VYBERTE SI REGION

Manažer Strachota: Největším problémem středoškoláků je soužití s Romy

Praha /ROZHOVOR/ - V místnůstce sotva větší než je koupelna v paneláku, nás vítá muž, který před dvanácti lety odešel z prosperující IT firmy, protože ho přestalo bavit „jen vydělávat peníze". Není divu, že jinou životní náplň našel v neziskové společnosti Člověk v tísni, která právě slaví 20. narozeniny. Má tady na starosti vzdělávací projekty, k těm nejznámějším patří Příběhy bezpráví. Karel Strachota si přeje, aby nedávná historie nebyla pro děti mrtvým obdobím a diskriminace v jakékoli podobě i čase je nenechávala klidnými.

30.6.2012 62
SDÍLEJ:

Projektový manažer společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Jste autorem projektu Jeden svět na školách, který patří k těm nejvýraznějším vzdělávacím aktivitám Člověka v tísni. Myslíte, že nachází mezi žáky odezvu?
Kdybychom nevěřili, že ten projekt, který běží jedenáctým rokem, má smysl, nedělali bychom ho. Už jenom to, že se do něj zapojují stovky škol, svědčí o mnohém. Pedagogové chtějí pracovat s našimi materiály, ukazuje se, že dokumentární filmy mají velkou vypovídací schopnost o problémech současného světa.

Nevítají učitelé spíš to, že se nemusí trápit s výkladem nedávné historie, a raději dětem pustí dokument, aby si mohli odškrtnout povinnost?
Jsem přesvědčen, že pedagogové, již s námi spolupracují, patří k těm aktivnějším, kteří chtějí svým žákům živě zprostředkovat období od roku 1948 do současnosti. Právě jim jdeme naproti a ukazujeme, co se dá udělat před i po projekci filmu, včetně použití zážitkových metod.

Projektový manažer společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.Nenahrazujete tím tak trochu výpadek v učebních plánech, které v dějepise většinou končí rokem 1945?
Je pravda, že když se dějepisáři dostanou za rok 1948, pak je to jen pár jmen a dat. Důvodů, proč to tak vypadá, je celá řada. My jako nezisková organizace nemůžeme ovlivňovat konkrétní vzdělávací program na té které škole. Nabízíme učitelům atraktivní prakticky využitelné pomůcky, ale záleží jen na jednotlivých kantorech a vedení škol, jak je dokáží využít.

Co si budeme povídat, pazourek je pazourek a Věstonická Venuše se také nebude bouřit, když jí přidáme pár milimetrů v pase. Nedávná historie a současnost, to je úplně jiná káva. Že se s mladými lidmi moc pracovat neumí, dokazuje i rozsáhlý výzkum Člověka v tísni mezi středoškoláky, jehož výsledky jste nedávno představili. Jaký závěr jste si z něj udělal?
Pokud jde o nedávnou minulost, tak se ukázalo, že mladí lidé nemají mnoho příležitostí, jak se o době před listopadem 89 dovědět něco víc, což sebekriticky připouštějí.

Jak je to ale možné, vždyť jejich rodiče a prarodiče v té době žili, to není žádný středověk. Nechtějí o tom s nimi mluvit, nebo se v rodinách spíš zabydluje pocit, že tehdy bylo líp?
Všechno dohromady. Ptali jsme se mladých lidí, jestli považují život před rokem 89 za srovnatelný, lepší nebo horší než po něm, a více než polovina z nich odpověděla, že tehdy bylo mnohem lépe nebo srovnatelně jako teď. Odráží to celospolečenský trend k retronostalgii a barvení minulosti na růžovo.

Připouštíte i to, že část střední a starší generace vzpomíná na to období jako na čas klidu, kdy měli práci, nízké činže a doktora zadarmo?
Paměť je selektivní záležitost, většinou vytěsňujeme nepříjemné zážitky a vzpomínáme na to, že za mlada bylo všechno fajn. Hlavně se ale mnoho lidí se svými dětmi a vnuky ani na to téma bavit nechce, možná by jim bylo nepříjemné vysvětlovat, proč s nesvobodným režimem nebojovali, naopak třeba byli členy komunistické strany.

Tak těmi nebyly jen statisíce občanů bez politických ambicí, ale i tři prezidentští kandidáti – Jan Fischer, Miloš Zeman a Vladimír Dlouhý. Nenapovídá to, že kolektivní vědomí už za minulostí udělalo tlustou čáru a nastalo období smíření?
Zřejmě ano. Jan Fischer a Vladimír Dlouhý vstupovali do KSČ z čistě zištných kariérních důvodů, věděli, že určitá míra kolaborace s režimem jim přinese výhody. Tak to zkrátka je. Většině lidí to asi nevadí, mně to úplně jedno není a nemělo by se nad tím jen tak mávnout rukou. Já bych tak shovívavý nebyl.

Projektový manažer společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.Z hlediska politické uplatnitelnosti mi přijde horší přiznat bez uzardění kariéristické důvody, tedy vědomé ohnutí charakteru než snaha něco měnit, což mohl být motiv lidí v době Gorbačovova nástupu.
V roce 1989 bylo v KSČ 1,5 milionu lidí. Pokud do strany někdo vstoupil koncem 80. let, bylo to jen z kariéristických důvodů, jiné tam neexistovaly. Tvrdí-li někdo, že tam šel proto, aby ji rozložil zevnitř, je to úsměvné.

Porovnáme-li výsledek letošního průzkumu s obdobnou sondou v roce 2009, vidíme, že výrazně narostl počet mladých lidí, které nejvíc znepokojuje soužití s romskou menšinou. Očekával jste to?
Přiznávám, že ano. Jsem zároveň bytostně přesvědčený, že největší vliv na vnímání problematického vztahu s romskou komunitou mají média. Je totiž vyloučené, aby tolik mladých lidí mělo nějakou osobní negativní zkušenost s Romy, jak uvedli v dotaznících. Oni ji mají zprostředkovanou z tisku či televize.

Kolik procent středoškoláků tuto oblast uvedlo jako hlavní problém České republiky v současnosti?
Za nejzávažnější problém to považuje 19 a za jeden z hlavních 55 procent středoškoláků.

Jaké jsou ty další?
Stav politické reprezentace, nezaměstnanost a korupce. To jsou okruhy, které se objevovaly i před třemi lety.

S tím, že nezaměstnanost je s postupem doby i prodlužováním krize pociťována intenzivněji, že?
To je pravda, tam procento výrazně narostlo. Ale i zbylá dvě témata zmínilo jako palčivá víc mladých lidí než minule. Určitě by bylo zajímavé, položit stejné otázky generaci jejich rodičů. Soudím, že čísla by byla velmi podobná.

Projektový manažer společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.Souhlasím, poslední průzkum veřejného mínění o spokojenosti s politickými poměry ukázal, že nespokojeno je s nimi 92 procent populace. Co je podle mladých lidí nejvíc špatně?
Mezi mladými lidmi se pohybuji 12 let. Oni mají pocit, že dospělí se na ně neobracejí jako na občany, ale jako na konzumenty, koncové uživatele reklamy. To má za následek, že nevěří v možnost něco změnit, a osobní angažmá v tomto smyslu považují předem za zbytečné. Plných 80 procent z nich si myslí, že nemohou společenské poměry ovlivnit. Není divu, když kolem sebe slyší o stále nových případech korupce.

Proto přestávají věřit zavedeným stranám ODS a ČSSD?
Nejen jim, ale všem déle působícím. Bohužel pak také slyší na zdánlivě jednoduché recepty různých populistů. Například Dělnická strana sociální spravedlnosti má podporu 12 procent respondentů. Přitom jsem si jistý, že tito středoškoláci její program neznají, je to spíš odraz jejich naštvanosti a frustrace než příklonu k náckovské ideologii.

Člověk v tísni si vydobyl za 20 let existence velký kredit, pomáháte v Africe, Afghánistánu, na Srí Lance, všude, kde je třeba a lidé jsou na tom nesrovnatelně hůř, než si u nás vůbec dokážeme představit. Nebrbláme někdy zbytečně vzhledem k tomu, že Česko je stabilizovaná země uprostřed Evropy, kde nehrozí válka, zemětřesení ani hladomor?
Nedá se odpovědět jinak než souhlasně. My máme v nabídce pro školy mnoho filmů přinášejících informace o tom, jak žijí vrstevníci našich středoškoláků v nejchudších částech světa, v zemích s diktátorskými režimy nebo regionech zasažených přírodní katastrofou. Velice často pak po projekci zaznívá, že si naši náctiletí nedovedou ani představit, jak těžké je tam žít. Fajn je, že se hlásí ke spoluodpovědnosti za stav světa a nastartuje to jejich zájem o děti, které neměly to štěstí jako oni a nenarodily se v poklidné České republice. Pokud zazní otázka A co pro ně mohu konkrétně udělat já?, smysl projektu Jeden svět na školách byl splněn.

Přesto, nechcete se víc soustředit na domácí půdu a život ve vyloučených lokalitách, stručně řečeno na romská ghetta? Stát si s touto problematikou evidentně neví rady.
Člověk v tísni se roky snaží pracovat v sociálně vyloučených lokalitách, pomáhat s bydlením a vzděláváním romských dětí. Programy sociální integrace patří k základním pilířům naší neziskové společnosti. Naše možnosti jsou ovšem limitované tím, jak k této problematice přistupuje vláda. Snažíme se naši zkušenost nabízet kompetentním institucím včetně ministerstev, ale pak je to jen na nich.

Projektový manažer společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.Proč se to tak dramaticky nedaří a exekutiva s tím není schopna roky ani pohnout?
Jde o podcenění problému a také určitou míru populismu. Především regionální politici tohle téma, jemuž se jinak spíš vyhýbají, zvedají v okamžiku, kdy jim může nahnat hlasy. Pak ale nenabízejí zrovna řešení, která by si tato věc vyžadovala, tedy dlouhodobá, systémová a drahá.

Když mluvíte o regionální politice, musím připomenout vaši aktivitu z roku 2010 Studentské volby. Proti jejich konání na školách nejostřeji protestoval středočeský hejtman David Rath
To je pravda, pan Rath byl nejhlasitějším odpůrcem této iniciativy.

Je jisté, že teď před krajskými volbami vám pan Rath už překážky klást nebude…
Letos 6. září skutečně proběhnou studentské volby jako generálka těch krajských. Studenti budou vybírat ze stejných stran, jejichž kandidáti se o měsíc později budou ucházet o přízeň voličů. Bezprostředně po studentské volbě zveřejníme výsledky na internetu.

Kolik škol se zapojí?
Uzávěrka už proběhla, ale my jsme ještě ponechali možnost dodatečné přihlášky. Nyní máme zaregistrovaných na 190 škol, což vnímám jako úspěch. Před dvěma lety po skončení voleb do sněmovny jsme si nechali udělat nezávislé šetření a zjistili jsme, že ze škol, kde proběhlo studentské hlasování, šlo nakonec ke sněmovním volbám o šest procent víc středoškoláků než jinde. To je přece úžasné číslo a pro nás je to potvrzení správnosti cesty, jak zvýšit zájem mladých lidí o společenské dění.

KDO JE KAREL STRACHOTA

Projektový manažer společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.

* Letošní padesátník vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, pracoval jako programátor.
* V letech 1987–1989 byl členem Kolegia pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělávání, vydával knihy v samizdatové edici Svíce.
* Po roce 1991 byl obchodním ředitelem společnosti prodávající a opravující výpočetní techniku.
* V roce 2001 se stal ve společnosti Člověk v tísni výkonným ředitelem mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, je zakladatelem vzdělávacího projektu Jeden svět na školách a projektu Příběhy bezpráví.
* Stál u zrodu sbírky Postavme školu v Africe, je iniciátorem projektu Studentské volby.

Autor: Kateřina Perknerová

30.6.2012 VSTUP DO DISKUSE 62
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Praze končí kongres evropských socialistů

Praha - V Praze dnes končí třídenní kongres Strany evropských socialistů. V rámci jednoho z diskusních panelů v Kongresovém centru promluví k účastníkům mimo jiné lídr britských labouristů Jeremy Corbyn. Jednání by mělo uzavřít přijetí deklarace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies