VYBERTE SI REGION

Langer: Varování Únorem 1948 je asi málo důrazné

ROZHOVOR - Odstupující ministr vnitra Ivan Langer (ODS) se bojí spojení ČSSD a komunistů, je pyšný na svou policii a elektronizaci veřejné správy

4.4.2009 69
SDÍLEJ:

Ivan LangerFoto: DENÍK/Vít Šimánek

Zadrhlo se jednání o úřednické překlenovací vládě na Topolánkově podmínce, že až do jejího vzniku setrváte na svém místě?

Zadrhlo se to na tom, že Jiří Paroubek není politik, státník a už vůbec ne stratég. Nechal se zaslepit svou destrukcí a touhou po zničení této vlády. V okamžiku, kdy se mu to povedlo, zjistil, že nemá žádné náhradní řešení. Snaží se tedy odpoutat pozornost od svého selhání a ostudy, kterou si způsobil, hledá obezličku a našel ji v postavě Ivana Langera.

Z čeho soudíte, že neměl plán B? Vždyť úterní dohoda mezi čtyřmi parlamentními stranami vlastně kopírovala přání Hradu. Jako by Václav Klaus a Jiří Paroubek už dávno měli jasno…

Nevím, jestli se dohodli a zda to byl plán B. My teď máme za úkol dát dohromady čtyři demokratické strany a shodnout se na co nejrychlejším konání předčasných volbě a na datu dovládnutí kabinetu v demisi.

To už přece zaznělo, jde o 20. duben.

Ne, to ještě není definitivní. Dále se musíme shodnout na složení úřednické vlády a jejím mandátu, aby šlo o řešení politického charakteru. Pan prezident má podle mne jiný zájem. Po svém vyvázání z ODS a projevu sympatií k jiným subjektům je svobodným hráčem na šachovnici, který sleduje svůj vlastní cíl.

Jaký?

Dát co nejvíc prostoru těm, s nimiž sympatizuje. Toto řešení by znamenalo sestavení vlády, která by po dohodě ODS a ČSSD řídila zemi až do řádných voleb v roce 2010.

To projde asi ztuha. Naopak se rýsovala dohoda, že v překlenovací vládě bude mít osm nominací na ministry současná koalice a osm ČSSD.

Samo o sobě je absurdní, že uprostřed českého předsednictví a na pouhých pět měsíců budeme sestavovat nějakou přechodnou vládu, která bude jen administrovat základní věci. V čele resortů budou lidi, kteří budou měsíc objevovat, kde je hlavní vchod a toalety.

Tak snad tam jsou poněkud bystřejší úředníci, náměstci by k nim měli patřit.

Nejstandardnější řešení je, aby vláda v demisi dokončila mandát až do předčasných voleb.

To už je asi pasé.

Ano, ale byla by to nejlogičtější cesta. Pokud to nejde, pak se i na složení překlenovací vlády musí dohodnout jen tři koaliční strany a ČSSD. Nikdo jiný. I když výsledkem budou nestraničtí ministři, musí to celé být zarámováno politickou dohodou.

Když se to nepovede, vezme vše do svých rukou Václav Klaus. Koho by podle vás jmenoval premiérem?

To si nedovedu představit, ale nejhorší možné řešení by byl vznik nepolitické vlády, která ve sněmovně nezíská důvěru. Existuje ale stále možnost, že Jiří Paroubek těmi 101 hlasy, jimiž vládu zbořil, postaví i novou. Mám ovšem velké pochybnosti, že by toho byl schopen.

Evidentně se k tomu nechystá, neb to není v jeho zájmu.

Což jen potvrzuje, že umí výborně bořit, ale stavitel je mizerný.

A nezbořila se vaše vláda už ve chvíli, kdy se opřela o dva přeběhlíky z ČSSD? Neměla tehdy ODS kývnout na Bémův návrh předčasných voleb?

Žádné Bémovo řešení neexistovalo. Pavel Bém byl jedním z nejhlasitějších odpůrců předčasných voleb po patu v roce 2006.

Říká opak.

To může, ale pravda je úplně jiná. My jsme zvolili méně pohodlné řešení, než by byla vláda ODS, KDU-ČSL a ČSSD. Spojili jsme tři strany, jejichž programy se v něčem překrývaly, ale v něčem byly velmi odlišné. My jsme se dokázali přes všechny bolesti dohodnout a nacházet kompromis.

PAROUBEK NEUMĚL PO VOLBÁCH PŘIZNAT PROHRU

Problém je, že vše, co se vám možná povedlo, zahalila pachuť politické korupce a přeběhlictví.

Otázka přeběhlíků není nová, i vláda Václava Klause se opírala o hlasy Jozefa Wagnera a Tomáše Teplíka, Paroubkova zase o Petra Kotta. Naše vláda byla podpořena poslanci, kteří odešli z ČSSD na protest proti atmosféře, kterou tam nastolil Jiří Paroubek. Prapodstata je někde jinde, totiž v neschopnosti uznat prohru. Pokud by Jiří Paroubek po volbách výhru ODS přiznal, mohl pak diskutovat o podmínkách, za nichž by byl ochoten její vládu tolerovat.

Paroubek si je ovšem jistý, že volby by neprohrál, pokud byste tři dny před nimi nepomohl na veřejnost Kubiceho zprávě.

To je ale problém ČSSD. Ta zpráva vznikla jako reakce na poměry, které tehdy panovaly v policii. Šlo o projev zoufalství části policie, která se ocitla pod politickým tlakem vládnoucí strany. Pokud někdo napsal Kubiceho zprávu, tak Jiří Paroubek, František Bublan a možná další lidé z resortu vnitra.

Dozvíme se podrobnosti, když teď sněmovna ustavila vyšetřovací komisi k prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a zbavila expolicistu Karla Tichého mlčenlivosti?

To je ale kauza Krakatice a já se znovu ptám, kdo se jí bojí? Já ne. Jestli něco Krakatice je, tak zrcadlo tehdejší práce a řízení ministerstva vnitra, vlastně i ČSSD. Proto jsem žádal, aby o Krakatici mohli vypovídat všichni, kteří s ní přišli do styku.

Pan Kubice, stejně jako exministři vnitra Gross a Bublan, mlčenlivosti však zbaveni sněmovnou nebyli. Čili se nedovíme nic ani o zoufalství policistů úpících pod politickým jhem, ani o Kubiceho zprávě.

Obávám se, že z přístupu ČSSD čiší jen účelová snaha politicky uchopit nějakou část této kauzy a zabránit tomu, aby pravda vyšla najevo celá.Ta by totiž pro ně byla velice nepříjemná.

Vy byste tedy byl pro zveřejnění kompletního spisu Krakatice?

Nepochybě, do posledního slova. Včetně slov těch 54 lidí, kteří se spisem přišli do styku za Stanislava Grosse.To je jediná cesta, jak vytáhnout špunt a smrad nechat vyvanout.

LOBBOVAT ZA ČESKOU FIRMU JE NORMÁLNÍ

Včetně všech Íček, Téček a informací o vašich kontaktech na podnikatele Luďka Sekyru?

Tvrdím, že jsem se nedopustil ničeho nezákonného ani nemravného. Pokud to bylo celé zredukováno na můj vztah k Luďku Sekyrovi, o jehož propojení s panem Mrázkem jsem nevěděl, jde o mediální manipulaci. Na rozdíl od těch, kdo mě soudí, mám dvě prověrky Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) na stupeň přísně tajné. Mých posledních deset let života je podrobně zpracováno v jeho formulářích. NBÚ jasně potvrdil, že neexistuje nic, čím by Langer mohl být vydíratelný, nic, co by ho mohlo kompromitovat pro výkon funkce.

Problém je, že NBÚ není moc důvěryhodná instituce. V jejím čele stáli později policejně prověřovaní pánové Kadlec či Mareš.

Ti jsou ale pryč. Buď akceptujeme autoritu státních institucí, které k tomu mají oprávnění, nebo nikoliv. Pokud řekneme, že ne, nastává anarchie a rozval všeho.

Vy jste NBÚ vždy důvěřoval?

Respektoval jsem ho jako instituci. Dobrovolně jsem se nechal dvakrát prověřit s vědomím všeho, co to obnáší. Každému, kdo má o mně pochybnosti říkám: Tak pojď a projdi stejným procesem jako to učinil ten, koho soudíš. Moc těch odvážných jsem nenašel, protože bezpečnostní prověrka je velmi náročná.

Pohyby na účtech…

Nejen. I povolení k odposlechům. Deset let mého života a všechny mé majetkové poměry jsou prověřeny do posledního detailu. Slovy Jiřího Paroubka bych se mohl zeptat: Kdo z vás to má?

Aby bylo jasno. Lobbovat za českou firmu Luďka Sekyry při privatizaci IPS vám, stejně jako NBÚ, připadá normální?

Za sebe říkám, že ano, i když chápu, že někdo jiný má nastavena jiná kritéria. Pro mne je klíčové, zda jsem z titulu své funkce místopředsedy sněmovny mohl zavdat podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Což jsme nemohl, neboť jsem neměl sebemenší možnost jakékoli privatizační rozhodnutí ovlivnit.

Jako vlivný politik jste ale přímluvou mohl zmoci mnohé. Kdyby se to povedlo, třeba by nějaký ten milion na kontě ve Švýcarsku přistál…

Ne, žádné miliony na žádném kontě.

No zdali, vždyť to Sekyra Group nedostala…

Podle mne stojí za povšimnutí, zda ti jiní, kteří se toho procesu zúčastnili, nezneužívali své pravomoci. O tom ale lidé píšící o Krakatici jako o problému Íčka, taktně mlčí.

A občané zase nebudou vědět nic.

Vzhledem ke strachu, který ČSSD z Krakatice má, se to lidé, obávám se, nedoví.

Ani před volbami, kdy kampaň bude asi řádně vyhrocená?

Před nástupem do funkce jsem jasně řekl, že postavím neproniknutelnou zeď mezi ministerstvem vnitra, policií a politickým vedením resortu. Já prostě nechci, aby se v jakémkoli smyslu opakovala nějaká Kubiceho zpráva. Nikdo policistům neříká, co mají dělat, koho stíhat a za to, co dělají, jim nikdo nevyhrožuje kriminalizací. To je zásadní změna, k níž došlo a kterou si zřejmě Jiří Paroubek ještě neuvědomil.

Kdo by to ovšem vaší vládě po kauze Čunek či Wolf věřil?

Pro mne to není jednoznačná černobílá otázka, dobro a zlo, justiční mafie versus poctiví policisté a státní zástupci. Kauza Čunek je nešťastná od prvopočátku a neplatí v ní rozdělení na dobré a zlé. Řadu chyb udělali policisté i státní zástupci a já nejsem ten, který by to chtěl soudit.

Tak nebo onak, vaší vládě to fakt nepomohlo.

To jistě ne, ale nyní už jde o virtuální realitu, která se kolem toho vytvořila. Tvrdím jen, že to není černobílá záležitost. Každý v ní má svým způsobem máslo na hlavě,

Dá se tomu do budoucna předejít?

Ano, když politici dají pokoj policistům a nechají je dělat jejich práci. Státní zástupci musí konat bez ohledu na to, která strana vládne. Když zastavili stíhání několika sociálních demokratů, tak my jsme jejich verdikty také vzali na vědomí a nežádali jsme vznik vyšetřovací komise.Hlavní je nevtahování politiky do práce justičních orgánů. Naučme se respektovat jejich rozhodnutí.

Tak se to naučte. A když spěje kauza Wolf k návrhu na obvinění, neposílejte pana Dalíka, ať ho z toho vyseká.

Já neznám obsah spisu pana Wolfa a držím se faktů. Neklidem mě naplňuje, že z něj o

pět unikají informace. Důležité je, aby politici nepodléhali lákadlu a do práce orgánů činných v trestním řízení prostě nemluvili.

V POLITICE PLATÍ: CUI BONO

Hezky řečeno. Ale proč sám premiér Topolánek za vším vidí habaďůru? Za pádem vlády spiknutí prezidenta Klause, poslance Tlustého primátora Béma, za Kalusovou nepřízní spolčení lobbyistů Ulčáka, Velka a podnikatele Součka?

Politika je vždy střetem politických a ekonomických zájmů, Vždycky si musíte položit otázku Cui bono, tedy komu to poslouží?

To je ale hrozné přiznání. Proč se tedy párat s volebními ideovými programy, když jde stejně jen o to, kdo dá víc?

To je bohužel realita života všude na světě. Pro mne politika byla, je a zůstane primárně střetem ideových zájmů, kde politici podle pravidel soupeří o přízeň voličů. Že to provázejí jiné zájmy, je holý fakt. Jako ministr vnitra a politik věřím, že to první stále dominuje.

Proč jste tedy nekývli na návrh poslankyně Jakubkové a nespojili hlasování o důvěře s návrhem zákona o pravidlech lobbingu?

Z jejích návrhů, které byly obsáhlejší, dýchalo vydírání. V tomto smyslu už nešlo o kompromis. Zákon o lobbingu může přinést projasnění, ale podstatu věci neřeší. ODS se tomu nebrání. V rámci boje s korupcí tato vláda udělala tisíckrát víc než kdokoli před námi. Došlo k zásadním strukturálním změnám počínaje protikorupčními audity, přes zřízení bezplatné linky 199, posílení pravomoci policie o zřízení protikorupčního agenta až po maximální míru elektronizace státní správy.

Nějaké výsledky by byly?

Co jsou výsledky? Pro ty, kteří mají rádi jednoduchá řešení, je jediným výsledkem zpráva o počtu chycených korupčníků. Pro mne je to nastavení systému, hlavně tedy omezování prostoru pro korupci. Jedinou cestou je co největší transparentnost rozhodování a zúžení moci úředníků.

Na té cestě jste teď zaškobrtnul, když vám vláda vrátila k dopracování návrh na správní odpovědnost firem.

My jsme vládě předložili analytický materiál, aby si vybrala, zda dává přednost trestním či správním sankcím proti firmám, jimž by byla prokázána korupční činnost. Vláda požádala o větší objem informací a v tomto smyslu to nechápu jako prohru. Společně s černou listinou problémových firem jde o úkol, který je rozpracován a bez obtíží ho může dokončit příští vláda.

EGON – NEJVĚTŠÍ REVOLUCE OD MARIE TEREZIE

Vašemu resortu se povedlo to, co neprosadila zatím žádná země, totiž legislativní příprava na kompletní překlopení papírové státní a veřejné správy na elektronickou. Kdy to vše začne fungovat?

Náš tým měl před příchodem na ministerstvo několik cílů. Zaprvé proměnit tento úřad, snížil jsem počet jeho zaměstnanců o dvacet procent. Zadruhé zreformovat policii a proměnit veřejnou správu z hlediska kvality jejího fungování. Nyní probíhá transformační fáze policejní reformy, která je doprovázena masivními investicemi do technického vybavení i pracovního prostředí.

I masivními odchody.

E-government, tedy Egon je ideový a věcný koncept, který nám závidí v celé Evropě. Máme přes 3 600 CZECH Pointů po celé republice, máme komunikační infrastrukturu, která zlevňuje fungování státu. Od léta spustíme elektronické datové schránky, což je největší revoluce od db Marie Terezie v historii české veřejné správy, která šetří čas, peníze a nervy lidí. Finišujeme se základními registry. To je dílo, které překročí éru této vlády a je to dar pro všechny budoucí generace.

Proč jste nedokázal udělat z Egona symbol této vlády? Jak jistě víte, tím se stal třicetikorunový poplatek ve zdravotnictví.

Člověk může hodně, ale ne všechno. Téma poplatků nám bylo poměrně úspěšně vnuceno na základě politické ambice opozice. My jsme nedokázali zareagovat, nedokázali lidem sdělit, že třicetikorunový poplatek se všem vyplatí.

No třeba nevyplatí, ale určitě se všem vyplatí Egon. Toho jste ovšem občanům jako téma nepředestřeli.

Je to nepoměrně těžší, přestože jde o jednoznačnou pozitivní a největší změnu za posledních 200 let. Nemám pocit dluhu v případě Egona, ale mám ho v otázce nesprávné reakce na poplatky. Měli jsme uvádět více příkladů lidí, kterým právě poplatky umožnily lepší přístup ke zdravotní péči, že řada léků se díky poplatkům stala v konečném součtu levnější. Levice prostě nabízí peníze, které rozdá, ale zapomíná lidem říct, že jim je nejdříve sebere. A že to, co jim sebere, je podstatně víc, než co jim dá.

MOŽNÁ NÁM HROZÍ NOVÝ MNICHOV

ODS má s kampaněmi potíže už řadu let. Neuspěla s mobilisací proti levicové hrozbě ani s nacionalistickým strašením. Jak vnímáte nejnovější počin ODS, kdy pád vlády přirovnává k Mnichovu 1938, Únoru 48 či srpnu 68?

Ten klip byl velmi emoční, ale beru to jako spontánní reakci členů ODS na dění ve sněmovně. Podíváme-li se do budoucna a řekneme-li, že nám hrozí vláda Jiřího Paroubka s komunisty, pak možná to, co se nám dnes zdá přepjaté, následně po několika měsících se nám bude jevit jako málo důrazné. Nevím.

Jako že by začali sociální demokraté ruku v ruce s komunisty stavět koncentráky?

O tom nechci spekulovat. Stále věřím, že díky našemu členství v EU a NATO návrat toho, co jsme zažívali před listopadem 89, nehrozí.

Tak po Mnichovu stavěli koncentráky nacisti.

Opakuji: Možná to, co se nám teď jeví jako příliš přepjaté může být tváří v tvář realitě příštího roku ještě málo důrazné.

Vidíte, já si stále myslím, že všichni demokratičtí politici mají většinově na zřeteli zájem občanů. Stejně jako policie, která slibuje pomoc a ochranu. Dělá to vůbec, když od ní odcházejí stovky policistů?

Nový služební zákon, na který se čekalo tři roky, byl přijat před dvěma roky. Ten stanovil podstatně tvrdší pravidla pro to, kdo může u policie sloužit, zejména z pohledu vzdělání. Zákon také nabídl velmi výhodný systém výsluh a odchodného. Spontánní reakcí byl odchod těch, kterým se to finančně vyplatilo a těch, kteří nesplňovali nové zákonné podmínky. Podstav, který byl trvale 2 200 policistů, se tak prohloubil na 5 000 lidí. My jsme zdědili policii podvyživenou, přestárlou a nevzdělanou. Když jste přijeli na služebnu, dýchla na vás atmosféra šedesátých let. Symbolem policie byla zrezavělá Felicie a symbolem policejního funkcionáře obstárlí papaláši s pupkem. Symbolem bylo 60 procent lidí nesplňujících požadované vzdělání.

OD POLICIE ODEŠLI PÁPRDOVÉ

Je to po těch dvou letech už jiné?

Ano. Policie má za sebou nejmasivnější investice do technického vybavení. Nová auta, motorky, služebny, uniformy, to je téměř pět miliard.

A naučíte je s tím vybavením také zacházet, aby superrychlými passaty neohrožovala ostatní účastníky silničního provozu?

Mimochodem, toto je jeden z mých malých projektů, kdy jsem prosadil vznik speciální jednotky s rychlými auty na dálnici a speciálními motorkami na silnicích.

Že vy se díváte na německý seriál Kobra 11?

Nedívám, ten je vzdálený realitě. Policie na dálnici má dělat něco jiného než německá Kobra 11. Ale pojďme dál. Díky náborové kampani máme největší přísun policistů v uplynulých letech. Odešli staří páprdové a nastoupila generace mladých rozhněvaných mužů. To jsou ti důstojníci se vzděláním, kteří se na funkce nedostali, protože nad nimi byl generační špunt. Těm jsem řekl, že teď mají šanci se ukázat. Jsme v situaci, kdy jsme za dva roky postavili kompletně novou továrnu a nyní je před námi spuštění linky a produkce prvních výrobků. Je to největší reforma za polednách 60 let.

Uvidíme, kdy se v těch vymalovaných služebnách, kde psací stroje nahradil počítač, dočkáme i schopných a vstřícných policistů.

Myslím, že to tak bude. Ono otočit tím ledoborcem trvá skutečně dlouho. Ale já se denně potkávám s poldy, pro které je práce posláním. Těm věřím. To, že jsou mezi nimi černé ovce, mne naplňuje smutkem. Nový způsob práce policejní inspekce by ale i na takové měl najít páky. Vedle finanční motivace, lepších pracovních podmínek a techniky tak existuje i tvrdá sankce pro černé ovce.

Takže už by se nikdy neměl opakovat případ z Brna, kdy policejní hlídka téměř ubila Vietnamce Huang Son Lamu, který posléze na následky zranění zemřel?

Jsem kvůli tomu hrozně naštvaný. Na jedné straně vidíte stovky lidí, kteří jsou u policie, protože je ta práce baví a je to jejich smysl života. Na straně druhé se potkáváte s těmi, kteří ničí obraz policie a tu práci absolutně destruují. Těm jsem vyslovil nesmiřitelnou válku. Vedle podpory policistů musí existovat i projekt důsledné očisty policie, protože v ní nemohou působit lidé, kteří tam nepatří. My je musíme umět odhalit a pak se jich ihned zbavit.

Když tedy přijde špatně česky mluvící křehký cizinec a bude si stěžovat na šikanu policistů, ochráníte ho?

Ten případ v Brně byl sice jiný, tam šlo o člověka podezřelého z trestné činnosti. Nicméně nikoho, kdo má dohlížet na dodržování zákona, jeho oprávnění nezmocňuje, aby sám zákon porušoval. Slogan pomáhat a chránit přesně zachycuje důvod, proč by lidé měli jít k policii pracovat. V tak velkém týmu téměř 50 tisíc lidí vždycky najdete nějakého darebáka. Věřím, že systém kontroly je nastaven tak, aby minimalizoval šanci pro gaunery.

I vy jste měl možnost jim zmenšit prostor. Jenže návrh vašeho ministerstva u Nejvyššího správního soudu (NSS) na zrušení Dělnické strany zcela pohořel.

Boj proti extremismu, ať už levému či pravému, je jednou z mých priorit. To jsem projevil jasným postupem proti Komunistickému svazu mládeže, kdy soud potvrdil naše rozhodnutí o jeho rozpuštění. Nedávný verdikt ohledně Dělnické strany mě mrzí, nicméně rozhodování o zrušení politické strany je nesmírně složité. Žijeme v zemi, kde existuje pluralita politických stran. Ty by měly mít takovou sílu, jakou jim dají voliči a jakýkoli zásah státní moci je velmi citlivý bez ohledu na mé přesvědčení, že by byl správný. Je ale dobře, že jsme měli odvahu to udělat, vždyť šlo o historicky první krok tohoto druhu od listopadu 89. Díky verdiktu Nejvyššího správního soudu víme, co musí každý příští návrh obsahovat, aby mu NSS vyhověl. Na jedné straně je dobře, že NSS vyslal politikům signál, aby přes něj neřešili své problémy. Na straně druhé si kladu otázku, zda to hrdlo, které NSS nastavil, není až příliš úzké. Existují totiž lidé a síly, které chtějí zneužívat svobodnou soutěž poltických strana a demokracie musí být schopna se tomu bránit.

Přesto soudci NSS vyjádřili údiv nad laxním přístupem vašeho resortu. Ministerstvo dopravy si na své spory najímá drahé soukromé právníky za desítky milionů korun. Neměli jste státní peníze využít spíše v tomto případu?

Já si vždy kladu otázku, když neuspěji, jestli jsem nemohl udělat cosi lépe. V tomto případě také. Možná ano, ale zdůrazňuji, že to byl historicky první krok. NSS vymezil prostor, který nikdy nebyl popsán. Teď už přesně víme, co od nás a od každého, kdo podobný návrh bude podávat, soud očekává. Máme tedy alespoň vodítko.

Budete pod ním příště podepsán zase vy?

To nevím. Cítím se být svobodný právě v tom, že si s Voskovcem a Werichem opakuji, že nikdo nikdy nic nemá míti za definitivní, neb nikdo nikdy neví, co se může stát. Já jsem svůj pobyt na ministerstvu bral jako dočasný, striktně omezený čtyřletý mandát, za nějž budu skládat účty. Pokud uspěji, budu mít šanci dál, pokud ne, pokračovat nebudu. Věřím ale, že námi postavené týmy a systémová proměna znamená kvantový skok z ministerstva strachu v ministerstvo důvěry. A každý, kdo bude chtít bojovat například proti fenoménu extremismu, tady najde potřebné experty. Třeba budou mít větší štěstí.

Takže v předčasných volbách do toho jdete znovu?

Pokud budu mít důvěru, tak do toho jdu. Skládat účty mne baví, stejně jako připravovat se na budoucí předkládání účtů. Je za mnou dost práce, nemluvili jsme například o zrušení kontrol na hranicích, vízového režimu s USA, vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů nebo probíhající digitalizaci televizního vysílání. To všechno jsou projekty, které jsme realizovali během dvou a půl let. Díky tomu se nebojím účty skládat.

Autor: Kateřina Perknerová

4.4.2009 VSTUP DO DISKUSE 69
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies