Jaká byla vaše bezprostřední reakce, když jste dostal nabídku stát se porotcem v show Česko Slovensko má talent?
Dlouho jsem neváhal. Tuto show jsem sledoval už loni. Ne nijak pravidelně, ale velice se mi líbila. Znám ji i ze světa a musím říct, že je to jedna z největších a nejsledovanějších soutěží vůbec. Takže když přišla nabídka, dlouho jsem se nerozmýšlel. Šlo spíš o to zkoordinovat časový rozsah práce, abych stíhal všechny svoje povinnosti. Nabídku od televize Prima jsem dostal v květnu a přípravy show začaly už měsíc poté. Mnoho času tedy nebylo vzhledem k tomu, že už v lednu často mívám diář plný na celý rok dopředu. Ale domluvili jsme se a já jsem za to velmi rád.
Neodradilo vás to, že jste měl vystřídat Jana Krause?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem nad tím nepřemýšlel. Honza Kraus je mimořádný glosátor, rychlý, vtipný v reakcích, je to zkrátka osobnost a posadit se za něj na porotcovskou židli nebyl jednoduchý úkol. Na druhou stranu to pro mě byla a je výzva. Mám rád adrenalin, věci s nejistým výsledkem, kde se musíte opravdu hodně snažit. Netoužím po tom, aby mě někdo obdivně poplácával po zádech s tím, že jsem „jako Kraus“ nebo „ještě lepší než Kraus“. Spíš mi jde o to, aby nikdo nepoznal, že vlastně došlo k nějaké změně.
Generální ředitel Televize Prima Marek Singer řekl, že díky vám dostane pořad jinou dynamiku. Protože jste člověk veselý, komunikativní a sám velice talentovaný – takže kdo jiný by měl talenty posuzovat… Zní to pro vás jako velký závazek? Tak velký, že by vás hledání talentů mohlo znervóznit?
To víte, že je to závazek. A tím větší, když vám dá takovou důvěru ředitel televize… Ale tohle na moji nervozitu vliv nemá. Znervózněl jsem spíš po prvním natáčecím dni předvýběrových divadelních kol, protože jsem si představoval, že sedět v porotě bude vlastně docela jednoduché. A ono to jednoduché nebylo a nebude. Víte, musím se přiznat, že chvíli jsem si dokonce myslel, že s mými zkušenostmi v showbyznysu zvládnu porotcování s prstem v nose. Rozčarování však přišlo velmi záhy, vlastně ani ne po prvním dni, spíš po prvních hodinách, protože to byl doopravdy mazec, který si těžko dokážete představit. Natáčení divadelních kol mě přesvědčilo, že i po dvaceti letech praxe může být člověk velmi překvapen. A že já jsem byl!
Se svými kolegy – Lucií Bílou a Jaro Slávikem – jste v Mahenově divadle v Brně absolvoval devět natáčecích dní, během nichž jste ohodnotili víc než 320 vystoupení. To je úctyhodné číslo. Jak velký zápřah to byl – abychom si jej my nezasvěcení dokázali představit?
To je nepopsatelné. Kdo tam nebyl, nemá šanci si to představit. Nic tak psychicky a fyzicky náročného jsem snad ještě nezažil. Hodně to bylo dáno tím, že se točilo těch devět dní v kuse, desetihodinové frekvence, na jednom místě a v pekelném vedru. Naštěstí brněnské publikum nás drželo nad vodou. To byl opravdu záchranný člun. A přestože ta práce mě totálně vyčerpala, velmi mě nadchla.
Našel jste někoho, o kom byste mohl s klidným svědomím říct, že by si zasloužil účast v Las Vegas už teď? Lidově řečeno: dostal vás někdo?
Našel jsem mezi těmi vystoupeními taková, která by mohla v Las Vegas něco dokázat, řekněme takových deset patnáct. Konkrétní ale nebudu a jména vám už vůbec neřeknu. Některá si v tuhle chvíli popravdě ani nevybavím. Navíc, hodně bude záležet na tom, s čím lidé přijdou do Velkého třesku, kde můžou taky úplně propadnout, pokud se budou jenom opakovat a ničím nepřekvapí. Máme tam skvělá vystoupení, ale máme tam také lidi, které jsme poslali dál zcela záměrně, protože jejich čísla jsou tak šílená, že pro pobavení tam prostě musí být. Od začátku jsem měl touhu prosadit do dalších kol pár takových, kteří tam evidentně nepatří. Ačkoliv hledáme ty nejlepší, pro mě jsou tihle lidé zajímaví a myslím, že budou zajímaví i pro diváky. Takže mnohdy i proti vůli kolegů jsem hlasoval, aby postoupilo pár šílenců, protože Česko Slovensko má talent je i o nich.
Každý z porotců má jiné priority. Pro někoho může být konkrétní vystoupení trapné nebo nevkusné, pro jiného „jenom“ třeba příliš odvážné, ale do Las Vegas vhodné…Dostávali jste se kvůli rozdílným názorům na věc do rozepří?
Samozřejmě, že ano, ale ať nikdo nečeká, že jsme tam jeden druhého škrtili… Každý člověk má svůj názor, každému se líbí něco jiného. Ostatně, proto existují stovky televizních programů. To je stejné, jako když si jdete do supermarketu koupit kávu. Taky tam najdete padesát druhů, protože každému chutná jiná. Televize funguje úplně stejně a je zbytečné proti tomu bojovat. Zatímco Jaro Slávik se na tuhle show dívá z pohledu veleúspěšného producenta a znalce showbyznysu a Lucka je člověk s otevřeným srdcem, takže by do finále nejraději poslala úplně všechny, já jsem cynik, který se tím vším hlavně baví. Proto jsem často hlasoval i pro lidi, kteří do talentové soutěže možná nepatří, ale mě prostě bavili. Pro mě byli často lepší než ti, kteří tam možná patří, ale předvedli nedotažené vystoupení. Možná dobré, ale ne vynikající. V tom případě raději hlasuju pro zajímavého – s prominutím – magora, protože konečný výsledek pro mě a pro diváka bude mnohem lákavější.
Na svoji úlohu jste se prý připravoval i sledováním britských „talentů“, abyste pochopil tajemství úspěchu pořadu. Existuje něco, co jste si od nich vypůjčil, čím jste se nechal inspirovat nebo vést?
Sledoval jsem teď americkou verzi Talentu na dovolené ve Spojených státech. To je fenomén, který jsem si nedokázal představit! Neznám zákulisí britské ani americké show, ale jsem naprosto spokojený s tím, jakým způsobem ji děláme tady u nás. Pro mě osobně byli největšími pomocníky moji dva kolegové z poroty, kteří už jsou ostřílení z minulého roku, a taky režisér, který mě v mnoha momentech podržel nad vodou hlavně v mé počáteční bezradnosti, kdy mi byl občas i návodem, co udělat, nebo jak zareagovat. Myslím, že česko-slovenská show je vizuálně srovnatelná s britskou a americkou. Pochopitelně, těžko se s nimi můžeme měřit co do počtu talentů. Amerika má 300 milionů, Británie 60 milionů lidí, navíc většinu mnohem odvážnějších než jsme my tady v Česku nebo na Slovensku. Zatímco tam každý rád ukáže i to, co neumí, tady pořád převládá ostych a snaha nebýt vidět. Přitom talenty máme.
Po předtočených pořadech, do nichž jste soutěžící už vybrali, přijdou na řadu živě přenášená kola. A v nich půjde do tuhého. Máte představu, jak tento maratón zvládnete? I s přihlédnutím k tomu, že vás čeká spousta dalších aktivit – třeba příprava muzikálu Vánoční zázrak v Divadle Broadway?
Myslím, že živé přenosy nebudou tak náročné, jako byla divadelní kola. Role poroty v podstatě končí Velkým třeskem. Nadále budeme hodnotit, ale rozhodovat budou diváci. Možná je to můj další omyl, ale mám pocit, že to nejsložitější máme za sebou. Přímý přenos je samozřejmě něco jiného než záznam. Může se cokoliv stát, to mě ale velmi láká a baví. Jsem vděčný, když se děje něco předem nepřipraveného a člověk musí trochu improvizovat. Práce mám teď skutečně hodně, kromě divadla mě čeká ještě muzikál na ledě Popelka. Nic z toho však neovlivní moje účinkování v této show. Česko Slovensko má talent je moje podzimní priorita.