jak se ale dvaatřicetiletý muž dostane k takové práci?

„Studoval jsem obor opravář zemědělských strojů. Už odmala jsem k tomu měl blízko, protože děda měl nějaké pole. Sice toho nebylo moc, za minulého režimu ani nemohlo, ale pomáhal jsem mu tam a bavilo mě to,“ přibližuje své začátky Kašík.

Po škole nastoupil do první práce, kde se poprvé setkal s kombajnem. „Začal jsem dělat v Halenkovicích. Nejprve jsem jezdil s traktorem, ale potom i s kombajnem, je na to totiž potřeba stejný řidičský průkaz skupiny T. To, že člověk má takový řidičák, však neznamená, že s kombajnem automaticky bude umět jezdit, oboje se totiž od sebe dost liší,“ upozorňuje člověk, který má i řidičské průkazy skupiny B, C a E.

Jezdit začal před čtrnácti lety. „Na velikost kombajnu si člověk rychle zvykne, to není problém. Horší je naučit se to ovládat, protože kromě velikosti má navíc řízení vzadu. To znamená, že když zatočím volantem, nejprve se točí zadní kola, což je velký rozdíl třeba od auta,“ vysvětluje řidič.

Prý to tak mají všechny kombajny kvůli umístění žacího ústrojí. „To je to velké vepředu. Tam kosa seče obilí vodorovným pohybem a hází ho na lištu, odtud jdou klasy na šnekový dopravník a do šikmého dopravníku, kde je mláticí buben,“ popisuje zemědělec.

V další fázi se dělí zrno od plev. „V bubnu se klasy vymlátí a padají na síta, která je vyčistí. Sláma a plevy jdou ven a obilí pokračuje nahoru do bunkru neboli zásobníku, který je za kabinou kombajnu. Odtud se pak zrní vysypává na vlečku,“ dodává Kašík.

Když je bunkr plný, kombajn začne blikat. „To signalizuje chlapům s vlečkou, že mají přijet na sypání. Dneska už máme i vysílačky, ale v některých starších strojích samozřejmě nejsou,“ říká kombajnista.

Koordinace sypání je někdy těžká. „Když jsem začínal, taky se stalo, že jsem třeba přesypal,“ směje se Kašík. Není to totiž nic jednoduchého, sype se za souběžné jízdy obou strojů a zásobník je během pár minut vyprázdněný.

Být kombajnistou znamená být pečlivý. „Stroj se musí seřídit tak, aby pěkně sekl a nedělal velké strniště. Taky nesmím jet příliš rychle, abych neměl velké ztráty,“ říká zemědělec.

Průměrná rychlost jeho jízdy by přitom leckoho rozesmála. „Jezdím asi čtyři až pět kilometrů v hodině. Kdybych jel moc rychle, nabral bych pod sebe mnoho hmoty, kterou by kombajn nevyčistil, ale vyhazoval by ji ven. Takhle mi to všechno hlídá ztrátoměr,“ ukazuje řidič na displej po pravé ruce.
Na něm vidí jak rychlost své jízdy, tak i barevnou křivku vypočítané ztráty. Na stupnici je zelená, oranžová a červená barva. Kombajnista by si měl hlídat, aby se ztráty pohybovaly stále v zelené barvě a nestoupla křivka až na červenou.

Čtyři nebo pět kilometrů za hodinu je rychlost, která nedělá problémy průměrně zdatnému chodci. Ani to ale občas nezabrání střetu se zvířetem, ukrytým v obilí. „Ačkoliv člověk na to dává pozor jak může, někdy se s tím prostě nedá nic dělat,“ krčí rameny Kašík.

Nejčastěji se do stroje dostanou mláďata. „Jsou nezkušená a nevědí, že jim hrozí nebezpečí. Většinou jsou třeba malé srnky tak vyplašené, že skočí přímo pod kombajn Tomu já nemám šanci zabránit, protože je nevidím. Samozřejmě když vidím, že se na cestě něco pohybuje, okamžitě zastavuji, protože není nic příjemného omylem usmrtit zvíře,“ dodává vážně.

K dalším méně příjemným zážitkům kombajnista řadí i to, když musí vyjet na cestu. „Když ty lidi neslyším, jak nadávají, tak mi to až tak nevadí. Občas ale zaslechnu ve vysílačce poznámky řidičů kamionu. Bohužel kombajn jede pomalu, tak to prostě je. Beru to jako součást své práce,“ vypráví řidič.
Pro normální silniční provoz samozřejmě kombajn disponovaný není. „Tento stroj stojí nový asi šest až sedm milionů korun a má dvě stě sedmdesát koní. Takové porsche má třeba čtyři sta koní, ale kdyby se ten motor dal sem, tak s tím ani nepohne. Tady je potřeba síla, ne rychlost. Na silnici to vytáhnu tak na třicet kilometrů v hodině,“ směje se kombajnista.

Mezi příjemnější stránky své práce řadí Zdeněk Kašík možnost jezdit v technologicky vyspělém vozidle. „Už jsem se zmiňoval o vysílačce nebo ztrátoměru. Mám tu také klimatizaci, bez té by to už nešlo, pak taky rádio nebo třeba ledničku na pití. Počítač mi všechno říká, vyhodnocuje ztráty i každou poruchu,“ chválí si zemědělec.To, že si nemůže dát ani pivo, mu prý nevadí. „Za prvé ho ani moc nepiju a za druhé v tom klimatizovaném prostoru člověk ani žízeň nemá. Spíš mám problém ten pitný režim vůbec dodržet. Samozřejmě ti chlapi dřív, co neměli klimatizaci, museli vypít minimálně tři nebo čtyři litry vody denně, jinak by to vůbec nešlo,“ vysvětluje řidič.

Do starého kombajnu by asi už pracovat nešel. „Horko, prach, to není nic pro mě. Teď je to pohodlnější, už je lepší technika a strašně moc v té práci pomáhá, i díky tomu mě to baví,“ tvrdí Kašík.

Přitom ze začátku si prý nemyslel, že by právě tohle zaměstnání bylo pro něj vhodné. „Když jsem začínal, připadalo mi, že člověk jezdí jenom sem a tam po poli, že to je nuda. Teď jsem ale rád, že mám volnost, svůj klid, svobodu. Asi už bych nedokázal dělat nic jiného,“ usmívá se kombajnista.Například pracovat někde zavřený v místnosti by ho prý nebavilo. „Není to jako když přijde člověk do fabriky, v šest píchne a ve dvě si odrazí. Tady mám prostě volnost. To neznamená, že bych si tu dělal, co chci, ale jsem venku v přírodě. A rozhodně mi to nepřipadá jednotvárné,“ říká Kašík.

Není to ale žádná selanka. „Práce v zemědělství je strašně náročná na čas. Chodím na sedm a rozhodně nedělám osmihodinovky. Když je sezóna a sklízí se, denně jezdím do devíti nebo desíti do večera,“ popisuje pracovník největší nevýhodu svého povolání.Také zdraví často náročnou práci odnáší.

„Je to náročné hlavně na záda. Ačkoliv jsou ty stroje moderní a všechno, tak drncání a skákání stále zůstává. Taky nemám moc pravidelnou stravu. Vidím ty následky na starších chlapech, že už jsou bolaví, že mají problémy se žaludkem i se zády. Já jsem kolikrát při vstávání taky rád, že se mi to povede, a to je mi dvaatřicet,“ povzdechne si Kašík.

Kombajnistu by tedy nemohl dělat člověk citlivý na zdraví, ani například alergik. „Člověku alergickému na prach nebo pyl by tohle prostředí určitě nevyhovovalo,“ myslí si řidič.

Práce se prý rozděluje průběžně podle situace na poli. „Když je pole zralé, tak se na něj najede. Aby bylo kvalitně posečené, tak člověk nesmí spěchat, ale zároveň nesmí být moc pomalý, protože žně trvají tak měsíc, víc ne,“ vysvětluje zemědělec.

Ideální je podle něj udělat to co nejdřív a co nejkvalitněji zároveň. „Denně poseču asi dvacet pět až třicet hektarů, to je tak sedmnáct až dvacet vleček,“ počítá kombajnista. Práce je samozřejmě závislá na počasí, při dešti nebo mokru se nevyjíždí, protože by se stroj mohl ucpat anebo by vůbec nevyjel.
Kromě žní s kombajnem nejezdí. „Je to jen na jeden měsíc v roce a pro mě je to vlastně odpočinek, vždycky se na to těším. Letos jsme začali někdy druhý týden v červenci a touto dobou už končíme, zbývá jenom nějaký oves a mák, ale jinak už je konec,“ pokyvuje hlavou Kašík.

Mimo sezónu žní je tak z kombajnisty povětšinou traktorista. „Jak poseču a zastavím kombajn, začnu dělat podmítky (mělká orba, pozn. red.), potom připravovat půdu, sít. Kromě zimy jsem vlastně pořád na poli. Jen v zimě jezdím náklaďákem nebo jsem na dílně, kde opravujeme stroje,“ přibližuje řidič kombajnu.

Seče se pšenice, oves, mák, ječmen ozimý i jarní nebo řepka. „Na každou plodinu se kombajn musí úplně jinak nastavit. A některé rostliny mají i svá specifika, třeba v ječmenu se dá jezdit rychleji,“ dodává znalecky zemědělec.

Ačkoliv se denně pohybuje na poli, kruhy v obilí prý nikdy neviděl. „To opravdu ne, nikdy mě nic takového nepotkalo,“ rozesmál se kombajnista.
Když mu zbude volná chvilka, jezdce v sobě nezapře. Ovšem to už na pedály šlápne trochu víc. „Mám modrou motorku Honda Hornet, takzvaného naháče. To znamená, že není kapotovaná. Má objem 600 kubických centimetrů,“ pyšně prozrazuje.Do nedalekých buchlovských kopců ale nejezdí. „Takovým motorkářsky známým oblastem se spíš vyhýbám, raději jedu někam na Slovensko. Ale to musím mít opravdu chvíli čas, kterého se mi teď moc nedostává,“ dodává kombajnista.

Má také dvě dcery. „Starší je třináct, mladší tři roky. Do traktoru jsem je vzal, do kombajnu zatím ne. Byly obě nadšené, hlavně ta mladší se pořád ptá, kdy zase pojedeme traktůrkem,“ usmívá se zemědělec.

Svou práci by prý neměnil. „Jsou určitě na světě i lepší práce, ale každý se hodí na něco. Mně se líbí tady. Zkoušel jsem jezdit i v kamionu, ale to není nic pro mě, kancelářská práce by mě taky nebavila, potřebuju být venku v prostoru a to tady jsem, mám tu svou volnost a klid. Jsem tu zkrátka spokojený,“ uzavírá kombajnista.

Autor: Iva Chmelová

10.8.2009 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies