VYBERTE SI REGION

Při koupání umírají lidé zbytečně

BŘECLAVSKO / ČR – Už tři lidské životy vyhasly letos při koupání na Břeclavsku. Dva lidé našli smrt vNovomlýnských nádržích, další školák pod břeclavským jezem vřece Dyji. Břeclavští přitom dobře vědí, jak je toto místo nebezpečné. Přesto jsou mnozí nepoučitelní.

9.7.2007
SDÍLEJ:

Do pátrání po zmizelém školákovi se pustili hasiči i policejní potápěči.Foto: Deník/Zuzana Banasiková

„U splavu teď utonutí nebylo tolik, spíše dál na Dyji směrem kPohansku a hlavně vNovomlýnských nádržích. Ty teď vedou statistiku. U břeclavského splavu se budoval rybí přechod, takže lidé se tam příliš nekoupali,“ shrnula poslední vývoj mluvčí policejného ředitelství v Břeclavi Kamila Haraštová.

Podle ní je za většinou tragédií lidská nezodpovědnost. „U splavu je cedule zákaz koupání, víc asi dělat nelze. Je to opravdu na těch lidech. I případy zNovomlýnských nádrží dokládají, že mnozí přeceňují své síly. Roli často hraje také alkohol,“ uvedla Haraštová.

NÁROD UTOPENCŮ

Proč v Česku voda zabije skoro nejvíc lidí v Evropě?


Horké červencové odpoledne u liberecké přehrady Harcov protne zoufalý výkřik. Jen několik metrů od břehu plného lidí se topí statný muž. Jeho hlava co chvíli klesá pod hladinu, ruce tepou zkalenou vodu. Kamarád se mu snaží pomoct, nestačí ale vzdorovat síle znásobené snahou přežít. Za pár okamžiků již o život zápolí oba. Marně.

Příběh nešťastné dvojice bohužel není unikátní. Je téměř učebnicovým příkladem toho, jak může být voda zrádná. Vše začalo nevinně, tři dělníci trávili pracovní volno u přehrady. Po chvíli slunění na pláži se rozhodli, že poplavou na druhou stranu. Nic nenasvědčovalo tomu, že jen za okamžik se stane neštěstí. Harcovská přehrada je v těch místech široká maximálně sto metrů, voda byla klidná a teplá. Všichni muži navíc byli dobrými plavci. Jenže jeden z nich dostal ve vodě křeč, začal se topit a pod vodu stáhl i kamaráda. Než se podařilo poslednímu z trojice přivolat pomoc, byli už oba mrtví. Prvnímu bylo jednačtyřicet, druhému pouhých devatenáct let. Jak je možné, že se dobří plavci utopili v tak ideálních podmínkách?

Neměli šanci


Dva týdny po smutné události už na přehradě nedávnou tragédii vůbec nic nepřipomíná. Na pláži se opět sluní stovky lidí, v mělké vodě u břehu dovádějí děti. Skoro se nechce věřit, že na tak idylickém místě přišli dva lidé o život.
"Stalo se to tamhle v těch místech, jen necelých dvacet metrů od břehu," ukazuje Jaroslav Kočárek z potápěčské firmy Snakesub, který asistoval při vyzvedávání těl. "Když jsme je konečně našli, už jim nebylo pomoci. První tělo bylo vytaženo víc než po hodině, to další ještě tři hodiny po něm," vypráví. I když těla ležela jen kousek od sebe asi v šestimetrové hloubce, potápěči je hledali dlouho. Voda totiž byla od koupajících se lidí zakalená a nebylo pod ní vidět na krok.
Na výše vznesenou laickou otázku, jak se vůbec mohli utopit, zkušený potápěč odpovídá: "To je velmi jednoduché. Jeden dostal křeč, zpanikařil a začal se topit. Když se člověk topí, snaží se za každých okolností přežít a má takovou sílu, že je schopen stáhnout pod vodu každého ve své blízkosti. A je mu přitom jedno, jestli je to třeba brácha nebo manželka. Stejné to bylo i tady. Kamaráda prostě vzal s sebou. Ten nevěděl, co v takovém případě dělat, takže neměli šanci." Odborníci proto radí, aby zachránce raději nechal topícího svému osudu až do chvíle, kdy upadne do bezvědomí. Pak se dá snadno a rychle dopravit na břeh a resuscitovat. To ale může udělat jen ten, kdo zná alespoň základy první pomoci. Nejlepší radou, chytneli vás ve vodě křeč do nohy, je snažit se nepanikařit a zachovat si klidnou hlavu. Důležité je obrátit se na záda, zhluboka se nadechnout, aby vzduch tělo co nejvíce nadnášel, a pak se pokusit nohu propnout, nejlépe tím, že ji chytíte za špičku. Potom křeč povolí.

Neplavci se netopí


Podobných příběhů by se daly bohužel vyprávět desítky a letošní teplé léto tragédiím u vody jen nahrává. Jen za první tři týdny prázdnin se v Česku utopilo třiatřicet lidí, za rok je to v průměru dokonce 250 utonulých. Jen pro srovnání: je to dvakrát více než v přímořském Chorvatsku. A není to tím, že bychom neuměli plavat. Paradoxně právě naopak.
Češi patří mezi národy, v jejichž populaci je jen velmi málo neplavců. Jenže právě v tom je paradox. Čím více lidí umí plavat, tím více se jich také utopí. Neplavci se téměř netopí, protože nechodí na hloubku, a když už se koupou, zůstanou na mělčině u břehu. Navíc Češi, zvyklí se koupat leckde, většinou rizika koupání podceňují. Zatímco u moře se většinou ještě chovají zodpovědně, protože z něj mají respekt, v bazénu na vlastní zahradě nebo u rybníka si žádné nebezpečí nepřipouštějí. Ale i sladká voda umí být zrádná.
"Češi jsou velmi slušní plavci. Vliv na to má zejména fakt, že už od šedesátých let se žáci prvního stupně základních škol učí plavat povinně. Není to nic samozřejmého. V Evropě jsou země, kde je plavecký výcvik povinný, v menšině," říká Jana Boubínová z Asociace plaveckých škol. "Výhoda je, že plavání se nezapomíná. I když vlezete do vody po deseti letech, zjistíte, že umíte plavat. To je stejné jako s jízdou na kole," konstatuje.
Podle zákona musí ředitel každé základní školy svým žákům zajistit čtyřicetihodinový plavecký výcvik. Po absolvování takového výcviku by měl být člověk schopen uplavat dvě stě metrů na hladině a patnáct metrů pod vodou. Skutečně se ale po uplavaných dvou stech metrech můžeme považovat za dobré plavce?

Záchranáři bez prostředků


Podle vedoucího českokrumlovské pobočky Vodní záchranné služby Milana Bukáčka to s plaveckým uměním Čechů totiž zas tak slavné není. "Většina populace sice plave, ale to ještě neznamená, že plave dobře. Řekl bych, že jsme průměrnými plavci. Je sice pravda, že školy musejí zajistit základní plavecký výcvik. V praxi ho ale spousta dětí neabsolvuje, protože se to jejich rodičům nechce platit," říká záchranář, který působí v Dolní Vltavici u Lipenské přehrady. Stěžuje si, že v České republice neexistuje žádná legislativa, která by upravovala, jak se mají lidé u vody a na vodě chovat. "Jako záchranáři nemáme vůbec žádné pravomoci. Nemůžeme nikomu nařídit, aby se v bouřce nechodil koupat, nevyjížděl na lodi na přehradu nebo aby svým dětem v kánoi nasadil plovací vestu. Můžeme to lidem jen doporučit, ale oni se nám vysmějí."
Vodní záchranná služba je navíc v situaci, kdy musí doslova prosit o prostředky na provoz. Záchranáři v ní pracují jako dobrovolníci - ve svém vlastním volnu a bez nároku na jakýkoli plat. "To mohou dělat jen nadšenci. Ze svého si musejí platit jak záchranářské zkoušky, tak osvědčení na řízení plavidel. A naši kluci jsou přitom odborníci. Vždyť dělají školení nejen pro děti, ale i pro městskou policii a hasiče," říká Milan Bukáček.
Dodává, že ideální by bylo, kdyby se Vodní záchranná služba stala příspěvkovou organizací a dostávala peníze přímo ze státního rozpočtu, stejně jako Horská služba. Zatím se ale musí spoléhat na dotace z kraje, města či na fondy Evropské unie. Tyto peníze ale jen stěží pokryjí provozní náklady.
Vodní záchranáři jsou přitom často jediní, kdo může lidem u vody pomoci. Provozovatelé kempů totiž podle zákona nemusejí zajišťovat na přehradách a přírodních koupalištích plavčíky a mnoho venkovních vodních ploch tak zůstává zcela bez dozoru. "Třeba takový Orlík nebo rybník Svět u Třeboně vůbec žádnou záchrannou službu nemá," tvrdí Milan Bukáček.

Tornádo nad Lipnem


Na Lipenské přehradě, kde záchranář působí, každý rok zahynou dva až čtyři lidé.
"Největším nebezpečím Lipna je, že se zde velmi rychle mění počasí. Jdete si zaplavat na klidnou vodu, ale když se zvedne vítr, tak během několika minut mohou být i metr a půl vysoké vlny. A v nich může mít i dobrý plavec problémy," říká Milan Bukáček.
Vlny ovšem nejsou nebezpečím jen pro plavce, ale i pro lidi na lodích. Lipno má na délku pětačtyřicet kilometrů, a když se loď převrhne uprostřed přehrady, může to mít posádka v některých místech ke břehu dále než tři kilometry. "Jen během července jsme museli zachraňovat lidi ze dvou převrácených plachetnic. Obrátil je náhlý poryv větru."
Záchranáři ale mají problémy i s vodáky, kteří musejí pádlovat přes Lipno, když sjíždějí Vltavu. Vodáci přes přehradu často jezdí bez základního vybavení, jako jsou třeba plovací vesty. "Zrovna minulý týden jsme odtahovali ke břehu skupinku na kánoích, která se vydala těsně před bouřkou přímo doprostřed přehrady. Když pak viděli ty vlny a průtrž mračen, teprve si uvědomili, co všechno se jim mohlo stát," říká záchranář.
Nejvíc ho ale štve nezodpovědnost některých lidí, kteří u přehrady provozují hotely, penziony nebo maríny. "Ten den si budu pamatovat do konce života. Bylo to sedmého července 2001 a tady řádilo tornádo. Zvedlo dva a půl metru vysoké vlny, se kterými měl co dělat i náš motorový člun. A těsně před touhle bouřkou půjčil jeden podnikatel katamarán rodině s dvěma malými dětmi. Přitom jsme chvíli předtím celou přehradu objížděli a varovali lidi, aby okamžitě zmizeli z vody. Ta rodina navíc neměla s plachtěním naprosto žádné zkušenosti a samozřejmě je to převrátilo. Když jsme k nim přijeli, už se drželi lodě z posledních sil. Nakonec jsme je zachránili, ale tehdy šlo o život i nám. Nedalo se ani přistát a vlny nás i s člunem vyhodily asi pět metrů na pláž. To víte, že jsem si to pak s tím majitelem půjčovny lodí vyříkal," dodává záchranář.

Zabiják alkohol


Vodní záchranáři, policisté i lékaři se shodují, že příčinou mnoha utonutí v Česku je opilost. Statistiky, které by jednoznačně prokázaly, kolik utopených má na svědomí alkohol, však neexistují. Studie uveřejněná před časem v Kalifornii prokázala, že 41 procent utopených mělo v krvi alkohol. Někteří odborníci odhadují, že v Česku by byl alkohol zjištěn dokonce až u dvou třetin všech utopených. Proč neznáme přesné číslo? Zdaleka ne všechna těla utonulých totiž zkoumá zdravotní či soudní pitva.
"O tom, zda bude provedena pitva, rozhoduje prohlížející lékař," vysvětluje Karla Kubíková z tiskového odboru ministerstva zdravotnictví. A tak se musíme místo na čísla spolehnout na zkušenosti odborníků. Vysledovatelná je přímá spojitost mezi počtem utopených a konzumací alkoholu i podle primáře pražské protialkoholické léčebny U Apolináře Petra Popova: "Je známo, že zejména vodáci nejsou nepřátelé alkoholu. Nelze však jednoznačně určit, kdy za utopení může přímo alkohol, protože lidé dovedou alkohol zvládat různým způsobem a jeho vliv může být u různých lidí značně rozdílný."
Vodáci přispívají do smutné statistiky utonulých skutečně podstatným dílem. Zejména pod zrádnými jezy jich každý rok utone několik a my jsme se tomuto tématu podrobně věnovali minulé léto (INSTINKT 24/2005). "České řeky jsou v létě pojízdnou hospodou. Stačí se podívat do lodí, všude najdete lahváče. Řada vodáků během dne vypije spoustu piv. To se pak nemohou divit, že na prvním těžším jezu přijdou o život," nebere si servítky zkušený vodák Martin Zelínek. Počty těch, kteří zahynou pod záludnými jezy, jsou skutečně vysoké, od začátku prázdn to bylo již šest lidí.

Nebezpečné skoky


"Alkohol a voda, to k sobě nejde. A nepijí jen vodáci. Až devadesát procent těch, kteří skáčou do Vltavy z mostů, je opilých," říká rezolutně major František Kadlec, vedoucí pražského Poříčního oddělení Policie ČR.
Nedávno jedna opilá mladá dívka skočila z mostu u Štvanice. Ošklivě se potloukla, protože právě v těch místech bylo zanesené dno a málo vody. Podařilo se ji ale naštěstí zachránit. "To ještě měla štěstí. Ti lidé často umírají na zástavu srdce. Kvůli vltavské kaskádě, která odpouští studenou vodu ode dna přehrad, je totiž Vltava i v parném létě velmi chladná. Jen málokdy má víc než čtrnáct stupňů a po skoku do takové vody je to v parných dnech pro organismus šok," říká šéf poříční policie.
V Praze se podle něj každý rok utopí osm až dvanáct lidí. "To jsou ale jen naše čísla. O některých utopených se ani nedozvíme. Vytáhnou je záchranáři nebo hasiči. A pokud nejde o trestný čin, nemusí nám to ani hlásit." Letos se v hlavním městě zatím utopilo sedm lidí. Naposledy utonul devětatřicetiletý muž v rybníku Šeberák.
"Tělo jednoho muže jsme vytahovali také na soutoku Vltavy s Berounkou, při koupání se utopil i starší pán, který dostal mrtvici ve Vltavě v Braníku. Další lidé už neumřeli při koupání. U zoologické zahrady se utopil rybář, u Štvanice pak bezdomovec, který se šel umýt, nejspíš byl opilý a spadl do řeky," vypráví policista.
Při koupání se v Praze podle něj až tolik lidí neutopí. Za jejich smrt mohou spíš již zmíněné skoky do vody z mostů nebo při nedodržování bezpečnosti na lodích. Lidé se na kánoích snaží sjíždět pražské jezy nebo na půjčených pramičkách a šlapadlech vjíždějí do jejich těsné blízkosti. "Zrovna před čtrnácti dny uvízlo jedno šlapadlo na hraně staroměstského jezu u Novotného lávky. Výletní loď plná lidí se na ně jela podívat a zůstala tam taky. Pak přijela městská policie, která je chtěla vytáhnout. Najížděli k nim ale moc rychle a i oni zůstali viset na jezu. Nakonec jsme je všechny museli zachraňovat my. Bylo to docela dobrodružné, protože ta výletní loď už byla dost nakloněná a hrozilo, že se převrátí pod jez," dodává šéf poříční policie.
Češi sice nemají moře, ale s vodou si dokáží užít i bez něj. Bohužel až příliš často to nemá takto šťastný konec.

JIŘÍ ZÁZVORKA, LIBOR BUDINSKÝ

Desatero k vodě

  • Nikdy neskákat do neznámé vody
  • Nechodit plavat pod vlivem alkoholu
  • Neskákat do chladné vody rozehřátí ze sluníčka
  • Neplavat v plavební dráze lodí
  • Neplavat sami přes velké přehrady či jezera
  • V moři se držet v bezpečné vzdálenosti od břehu
  • Nenechávat děti bez dozoru u vodních ploch
  • Nepouštět malé děti samotné na zahradu s bazénem
  • Neplavat bezprostředně po jídle * Pokud jsou na loďce děti, měly by mít oblečenou záchrannou vestu


ZDROJ ČSÚ

Zásady záchrany tonoucích


Pokud se někdo topí, je potřeba postupovat rychle, ale současně s rozmyslem. Ve hře je totiž nejen život topícího se, ale i jeho zachránce. Před skokem do vody je proto vhodné dát někomu na vědomí, že jdeme zachraňovat topícího se člověka. Současně je lepší svléknout oděv a boty. Po doplavání k tonoucímu je dobré se asi dva metry před ním zastavit, chvíli si odpočinout a dobře si rozmyslet další postup. K tonoucímu totiž v žádném případě nesmíme plavat zepředu, protože by se nás snažil zachytit a mohl by nás utopit. Pokud se tak přeci jen stane, nejjednodušší je zhluboka se nadechnout a přitopit ho, aby nekladl odpor. Za záda tonoucího se lze nejlépe dostat tak, že ho podplaveme. Musí to být ale dostatečně hluboko, aby nás nekopl. Když se dostaneme za jeho záda, uchopíme ho pod rukou či pod krkem a táhneme ke břehu. V některých případech, především pokud je tělo už bezvládné, je třeba začít s umělým dýcháním ještě ve vodě. Někdy stačí pár okamžitých vdechů a utopeného zachráníme. Vždycky si však musíme uvědomit, zda nám vlastní fyzické síly stačí na umělé dýchání i plavání s utonulým. Když dosáhneme nohou na dno, postavíme se a dýchání z úst do úst opakujeme (přestože se jedná o zásadní techniku pro oživení utonulých, není vůbec stará - umělé dýchání bylo zavedeno do záchranářské praxe teprve před necelými padesáti lety). Na břehu pak pokračujeme v umělém dýchání a masáži srdce.

Utopili se v zahradním bazénu i ve výkopu 5. 7.


Třiačtyřicetiletý muž utonul pod Malým jezem na řece Malši v Českých Budějovicích. Snažil se vylovit kruh, který do vody upadl dvěma nezletilým dívkám. Ve vodě se ale uhodil o kusy plovoucího dřeva a už se nevynořil. Jeho tělo hasiči vylovili až po několika dnech. 7. 7. Čtyřletý chlapec se utopil v zahradním bazénku v Branticích na Bruntálsku. V nafukovacím bazénku si hrál se svou sestrou, která si z ničeho nic všimla, že bratr leží pod plovacím kruhem. Přes oživovací pokusy, které trvaly skoro hodinu, se chlapce vzkřísit už nepodařilo. Utopil se, i když v bazénku bylo pouhých třicet centimetrů vody. 8. 7. Silně opilý třicetiletý muž utonul ve Vrbickém jezeře u Bohumína. Šel si zaplavat, potopil se pod hladinu a už nevyplaval. Policii zalarmoval jeho přítel, kterého však kvůli opilosti ani nešlo vyslechnout. Potápěči našli tělo o den později ve dvoumetrové hloubce asi sedm metrů od břehu. 13. 7. Devítiletý hoch se po skoku ze třímetrového prkna utopil na koupališti v Kladně. Když lidé zpozorovali, že jeho tělo bezvládně leží na hladině, bylo už pozdě. I když záchranáři přijeli na místo už za čtyři minuty, oživit se ho nepodařilo. Kladenští radní po události vydali nařízení, že dětem, kterým ještě nebylo patnáct let, bude koupaliště přístupné jen v doprovodu dospělé osoby. 18. 7. Při hloubení výkopu v Brně-Pisárkách prokopl jeden z dělníků vodovodní řad. Proud, který se z něj valil, byl tak mohutný, že muž nestačil z jámy utéct a voda ho zalila. Hasiči jeho bezvládné tělo vytáhli po osmi minutách a i když se ho záchranářům na čas podařilo oživit, o den později v nemocnici zemřel. 19. 7. Šestačtyřicetiletý muž zahynul, když se snažil přeplavat velkou lagunu Novomlýnské vodní nádrže. Přecenil své schopnosti, uprostřed vody mu došly síly a začal se topit. I když za ním ihned vypluli rodinní příslušníci na loďce, bohužel jej už nenašli.

Příčiny utonutí v roce 2005

Příčina počet
ve vaně nebo pádem do vany 9
v bazénu nebo pádem do bazénu 3
v přírodní vodě 71
sebevražda utopením 26
vražda utopením 2
neurčená utonutí 119
utopení nezjištěného úmyslu 17
celkem 247

Tabulka


Kolik lidí se v Česku utopilo
rok muži ženy celkem
1995 238 82 320
1996 191 79 270
1997 220 106 326
1998 202 75 277
1999 195 91 286
2000 210 76 286
2001 197 79 276
2002 212 68 280
2003 169 75 244
2004 149 72 221
2005 176 71 247

ZDROJ ČSÚ

 
9.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies