VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Klíma: Novinář jsem v životě být nechtěl

Mnichovo Hradiště /ROZHOVOR/ - Milovníci seriálu Expozitura se mohou těšit na další druhou řadu. Natáčet by se mělo začít letos v létě. Už se vybírá obsazení a lokalita.

1.4.2013 5
SDÍLEJ:

Josef Klíma před jeho pořadem v Mnichově HradištiFoto: Vít Ondráček

Honí lumpy, potírá korupci a ještě k tomu je srdcař. Takový, který občas vysadí z tempa své práce, ale hlavně ke své práci nepoužívá jen mozek, ale také nejdůmyslnější lidský sval.

Josef Klíma, novinář, spisovatel, moderátor a hudebník zavítal do městského divadla v Mnichově Hradišti, aby si s návštěvníky jeho představení povídal, vyprávěl a diskutoval o své práci, zajímavých případech a trochu i o politice. Ano, i na tohle si ostřílený novinář najde čas.

Potkali jsme se s ním už na parkovišti před místním divadlem. Nevěděl kudy dovnitř. Ani já ne. Paní, která vyšla z bočních dveří budovy divadla, byla ale naší rádkyní a tak jsme společně vstoupili už do šatny. A věřte, že takové chování, například od mnohých umělců, s kterými jsem měla „tu čest" se potkat, běžné není. Většinou si na novináře udělají čas až po svém vystoupení či pořadu, a to jen někteří…

Snad proto, že je také novinář a ví, snad proto, že je takový člověk, snad proto, že je prostě takové chování pro něj samozřejmé, bylo s panem Klímou všechno jinak. Sedli jsme si k prvnímu stolku, který nás napadl, a začalo příjemné povídání.

Přijel jste do místního divadla se svým pořadem. O čem bude?
To já ještě nevím. (zbývala hodina do představení – pozn. redakce). Záleží to na tom, o co budou mít lidi zájem, co budou chtít slyšet, a o čem si budou chtít povídat. To, co bude určitě, zahraju své písničky a zazpívám, lidi se mezi tím rozmyslí, no a jakmile se začnou ptát, tím směrem se bude ubírat i dnešní večer.

Budete diskutovat i o politice?
Chvilku. Nepřijel jsem si na dvě hodiny zanadávat na režim. Ale chvilku ano, lidi to zajímá. Pak se to vždycky tak nějak rozjede a najednou jsou dvě hodiny pryč a já si řeknu, ták a už zase jedu. Musím říct, že pořad je pro mě hodně osvěžující, protože nemá žádnou pevnou strukturu a je vždycky jinej.

Potkal jste hodně lumpů. Řekl jste si někdy, že už s nimi nechcete nic?
Mockrát. Hlavně v těch starejch Očích. Byla to taková ta deziluze, a když už natočíte moc těch tragédií, jste tím takovej zalepenej a zahnojenej, a člověk má chuť s tím seknout. Jenže pak si vždycky řeknu, že někomu můžu pomoct a to je zase jiná. Naposledy mi volal kluk, kterej byl obviněnej z vraždy, a po naší reportáži se přihlásili svědci a zjistilo se, že fakt tu vraždu spáchal někdo jinej. To jsou okamžiky, kdy si řeknu, že ta moje práce smysl má a že někdo ten kočár táhnout musí.

Nedivím se, že právě takové případy vás vrací zpět do akcí. Ale přece, jak relaxujete od toho všeho hnoje?
Prací. Když mám moc žurnalistiky, jsem jí přesycenej a zakalenej, tak začnu psát scénář, aktuálně druhou řadu Expozitury. Psal jsem ho půl roku, a už mě to pak taky začalo štvát. A když nastane taková situace, Janek Kroupa, můj kolega, začne psát a já jdu zase dělat Oči. A občas dělám besedy, právě jako tu dnešní, to mě docela baví, no a pak taky hraju s mojí kapelou. Další dva z kapely jsou opravdoví muzikanti, já jsem samouk, ale je to fajn.

A když už nemůžete dál?
Sednu na letadlo a letím k nejbližšímu teplýmu moři, což jsme udělal nedávno, před čtrnácti dny. A naivně jsem si myslel, že se už vrátím do jara, že moje tělo nezažije ten zpětnej šok, ale nestalo se…

Jak se vám daří všechny vaše aktivity skloubit?
Daří. Děti už jsou velké, ty už vylítly z hnízda. Jsou soběstačný. Dcera teď čeká miminko. Jasně, že se ozvou, většinou, když potřebujou peníze, nebo nějakou podporu. Čili já, když jsem doma, můžu se naplno věnovat práci. Jen tělo už někdy třeba reaguje podrážděně.  Něco odsunu.  Začnu s reportáží za tejden, ne hned. Ukážu vám můj diář. Některý stránky jsou popsaný jen zčásti a to je dobrý, to se všechno zvládne. No ale podívejte se třeba sem (ukazuje popsaný list odspoda až dolů), a to už je špatně, to je na srdce hrozný.

Jak jste začínal? Byl jste takový ten zvídavý kluk?
Já jsem si psal romány, jako bez legrace. Bylo to takový spíš scifi, pak jsem si je i ilustroval. Všechno se odehrávalo na kosmickejch lodích, no musím se pochválit. Mám to doma dodneška. Já chtěl být hrozně spisovatel. Pak jsem začal psát povídky, strašně depresivní. Dneska když je najdu, tak jim absolutně nerozumím.

Spisovatel a novinařina…
Na novinařinu jsem šel jen proto, že jsem hledal nějakou školu, která má co dělat se psaním. Novinářem jsem být nikdy nechtěl. No a ta škola vyžadovala praxi, šel tenkrát do Mladýho světa, což byl náš nejlepší časopis. Narazil jsem tam na Rudu Křesťana, což byl náš nejlepší žurnalista,  a ten ve mě vycejtil zřejmě nějaký embrio novináře. Právě on mi otevřel ten svět žurnalistiky.

Psal jsme někdy o nějaké Horní Dolní, že tam třeba budou budovat kanalizaci?
Ne, nikdy. Dělal jsem chvilku ve Květech, tam jsem psal hrdinský činy. Nebo jsme dělali okresy. To se prostě vyrazilo na tejden někam, a pak se o tom psalo. To mě bavilo. Třeba když jsme jeli na Slovensko, žili jsme mezi bačama a ovcema. Oni nás tam krmili – zabili ovci a pak řekli, že ji sežral medvěd, a my si tam hodovali.

To muselo být fajn…
Taky bylo. Nemuseli jsme do toho dávat žádnou politiku, bylo to reportážní a bezvadný.

A co krimi?
To jsem začal v té době už taky psát, ale když mě začali nutit do strany, tak jsem z redakce odešel a pracoval jsem na volný noze.

S čím jste začal?
Psal jsem detektivky, ke kterým byla tehdy cenzura docela mírná, a živil jsem se jak se dalo až do revoluce a pak jsme založili časopis Reflex a už to jelo.

Co si myslíte o letošní amnestii?
Myslím si, že byla absolutně špatně provedená. A to nejen co se týče tý kritizovaný části tunelářů, ale i tý části druhý. Protože ta amnestie nebyla připravená. Ty lidi vylezli z kriminálu třeba v tričku, protože je prostě před lety zavírali v srpnu. Nechápu, proč se amnestie nevyhlásila s účinností o měsíc později, třeba. Vůbec nebylo počítáno se záchrannou sítí.

Byl byste pro zavedení trestu smrti?
Ne. Hodně jsem o tom přemýšlel, když jsem dělal Orlický vrahy. Jenže pak přišel případ Kájínek, a ten by už teda dneska nežil. Nikdy by nemohl utéct z Mírova a nikdy by se nepřišlo na to, že jsou v jeho případu takový podivný mezery, zapletená policie. Vezměte  si, že třeba teď, jak zkoumají v Americe pomoci DNA některý starý vraždy, tak zjišťují kolik lidí popravili nevinnejch.

Věříte, že se v případu Kajínek něco zásadně změní?
Nemyslím. Já jsem popravdě nečekal, že Klaus udělá amnestii, ale že dá milost Kajínkovi. A protože Zeman prohlásil, že milosti ani amnestie udělovat nebude, tak to má Kajínek podle mě spočítaný.

A soudně?
Nemyslím si. Plzeňský soud nedá nikdy podnět k tomu, aby se případ znovu otevřel. To by bylo, jako kdyby soudci řekli, že se tenkrát spletli. K jinýmu soudu se to předelegovat nepodaří, o to už pokusy byly. Takže si myslím, že je bez šance.

Vy věříte, že je nevinný?
To nemůžu říct. Nejsem o tom na sto procent přesvědčený. Dokonce ani na devadesát a dokonce ani na osmdesát. Já bych ale chtěl aby se to otevřelo proto, aby se ukázala tehdejší úloha policie.

Váš profesní sen?
Já jsem si už všechny splnil. Vážně. Vlastně ne, chtěl bych, aby mi natočili seriál, kterej už leží tři roky v televizi hotovej a přijatej. Do něj jsem dal hodně ze sebe.

Co teď píšete?
Nic. Normálně nepíšu nic. To se mi nestalo nějakých osm let.

Zlatá rybka – tři přání?
Nemám. Vlastně mám. Aby moje dcera donosila miminko, aby mu sloužilo zdraví a aby se dožilo požehnaného věku. A to jsou vlastně moje tři přání od zlatý rybky.

Autor: Petra Kuldová

1.4.2013 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vladimír Mečiar
AKTUALIZOVÁNO
6

Sporné Mečiarovy amnestie. Slovenští poslanci otevřeli cestu k jejich zrušení

Mapa republiky
6

Na sněhovém poli Mapa republiky je téměř 10 metrů sněhu

Vyceněné zuby a vypoulené oči. Ronaldova busta terčem vtípků

Při slavnostním pojmenování letiště na Madeiře po Portugalci Cristianu Ronaldovi vzbudila velkou pozornost fotbalistova busta, která se stala terčem kritiky i mnoha internetových vtípků. Sochař Emanuel Santos hájí výtvor tím, že se řídil zadáním hvězdného útočníka Realu Madrid, a tvrdí, že sám Ronaldo byl s výsledkem spokojený.

AKTUALIZOVÁNO

Rusnok: Konec intervencí může nastat prakticky kdykoli

/ANKETA/- Konec režimu devizových intervencí může nastat kdykoliv po konci tzv. tvrdého závazku, tedy od dubna, řekl dnes guvernér ČNB Jiří Rusnok. Zároveň upozornil, že centrální banka již nebude zveřejňovat možné scénáře načasování konce kurzového závazku.

Marksová: Opatření vůči řidičům hraničí se šikanou. Oplatíme stejnou mincí

Česká republika a Slovensko jsou připraveny zavést protiopatření vůči některým zemím kvůli jejich požadavkům na české řidiče při vyslání do ciziny. Šoféři z některých starých unijních států by tak pro jízdu po českém a slovenském území potřebovali různé doklady v češtině a slovenštině. Novinářům to dnes řekla ministryně práce Michaela Marksová.

Sobotka zdůraznil nutnost kompromisů, aby se neopakoval brexit

/ANKETA/- Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) na dnešním společném jednání české a slovenské tripartity zdůraznil nutnost najít kompromis ohledně směrnice o vysílání pracovníků. Zasedání na zámku ve Štiříně u Prahy se předpisem zabývalo, účastníci ho kritizovali. Sobotka zdůraznil, že se země musejí v rámci Evropské unie navzájem poslouchat. Jinak mohou podle něj nastat další podobné zlomy, jako byl brexit, což by si nepřál.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies