„Je pravda, že při přechodu dětí na jiné základní školy nastává problém, rozdíly v probírané látce jsou velké,“ přiznává ředitelka 26. ZŠ Plzeň Eva Švolbová. Poměřování se nebrání, ale varuje: „Každá lokalita má své typické žáky i rodiče. Nebylo by spravedlivé srovnávat školy mezi sebou, aniž by se na tyto odlišnosti bral zřetel.“

Šéf resortu tvrdí, že žebříčky škol podle úspěšnosti v testech nikdo dělat nebude. „Učitelé i rodiče ovšem nutně potřebují vědět, jak na tom jejich děti jsou, zda dosahují na konci daného období požadovaného objemu znalostí,“ míní Dobeš.

Dopis premiérovi

Jenže to se nelíbí řadě vysokoškolských pedagogů a odborníků ze společností, které se dlouhodobě měřením kvality vzdělání zabývají. Právě oni jsou podepsaní pod otevřeným dopisem premiéru Petr Nečasovi (ODS).

„Plošné testování jen stěží vyvolá změny odpovídající hloubce současných problémů, zato může napáchat dalekosáhlé škody. Jako všude ve světě, kde je používáno, bude obsah testů určovat, nač žáci a učitelé zaměří svou pozornost, tedy na to, co se snadno testuje. Jiné důležité cíle vzdělávání se rychle dostanou na okraj pozornosti učitelů, žáků i jejich rodičů,“ píší ve svém textu.

Shodují se, že země, které šplhají v mezinárodních srovnáních čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti nahoru, jdou úplně jinou cestou. „Zaměřily se hlavně na metodickou podporu učitelů,“ říká například konzultant společnosti EDUin Petr Feřtek. Třeba ve Finsku, které je evropskou vzdělanostní špičkou, jsou kantoři hodnoceni podle zlepšování svých žáků. V Česku je trend opačný. Nastaví se nějaká laťka, a kdo na ni nedosáhne, je ze systému jako hlupák vyloučen.

„Dítěti, které neporozumí napoprvé nové lekci z matematiky, je většinou doporučeno, ať se to doma doučí. Což je nesmysl. Pedagog je ve třídě proto, aby látku vysvětlil, nikoli ji odříkal před tabulí,“ dodává Ondřej Šteffl, ředitel vzdělávací firmy SCIO.

Ta v pondělí upozornila na příklad z americké Atlanty. Zde odhalili široké podvádění, a to při testech, které garantoval stát Georgia. Učitelů, kteří v podvodech jeli, se zastali církevní představitelé. Prý sice chybovali, ale jen ve snaze pomoci dětem. Nepřímo tak kantory označili za oběti špatného systému.