Kandidát na radnici v Praze 9 Tomáš Holeček (ODS) si zase na billboard nechal napsat „Osoby bez domova mimo obytné zóny". Ve volebním programu pak vysvětluje, že by chtěl zřídit pro bezdomovce nocležiště. „Budou se nacházet mimo obytnou zástavbu 
a mimo veřejností využívané plochy, budou mít svůj hygienický servis a plánovány jsou i pravidelné návštěvy terénních pracovníků. Každé nocležiště bude hlídat pověřený hlídač z řad bezdomovců 
v daných komunitách, ti budou zodpovědní za řádné užívání nocležišť a budou se zodpovídat pověřenému pracovníkovi Prahy 9," píše Holeček ve svém volebním programu.

Podobných nápadů už u nás bylo několik, nikdy ale nevyšly. Navíc odborníci na sociální bydlení nad nimi kroutí hlavou. „Je to nebezpečné, protože kampaně nenabízejí udržitelné řešení. Odsunout lidi bez domova někam mimo města, postavit pro ně speciální tábory, to si ve 21. století nikdo nedokáže představit," řekl Deníku sociolog a předseda Platformy pro sociální bydlení Štěpán Ripka.

A tím to nekončí. Přestože před posledními komunálními volbami předseda ČSSD Bohuslav Sobotka nařídil, aby se plakáty s nenávistnými hesly vůči bezdomovcům 
a narkomanům z ulic strhly, zkouší to sociální demokraté znovu. Jejich poutače 
v Praze-Nuslích slibují, že vyženou pouliční živly. „Využijeme veřejná setkání s občany k získávání informací o nebezpečných jevech v ulicích 
a na veřejných prostranstvích, zejména s ohledem na výskyt problémových skupin lidí (narkomani, bezdomovci, lidé zabývající se prostitucí apod.)," píše se ve volebním programu tamní ČSSD.

Nenávistné sliby

Na stejné téma se voliče snaží nalákat také Petr Dolínek (ČSSD), který chce usednout v zastupitelstvu Prahy 6.
Nenávistné sliby, které většinou neřeší příčinu, ale až důsledek, se kromě sociologů 
a neziskových organizací, které lidem na okraji společnosti pomáhají, nelíbí ani některým politikům. Například kandidátka na primátorku Brna za zelené Jana Drápalová v dopise adresovaném kandidátům na primátory a starosty napsala: „Vím, že předvolební kampaň se neobejde bez slibů voličům a silných prohlášení. Dokázala bych pochopit, že se do ní někdy vloudí trocha laciného populismu. S rostoucím znepokojením však pozoruji trend, kdy politici a političky používají hesla, kterými zcela bez skrupulí útočí na určité skupiny obyvatel. Nutno dodat, že jde obvykle o ty nejohroženější, kteří nejvíce potřebují naši pomoc."

Sociolog Ripka upozorňuje, že nejde jen o bezdomovce, ale i seniory nebo matky samoživitelky. Podle něj by každý volič měl vědět, čeho politické strany na lokální úrovni dosáhly. Jestli zařídily sociální bydlení, jestli obec nezprivatizovala všechny byty nebo jestli upravuje kritéria tak, aby obecní bytový fond vyhovoval lidem, kteří potřebují pomoc s bydlením.

„Tato hesla fungují většinou na sociálně slabší občany, tedy například na důchodce nebo lidi s nižším příjmem, kteří obecně žijí více ve strachu ze svého okolí," říká odborník na politický marketing a předseda Institutu politického marketingu Pavel Šíma s tím, že je používají především konzervativní strany práva a pořádku nebo menší populistická uskupení.

„V okolních státech ale tato rétorika slaví větší úspěšnost. Používal ji například Jörg Haider v Rakousku nebo strana Jobik v Maďarsku. Rozdíl je dán tím, že u nás se zatím nenávistné výkřiky proti nepřizpůsobivým nespojily s žádným úspěšným projektem nacionalistické strany," uzavírá Šíma.

Na lidi na kraji společnosti neútočí jen zájemci o zastupitelstva, ale i Laura Janáčková, která se chce za hnutí ANO dostat do Senátu. Jednu část svého programu nazvala „Pryč s pícháním na ulici", navrhuje v ní, aby byla aplikace drog trestným činem. Nejvyšší tresty by pak podle ní měly hrozit těm, kteří drogy užívají v blízkosti škol.

KATEŘINA CIBOROVÁ