VYBERTE SI REGION

Jiří Cetel: 'Podmínky v Zambii byly nelidské'

Litoměřicko - V září minulého roku odjel za prací do Jihoafrické republiky. Odtamtud jako turista do Zambie. Výlet se mu však z jednoho týdne objevování neznámé země změnil na čtyři měsíce prožité v opodstatněných obavách o svou budoucnost. I život.

6.1.2012 16
SDÍLEJ:

Jiří Cetel.Foto: Deník/Karel Pech

Jiří Cetel se den před koncem roku vrátil z „nuceného“ pobytu v Zambii zpátky domů, do Úštěka. Co vše v africké zemi prožíval, prozradil v rozhovoru pro Litoměřický Deník.

Za jakým účelem jste původně do Zambie vyjížděli?
Do Zambie jsme vyjížděli jako turisté z Jihoafrické republiky. Dlouhá léta poměrně pravidelně pracujeme na na stavbách autosalonů a v Johannesburgu – hlavním městě JAR. V říjnu se zde konala Motor Show, na které jsme spolupracovali.

Jak náročné bylo splnění podmínek, aby jste se do Zambie vůbec mohli dostat?
Podmínky nebyly žádné, stačilo si koupit letenku a vízum. Vízum je možné získat na letišti v Lusace za 50 USD. Zambie je navíc vyhlášená jako jedna z nejbezpečnějších zemí Afriky.

Jak dlouho jste se v zemi chtěli zdržet?
Naše plány počítali s osmi dny, poté jsme se měli vrátit zpět do JAR.

Vzpomenete si na to, co jste dělal onen osudný den před vaším zatčením?
Prohlíželi jsme si s přáteli Lusaku, nakupovali nějaké suvenýry a fotili jsme – vše, co nám přišlo zajímavé.

Co se dělo přesně před zatčením?
Fotili jsme letadla. Jedno z letadel vypadalo jako české, proto jsme si ho vlastně vyfotili. Nefotili jsme žádné vojenské objekty ani nic podobného, pouze letadla na sloupech. Na místo jsme se dostali podle mapy, na které bylo vyznačeno jako City Airport. Tam jsme měli původně namířeno. Bylo to však vojenské letiště. Nikde žádné závory, žádné značení, nic. Podle mapy městské letiště. Byli jsme prostě ve špatný okamžik na špatném místě.

Jak probíhalo zatčení?
Zatčení bylo zvláštní. Probíhalo téměř tři dny. Převáželi nás mezi kasárnami a policií, všude jsme vysvětlovali to, na co se nás ptali – co jsme fotili a proč. Neustále dokola jsme opakovali to samé a moc jsme nechápali, kvůli čemu je tolik povyku. Třetí den nás zavřeli do policejní vazby.

Co se Vám v tu chvíli honilo hlavou?
Ještě před zatčením jsem si vlastně nic neuvědomoval. Všichni se chovali mile, vše bylo stále „O.K.“. Tato slova jsme slýchali neustále. „O.K.“. Ovšem do té doby, než jsme se ocitli ve vězení. Že jsme obvinění ze špionáže jsme se dozvěděli vlastně náhodou, když jsme sledovali zápis do vězeňské knihy. Do té doby nám to nikdo nesdělil. Jak jsem říkal, vše bylo O.K.. Na cele jsme si konečně uvědomili, v jaké situaci se nacházíme. První, co nás napadlo, bylo jestli za tento čin můžeme v Zambii dostat trest smrti. Vzhledem k obvinění nám již bylo jasné, že problém je větší, než jsme si původně mysleli.

Jaké byly první dny ve vězení, co vaši přátelé – spoluvězni?
Bylo to jak ve snu. Myslím, že ostatní reagovali stejně jako já. Všichni jsme se začali starat v první řadě o to, jak ve vězení přežít. Důležité bylo nerozdělit se. Vydržet a držet spolu, pohromadě.

Jak se k Vám chovali ostatní spoluvězni?
Chovali se k nám velmi přátelsky. Na cele nás bylo celkem dvanáct. Všichni nám vycházeli vstříc a my zase jim. Spoluvězni se nám dokonce snažili pomoct, dávali nám jídlo. V Zambijském vězení totiž není přísun jídla zajištěný. Vězni jsou odkázaní na stravu, kterou jim donesou příbuzní. O nás se naštěstí postaral pan velvyslanec, který za námi dojížděl před 600 kilometrů.

Můžete popsat podmínky ve vězení?
Podmínky byly nelidské. Spali jsme namačkaní na sebe, pouze na betonové podlaze přikrytí lehkou dekou.

Zachoval jste si i v tak těžkých podmínkách pocit naděje, že se vše v dobré obrátí?
Naděje umírá jako poslední. Nikdy jsem jí neztratil.

Jak se k Vám chovaly české úřady, jakou roli sehrála Česká republika?
Velvyslanectví i ministerstvo zahraničních věcí se k nám chovalo velmi dobře, jejich reakce na naše uvěznění byla opravdu rychlá. Viděli jsme, že se skutečně velice snažili nám pomoci. To nám dodávalo další naději v dobrý konec celého tohoto nepodařeného výletu.

Kdo na vás doma čekal? Myslel jste na ně?
Doma na mě čekala rodina, děti, přátelé. Samozřejmě jsem na ně myslel.

V Zambii jste prožil i vánoční svátky – jak probíhaly?
Vánoce byly asi nejtěžší období. Moc jsme je neslavili, brali jsme je jako všední den.

Jaké byly vaše první dny zpět doma?
Po příjezdu domů jsem cítil obrovskou úlevu z toho, že už to skončilo. Stejně tak moje rodina. Hodně se slavilo.

Co jste udělal jako první?
To už si vážně nepamatuji, bylo to trochu jako ve snu.

Zdá se Vám o Zambii?
Zdá a bude se mi o ní zdát hodně dlouho.

Co Vaše vzpomínky na Zambii? Jaký ve Vás zanechala pocit?
Trochu rozporuplný. Na jednu stranu je to země, ve které žijí milí lidé. Mají určité nepopsatelné kouzlo. Na druhou stranu je to země, kde ještě nejsou pevně zakotvené principy demokracie.

Anna Hrochová - Litoměřický Deník

Čtěte také:Češi zadržení v Zambii jsou zpět v Praze

6.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 16
SDÍLEJ:

Třetina mladých Japonců věří, že se upracuje k smrti

Mladické nadšení a optimismus u Japonců do třiceti let nehledejte. Z celé planety jsou nejvíce pesimističtí. Mají strach z budoucnosti a bojí se mít i děti.

Italský premiér Renzi po prohře v referendu ohlásil svou demisi

Řím - Italský premiér Matteo Renzi Renzi po těžké porážce v nedělním referendu o reformě ústavy ohlásil, že dnes podá demisi. V televizním vystoupení řekl, že výsledky referenda jsou naprosto jasné a že přebírá plnou odpovědnost za porážku.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies