VYBERTE SI REGION

Prošel koncentračními tábory, přišel o rodiče i sestru

Hradec Králové - Ve svých deseti letech se dostal s rodiči i sestrou do terezínského koncentračního tábora. Za tři roky prošel celkem pěti koncentráky. Přišel o rodiče i sestru. Dnes 76letý Pavel Werner vypráví své příběhy studentům. V Hradci se zastavil na pozvání sdružení Sion, které organizuje Dny pro Izrael.

4.10.2008 20
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Jiří Sejkora

Věděl jste od počátku, co se děje a proč byste měli být deportováni?
Vůbec ne. Byl jsem dítě a nic jsem netušil. Myslím si, že rodiče už něco vědět museli. Pamatuji si jen, že pár dní před odjezdem, se u nás pořád pekly sušenky. Nechápal jsem proč. V Terezíně jsme z nich poté žili.

Kam jste byli s rodinou odvezeni?
Koncem roku 1942, když mi bylo deset let, jsme byli se sestrou a rodiči převezeni z Pardubic do Terezína. Celý transport čítal 500 lidí, ale zpět se jich po válce vrátilo jen 29. V Terezíně jsme byli asi rok. Sestra však onemocněla tuberkulózním zánětem mozkových blan, ochrnula na polovinu těla a zemřela. S rodiči nás koncem roku 1943 převezli do Osvětimi–Birkenau.

Na co si z doby, kdy jste byl v Osvětimi, vzpomínáte. Co vám utkvělo v paměti?
Bylo to strašně těžké. Vybavuji si, že tam s námi na baráku byli Rusové, váleční zajatci. Nebyli to žádní vojáčci, ale vysoké šarže. Každý den se snažili utéci. Pokaždé je však Němci chytili a hrozně zmlátili. Měli rozbité hlavy a obličeje. Přesto však každý večer zpívali táhlé písně, dumky. Dokonce jsem si tam našel chlapa, který mi připomínal tátu. Pořád jsem za ním lezl jako pes, on si mě nevšímal, ale chtěl jsem u něj být.

Co se s vámi dělo dál?
Měl jsem vlastně štěstí. Byl jsem vybrán v jedné ze selekcí mezi 90 chlapců, které potřeboval doktor Josef Mengele. Rodiče touto selekcí neprošli a v červenci 1944 byli posláni do plynových komor.

Zůstal jste v Osvětimi až do konce války?
Ne. Nejprve jsem byl transportován do Mauthausenu. Pak jsem si prožil dva „pochody smrti“, z Mauthausenu do Melku a zpět a ještě z Mauthausenu do Gunskirchenu. Tam nás pak osvobodili v červnu 1945 Američani. Hrozná byla ještě cesta pěšky do Bratislavy, odkud jsme jeli vlakem do Prahy. Já nakonec vystoupil v Pardubicích. Byli jsme vysílení a putovali jen v noci. Ve dne při slunci to nešlo. Po válce to bylo složité, protože jsem zůstal sám, ale dnes už se o tyto vzpomínky dělím s mladými lidmi.

Autor: Silvie Špryňarová

4.10.2008 VSTUP DO DISKUSE 20
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies