VYBERTE SI REGION

Jiří Růžek: Když Zeman mluvil v CNN o Attovi, polilo mě horko

Praha – Jiří Růžek je jedním z lidí, kteří stáli u zrodu 
a ukotvení tajných služeb polistopadového Československa. Z řadového zpravodajce se vypracoval na ředitele Vojenského obranného zpravodajství a Bezpečnostní informační služby. Nyní vydal knihu 
V labyrintu zpravodajských služeb, která detailně odkrývá pozadí řady kauz, které 
v minulých letech hýbaly politickou i mediální scénou.

5.4.2014 11
SDÍLEJ:

Bývalý šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) Jiří Růžek poskytl 3. dubna v Praze rozhovor Deníku.Foto: Deník/Martin Divíšek

Když bývalý špičkový zpravodajec, ba dokonce šéf tajné služby sepíše paměti, musí 
k tomu zřejmě dostat velmi silný impuls. Který byl ten váš?

Fakt, že je to zajímavé téma, které je součástí transformace České republiky a přináší pohled na to, jak proměna probíhala ve složkách ministerstva vnitra a zpravodajských službách.

Privatizace podstatné části ekonomiky či vypsání svobodných voleb jsou jedna věc, přeměna komunistického ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti na orgány jiného typu věc druhá. Byl to tvrdý oříšek?

Určitě. Prvním úkolem bylo převzít tyto mocenské organizace, získat nad nimi kontrolu, rozloučit se se způsobem práce, který jim byl vlastní, a pak se uvidí. To „pak se uvidí" trvalo bezmála třináct let, kdy jsem ve zpravodajských službách působil.

Do jaké míry se to za vás povedlo?

Povedlo se to ve smyslu, že nové zpravodajské služby byly zřízeny a byl dán základ jejich vztahu k odběratelům informací, tedy vládě a prezidentovi. Byla dopracována legislativa, ale co ještě v té době haprovalo, byl profesionální zpravodajský výkon, který by reagoval na kvalifikovanou vládní poptávku.

Vztah služby a odběratelů je doposud možná největší zádrhel. Mám dojem, že politici stále nevědí, co si s informacemi z BIS počít.

My jsme svým způsobem žili šťastnou dobu, poněvadž se nám ztratil nepřítel, otevřely se hranice, stříhaly dráty, likvidovaly jednotky speciálního určení, stahovaly se nukleární zbraně atd. 
V prostředí obrovského uvolnění ovšem chyběla odpověď na otázku, co se zpravodajskými službami, k čemu mají být, na co je zaměřit, jaké informace mají přinášet. Tato primární nejistota a neznalost formovala české zpravodajské služby, které si do jisté míry hledaly zadání samy.

Což nebylo jednoduché v situaci, kdy do nich přišla spousta lidí 
z disentu, kteří v každém viděli nepřítele demokracie, a zároveň v nich zůstávala řada profesionálních zpravodajců z předlistopadové éry.

Samozřejmě. První vymezení těchto služeb bylo, že vše, co dělala jejich předchůdkyně, tedy Státní bezpečnost, je zavrženíhodné 
a nyní se bude dělat všechno jinak. Někdy se tudíž ztrácely zásadní kontury zpravodajské práce, kterými je řemeslo – a to se musí dělat podle určitých pravidel. Když se popřou, výsledky nemohou být dobré.

Bývalý šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) Jiří Růžek poskytl 3. dubna v Praze rozhovor Deníku.

Která koncepce nakonec zvítězila? Prosadili se spíš ředitelé – disidenti Jiří Müller a Stanislav Devátý, nebo polistopadoví lidé jako Karel Vulterin a vy?

Časem se začala prosazovat představa, že zpravodajské služby by měly být dalším informačním kanálem pro vládu, a někteří ministři si začali uvědomovat, že tyto informace mohou být přidanou hodnotou k oficiálním zdrojům. Bylo to takové pozvolné a obapolné přibližování, které tu méně, tu více mělo nějaký smysl.

Někdy spíš vzdalování, třeba za premiéra Miloše Zemana, který s oblibou dával k dobru historku o Helmutu Kohlovi. Ten prý zprávy Bundesnachrichten-dienst házel do koše, neboť podle jeho slov byla ztráta času je číst. „Já jsem zprávy BIS hodil do koše až poté, co jsem si je přečetl," hodnotil práci BIS expremiér Zeman. To byly tak mizerné?

Miloš Zeman vyhlásil velkou akci Čisté ruce a měl zájem stíhat tunelování státních firem. To, co říká, bych přiřadil k jeho bonmotům. Možná že kdyby dnes do toho koše sáhnul a některou z těch zpráv oprášil, dověděl by se mnoho zajímavého. Tenkrát se mu to pravděpodobně tak konkrétní nejevilo.

Premiér Zeman s vámi nikdy jako s šéfem BIS nehovořil o poznatcích služby v oblasti propojování zločinu a státních struktur?

Ale jistě, hovořil. Sedávali jsme spolu na vládním výboru pro ochranu ekonomických zájmů, kam jsem přinášel informace týkající se této problematiky. Potíž byla 
v tom, že Miloš Zeman chtěl vidět konkrétní případ, který skončí odsouzením. K tomu ale BIS neměla kompetence, protože nemá status orgánu činného v trestním řízení. Zpráva či analýza není vyšetřovací spis.

Zůstaňme u toho, protože BIS stále dokola ve svých výročních zprávách varuje před nebezpečným prolínáním politiky 
a byznysu. Zmiňuje se například o Lesích ČR, ČEZ, rozvojových operačních programech, jimiž proudí bruselské peníze. Jak to, že se s tím nic neděje, když politici mají v ruce ještě daleko podrobnější neveřejné informace?

Může se s tím dít jedině to, že informace přistane na stole premiéra a ministrů, kteří mohou říct, jak se s ní naloží. Například mohou dát řediteli BIS pokyn, aby případ předal policii, která pak zahájí vyšetřování. Tato spolupráce po mém soudu příliš nefunguje.

Není to systémová chyba? Proč se nezmění zákon a BIS nedostane pravomoci orgánu činného v trestním řízení?

Není to úplně jednoduchá věc, ale každopádně stojí za úvahu.

Jak je to ve světě?

Případ od případu. Americká FBI, stejně jako ruská FSB mají vyšetřovací pravomoc a dotahují případy až 
k soudu. Britská Secret Service ji sice nemá, ale opírá se o vyčleněnou policejní jednotku Special Branch, jejíž členové vystupují jako detektivové. Kauzy, které britská tajná služba uzná za vhodné, vyšetřuje tento policejní útvar.

Vaše kniha vzbudila velký ohlas, ale nejvíc se mluví o pasáži, v níž popisujete, jak na vás Američané tlačili kvůli tzv. irácké stopě v Praze po 11. září 2001. Jak to tehdy bylo?

Tak, jak popisuji. Jde o mé hodnocení té události, nikoliv o stanovisko ministerstva zahraničí či vlády. Člověku se některé věci propojí až po letech. My jsme se od začátku snažili přispět jak k vyšetření teroristického útoku 
11. září v New Yorku, tak k činnosti irácké zpravodajské služby na území ČR. Neměli jsme žádný limit. Nicméně čas ukázal, k čemu byla naše informace použita, jakým způsobem se stala kolečkem v mocenské světové politice.

Bývalý šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) Jiří Růžek poskytl 3. dubna v Praze rozhovor Deníku.

K čemu tedy? Je namístě váš oblíbený příměr, že někdy se můžete ocitnout v pozici jezdce na čtyřbobu, který ale řídí někdo úplně jiný?

Ano, ta informace byla použita tak, že se stala součástí určité manipulace. Podle ní tu existovalo propojení mezi teroristickou a zločineckou organizací al-Káida a státní zpravodajskou organizací Iráku. Do jednoho hrnce se tak dostaly dvě entity, které zjevně neměly nic společného.

Co udělá ředitel zpravodajské služby, když ho novináři kdesi 
v Opletalově ulici zastaví a zeptají se ho, co říká na interview premiéra Miloše Zemana v CNN, v němž uvedl, že Mohammed Atta spolu s tajemníkem irácké ambasády plánoval útok na budovu Svobodné Evropy?

Musí našlapovat velmi opatrně.

Polilo vás v tu chvíli před třinácti lety horko?

Polilo.

Proč to tehdy udělal?

Protože se dostal – jak mi později řekl – do situace, 
v níž byl konfrontován 
s údajným faktem, že Mohammed Atta a irácký konzul 
v Praze plánovali společnou akci. Premiér Zeman řekl, že pokud ji chystali, tak to mohla být jedině akce proti Rádiu Svobodná Evropa. Zřejmě se chtěl dostat z nepříjemné pozice předsedy vlády země, kde měl být údajně plánován útok na dvojčata v New Yorku.

BIS z toho tehdy vyšla s čistým štítem?

Absolutně čistým.

Poslední roky nejsou pro zpravodajské služby nejlepší. Mají za sebou úniky jako WikiLeaks nebo Snowdenovu aféru. Za horší selhání lze považovat impotenci, kterou rozvědky předvádějí při velkých mezinárodních krizích, například té ukrajinské. Nezdá se, že by měly sebemenší tušení třeba o tom, co Rusko chystá na Krymu.

Únik klasifikovaných čili tajných informací ze služby je jedna záležitost. Jde o čin člověka, který se pro něj 
z nějakého důvodu vědomě 
a dobrovolně rozhodl. Nebo to může provést tajně, protože je agentem jiné zpravodajské organizace. Čili tam jde 
o nalezení příčiny jeho chování. Co se týče přinášení informací tajných služeb 
o možných krizových situacích ve světě, jde vždy o konkrétní případ. Tak jako neodhadly vývoj v NDR kolem pádu Berlínské zdi, jako netušily o plánované kubánské invazi v Angole, tak pravděpodobně nedokázaly předvídat to, co se bude dít na kyjevském Majdanu. Proč? Zřejmě proto, že neseděly blízko epicentra, že tam neměly svoje informační zdroje, že to nebylo na prvních řádcích top listu, který je úkoluje. Odpověď může být různá.

Předpokládám, že dění na Ukrajině sledujete. Nezdá se vám, že západoevropské státy dost tápou a tamním poměrům příliš nerozumějí?

Řekl bych, že český pohled v tom může sehrát velmi pozitivní a rozumnou roli. Osobně bych nabádal k velké zdrženlivosti při hodnocení toho, k čemu tam dochází. Určitě bych upozorňoval na to, jací hráči jsou ve hře, co vyvolalo celé pnutí a jaké důsledky může přinést, když zvolíme pokračování, jež by mohlo být konfrontační. Myslím, že je potřeba znát celkový obraz situace, vědět, kdo je motorem těch změn, 
i to, jak se to může vyvíjet. Jestliže by tempo začali diktovat ultranacionalisté, může dojít k velkému zauzlení 
a velmi konfliktní situaci.

Proruská propaganda naznačuje, že ruku nejradikálnějších majdanských demonstrantů mohly vést zahraniční, pravděpodobně americké tajné služby. Je to fantaskní teorie, již je nutné bez dalšího smést ze stolu?

U těchto konspiračních teorií bych byl velmi opatrný. Ukrajina představuje něco jako napěchovaný Papinův hrnec, kde vášně, emoce 
a animozity jsou velmi silné a vytryskly ven. Tím spouštěčem mohla být aktivita prezidenta Janukovyče 
a jeho orientace na Rusko. Pak už se věci daly do pohybu, takže s akcemi tajných služeb bych moc nešermoval. Možná jen s otevřenými ústy přihlížely, co se tam děje.

Situace se ale příliš nezklidňuje, na hranicích se šikují vojska, hovoří se o různých provokacích, Západ hrozí sankcemi 
a embargy. Mohou v tom nyní rozvědky sehrát kladnou roli?

Nepochybně. Zpravodajské služby představují tzv. druhý diplomatický kanál, který může hrát velkou roli. Stávají se posly informací, jež nemohou dorazit přímou cestou. Pokud se ale nepletu, komunikace mezi Ukrajinou a Ruskem začíná fungovat 
a snad si o svých vztazích 
a problémech už dokážou napřímo povídat.

Ačkoliv jste jedenáct let ve zpravodajském důchodu, asi udržujete kontakt s touto komunitou. V jaké kondici je dnes Vojenské zpravodajství, zasažené kauzou Nagyová, nebo BIS?

To musím striktně odmítnout. Já jsem se naprosto programově odťal od zpravodajských služeb a přestalo mě zajímat, v jaké jsou kondici. To je odpovědnost ředitele BIS a vlády, která je řídí.

Nepochybně. Nemyslela jsem, že byste přímo nahlížel do jejich kuchyně, ale jako velmi znalý vnější pozorovatel jistě máte názor na okolnosti pádu Nečasovy vlády nebo kauzu Petržílek, kdy bývalý zaměstnanec BIS vynášel informace Vítu Bártovi.

To je věc, která se čas od času ve zpravodajské službě přihodí a vždycky je otázka, jaké k tomu měl ten dotyčný důvody, jaké je klima ve službě, pracovní podmínky, kontrola. Na to se od zeleného stolu nedá odpovědět a já skutečně nemám žádné speciální informace a rozhodně je cíleně nesháním.

Dění kolem Vojenského zpravodajství podle bezpečnostního analytika Jana Schneidera znovu otevírá debatu o účelnosti současného nastavení systému tajných služeb. Sám navrhuje sloučení vojenské a civilní služby tak, aby v Česku existovala jedna kontrarozvědka a jedna výzvědná služba. Co o tom soudíte?

Ta debata musí začít odpovědí na otázku, co náš stát potřebuje, jaké informace chce získávat, a teprve následně k tomu hledat co nej-efektivnější nástroje.

Jisté je, že tento stát nepotřebuje řadu zhrzených ředitelů 
a náměstků tajných služeb, kteří pravidelně padali s každou novou vládou a pak se ruku v ruce s opozicí nové garnituře mstili.

Je to dané tím, že ve státní správě není nastaven kariérní řád. Pokud je někdo špičkový manažer – a takový by měl v čele zpravodajské služby být –, tak by měl po ukončení své mise dostat nabídku, jež by ho dokázala stabilizovat až do důchodu. Jeho životní dráha by měla být narýsovaná od okamžiku, kdy do tajné služby vstoupí, až po den, kdy ji má opustit. Seznámil jsem se s personální politikou v takových organizacích, jako jsou britské nebo italské tajné služby, a tam je skutečně životní dráha zpravodajce-manažera řízena od začátku do konce. To bohužel u nás není.

Kdyby vás současný premiér Sobotka či jeho šéfporadce Špidla požádali, abyste jim v segmentu tajných služeb byl nápomocen svými zkušenostmi, přijal byste?

Pokud by někdo stál o můj názor, nemám důvod mu ho nesdělit. Žádné trvalé angažmá bych už ale nepřijal.

PhDr. Jiří Růžek
• Narodil se 27. 10. 1952 v Praze.
• Vystudoval Univerzitu Karlovu, obor filozofie a historie.
• Pracoval v Orientálním ústavu ČSAV, pět let jako lesní dělník 
a poté v Encyklopedickém institutu ČSAV.
• Po listopadové revoluci zakládal v Dobřichovicích, kde byl 
i starostou, Občanské fórum, poté se stal zaměstnancem Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie a Federální informační služby.
• V letech 1994–1999 řídil Vojenské obranné zpravodajství, následně až do roku 2003 Bezpečnostní informační službu.
• Po odchodu ze státní služby působil jako bezpečnostní ředitel pojišťovny Kooperativa. Nyní je 
v důchodu.

Autor: Kateřina Perknerová

5.4.2014 VSTUP DO DISKUSE 11
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

K soudu s Čechem v Súdánu přišli i zástupci ambasády EU

Chartúm/Praha - Dnešní soudní stání v Chartúmu s českým misionářem Petrem Jaškem přišli sledovat i zástupci ambasády Evropské unie. Sdělila to česká velvyslankyně v Káhiře Veronika Kuchyňová Šmigolová, jejíž úřad má působnost také pro Súdán. Jašek čelí v africké zemi obvinění z protistátní činnosti a v minulosti se jej zastal Evropský parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies