VYBERTE SI REGION

Pomáhá, když nejste v neštěstí sami, říká psycholog

Praha - Když voda zničí půlku vesnice, je to pro člověka lepší, než kdyby zničila jen jeho dům, říká psycholog Jeroným Klimeš.

29.6.2009
SDÍLEJ:

Jeroným KlimešFoto: DENÍK/Ivan Babej

Jak lidé postižení povodní prožívají tyto dny?

Důležité je, jak daleko od nebezpečí člověk je a jak intenzivně ho prožije. Jestliže třeba otec musí vysekat svou rodinu z baráku, aby ji zachránil, jde o bezprostřední ohrožení života, které se prožívá opravdu těžko. Pokud před povodňovou vlnou člověk stihne utéct, pak se druhý den vrátí a místo domu má rybník a všechny úspory ztracené, tak je to prožívání neštěstí o řád menší, protože život toho člověka nebyl ohrožen přímo.

Co člověku může bezprostředně po neštěstí pomoci?

Paradoxně mu pomůže, když není v neštěstí sám. Lidé daleko lépe to neštěstí snesou, když voda postihne polovinu obyvatel vesnice, než když by povodeň smetla jen jejich dům. Pokud není jedinou obětí, má pocit, že může neštěstí sdílet s ostatními.

Jak moc důležité je pro oběť povodně důležitá reakce okolí?

Jak s ním okolí neštěstí prožívá, je pro každého zásadní. Reakce okolí má ale dvě fáze. Při té první, kterou můžeme sledovat teď a která trvá měsíc až dva, jsou lidé velmi štědří. Ta fáze se nazývá „líbánky“, lidé jsou ochotní dávat postiženým lidem obrovské finanční částky nebo je u sebe třeba nechávají i bydlet. Asi tak po dvou měsících ale začne fáze nazvaná „druhé neštěstí“. Štědrá ruka lidí se uzavře, lidi se vyčerpají a získají pocit, že je oběti povodní zneužívají mnohem víc, než by musely. Ta fáze, kdy oběti povodní budou u okolí narážet na zeď, ale opravdu přijde až tak do jednoho dvou měsíců.

Co je tedy pro lidi nyní nejdůležitější?

V tomhle případě je postup úplně stejný, jako když někomu diagnostikují ze dne na den rakovinu. Takový člověk potřebuje vidět alespoň kousek před sebe. Musí vědět, co bude dělat dnes, co bude dělat zítra, prostě co se bude v nejbližších dnech dít. Úplně nejhorší, co se mu může přihodit, je to, že bude sedět a čekat v nějaké opuštěné tělocvičně. Člověk, který přijde o všechno, potřebuje, aby se ho ujala třeba nějaká charitativní organizace, aby si měl nejen s kým popovídat, ale aby znal nějaký přesný plán, co se bude dít.

Kdy a jak si člověk plně uvědomí, co se mu přihodilo?

Prvotní šok trvá asi tři dny. Během nich mu dojde plný dopad toho, co se stalo. Pak přijde období takzvané reaktivní deprese. Pokud do půl roku neodezní, není to normální a člověk by měl vyhledat odbornou pomoc.

Lze už předem rozpoznat, jak se kdo s následky velké vody vyrovná?

To bohužel psychologové neumějí. Zde je to zase stejné jako u dopravní nehody. Jeden člověk po vážné nehodě v klidu zase sedne do auta, jako by se nic nestalo, další si už do konce života bude nehodu přehrávat v hlavě a do auta ho nikdo nedostane. Pro některé lidi postižené povodní bude mít každý déšť do budoucna zlověstný význam. Při každém zapršení se mu vybaví zlé vzpomínky a obavy z povodně. S takovým člověkem se pak musí odborně pracovat.

Autor: Jiří Korbel

29.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies