VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hlavní kaplan Kozler: Neovlivňuji, přispívám. Jsem voják i kněz

Praha /ROZHOVOR/ - Deník přináší rozhovor s hlavním kaplanem Armády České republiky Janem Kozlerem.

14.5.2011 4
SDÍLEJ:

Armádní kaplan plukovník Kozler zapózoval Deníku.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Plukovník, otec, padre nebo Honza? Hlavní kaplan Armády České republiky Jan Kozler může na první neznalý pohled vyvolat dojem naprosto roztříštěné osobnosti. Na jednu stranu voják, na druhou vysvěcený kněz. Jeho poslání je duchovní, ale pracovní náplň připomíná spíš diář manažera. Scházíme se v pražském hotelu Diplomat, nedaleko generálního štábu, kde během několika okamžiků dokazuje, že v jedné osobě se skutečně mohou spojit všechny vzájemně si odporující funkce. A ačkoli je kněz a plukovník k tomu, jeho projev působí civilně.

Konference vojenských kaplanů, konané v Praze se zúčastnilo osmdesát církevních hodnostářů z třiceti tří států, kteří navíc vyznávají různá náboženství. Mohou se vůbec na něčem shodnout?
Shodnout se nemohou, to ani nebylo cílem konference – udělat nějaké dohody nebo rezoluce. Na druhou stranu cíl se do jisté míry naplnit podařilo, to znamená, že jsme popsali a vytyčili oblasti, ve kterých se dohodnout chceme nebo musíme. Dokázali jsme zúžit oblasti zájmu, v nichž je shoda možná.

Co je to za oblasti?
Především etika. Vojenský kaplan má možnost být vojákům oporou v různých etických dilematech, což je věc, na které se shodnout lze, a navíc je podle mě velmi potřebná. Být vojákem je povolání, které přináší člověku velké množství obtížných situací. Mám na mysli napětí mezi tím, že člověk má určité přesvědčení, nese v sobě přirozený názor na to, co je dobré a co je špatné. Druhá věc je, že se voják ocitá v situacích, kde ne vždycky může respektovat to, co on sám považuje za dobré, a musí dělat jiné věci.

A jak mu v tomhle může kaplan pomoci?
Už jenom tím, že je připraven a schopen chápat způsob fungování armády a dokáže věcem porozumět i v konkrétnostech, v charakteru samotné situace nebo na příkladu konkrétního člověka. V tom spočívá služba jednotlivci. Pak ale ještě existuje rovina vnější, což znamená, že v okamžiku, kdy se činí nějaké rozhodnutí o dalším postupu, mohou kaplani velitelům, případně dalším lidem, pomoci. Asistovat jim hlasem, který je upozorní, že daná věc má sice v očích velitele hlavní vojenský cíl, ale zároveň může souviset, odkazovat nebo být propojena s jinými rovinami, které mají etické rozměry. Kaplan může upozornit na fakt, že zvolený postup bude mít dopad jak na obyvatele v místě nasazení jednotky, tak i na vojáky.

Takže můžete ovlivnit i vojenské rozhodnutí?
Určitě ano, ale lepší slovo je přispět. Ovlivnit bych nechtěl říct, protože zástupci církve nemají žádnou pravomoc do rozhodnutí zasahovat. A to je dobře. Pokud o to velitel stojí a kaplanovi důvěřuje, tak si může vyžádat jeho stanovisko a řídit se jím, nebo ne.

Co si myslíte o konfliktech kvůli náboženskému vyznání?
Ono to zní jako velká věc, když to takhle řeknete, ale já si myslím, že podobné konflikty nestojí jenom na náboženství. Právě naopak závisí na zájmech, které nejsou primárně vyprovokovány náboženským přesvědčením, ale jinými pohnutkami. Atributy víry byly do konfliktů jenom přiřazeny. Pro mě osobně mnoho historických konfliktů, které nás teď už moc nepálí, ale i ty současné, nejsou primárně spory o víru. Role náboženství v nich nehraje prim.

Jste jako kaplan schopen vycítit, za kým byste měl jít, nebo čekáte, až voják přijde za vámi?
Platí to první, protože jenom tak je naše práce smysluplná. Každý už od začátku služby v armádě ví, v čem spočívá jeho působení. Do velké míry to zjistí spontánně a také díky svým starším kolegům a hlavnímu kaplanovi. Práce kaplana je podložena tím, že je s vojáky při jejich každodenní činnosti. Nemá své zázemí, kde jenom čeká, co se bude dít a jestli někdo přijde, ale potkává lidi každý den a má díky tomu přehled o všem, co se děje. Iniciativa však musí být vždy na straně vojáka, pokud má dojít k nějakému rozhovoru mezi čtyřma očima. Kaplan není ten, který by analyzoval lidi a vyhodnocoval, kdo se jak cítí. Vztahy fungují na naprosto přirozené lidské rovině, ne jako expertiza typu: „Tak jsem vyhodnotil, že máš špatnou náladu, přijď si se mnou promluvit.“

Stydí se vojáci za to, že šli za kaplanem?
Situace, kdy někdo navštíví kaplana, není příliš častá. Běžnější je, že se kaplan pohybuje v kolektivu. Ale když k ní přesto dojde, tak se mi ještě nestalo, že by na podobné setkání později někdo poukazoval. Mám pocit, že pozorovatel vztahu kaplan–voják na něm může vidět především rozměry kamarádství. Spíš než „hele, on byl za kaplanem“ se to dá popsat jako setkání dvou kamarádů nebo jednoduše jako návštěva.

Pojmenování kaplan bychom tedy mohli nahradit slovem přítel nebo kamarád?
Tím by se naše funkce posunula příliš do neurčita. Použít jiný termín by bylo nedostatečné v tom smyslu, že kaplan především vždy zůstává duchovním. Ačkoli je komunikace vystavěna na bázi běžného kamarádství, kaplanův entuziasmus a zájem o lidi nevyvěrá z potřeby být důstojníkem, ale opravdu z toho, že přišel sloužit jako křesťanský kněz.

Když mluvíte o kontrastu vojáka a kněze… Máte tři děti, co si myslí, že jejich táta dělá?
Myslím si, že díky vnějším znakům mě vnímají jako vojáka. Ještě nechápou, co to znamená obsah osoby nebo povolání. Samozřejmě mě vidí i v kostele, ale méně často než v uniformě. Ví, že chodím do práce mezi vojáky, takže si tím zakódovaly, že jsem voják. Ale myslím si, že pětiletý syn už začíná chápat další souvislosti, ti mladší ovšem ještě ne.

Absolvoval jste dvě mise a k tomu pracujete jako hlavní kaplan Armády ČR. Na misi si to dokážu trochu představit, ale jak funguje váš běžný pracovní den v Praze?
Hlavní kaplan je člověk v roli jakéhosi manažera, který se snaží řídit okolnosti služby ostatních kaplanů. Takže jeho běžný den nemůže být dobrý vzor toho, jak probíhá den normálního kaplana. Ale i když jsou vojáci v Čechách, dramatickou část času tráví výcvikem a v kasárnách, kde je kaplan s nimi.
Stejně jako na zahraniční misi se to samé odehrává i v Česku, akorát je čas přerušen chvílemi, kdy jde člověk domů, za rodinou. Tam přespí a vrátí se zpátky do kasáren. Ale společný život je velmi intenzivní a do velké míry typologicky stejný jako na nějaké zahraniční misi. A kaplan se ho účastní, stejně jako všech ostatních věcí. V domácím zázemí má jednotka určitý společenský rozměr, její členové se vídají a mají společné aktivity a kaplan se všeho přirozeně účastní. A pak jde samozřejmě domů jako ostatní vojáci.

Sloužíte mše i mimo armádu?
Je důležité, aby kaplan udržoval spojení s vlastní církví. Vzniká zpětná vazba, aby cítil, že za sebou nespálil mosty, když odešel do armády, byť v ní tráví 99 procent svého času. Zároveň je však důležité, aby církev viděla, že i když člověk odešel do armády, tak neodešel na Mars. Takže kaplan slouží čas od času bohoslužby ve své církvi, v kasárnách ne. Povinné volno, které musí mít každý voják po určitém úseku služby, kopíruje dobu, kdy má volno i civilní sektor, tedy hlavně přes noc a o víkendech. Takže vojáci jsou v tradiční dny, kdy se konají bohoslužby, zpravidla se svými rodinami, takže běžně není důvod pořádat bohoslužby v kasárnách. A cpát bohoslužbu do pracovní doby… tam zase chybí důvod, vojáci si přece mohou zajít, kam potřebují, a není důvod nutit jim něco, co si mohou vybrat sami. Na rozdíl od mise, kde vojáci nemají možnost navštívit bohoslužbu v kostele mimo základnu
a kde proto pozvání nebo nabídka bohoslužby přichází ze strany kaplana každý týden alespoň jednou. Bohoslužby jsou na misích poměrně hojně navštěvovány.

Z jakých církví je většina českých kaplanů?
Máme 23 kaplanů, většina, třináct z nich, jsou římští katolíci a zbytek je z ostatních církví. Poměr by měl takhle vypadat, aby se co nejvíc blížil proporcím mezi církvemi na úrovni celé České republiky.

Kaplan je využívaná literární a filmová figurka, máte nějakého oblíbeného?
Ono jich zase tolik není. Feldkurát Katz, byť ho lze obdivovat ve filmovém ztvárnění, je pro všechny kaplany odstrašujícím příkladem. Především kvůli jeho odizolovanosti a frustracím léčeným alkoholem. Je nešťastný z toho, že nemá schopnost opravdově komunikovat s lidmi, jimž má sloužit. Opakem je otec Mulcahy ze seriálu MASH. To je zase druhý extrém. Úplný naivismus by také neměl být pro vojenského kaplana východiskem. Pro vojáky z tohoto seriálu by bylo platnější a důležitější, kdyby jejich kaplan porozuměl souvislostem, ve kterých se všechny příběhy odehrávají, chápal konkrétní situaci a úkoly, jež vojáci pro ten den dostali. Tento postoj je rozumnější a slouží vojákům daleko víc než určitý, byť velmi milý, naivismus a nezávislý pohled, který však může hraničit s dezorientovaností. Obě postavy jsou krásně ztvárněny, ale ani jedna z nich není dobrým příkladem pro českého vojenského kaplana.

KDO JE PLUKOVNÍK JAN KOZLER
- Narodil se 4. června 1976 v Praze.
- Je duchovním Církve československé husitské.
- Vystudoval Husitskou teologickou fakultu Univerzity Karlovy.
- Po promoci a kněžském svěcení v roce 2001 nastoupil po základní vojenské službě jako kaplan Hradní stráže.
- Od října roku 2006 je hlavním kaplanem Armády České republiky.
- Účastnil se misí v Iráku a Kosovu.
- S manželkou Martinou má tři děti.

Barbora Vaníčková

14.5.2011 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:
Uber. Ilustrační foto.

Olomoucký vrchní soud zrušil předběžné opatření. Uber v Brně může jezdit

Antonín Panenka.
9

Český fotbal? Situace není dobrá, říká Antonín Panenka

AUTOMIX.CZ

Teď umřu... Richard Hammond se konečně vyjádřil k nehodě, co přesně se stalo?

Jsou to už více než dva týdny, co moderátor Richard Hammond ošklivě boural ve Švýcarsku s elektromobilem Rimac Concept One. Na konci vrchařské trati vyletěl ze silnice, a urazil 300 metrů dolů z kopce, než se auto zastavilo a shořelo.

Brusel udělil Googlu rekordní pokutu, gigant musí zaplatit 63 miliard

Evropská komise potrestala americký internetový gigant za zneužití dominantního postavení na trhu. Google musí zaplatit rekordní pokutu ve výši 2,42 miliardy eur (63,6 miliard korun) za to, že ve svém vyhledávači blokoval produkty konkurečních firem. Jednalo se o služby spojené s porovnáváním obchodních nabídek.  

Masakru v Srebrenici napomohli nizozemští vojáci, rozhodl soud

/VIDEO/ Bosenská Srebrenica je synonymem genocidy. V červenci 1995 zde srbské jednotky povraždilly 300 bosenských muslimů, čemuž svou pasivitou napomohly nizozemské „modré přilby". Krutou chybu Nizozemců dnes potvrdil odvolací soud v Haagu, rodinám obětí bude přiznáno odškodné.

Konec sporné výstavy? Radnice má „v rukávu" právní posudek

Spor o expozici Body The Exhibition vystavující mrtvá těla spěje k rozuzlení. Vedení Prahy 7 získalo právní analýzu, která by mohla přesvědčit policii o nevhodnosti výstavy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies