Žalobkyně Bradáčová: Nechápu, proč jsme se nepřipojili ke švýcarské žalobě

Žena, která odchází ze soudní síně většinou vítězně, je ztělesněním nové generace žalobců, odborně zdatných, jazykově vybavených a schopných výsledky své práce obhájit před veřejností. Patří spolu s šéfem žalobců Pavlem Zemanem k nejviditelnějším zastáncům nového zákona o státním zastupitelství, který by zvýšil nezávislost a nestrannost žalobců. Zdá se, že jejich argumenty byly vyslyšeny. Tento týden zástupci koalice předlohu posvětili.

V poslední době se zdá, že středobodem všech kauz, které se otvírají a rychle zase zavírají, aniž by se dostaly před soud, je Vrchní státní zastupitelství v Praze. Je to tak?

Může to tak vypadat. Pozornost se tam soustředila, protože na jednom ze zdejších odborů se zpracovávají mediálně velké kauzy. Problém je v tom, že se jich skutečně nepovedlo mnoho dotáhnout do úspěšného konce. Druhý moment je, že nejvyšší státní zástupce podal návrh na odvolání šéfa tohoto zastupitelství doktora Rampuly. Žádosti ministr spravedlnosti vyhověl, doktor Rampula podal správní žalobu, takže samozřejmě i tyto okolnosti přispěly ke zvýšenému zájmu veřejnosti. Nemyslím, že by ale všechny problémy soustavy státního zastupitelství byly spojeny pouze s tímto úřadem.

Proč tady sedíme a můžeme jen konstatovat, že se nedaří vyšetřovat ty skutečně zásadní věci, kde jde o podvody a korupci za stamiliony?
Je třeba podívat se nazpět. Řada těch neúspěšných případů má spojitost s 90. lety, kdy specializovaný útvar na státním zastupitelství vznikl jako odraz doby a politiky.

Co máte na mysli?
Akci Čisté ruce a s ní spojené založení zvláštního odboru, který se soustředil na záležitosti investičních společností, bank a velkých podvodů. Ne všechno se podařilo dostat před soud. Řekla bych, téměř nic.

Ano, to víme. Ale proč to tak dopadlo?
Právo ne úplně odpovídalo překotnému dění v ekonomice. Státní zástupci, kteří byli na ty věci vyčleněni, neměli se zločiny daného typu zkušenosti, stejně jako policie. Neuměli prostě ty kauzy dotáhnout do konce. Z toho vznikla skepse a nálepka, že státní zastupitelství podobné věci nedokáže zvládnout. Čili šlo o neznalost, částečnou nekompetentnost a nový druh kriminality, s níž jsme si tehdy nevěděli rady. To by ovšem nemělo platit dnes a nedotažení nových kauz vnímám jako závažný problém.

ŘEČI O KORUPCI UŽ NESTAČÍ

Zajímavé, že jste nejmenovala to, o čem je přesvědčena naprostá většina národa. Totiž že nedotahovat do konce bylo politickým zadáním. Koneckonců, nedokazuje to dost zřetelně i případ Mostecké uhelné, v níž nám Švýcaři rok nutí dvanáct či osm miliard a my ne a ne se k žalobě připojit?
Jako státní zástupkyně musím vycházet z toho, co vím, ne ze spekulací. S neznalostí nebo nekompetentností osobní zkušenost mám, s politickým ovlivňováním vlastních kauz ne. Rozumím ale veřejnosti, že neúspěch ve stíhání může vyvolávat i tuto představu.

Vy chápete, proč se Česká republika ke stíhání manažerů Mostecké uhelné a vymáhání škody nepřipojila?
Ne. Věc byla po určitou dobu na našem státním zastupitelství, ale poté, co byla předána na Vrchní státní zastupitelství v Praze, už informace o ní nemám (Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem v roce 2009 požádalo švýcarské kolegy o právní pomoc, ale v době, kdy byla Lenka Bradáčová na dovolené, Rampula na žádost tehdejšího krajského státního zástupce Křivance, věc převzal – pozn. red.). Skutečně si ale neumím vysvětlit, proč odpovědné úřady nekonaly.

Jinými slovy, být vy u toho, určitě doporučíte se k švýcarské žalobě připojit?
Nepochybně bych reagovala na situaci, která vznikla. Pokud švýcarská strana nabízela, abychom se připojili, minimálně bych udělala všechny kroky, abych zjistila, zda je to účelné a zákonné. A vyjednávala bych velmi intenzivně se švýcarskou stranou o našich právech.

Když lidé slyší, jak si ministerstvo financí a spravedlnosti mezi sebou přehazují odpovědnost za zpackaný postup, určitě se ptají, co se stane tomu, kdo zavinil, že Česká republika přijde třeba o osm miliard? Pamatují na to paragrafy?
Jistě. Máme zákony o škodě, která je způsobena nesprávnými úředními postupy, trestné činy, jako je porušení povinnosti při správě cizího majetku, zneužití pravomoci úřední osoby. Ale věřím, že v tomto případě není ještě vše ztraceno.

Souhlasíte, že blbá nálada ve společnosti je hodně spojena s pocitem bezmoci postavit se podobnému šlendriánu, když rovnou nebudu mluvit o klientelismu?
Skepse vždycky pramení z toho, když se něco nedaří a očekávání se míjejí s realitou. Všichni víme o fenoménu korupce a mnoho o něm mluvíme, ale zapotřebí je hlavně činů. Nemusí jich být mnoho, ale aspoň nějaké by být měly. Například kvalitně vyšetřené, odstíhané a před soud postavené kauzy.

ČUNKIÁDA PŘINESLA ŠANCI NA OČISTU

Šéf Transaparency International David Ondráčka nedávno řekl, že věří především ve vzpouru poctivých žalobců. Co vy?
Naděje musí být spojena nejen s námi, ale také s policií. To jsou dvě nerozlučné složky a pokud by fungovala jen jedna z nich, výsledek se nedostaví. Když se ale jejich schopnosti propojí a budou fungovat nejen jako úřad, ale s určitým nadšením a vysokou odpovědností, pak věřím, že se posuneme dál.

I s tou koulí na noze, kterou vám zanechala čunkiáda se všemi podivnými pokyny, zásahy žalobců a odebíráním věcí, což Marie Benešová souhrně označila za počínání justiční mafie?
Ono se to všechno spojuje s procesem, který vedly justiční špičky s paní Benešovou. Ovšem víc než ten proces poškodily státní zastupitelství činy těch lidí. Určitě nám to nepomohlo, ale na druhou stranu krize umožnila sebereflexi. Státní zastupitelství našlo vnitřní sílu i vůči své nejvyšší představitelce. Vyzvalo doktorku Veseckou, aby odešla z jeho čela a dalo najevo, že chce mít jiné představitele, kteří nebudou poškozovat důvěru veřejnosti. To byl velký impuls. Kdyby se to nestalo, odevzdanost by stáhla státní zastupitelství ještě hlouběji. Potenciál tam tedy je, ale znáte to – následky jedné špatné kauzy, napravujete déle než uzavřete pět dobrých.

Vnitřní odhodlání je věc jedna a legislativní možnosti druhá. Vy patříte k zastánkyním přijetí komplexního zákona o státním zastupitelství. Co by měl obsahovat?
Potřebujeme moderní normu, která by jasně vymezila postavení instituce, jíž by veřejná žaloba v České republice měla být. Ideální by byla i změna ústavy, v níž by státní zastupitelství mělo vlastní článek podobně jako Česká národní banka či Nejvyšší kontrolní úřad. A pak je to samozřejmě zákon, který by nám zajistil nezávislost na vnějších politických vlivech i nestrannost každého žalobce.

Jak toho lze docílit?
Mluvím o pěti základních bodech: nový způsob jmenování a odvolávání funkcionářů s vymezením funkčního období a nastavením pravidel kariérního řádu, rozdělování kauz mezi státními zástupci, možnost ukládání pokynů vyšších stupňů nižším i jejich odmítání. A řešit by se měly i stupně státního zastupitelství. O mně je známo, že jsem zastáncem třístupňové soustavy, tedy okres, kraj a nejvyšší státní zastupitelství. A pak tu je ještě novinka v podobě rady státního zastupitelství, která by vyvažovala rozhodování a působení nejvyššího státního zástupce, její činnost by se dotýkala především věcí personálních a správních. Tím posledním bodem je vznik speciálního úřadu, v jehož čele by stál náměstek nejvyššího státního zástupce.

Zdá se, že ten poslední bod hoří nejvíc Právě specializovaný úřad by se měl zasazovat o to, aby byly pochytány i velké ryby. Jak by měl fungovat?
Je potřeba se dívat i kolem nás, nejde o žádné novátorství. Řada evropských států má takový orgán, který vznikl v reakci na selhání standardních mechanismů. Útvar musí mít celorepublikovou působnost, měl by mít maximálně patnáct lidí, kteří by úzce spolupracovali s policejními týmy. Tím by se zabránilo úniku informací, které by se centralizovaly a analyzovaly na jednom místě. Úřad by musel mít speciální kompetence, jež by mu zajistily přístup k potřebným údajům. Osobně se domnívám, že by měl být mimo velkou aglomeraci, kde sídlí jiné vlivné instituce, protože tím alespoň částečně odstíníte vlivy, které by mohly jít samozřejmě i směrem k tomuto úřadu. Státní zástupci takového útvaru by museli být odborně a morálně zdatní lidé.

Máme je?
Ano.

Jste známá jako úspěšná žalobkyně z Ústeckého kraje, které se daří právě velké kauzy, naposledy jste do vazby dostala dva úplatné litoměřické soudce. Je klíčem k úspěchu spolupráce s policií?
Je. Tohle pravidlo mě provází po celou dobu kariéry. Hlavní pravidlo je věřit si. Státní zástupce musí být pro policisty přirozenou autoritou. Důvěra ale musí být podepřena také tím, že když něco státní zástupce rozhodne, musí si za tím stát, i když jde třeba o velmi nepříjemné rozhodnutí. V okamžiku, kdy policisté odvádějí dobrou práci a jsou na ně vyvíjeny různé tlaky, musí se za ně umět postavit. Když tohle klape, jde udělat každou kauzu, bez úniku informací a s velmi dobrým procesním zpracováním.

Vaše jméno padá nejčastěji, když se mluví o kandidátovi na pražského vrchního zástupce, pokud Vlastimil Rampula neuspěje se svou správní žalobou a Stanislav Mečl v lednu dočasnou misi ukončí. Přijala byste to?
Nerada bych se vyjadřovala dopředu k tomu, co se ještě nestalo. Pokud by taková nabídka přišla, zvažovala bych ji.

Byla byste k Pavlu Zemanovi, který by vás do funkce navrhoval, natolik upřímná, že byste mu řekla o svém záměru vrchní zastupitelství jako třetí stupeň zrušit?
Z této pozice nemám důvod ustupovat. Nevím, co by muselo nastat, aby mě to přesvědčilo změnit názor. Navíc nejvyšší státní zástupce dal jasně najevo, že i on je zastáncem třístupňové soustavy. Myslím, že koncepčně je správné, ale také efektivní a levnější mít tři stupně.

Teze nového zákona o státním zastupitelství Pavel Zeman předal ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi někdy na jaře. Po několikaměsíčním dohadování se v pondělí koaliční zástupci shodli, že Pospíšil zákon předloží ještě do konce roku v podobě blízké té, kterou požadoval Zeman. Kdy podle vás začne předpis platit?
Byla bych ráda, kdyby nabyl účinnosti v roce 2013.