Případ dvaašedesátileté Evy z Prahy je jako vystřižený z učebnice. Žena sice trpí revmatoidní artritidou dvacet let, moderní léky ale dostala teprve nedávno. „Navíc jen proto, že mi začaly selhávat ledviny. Šlo mi o život," vzpomíná pacientka.
Do té doby se musela spolehnout jen na klasickou léčbu – tedy kortikosteroidy a brufen. Jenomže ty nezabíraly. Choroba tak Evě zničila velké klouby. „Postupně je musely nahradit endoprotézy," popisuje. Sešroubovanou má i páteř. „Vyskakoval mi obratel a tlačil na míchu, nakonec prasknul," říká. Velkou část svého života proto prožila v nemocnici.
Čtěte také: Nemocní důchodci a děti budou možná méně doplácet za léky
POLOVINA LIDÍ SKONČÍ V DŮCHODU
Podobně je na tom většina českých pacientů, tvrdí šéf pražského Revmatologického ústavu Karel Pavelka. Z 80 tisíc revmatiků chodí do práce necelá polovina. Zbylí jsou v invalidním důchodu.
Důvod je podle lékaře jednoduchý: pacienti se včas nedostanou k biologické léčbě, která by postup jejich choroby zpomalila. „Je totiž drahá. Jeden pacient stojí pojišťovnu stovky tisíc až miliony ročně. Pojišťovny spolu s lékovým ústavem proto nastavily přísná pravidla pro předepisování biologických léků," vysvětluje Pavelka. Revmatici dostanou zaplacenou tuto léčbu teprve až v poslední fázi nemoci, když už ostatní metody opakovaně selhaly.
Jenomže podle odborníků je takové řešení krátkozraké. „Pojišťovny sice na začátku ušetří, do budoucna si ale zadělají na mnohem větší problémy," tvrdí Tomáš Doležal z Institutu pro zdravotní ekonomiku. U lidí se totiž objeví komplikace a přidružené zdravotní problémy. Stráví spoustu času v nemocnicích a dostanou umělé klouby – mnohonásobně vzrostou náklady na jejich hospitalizace. Brzy navíc skončí v invalidním důchodu. „Takže místo aby pracovali a platili daně, bude je muset stát až do smrti živit," pokračuje Doležal.
Obrázek je rozklikávací
V řadě zemí proto lékaři lidem nasazují tzv. cílenou terapii co nejdříve. Třeba ve Skandinávii ji užívá čtvrtina nemocných. „Dánové a Švédové provedli studii a zjistili, že pětina lidí, kteří cílenou léčbu nedostali, musela s komplikacemi do nemocnice," popisuje Doležal. Naopak lidé, kterým lékaři tuto terapii předepsali, potřebovali hospitalizaci pětkrát méně.
Z průzkumů také vyplynulo, že biologická léčba udr-žuje lidi práceschopné. Až 80 procent jich mohlo chodit do zaměstnání. Pracovali i 13 let po zahájení léčby. Naopak při klasické léčbě musela polovina lidí do invalidního důchodu už po deseti letech. „U nás se ale na léčbu nikdo nedívá jako na celek. Nikdo nepočítá, jaké přinese nepřímé celospolečenské náklady, zkoumá se jen prvotní útrata," říká Doležal.
Nepřehlédněte: Měsíček lékařský - lék naších babiček a skvělý doplněk v kuchyni
LEVNĚJŠÍ „KOPIE"
Situaci by pomohly zvrátit levnější kopie biologických léků. Podle lékařů mají stejné účinky jako drahé originální přípravky, pojišťovny ale za ně vydají méně. Třeba VZP už avizovala, že jen letos ušetří na dvou nových kopiích biologických léků čtvrt miliardy. „Díky úspoře budeme moci zaplatit moderní terapii většímu počtu pacientů," tvrdí náměstek pojišťovny Petr Honěk.
Ve Skandinávii už se těmito přípravky léčí 40 procent pacientů, kteří potřebují cílenou moderní terapii. Ve Španělsku a Irsku tyto léky polyká třetina nemocných. V Česku je podíl výrazně nižší. „To by ale mohla změnit nová zákonná úprava, podle které budou tyto léky vstupovat na trh levnější o třicet procent oproti originálu," dodává Honěk. Doposud byla výhodnější jen první „kopie", a to o 15 procent. S nižší cenou je podle Hoňka možné uvažovat také o rozvolnění pravidel pro předepisování moderní terapie.