Podle Foltýna skupina po vzájemné domluvě a podrobném naplánování a také po dohodě o rozdělení zisku vytvořila z obchodních společností účelové obchodní řetězce. Přes ně pak realizovali spekulativní nákupy a prodeje zboží – barevných a jiných kovů. Principem podvodu podle státního zástupce bylo, že se mezi firmami, takzvanými nárazníkovými společnostmi, nacházel i ‚ztracený obchodník', který neodvedl DPH. Částku, kterou tak ‚ušetřili' na dani z přidané hodnoty, si členové řetězce údajně rozdělili.

Nárazníkové společnosti měly zdánlivou obchodní činností daňový podvod zakrýt tak, aby na něj úřady nepřišly. Proto byly do řetězce zařazovány i firmy s dobrou image a bezproblémovou historií, což ještě odhalení daňových úniků ztěžovalo. Obžalovaní byli podle státního zástupce zapojeni do jednotlivých společností a jako představitelé firem údajně věděli, která bude ztraceným obchodníkem a neodvede DPH. Pořadí, počet firem i ztracený obchodník se v účelových řetězcích navíc operativně obměňovaly.

Určoval ceny

Podle obžaloby řídil vše Švédík, který sjednával dodávky zboží ze Slovenska a Německa, určoval ceny i odměny pro své společníky, kteří v případu figurují jako jednatelé či předsedové představenstev zapojených společností. Švédík, který je stíhán i v dalším případu pro podobnou trestnou činnost a také v jiné kauze pro úplatkářství, u soudu vinu doznal a pomohl usvědčit i komplice.

Kromě něj se přiznal i Miroslav Jantula z Rusavy na Kroměřížsku. Pavel Dudek z Rýmařova na Bruntálku, René Bárta ze Zlína, Stanislav Neuber z Chomutova, Jozef Migaš z Opavy, Ukrajinci Ruslan Verdijev a Stanislav Popovych i Rus Oleg Rogalskiy vinu odmítli. Soud jim ale neuvěřil.