V mezinárodním týmu pracoval také Julius Lukeš z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích.

„Blastocystis se často nachází v lidském střevě a s vysokou pravděpodobností způsobuje průjmy, které sice neohrožují člověka na životě a nejsou závažného charakteru, ale zejména při silných infekcích organismus oslabují," vysvětluje Julius Lukeš. V Čechách má blastocystis málo lidí, ale v tropických zemích sužuje většinu obyvatel. Je to způsobeno nedostatečnou hygienou, nemytím rukou a používáním výkalů na hnojení políček.

Překvapení našli vědci mezi geny

Vědcům se podařilo přečíst kompletní soubor genů (genom) tohoto prvoka. A právě tam našli pozoruhodnou věc. Tento parazit si totiž vzal z bakterií, které s ním žijí v lidském střevě, několik genů a používá je ke svému vlastnímu účelu.

Ačkoli není úplně vzácné, že si prvoci a bakterie navzájem vyměňují své geny, případ blastocystis je velmi neobvyklý tím, že si tento parazit velmi vychytrale vypůjčil celý soubor určitých genů.

„Používá je k účelu, který všechny překvapil. Dokáže žít bez přítomnosti kyslíku, ale i s přítomností kyslíku," říká Julius Lukeš. Parazit totiž  žije v našem střevě, kde kyslík není. Když se pak dostane z těla ven, kyslík ho zabíjí. „On ale zapojí geny, které můžeme říct „ukradl" bakteriím, a ty pak opravují škody, které mu kyslík způsobuje. Když se znovu dostane do lidského střeva, geny zase vypne, protože je tam nepotřebuje," vysvětluje parazitolog.

Toto je ve světě biologie naprostá novinka. Poprvé se tak vědcům podařilo popsat a experimentálně prokázat, že si nějaký organismus, který se vyhýbá kyslíkatému prostředí, dokáže takto poradit s kyslíkem. Naprostá většina organismů naší planety si totiž vybrala buď prostředí s kyslíkem, nebo bez něj. A blastocystis si našel cestu jak se mezi oběma těmito světy lehce pohybovat.

Mohl by tento objev posloužit k vývoji léku, který by pomohl milionům infikovaných lidí? Podle biologa Lukeše se tak nejspíš nestane. „Je to zásadní objev pro posun molekulární biologie a pro pochopení, jak se buňky vyrovnávají s toxickým působením kyslíku," vysvětluje Julius Lukeš.

Vyvinou lék?

Nakonec jeden z důvodů našeho stárnutí je právě kyslík, který, jak všichni dobře víme, ale zároveň potřebujeme, abychom přežili do další minuty. „Proto by náš objev mohl být užitečný spíše pro výzkum stárnutí," domnívá se Julius Lukeš.

Výzkum, na němž se podíleli Kanaďané, Češi a Francouzi trval čtyři roky a stál více než milion dolarů. Byl placen z rozpočtu Akademie věd České republiky, českou grantovou agenturou a granty z Evropské unie a Kanady.