VYBERTE SI REGION

Klimatický vyjednavač: Začít musí každý u sebe

Praha - České hlavní město se ve středu opět stalo centrem klimatologů a vyjednavačů nové smlouvy o snižování emisí skleníkových plynů, která nahradí takzvaný Kjótský protokol.

6.10.2009 5
SDÍLEJ:

Hlavní poradce pro vyjednávání o nové dohodě o ochraně klimatu Ketil Karlsen z ministerstva zahraničí DánskaFoto: Deník/Šimánek Vít

Novou dohodu by měly státy světa stvrdit podpisem už v prosinci v dánské Kodani. Do Prahy se poslední zářijovou středu sjeli experti, aby zkonzultovali, jak cesta k nové klimatické smlouvě vypadá. Deník při té příležitosti exkluzivně vyzpovídal hlavního vyjednavače, Ketila Karlsena z dánského ministerstva zahraničí.

Ve vyjednávání klimatické dohody se na začátku roku výrazně angažovala Česká republika v rámci svého předsednictví Evropské komisi. Jaký byl podle vás přínos českého předsednictví?
Domnívám se, že české předsednictví stejně jako následující švédské odvedlo výbornou práci. Především dalo celému procesu dynamiku a tím vytvořilo silnou a spolehlivou platformu Evropské unie pro vyjednávání. Na konci prosince loňského roku vznikl klimatický a energetický balíček EU a musím říci, že právě vytrvalosti českého předsednictví se podařilo začít vyjednávat i o velmi kontroverzních finančních otázkách. Myslím, že nebýt vytrvalosti českého předsednictví, nebyli bychom dnes tam, kde jsme.

To je právě otázka. Kde se vyjednávání o klimatické dohodě nyní nachází? Na jedné straně mluvil předseda Evropské komise o „situaci velmi blízké patu“. Naopak Čína v New Yorku přijala závazek snižovat emise skleníkových plynů až do roku 2020. Blížíme se tedy dohodě, nebo ne?
V tuhle chvíli se dostáváme do cílové rovinky před kodaňskou konferencí, blíží se zásadní moment. Viděli jsme to i v úterním vystoupení Ban Ki Moona (generální tajemník OSN – poznámka autora) před zhruba sty hlavami států. Navíc se už konalo několik významných zasedání, za pár dnů začíná zasedání G-20. V tomto smyslu se samozřejmě objevuje celá řada spekulací, kudy se ubíráme. Co je ale pozitivní: otázky klimatu se na agendě těchto setkání konečně dostaly na první místo. A myslím si, že teď přišel čas na činy. Padlo už mnoho slov, z nichž je vidět, že tam jsou dobré úmysly. Nyní musíme vyčkat, zda se tato slova podaří přenést do praxe.

Evropská unie už svůj závazek zveřejnila, stejně tak Spojené státy oznámily svůj úmysl ke kodaňské dohodě se přidat. Čeká se ale na postoj Číny a Indie, které patří k největším producentům skleníkových plynů. Opravdu je reálné, aby se tyto rozvojové země zavázaly snižovat emise?
Faktem je, že za posledních pár dnů, včetně úterních událostí z New Yorku, jsme zaznamenali několik pozoruhodných vyjádření, která ukazují právě i na straně zemí jako je Čína a Indie, že uznávají význam změn klimatu a že intenzivně vyvíjejí vnitrostátní politiky a strategie pro potírání změny klimatu. Myslím si, uvědomování si významu, je hlavním předpokladem pro úspěch konference v Kodani. Musíme se maximálně snažit využít toho, co už máme – tedy spolupráce. Nelze stát na dvou stranách barikády – na jedné straně rozvinuté, na druhé rozvojové země. Spolupráce přináší pozitivní změny a přístupy vidíme právě u zemí, jako jsou Čína a Indie.

Evropští politici se stále ohánějí slovy jako je snižování emisí, boj s klimatickou změnou, potřeba adaptace a podobně. V praxi však zatím jejich prohlášení moc vidět nejsou. Konkrétní opatření k razantnímu omezení emisí, jako povinné nízkoenergetické či pasivní domy nebo zvýhodnění automobilů na elektřinu, téměř žádná evropská země neprosazuje. Nemůže tento rozpor odradit veřejnost, která zatím spíš stojí na vaší straně?
Rozumím otázce. Ve skutečnosti se rozvíjí řada aktivit v této oblasti a vyvíjejí se nové zelené technologie. Příkladem může být naše země Dánsko, kde se vyvíjí řada nových ekologických řešení v technice a lidé, kteří je vyvíjí, se tím velice dobře živí. Ale souhlasím s vámi, jsou ještě rezervy, je potřeba dělat víc. Myslím si, že právě tohle bude patřit k hlavním cílům pro kodaňskou konferenci. Tedy vydat jasný signál soukromému sektoru, sektoru akademickému a vědeckému, že existuje silný zájem o výzkum nových ekologických technologií. V tomto směru bychom měli stát v popředí tohoto vývoje.

Tlak na snižování energetické náročnosti zatím nejvíc pociťují domácnosti – Evropská unie zavádí úsporné zářivky, energetické kategorie nových domů nebo například kategorie úsporných elektrospotřebičů. Kdy přijde řada na podniky a firmy, jejichž spotřeba energie a produkce skleníkových plynů je výrazně větší?
Tohle je velmi důležitá otázka. My se k tomu snažíme přistupovat tak, že jeden přístup nevylučuje ten druhý. K nové takzvané smlouvě o klimatu by měli přistoupit jak jednotlivci, rodiny a celá společnost, tak i společnosti jako firmy. Ty potřebují jasný regulační a legislativní rámec a také systém pobídek, který by je nutil používat ekotechnologie. Cestou k nízkouhlíkové společnosti se samozřejmě musí vydat každý z nás, začíná to u jednotlivce, u každé domácnosti. Ale zároveň tento vývoj musí probíhat s respektem ke snaze zajistit stabilní hospodářský růst a důstojné podmínky pro život společnosti.

Ve světle posledního vývoje, jaký výsledek Kodaňské konference byste považoval za úspěch?
Je to krátká otázka, ale vyžaduje trochu delší a komplexnější odpověď. Co potřebujeme? Abychom v Kodani uspěli, tak potřebujeme dohodu, která jasně stanoví rámec pro boj proti klimatické změně. Potřebujeme také dohodu, která stanoví maximální datum, kdy máme prahových hodnot ve snížení emisí oxidu uhličitého dosáhnout. Potřebujeme takovou dohodu, která respektuje cíl nepřesáhnout oteplení o 2°C, tak jak na to upozornili vědci. Dohoda musí být taková, že musí nabízet i cesty k dosažení těchto cílů, nabízet rámec pro adaptační kroky, především pro ty nejchudší a nejzranitelnější země. Potřebujeme dohodu, která správným způsobem nastavuje systém řízení, vládnutí pro realizaci těchto cílů. A samozřejmě dohodu, která nabízí jasné pobídky pro výrobu a vývoj čistých ekologických technologií. To je obrovský úkol, ale odráží to současné bezprostřední potřeby společnosti. Já to považuji za, pokud ne úplně hlavní, tak rozhodně jednu z hlavních výzev pro 21. století. Pokud se nám tady nepodaří dosáhnout konkrétních výsledků, zradíme budoucí generace.

Autor: Filip Sušanka

6.10.2009 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

Trumpovi právníci brání přepočítávání hlasů ve třech státech USA

Washington - Právníci nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží zablokovat ruční přepočítání hlasů ve státech Pensylvánie, Wisconsin a Michigan. Oznámil to dnes americký server Politico. K novému sčítání hlasů vyzvala neúspěšná prezidentská kandidátka Zelených Jill Steinová, žádost podpořila několikamilionovou kaucí.

V prosinci končí jízdné v pražské MDH i čipové karty opencard

Praha - V prosinci končí roční kupon na jízdné v pražské MHD téměř 22 tisíc lidí, v lednu dvojnásobku. V tomto období končí platnosti také 165 tisíc čipových karet opencard. V tiskové zprávě o tom informoval pražský dopravní podnik.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies