VYBERTE SI REGION

Máte se líp než před rokem, tvrdí nám úředníci

Praha – Mzdy rostou, ceny klesají. Lidem se tak vede lépe než v roce 2008. Alespoň to tvrdí ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Podle údajů zveřejněných ve zprávě o výdajích a příjmech domácností v České republice, kterou v pondělí projednávala vláda, měli lidé v roce 2009 více peněz než rok předtím.

9.2.2010 61
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Grzegorz Klatka

Průměrný čistý měsíční příjem na jednoho člena domácnosti se totiž podle posledních dostupných čísel pohyboval na úrovni 11 756 korun. To je o 497 korun více než v roce 2008. „Při zohlednění 1,2procentní meziroční cenové inflace se kupní síla tohoto příjmu v úhrnu zvedla o 360 korun,“ praví se ve zprávě.

Nejmíň se vydělává v malých firmách

K tomuto závěru dospělo ministerstvo i přesto, že se podle dat obsažených ve zprávě snížil průměrný plat oproti roku 2008 o necelých padesát korun. „Ve skutečnosti však došlo k navýšení, protože jsme změnili metodiku výpočtu,“ říká Dalibor Holý z Českého statistického úřadu (ČSÚ), z jehož dat ministerstvo čerpalo. Tím se podle ministerstva vysvětluje i rozdíl oproti roku 2008. „Průměrná hrubá měsíční mzda byla vyšší o 797 korun,“ říká zpráva.

Přesto mnozí zaměstnanci ani zdaleka na tuto mzdu nedosáhnou. To se týká zvláště lidí, kteří pracují v malých podnicích. Zde se svou průměrnou výší 16 917 korun mzda nedosáhla ani 74 procent celorepublikového průměru. „Je to dáno především tím, že pokud nejde zrovna o špičková technologická centra, tak firmy mají menší možnosti dojednat zajímavé kontrakty než velké,“ říká hlavní analytik Atlantik FT Petr Sklenář. Proto podle něj nemohou svým zaměstnancům nabídnout tak vysoké platy jako produktivnější společnosti.

Číšníci mají spropitné

Špatně na tom byli i lidé pracující například v zemědělství, jako pomocné administrativní síly či ve stravování. V posledně zmíněném případě je to však dáno tím, že například číšníci pravidelně pobírají nízkou mzdu a část výdělku jim jde ze spropitného. „Denně si tak přijdu i na několik stovek,“ svěřil se Deníku Josef Šilhavý pracující v malé hospůdce na okraji Prahy.

Jak žije česká rodina

Přesto se už v průběhu loňského roku objevily některé trendy, které se zřejmě budou letos jenom prohlubovat. Například v mnoha podnicích vedlo propouštění zaměstnanců k nárůstu průměrné mzdy. To ovšem nebylo ani tak dáno navyšováním platů, jako spíše tím, že byli propouštěni méně kvalifikovaní zaměstnanci s nižší mzdou. Naopak posílení platové pozice zaměstnanců u úřadů státní a veřejné správy vůči zaměstnancům soukromých podniků se očekávat narozdíl od loňska nedá.

Ceny až na nájmy a energie klesaly

K lepší životní úrovni mnoha lidem dopomohl i pokles cen některých produktů a stagnace u ostatních. Za růst mohl především loňský lednový vzestup cen bydlení, vody, energie a paliv. Pak až do přelomu roku, kdy s nimi zahýbalo mimo jiné zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty, ceny už spíše stagnovaly. Lidé si také kvůli propouštění daleko méně půjčují. „Nárůst bankovních úvěrů byl v prvních třech čtvrtletích loňského roku o třetinu menší než v roce 2008,“ praví se ve zprávě ministerstva. Pokud si přitom lidé půjčky berou, týkají se především bydlení.

Na zhoršenou perspektivu v oblasti zaměstnání reagují domácnosti také poklesem zájmu o spoření. Popravdě, mohou za to i poměrně nízké úrokové sazby, které ke spoření nikoho příliš nelákají. Celkový objem úspor se tak sice podle údajů ČNB v lednu až září 2009 ve srovnání se stejným obdobím roku 2008 zvýšil o 78,6 miliardy korun, bylo to však o čtvrtinu méně než před rokem.

Žijeme jako normální rodina… z měsíce na měsíc

„Loni jsme si po třinácti letech dopřáli zahraniční dovolenou. Byli jsme celá rodina týden u moře v Chorvatsku. Ale mohli jsme si to dovolit jen proto, že nám ji zaplatila maminka. Z našich příjmů bychom na to neušetřili,“ říká paní Jana (36).

Janina rodina se v mnohém podobá desetitisícům jiných českých rodin. S manželem Jiřím, starším o pět roků (pozn. – redakce zná jejich plná jména), jsou spolu třináct let, během nichž se jim narodily dvě děti (6 a 12 let). Jiří pracuje v logistické firmě a jeho plat – asi 18 000 čistého – je jejich jediným pravidelným příjmem. Jana se doposud starala o děti a domácnost. „S penězi vyjdeme, ale moc vyskakovat si nemůžeme. Žijeme z měsíce na měsíc a občas musíme před výplatou požádat o výpomoc rodiče. Naštěstí si to mohou dovolit,“ říká.

Největší položka: bydlení

„Máme štěstí v tom, že žijeme ve svém, ve středně velkém městě. Byt 3+1 jsme si pořídili s pomocí rodičů, nepotřebovali jsme hypotéku ani půjčky, takže nemáme ani žádné dluhy,“ vysvětluje Jana, co považuje za velkou výhodu.

I tak však náklady na bydlení tvoří největší položku rodinného rozpočtu – do fondu oprav, za energie a na dalších poplatcích spojených s bydlením zaplatí rodina každý měsíc 5400 korun.

Jídlo hned na druhém místě

„Nežijeme si nijak nad poměry, nevyvářím žádné speciality, nakupujeme obvyklé potraviny. Měsíčně za ně utratíme odhadem tak pět tisíc,“ vypočítává Jana. Obě děti obědvají ve škole, resp. školce. A za to – ještě spolu s úhradou za kroužek karate a hudební školu – platí rodina každý měsíc dalších 1250 korun. Pravidelnou položkou, s níž se musí počítat, jsou i náklady na dopravu. Jiří musí za prací dojíždět každý den pětadvacet kilometrů a měsíčně projede naftu zhruba za 2000 korun. „A nesmím zapomenout na povinné ručení, platíme ho za naši starou škodovku v měsíčních splátkách, ale i tak to dělá přes tři stovky. Máme pojištěné děti, domácnost a máme i životní pojistku, to je dalších 2400 korun. A telefon, ten nás stojí 700,“ uzavírá Jana výčet „povinných“ měsíčních položek.

Kolik utratí rodina za oblečení a další věci, nedovede odhadnout. Kupují se, když jsou potřeba. A na nic moc dalšího už nezbývá. „Všichni v rodině rádi lyžujeme, ale jet třeba na týden na hory, to si teď dovolit nemůžeme.“

Budeme žít stejně jako dřív

Letos paní Jana dokončí studium na vyšší odborné škole, a protože do školy už půjde i mladší syn, nastoupila právě do zaměstnání. Vydělávat si bude asi 12 000 korun čistého. Že by to však znamenalo razantní zvýšení životní úrovně, odmítá: „Na hory ani k moři každý rok určitě jezdit nebudeme. Myslím, že budeme dál žít úplně stejně, jenom už si nebudeme muset půjčovat od rodičů,“ říká.

Autor: Pavel Cechl

9.2.2010 VSTUP DO DISKUSE 61
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies