VYBERTE SI REGION

Martin Stropnický: Dnešní levárny mě pálí víc, než že byl někdo v KSČ

Praha – Martin Stropnický je vedle Andreje Babiše asi nejviditelnější tvář hnutí ANO. Regionální Deník s ministrem obrany před únorovým sněmem ANO hovořil o jeho politických ambicích či vztahu 
s prezidentem Zemanem, ale také o tom, jak hodnotí komunistickou minulost některých členů ANO včetně jeho předsedy. Došlo i na otázku výběru šéfa Vojenské policie, který kritizoval náčelník Generálního štábu Petr Pavel.  

7.2.2015 61
SDÍLEJ:

Ministr obrany Martin Stropnický.Autor: Deník/Martin Divíšek

Chcete se stát prvním místopředsedou hnutí ANO?

Ne.

Neusilujete vůbec o účast ve vedení hnutí, které jste vlastně spoluzakládal, jehož výraznou tváří jste byl v kampani a jste
i nyní?
Trochu bych to opravil, hnutí jsem nespoluzakládal, 
i když je pravda, že jsem do něj vstoupil v době, kdy mělo zhruba jednoprocentní preference a nic nenaznačovalo, že se dostane do sněmovny. Moje ambice vycházejí z podstaty mého vládního působení. Jsem ministrem velmi složitého silového resortu s velkým rozpočtem, takže není úplně přirozené být jen řadovým členem. Hnutí se teď nepochybně posouvá do podoby, kdy musí zpřesnit, doformulovat a dopracovat svůj celkový programový profil 
a východiska.

Ministr Martin Stropnický by se rád podílel na profilaci hnutí ANO. Nevadilo by mu přitom spolupracovat s Radmilou Kleslovou.

A na tom byste se chtěl podílet?
Ano, je to jediný důvod, proč bych chtěl mít k vedení hnutí blíž, než mám teď.

Jak si tedy vysvětlit mediální šumy kolem vaší osoby, kdy si vás Andrej Babiš dříve po svém boku přál, teď už ale couvá 
a dává přednost panu Faltýnkovi. Je to jen předsněmová pěna dní?
Doba je rychlá a nelibuje si v nuancích, ačkoliv právě ty rozhodují. Nedělám si kartotéku vyjádření pana Babiše, ale myslím, že podporu mi vyjádřil, aniž by specifikoval, na jaké místo, kdežto u pana Faltýnka jasně mluvil o pozici prvního místopředsedy. Ten má řadu úkolů a povinností, které dost dobře nelze skloubit s prací ministra, zatímco u předsedy poslaneckého klubu to myslitelné je. Ve vedení hnutí bych ale byl rád.

„Setkal jsem se s komunisty, kteří mě poškodili, těch bylo asi víc. Byli však i tací, kteří mi pomohli, nebo se o to aspoň snažili, neboť věděli, že mám nějaký handicap kvůli rodičům. A ti se nebáli dát mi práci, což pro ně bylo určité riziko. Členství v KSČ jako apriorní diskvalifikace je strašlivé zjednodušení."

Což vám jako Pražákovi, byť do sněmovny kandidujícímu za Jihomoravský kraj, může zkomplikovat Radmila Kleslová, šéfka pražské organizace ANO a starostka Prahy 10. Zvenčí se to jeví, že je vaší rivalkou. Nejenže má nominaci na místopředsednický post, ale dokonce vám zakázala vystoupit na pražské konferenci ANO. Jaký máte vztah?
Zakázala, nezakázala. Paní Kleslová uplatnila doslovně dikci jednacího řádu. Mé vystoupení by určitě nebylo vnímáno jako nějaký fatální protiprávní krok, ale to už nechme být. Možná mi to nebudete věřit, ale my se s paní Kleslovou prakticky neznáme, párkrát jsem ji zahlédl, například při čekání na volební výsledky.

Není poněkud nenormální, že ministr obrany a starostka velké pražské části z téhož hnutí se v podstatě neznají? To by se 
v politické straně s klasickou strukturou stát nemohlo.
Myslím, že po tom únoru – aby to neznělo jako po Vítězném únoru – určitě budou mít nově zvolení lidé ve vedení ANO k sobě blíž. Což neznamená, že spolu musejí ve všem souhlasit. Budou probíhat zcela přirozené debaty, v nichž se tříbí názory. Nevím, jestli u toho budu, 
v předsednictvu jsou zástupci krajů, takže paní Kleslová tam bude určitě. Tipoval bych, že jsme odlišní lidé 
a možná bude ze všeho nejlepší, když se potkáme a řekneme si, jestli jsme schopní spolupracovat. Osobně se snažím domluvit i se svými názorovými oponenty, nejhorší je, když se někdo zaprčí a prohlásí, že když v místnosti sedí Karel, tak do ní ani nevkročí.

Nešlo mi ani tak o paní Kleslovou jako o to, co každý z vás reprezentuje. Vy jste byl Havlovým diplomatem, hlásíte se 
k jeho odkazu. Paní Kleslová pracovala pro komunistickou rozvědku, byla vytipovaná pro špionáž v zahraničí. Vy jste vždy plédoval proti kmotrům, ona se stala starostkou Prahy 10, proslulého rejdiště politických lobbistů, kteří ji na současné pozici přivítali.
To je křehké téma. Dostat nálepku je strašně snadné, 
o tom bych dlouze mohl vyprávět. Je pravda, že to, o čem jste mluvila, ve vzduchu je, na druhou stranu paní Kleslová tvrdí, že se tam žádné nekalosti neděly a k podezřelým spojenectvím nedocházelo. Asi by bylo potřeba doložit, že má za sebou něco, nač by nejraději sama zapomněla. Jsme v jednom hnutí a já chci rozhodně ctít presumpci neviny.

O vině nikdo nemluvil.
Myslel jsem to v uvozovkách, zkrátka jde o to, nevidět člověka z toho nejhoršího úhlu, zvláště když s ním nejsme v běžném kontaktu. Abych si o paní Kleslové přečetl v novinách, že byla tam 
a tam a z toho vyvodím, že nutně musí v něčem jet, to opravdu ne, tak se politika dělat nedá. Běžný občan, nepolitik, může číst noviny 
o pauze v práci a pak vynášet soudy u kafe, ale v pozici, 
v níž jsem já, už musím mít po ruce nějaká fakta.

Ministr Martin Stropnický by se rád podílel na profilaci hnutí ANO. Nevadilo by mu přitom spolupracovat s Radmilou Kleslovou.

Možná je načase, aby právě hnutí ANO artikulovalo svůj pohled na to, do jaké míry je předlistopadové členství v KSČ – 
o spolupráci s komunistickou rozvědkou nemluvím – limitující třeba pro to přihlásit se k odkazu Václava Havla? Do jaké míry mají právo na reparát, stačí jim k tomu dostatek hlasů ve volbách?
To je strašně tenký led, odsudky se vynášejí velmi snadno. Z čeho tedy vycházet? Zřejmě je nejlepší opřít se o vlastní životní zkušenost. Můžu vám říct, že jsem se setkal s komunisty, kteří mě poškodili, těch bylo asi víc. Byli však i tací, kteří mi pomohli, nebo se o to aspoň snažili, neboť věděli, že mám nějaký handicap kvůli rodičům. A ti se nebáli dát mi práci, což pro ně bylo určité riziko. Členství v KSČ jako apriorní diskvalifikace je strašlivé zjednodušení. Navíc s ním nejvíc šermují lidé, kteří nemají úplně čisté svědomí z posledních 25 let. Někdo v mládí třeba udělal chybu, něco, co by ve svém životopise dnes rád neměl, ale je to tam. Vedle toho je člověk, který dejme tomu v roce 2010 porušil zákon, dopustil se podvodu, podfuku, ublížil někomu, účastnil se fingovaného výběrového řízení, dostal důležitou funkci jen z titulu politické spřízněnosti. Tyto malé, střední i velké levárny má na svědomí spousta lidí. Nezapomeňme, že těch neférovostí se v minulých letech lidé dopouštěli v demokratickém státě, zatímco před listopadem 1989 tu byl policejní režim, kdy vládl strach a pro seberealizaci byl výrazně zúžený prostor. Co je tedy horší? Bezpočetná selhání, nebo i porušení zákonů a z toho plynoucí prospěch v polistopadových letech mě pálí daleko víc, i když nechci kreslit tlusté čáry. Koneckonců když někdo selže, tak tím v důsledku nejvíc trpí sám, pokud má aspoň špetku nějaké sebereflexe.

Hnutí ANO čeká koncem února volební sněm, kde se bude hodně mluvit i o programu a organizačních strukturách. Znamená to, že se posunete ke klasické politické straně, nebo chcete zůstat Akcí nespokojených občanů, jež s tradičním partajničím nechce mít nic společného?
Pokud máme na mysli partajnickou strukturu v tom negativnějším a bohužel převládajícím smyslu, to znamená protislužby, ty mně, já tobě, tak rozhodně ne.

To je jasné, měla jsem na mysli vybudování stranické struktury…
No, jasné to právě není. Ať mi to nemají kolegové z klasických stran za zlé, ale na těch principech prostě fungují. Nemůžete mít širokou členskou základnu, která na místní úrovni obětavě odedře lokální věci, hřát se díky tomu na výsluní vrcholové politiky a jednou za čtyři roky si přijít pro její podporu.

Takže ji musejí získávat jinak?
Je to poměrně složitá věc. Takový místní řadový člen nebo funkcionář si logicky připadá jako nosič vody někoho z Prahy, kdo je denně na televizní obrazovce. Narůstající nespokojenost se tak tlumí nabídkou různých postů, například na stranicky držených ministerstvech. To se dělo běžně a to bychom dělali hrozně neradi. Díky služebnímu zákonu to zaplať pánbůh nebude už tak snadné.

Ministr Martin Stropnický by se rád podílel na profilaci hnutí ANO. Nevadilo by mu přitom spolupracovat s Radmilou Kleslovou.

Vy máte představu, jak budete odměňovat nosiče vody v hnutí ANO?
Motivací, že budou mít zcela reálný podíl na formování názorové platformy našeho hnutí. To je průběžný proces, rozhodně nechceme sepsat pět stránek nějakých tezí s tím, že je provždy vymalováno. Svět se mění, konkrétně v bezpečnostní oblasti je to zcela zřejmé. My potřebujeme lidi z terénu, kteří mají znalosti ve školství, zdravotnictví, obraně, zahraničním obchodě.

Chcete tedy cílevědomě pěstovat odborné zázemí?
Co nejširší. Člen ANO by měl vědět, že jeho kapacita bude využita a jeho nápady neskončí v koši. Musí vědět, že není v hnutí proto, aby mával na schůzích lístkem 
a odhlasoval, co mu předseda přikáže. Bude tam jako samostatně myslící svobodný člověk, který tam vstoupil, neboť má co nabídnout. Ducha hnutí chceme určitě zachovat, protože jde o něco, co se nezapouzdří, nekonzervuje, neodmítá vývoj a je živým organismem. Na druhou stranu je jasné, že se neobejdeme bez funkčních struktur a programu. Přičemž nemohu souhlasit s kritikou, že ho nemáme.

Z novinářského hlediska nemáte. Když chceme znát pohled ANO na mezinárodní vývoj, není moc koho se ptát. Andrej Babiš řekne, že na to není odborník 
a že za diplomacii zodpovídá ministr Zaorálek. Není tak možné například zjistit, co si ANO myslí o výrocích prezidenta Miloše Zemana.
Andrej Babiš si určitě něco myslí, minimálně jako občan. Akorát je to možná v přímém protikladu k tomu, co se 
o nás říká, totiž že jsme hnutím jednoho muže, což bych si dovolil označit za poněkud nepřesné. Andrej Babiš to nechává na příslušných ministrech. Osobně jsem měl možnost to říct xkrát. Moje první zahraniční cesta směřovala do USA a vždy jsem zdůrazňoval důležitost transatlantické vazby. Nespočetněkrát jsem hovořil 
o nutnosti aktivního členství v alianci a v rámci zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Když se loni v březnu ve vládě mluvilo o dostavbě Temelína, uvedl jsem, že si absolutně nedovedu představit, že by ho vzhledem k mezinárodněpolitickému kontextu měla dostavovat ruská firma. Tehdy se zvedalo obočí a nebyl jsem za to všemi chválen. Za pár měsíců už to bylo zřejmé všem. Můj zásadní politický postoj ve věci obrany se od chvíle, kdy jsem na ministerstvo přišel, jmenuje zápas o rozpočet. Musím zároveň šetřit i získat víc peněz, což vláda odsouhlasila. Největší kritici z opozičních řad přitom zapomínají, že právě za jejich vlád armádní rozpočet dramaticky klesl. Ta hluboká rána se těžko zaceluje. Odmítám tedy názor, že lidé se nemohou dovědět, co si Stropnický myslí.

Ministr Martin Stropnický by se rád podílel na profilaci hnutí ANO. Nevadilo by mu přitom spolupracovat s Radmilou Kleslovou.

Buďme tedy konkrétní. V EU se bude během několika týdnů rozhodovat o zpřísnění protiruských sankcí. Například ministr zahraničí Lubomír Zaorálek říká, že pokud by povstalci na východě Ukrajiny masivně zaútočili na Mariupol, byl by to jasný signál k akční diplomatické ofenzivě. Jaké je vaše jasné slovo?
Evropa musí být jednotná, to není fráze, ale nutnost. Jestřábi v Rusku se právě tuto jednotu snaží systematicky rozbíjet všemi prostředky, včetně těch nejmodernějších, jako jsou sociální sítě.
V situaci, kdy se z Kremlu ozývá, že je třeba najít řešení, ale zároveň je tu evidentní snaha otevřít cestu na jihozápad ke Krymu, který nemá energetické ani vodní zdroje a tamní obyvatelé začínají být zklamaní, neboť zářné zítřky se nekonají. Mariupol už jednou napaden byl, pak se to díky minským dohodám uklidnilo a teď se to zase vrací. Pokud se fronta bude dál rozšiřovat, je debata o zpřísnění sankcí legitimní. Nikoho to přitom netěší. Poškodí to je, ale i nás. Cena je však nižší než strkání hlavy do písku, což by si kritici sankcí měli uvědomit. Náklady černých scénářů by byly mnohem vyšší, pokud by Rusko dostalo další chutě.

Právě jste potvrdil, že česká zahraniční politika nemluví jedním hlasem. Jak známo, prezident Zeman je proti jakýmkoliv ekonomickým sankcím.
Jsou tam určité rozdíly. 
V tomto asi máte pravdu. Pro mě je pan prezident důležitým partnerem, což plyne 
z ústavních kompetencí. Hlava státu má vůči obraně zásadní pravomoc. Abych dostál svým úkolům, potřebuji 
s ní mít přímou diskusní linii, kterou mám. Nevěnuji se rozborům prohlášení pana prezidenta, pro mě je důležitější dělný vztah.

To je dobrá zpráva, protože 
s prezidentem jako vrchním velitelem ozbrojených sil jistě musíte mluvit o tom, co už řadu měsíců tvrdí náčelník Generálního štábu Armády ČR Petr Pavel. Podle něj by naši vojáci 
v případě napadení ubránili tak maximálně dva kraje a jejich nasazení ve Vrběticích po výbuchu muničních skladů v počtu 400 mužů prý ohrožuje naši bojeschopnost.
Zatím jich tam nebylo nikdy víc než 210 a to je rozdíl. Kdybychom měli být zásadně ohroženi absencí dvou stovek vojáků, tak bychom na tom byli opravdu hodně zle.

Ministr Martin Stropnický by se rád podílel na profilaci hnutí ANO. Nevadilo by mu přitom spolupracovat s Radmilou Kleslovou.

Na to se právě ptám, jestli jsme?
Nemám na to tak ostrý pohled jako generál Pavel. Mám i argumenty, ale nechci s panem náčelníkem polemizovat a už vůbec ne přes noviny. Chápu ho v jedné věci a tou je kritika faktu, že profesionální vojáci, kteří jsou náročně vycvičeni včetně zahraniční praxe, mají hlídat pásku u lesa. Je to nedostatek našeho systému, možná – a to je otázka na ministra vnitra Milana Chovance – nedostatek policistů. Takže v této věci panu generálu Pavlovi rozumím. Když ale nastane mimořádná situace, je nutné konat. Nesmí to trvat nekonečně, s tím souhlasím. Kolem Vánoc, kdy to bylo nejcitlivější a obyvatelé byli právem zneklidněni a měli obavy o své zdraví, tak armáda ukázala, že je schopna pomoci bez prodlevy a doma. Lidský efekt byl okamžitý, lidé byli klidnější, vojáci s nimi komunikovali, o svátcích jim stařenky, možná i mladší holky, nosily cukroví. Pověst armády, která už je i tak velmi slušná, důvěřuje jí kolem 75 procent lidí, se tím ještě upevnila a to je také jistý kapitál. Pokud by tam bylo plných 400 vojáků dlouhodobě, ne že by to ohrozilo obranyschopnost, ale zkomplikovalo by to plánování rotací, přípravy cvičení atd.

Nemohu se nezeptat na vaši polemiku s mužem v Česku velmi respektovaným, tedy generálem Petrem Pavlem. Je už záležitost kolem šéfa Vojenské policie, kterým se má stát podplukovník Pavel Kříž, vyřešena? Už jste se kvůli tomu sešli s prezidentem Zemanem?
To téma ještě nevychladlo, na jasnou odpověď, kdo se stane náčelníkem Vojenské policie, je brzy. Já mám nějaké argumenty, generál Pavel má jiné. My jsme se minulý pátek sešli a vedli rozhovor mezi čtyřma očima. Důležitý výsledek, který odpovídá přání pana prezidenta, je, že to nebudeme řešit ve veřejném prostoru. Když podobné otázky dostaneme, nebudeme to jitřit, což oba dodržujeme. Po schůzce na Hradě uvidíme.

Nechme konkrétní jméno stranou a pojďme k podstatě. Vojáci řadu let usilovali o zákonnou úpravu svého kariérního postupu. Mimo jiné proto, aby lidé zdola či oblíbenci pana ministra nepřeskakovali zasloužilé ohvězdičkované generály. Když má podplukovník dosáhnout na křeslo, na něž má podle pravidel nárok generál, nepodrýváte jistotu profesionálního vojska?
Jsem přesvědčený, že to tak není. Kariérní řád je základ, který jsem prosadil já, což nebylo vůbec lehké. Je to jeden z nepřehlédnutelných úspěchů minulého roku, protože vojáci na něj čekali mnoho let. Tato norma se ale týká především profesionálních vojáků do hodnosti plukovníka. Pak máte velice malou skupinu generálů, 
a kdyby se přesně definovalo, který generál má nárok na jaké místo, tak by vám vlastně vyšlo, že když budete mít dvě hvězdy, můžete být šéfem toho či onoho a nikdo jiný se do toho nesmí míchat. Ministr by tedy měl velmi zúžený prostor. To je jeden z důvodů, proč podle mě na specifické špičkové funkce mohou být vybráni lidé i podle jiných kritérií. Týká se to třeba šéfa Vojenského zpravodajství nebo náčelníka Vojenské policie.

Kdo je Martin StropnickýMinistr Martin Stropnický by se rád podílel na profilaci hnutí ANO. Nevadilo by mu přitom spolupracovat s Radmilou Kleslovou.
Narodil se 19. prosince 1956 v Praze.
Byl hercem, písničkářem, režisérem a spisovatelem.
Působil jako diplomat ve Vatikánu a Portugalsku, zastával funkci ministra kultury 
(v úřednické vládě v roce 1998), pracoval jako umělecký ředitel Divadla na Vinohradech.
V říjnu 2013 byl za politické hnutí ANO zvolen poslancem. Od ledna 2014 je ministrem obrany České republiky.
Je ženatý, jeho současná manželka je herečka Veronika Žilková. Má čtyři děti (tři z předchozího manželství).
Jeho syn Matěj Stropnický je náměstkem pražské primátorky za Stranu zelených.

Autor: Kateřina Perknerová

7.2.2015 VSTUP DO DISKUSE 61
SDÍLEJ:

Přijíždí Merkelová, první dáma EU

Německou kancléřku dnes čeká pět rušných hodin v Praze. Bude hovořit s premiérem 
a prezidentem, přičemž v ulicích zahlédne příznivce i odpůrce své politiky.

Apeniny se hnuly. Města se propadla

Oblast střední Itálie poblíž Perugie včera zasáhlo ničivé zemětřesení, které srovnalo se zemí celá města a zabilo desítky lidí, stovky dalších uvízly pod troskami. Na místě probíhají intenzivní práce, záchranáři svádějí závod s časem při hledání přeživších v sutinách. Tisíce lidí se ocitly bez střechy nad hlavou. Jde o nejhorší katastrofu v Itálii od otřesů v regionu Abruzzo z roku 2009, které zabily 300 lidí.

Ženy s dětmi v Británii mají výrazně horší plat než muži

Londýn - Ženy v Británii jsou na tom podle nejnovější studie platově mnohem hůře, když mají děti. A to přesto, že celkový rozdíl v odměňování žen a mužů se v posledních dvou desetiletích o dost zmenšil, uvedla dnes agentura AP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies