VYBERTE SI REGION

Matka: Běžná základka zachránila dceři život

Praha – V pondělí si vzala život dvacetiletá dívka s Aspergerovým syndromem. Na sebevraždu myslel i devítiletý Vítek se stejným postižením. Může mámu a tátu zasáhnout něco horšího? Včera se v Praze sešli stateční rodiče, kteří to nevzdali. Celá léta, den za dnem bojují s úřady, školami, řediteli, učiteli a předsudky. Přitom chtějí tu úplně nejprostší věc, kterou zaručuje česká ústava i mezinárodní úmluvy, k nimž se naše republika zavázala – nechat svoje dítě s handicapem chodit do běžné třídy.

28.1.2015 68
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: čtk

Založili proto Alianci rodičů za inkluzi a veřejnosti představili svoje plány. Tím základním je změnit systémový přístup společnosti a školství k dětem se zdravotním postižením nebo sociálním znevýhodněním. „Když jsem přišla s dcerkou k zápisu, automaticky ji zařadili do segregované romské třídy," říká Jolana Šmarhovyčová z Ostravy. Přesně taková věta by ve vyspělé společnosti nikdy neměla zaznít.

Zatím ovšem zní. Prezident republiky Miloš Zeman nedávno řekl, že „děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, by neměly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba". Podle něj „jsou děti daleko šťastnější, když jsou 
v rovnocenné komunitě". Tedy autisti s autisty, děti s Downovým či Williamsovým syndromem s dětmi se stejným handicapem a Romové s Romy. Zdravé, bílé a šikovné děti jsou prý kruté a posmívaly by se jim.

„Kam pak patří můj syn, který má Aspergerův syndrom a zároveň IQ 133? Teorii, že svůj patří k svému, naprosto odmítám. Zažila jsem situaci, kdy ředitelka u zápisu viděla, že syn spadá do kolonky autismus, a nedala mu šanci, aby projevil svůj talent. Nikdy bych nedovolila, aby šel do speciální školy, věřím, že to zvládne a ještě celé společnosti ukáže, co v něm je. On se jen dívá na svět jinýma očima," řekla Deníku Šárka Souchopová z jižní Moravy. Její syn sice vystřídal čtyři základní školy, ale nikdy to nebylo kvůli spolužákům. „Ti ho mají hrozně rádi, největší problém je s dospělými, kteří necitlivě soudí předem," svěřila se Šárka Souchopová.

Zakladatelka společnosti Za sklem Marta Pečeňová byla první matkou, která se před mnoha lety rozhodla bojovat za synka, u něhož Aspergerův syndrom lékaři diagnostikovali až ve druhé třídě. Díky její vytrvalosti Petr neskončil 
v praktické škole (do té běžné ho denně vozila do 80 kilometrů vzdáleného města), naopak dnes je posluchačem třetího ročníku gymnázia. „Když jsem chtěla, aby Petr chodil do normální základky, pan ředitel mi řekl, že když si seženu 200 tisíc na asistenta, můžeme se o tom bavit, jinak ho vyhodí. Teď jsme o kus dál a můj nejmladší syn se stejnou diagnózou už ani asistenta nepotřebuje," říká pyšná maminka tří dětí Marta Pečeňová.

Nikdo z přítomných se neubránil dojetí, když vyprávěla svůj příběh Hana Kubíková, matka osmiletého Bartoloměje, který se narodil s mentálním postižením, tzv. Williamsovým syndromem: „Přechodu na základní školu jsme se báli. Většina lidí se na mě dívala jako na hysterickou matku, která se nechce smířit se synovým postižením. Bartoloměj má teď za sebou půlku první třídy, má skvělou paní učitelku, báječné kamarády, kteří ho zvou na narozeninové oslavy, pomáhají mu s látkou, když je nemocný. Poslední půlrok byl pro mě nejšťastnější za osm let, co se syn narodil." Kromě dobré vůle přitom nebylo nutné vynaložit žádné mimořádné úsilí. Kvůli strachu z hluku chodí Bartoloměj na oběd o deset minut dřív, učí se ze speciální prvouky, má individuální tělocvik. „Kdyby skončil v praktické třídě, dostal by se na dnešní úroveň za rok a půl," je si jistá Hana Kubíková.

Limit máme v hlavě

Co ale s dětmi, které jsou nezvladatelné? „Takové nejsou, limit pro inkluzi je jen v našich hlavách," je přesvědčena Milena Němcová, jejíž dcera Lucie má těžké kombinované postižení. Skončila ve speciální škole, kde pochytala všechny neblahé projevy diagnóz ostatních dětí. „Integrace do běžné základky zachránila život Lucce i celé naší rodině," míní Milena Němcová.

A proč rodiče tolik usilují, aby jejich děti nezakotvily 
v praktických či speciálních školách? „Někomu to možná vyhovuje, je to jednodušší 
a přechodně možná méně bolavé řešení. Co ale po skončení devítiletky? Já nechci mít doma osmnáctiletého invalidního důchodce, na kterého všichni budou pohlížet jako na toho, kdo jen bere sociální dávky a je divný," říká Hana Kubíková.

Čím tedy začít? Například tím, aby speciální pedagogové učili zásadně v běžných školách. A ještě lépe, aby se nepřipravovali v samostatných oborech, ale jejich průprava byla součástí pedagogického vzdělání. I to zaznělo při zahájení činnosti Aliance rodičů pro inkluzi.

Autor: Kateřina Perknerová

28.1.2015 VSTUP DO DISKUSE 68
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies