Na osmnáct let staré události, které udělaly tečku za érou reálného socialismu, totiž začíná padat prach. Podle říjnového průzkumu agentury CVVM plných 27 procent Čechů neví, že tento den je státním svátkem, Dnem boje za svobodu a demokracii. Jen šest procent lidí jej slaví.
Jeden z tehdejších studentských vůdců Šimon Pánek ale soudí, že 18 let po pádu komunismu je to postoj normální. „Naopak to poukazuje na fungující demokracii,“ uvedl.


Jiného názoru je politolog Rudolf Kučera z Fakulty sociálních studií UK. „Pro mnoho Čechů se 17. listopad žádným předělem nestal. To, co se mělo změnit, se nezměnilo, a současná politická situace Čechy znechucuje,“ řekl Deníku. Podle něj se nenaplnila občanská očekávání, že ten, kdo krade, půjde do vězení, za maléry se bude odstupovat z vlád a za všechno bude někdo nést odpovědnost. „Když k tomu připočítáte sociální nejistotu, nefungující a rozkládající se instituce, tak proč by Češi měli tento den slavit?“ ptá se provokativně Kučera.
Profesor Masarykovy univerzity, sociolog Ivo Možný nesouhlasí: „Po dvou desetiletích je normální, že se toto datum stává historií. Ke zklamání z vývoje má jistě někdo důvod, ale podíváte-li se do Polska či Maďarska, není to u nás rozhodně zlé,“ míní.

Jak pukal socialismus

pátek 17. listopadu 1989

16 hodin: V Praze na Albertově začalo povolené pietní shromáždění asi 15 tisíc převážně studentů k uctění památky Jana Opletala, zavražděného nacisty.
Lidé chtěli také vyjádřit nespokojenost s tehdejší vnitropolitickou situací.
17 hodin: Z Albertova se vydal průvod po plánované trase na Vyšehrad. O hodinu později se vydal do centra města. Probíhaly první střety s policií. Průvod asi 50 tisíc lidí postupoval po Národní třídě směrem k Václavskému náměstí.
19.30: Demonstranty zastavil policejní kordon a postupně se uzavíraly všechny přístupové ulice. Prchající lidé byli biti a krátce po 21. hodině byla demonstrace rozehnána.

18. listopad: Začala protestní stávka divadel a vysokých škol.

19. listopad: Založeno Občanské fórum. Demonstrace na Václavském náměstí.

20. listopad: Demonstrace se konaly každý den. Největší z nich byla 25. a 26. listopadu na Letenské pláni v Praze za účasti asi 700 tisíc lidí.

27. listopad: Dvouhodinová generální stávka v celé Československé republice.

7. prosinec: Premiér Ladislav Adamec podává demisi.

10. prosinec: Abdikace prezidenta Gustáva Husáka.

29. prosinec: Prezidentem byl zvolen Václav Havel.

 

Není důvod chodit kvůli Listopadu do ulic

Deníku to řekl studentský vůdce z listopadu´89, dnes ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek

Vadí vám, že se 17. listopad stává historií a tento svátek spíš příležitostí k prodloužení volných dní?

Vůbec ne, svědčí to naopak o fungující demokracii. Nevím, proč by lidé měli vyjadřovat něco jiného, než si na to vzpomenout, přečíst si nějaký článek, ale jinak jet na chalupu. Nevidím důvod, aby osmnáct let poté lidé masově vycházeli do ulic a s dojetím vzpomínali na onen krásný den.

Daří se naplňovat to, kvůli čemu jste tehdy stávkovali?

Subjektivně bych byl jistě rád, kdybychom byli dál. Naše největší iluze tehdy byla, že se změní nejen pravidla fungování společnosti, ale také deset milionů lidí. Když se ovšem podívám na vývoj v okolních zemích, které na tom byly podobně jako my, tak na tom nejsme špatně.

Mezi lidmi se ale šíří deziluze: diktátem dne je honba za penězi, co politik, to aféra, náměstí zaplňují extremisté všeho druhu…


To víte, že bymětěšilo, aby se tolik lidí nedalo přesvědčit, že vlastnit je cesta k tomu být šťastnější. Nicméně žijeme v období obrovského konzumua prostě je to tak, že většina lidí chce mít dobré místo a slušný plat. Pokud ve společnosti začínají fungovat i věci jako dárcovství, spolkový život, podpora nevládních aktivit, pak není důvod k panice.

A co politikové, nejsou to už zase „oni“, jen v kvalitnějších oblecích než ti předlistopadoví?

Nelze to srovnávat. Dnes existuje směna u moci, každý politik je denně konfrontován s ostrými otázkami novinářů, je pod tlakem, není beztrestný. Jenom ten, kdo nechce tuto zásadní změnu vidět, může dnešní politickou scénu ztotožňovat s tou předlistopadovou.

ČTĚTE TAKÉ:

VÝHODNÍ ČECHY: Jaké to bylo před 18 lety

Jak se naplnily vaše představy zlistopadu 1989?

Sociolog Ivo Možný: Sahat do svědomí nám mohou jenom naše děti

Když se Vysočina zahalila do sametu