Ekologické zemědělství je v kurzu. Jenom za loňský rok do něho šla jedna miliarda korun na dotacích. Potíž je v tom, že naprostou většinu zemědělské plochy obhospodařované ekologickými farmáři zaujímají pouze trvale zatravněné plochy. Zoraná pole, na nichž se pěstují plodiny, zaujímají pouhou desetinu.

Právě dotace jsou pro zemědělce hlavním lákadlem, proč se nakonec rozhodnou pro ekologickou formu hospodaření. A statistiky ministerstva zemědělství ukazují, že takových hospodářů přibývá. V posledních letech dokonce výrazně. Dotace jako hlavní motiv přiznávají i samotní zemědělci.

„Dotace hrají velkou roli. Třeba u farem, které jsou zaměřené na chov masného skotu, tvoří dotace většinu jejich příjmů,“ uvedl místopředseda Svazu ekologických zemědělců Tomáš Klejzar.

Z evropského pohledu si ovšem čeští sedláci nevedou špatně. Se svými asi 11 procenty obhospodařované plochy zaujímají sedmé místo na kontinentu. Ale právě produkcí potravin se zabývá pouze 15 procent z nich, zbylí hospodaří na pastvinách.

Malý podíl

Ale i to se pomalu mění. Zemědělci totiž zjišťují, že o jejich produkty začíná být zájem, a řada z nich se začíná orientovat na pěstování plodin. „Už je to trend. Přibývá orné půdy a zelinářů. Zjišťují, že poptávka roste a jejich produkty se dobře prodávají,“ vysvětlil pomalý zvrat Klejzar.

Lze přitom předpokládat, že počet producentů biopotravin v příštích letech ještě vzroste, neboť ministerstvo zemědělství dotace na roky 2012 a 2013 zmrazilo, takže do dotačního systému se další nedostanou. Podle Klejzara lze proto počítat s tím, že ubude trvale zatravněných ploch.

Zastoupení biopotravin na českém trhu zatím není nijak výrazné. Podle Jiřího Urbana z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského zaujímají pouhé jedno procento všech potravin na trhu. Výrazně tak zaostává za Evropou. Například v Dánsku, které je v tomto směru evropskou jedničkou, představuje podíl biopotravin na tamním trhu sedm procent.

Nicméně Klejzar očekává, že i tento ukazatel se bude v Česku zvyšovat. „Poptávka roste, i když ji krize před dvěma roky zbrzdila,“ řekl.

Zvyšující se poptávku potvrdil také Urban: „Do roku 2009 stoupala poptávka po biopotravinách o sto procent ročně. Potom sice stagnovala, ale nyní už zase roste. Přitom trh s konvenčně vypěstovanou zeleninou klesal.“

Dražší, ale lepší

Trh s biopotravinami by neměly zásadně ovlivnit ani různé skandály, které spotřebitele vedou k omezenému nákupu různých potravin. Posledním takovým případem byla například aféra kolem zabijácké formy bakterie E.coli. „Taková negativní kampaň by u biopotravin neměla mít až takový vliv. Zákazník zpravidla ví, co kupuje,“ míní Klejzar.

Jeho slova jako by potvrzovala farmářka Danuše Vymětalová z Břestu na Kroměřížsku. V době, kdy se Evropou šířila panika právě kvůli bakterii E.coli, o odbyt vlastní produkce se nestrachovala. Nestačila totiž odběratelům dodávat.

„Už dvacet let to děláme všechno na polích. Ve sklenících to není ono. Lidé zeleninu potřebují, protože je zásaditá,“ řekla farmářka.

Jenomže ekologické zemědělství také něco stojí. Hospodáři se totiž musejí smířit s mnohem menšími výnosy než jejich konvenční kolegové. To se samozřejmě projevuje i na cenách.

A tak třeba právě biozelenina je třeba v Česku v průměru o 140 procent dražší než zelenina vypěstovaná konvenčním způsobem. Maso zase o sto procent.

Září - měsíc biopotravin.

Ředitel organizace Biokont Roman Rozsypal řekl Deníku:

Kontroly jsou nepříjemné, ale nejsme žádná inkvizice

Stát se ekologickým zemědělcem není nijak složité. Navíc jsou k dispozici štědré dotace a k nim natahuje ruku stále více hospodářů. Aby ovšem zůstal měšec otevřený, musejí zemědělci dodržovat normy, které jsou pro ekologické zemědělství předepsané. Na jejich dodržování dohlíží i ředitel organizace Biokont Roman Rozsypal. Nejenže organizaci řídí, ale často se ocitá i v roli samotného inspektora.

Vaše organizace kontroluje, zda ekologičtí zemědělci dodržují podmínky. Jsou z vás nervózní, když se objevíte na jejich farmě?
Jako každá kontrola ani ta naše není příjemná, ale naše kontrola není inkvizicí. Jednotlivé podniky známe, protože tam jezdíme léta. Nejstarší jsou někdy z roku 1990 nebo 1991, to je dvacet let. Naši inspektoři mohou jet na kontrolu jednoho podniku pouze třikrát po sobě, protože pak už by se vytvářely přátelské vazby, nebo naopak vznikaly různé animozity, a to není dobře. Inspektory cvičíme tak, aby kontrola opravdu nebyla inkvizicí. Na druhou stranu, pokud se zjistí, že farmář opakovaně nedodržuje pravidla nebo podvádí , tak veškerá tolerance končí.

Objevují se takoví podvodníci?
Samozřejmě ano. Jsou to však ojedinělé případy. Vždycky jsou za tím peníze. Ale takových případů je opravdu minimum, protože kontroly se dělají každoročně a sankce jsou tak tvrdé, že by to pro ně mohlo znamenat ekonomický konec.

Může zemědělec v případě nedodržení norem přijít o certifikát?
Certifikát můžeme podnikům odepřít. Můžeme jej také odebrat nebo jeho platnost pozastavit, když dodatečně zjistíme, že došlo k nějakému porušení pravidel. Když jsou chyby odstranitelné, odebereme jej na určitou dobu. Když například zjistíme nějaký problém, např. požití nepovoleného krmiva v chovu dojnic, nesmí podnik od odstranění závady 6 měsíců prodávat mléko jako bioprodukt a maso z těchto zvířat je bioproduktem až za rok.

Kolik certifikátů odepřete, nebo dokonce odeberete?
Ročně odepřeme nebo pozastavíme platnost certifikátu v několika desítkách případů. Loni jsme odepřeli vydání certifikátu v padesáti případech, ale neodebrali jsme žádný.

A kolik kontrol běžně provedete?
Naše firma loni provedla 1825 kontrol.

V čem zemědělci dělají největší chyby?
Většinou opomenou nějakou povinnost. Nejčastěji se to týká osiva. Zemědělci musejí používat ekologická osiva, pokud jsou k dispozici. Jestliže k dispozici nejsou, mohou použít nemořené konvenční osivo, ale musejí si požádat o výjimku ministerstvo zemědělství. Pokud to neudělají, poruší povinnost. V případech, kdy je to opakované, certifikát nevydáme. U přežvýkavců se zase nesmějí rutinně používat syntetické vitamíny. Jenomže si občas někteří farmáři nedají pozor a vitamíny tam jsou.

Statistiky hovoří o tom, že ekologických zemědělců přibývá. Čím si to vysvětlujete?
Hlavně jde o peníze, o dotace. V některých případech je jejich dostupnost relativně snadná, proto v ekologickém zemědělství dominují farmy s pastevním chovem masného skotu. Jestli bude EU něco ze zemědělství podporovat, tak to bude rozhodně ekologické zemědělství, protože je to jediný systém, který nejkomplexněji řeší problémy současného evropského zemědělství, jako jsou například nadprodukce a podobně.