VYBERTE SI REGION

Ministr školství Petr Fiala: Putna splnil podmínky, profesorem být má

Praha /ROZHOVOR/ – Emeritní rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala má za sebou možná nejkomplikovanější misi své politické dráhy. Na Hradě se dvakrát setkal s prezidentem Milošem Zemanem, aby spolu vyřešili jmenování docenta Putny profesorem. Uvážlivý a v akademickém prostředí respektovaný ministr školství kauzu dotáhl do uspokojivého konce. Asi nejsem jediná, koho napadlo, že muž, který dokázal za pouhý rok udělat v resortu školství pořádek a jehož si váží kompletní stranická sféra, by byl za pět let ideálním kandidátem na prezidenta republiky.

25.5.2013 133
SDÍLEJ:

Exministr školství Petr Fiala.Foto: Deník/Divíšek Martin

Jste osobně spokojen s výsledkem hradní dohody?
Ano, protože jsem dosáhl hlavního sledovaného cíle, totiž aby všichni, koho vysoké školy navrhly na jmenování profesory, se jimi skutečně stali. Vzhledem k funkci, jakou zastávám, jsem považoval za svou povinnost najít řešení vzniklé situace. Nedělal jsem to kvůli nějakému potlesku, ale proto, aby tu nevznikl precedentní případ, kdy se prezident na základě posuzování celkového osobnostního profilu kandidáta rozhodl někoho nejmenovat. Jsem rád, že se to povedlo. Dohody jsme přitom nedosáhli na úkor individuálního osudu. Myslím, že v každém sporu musíme mít na paměti konkrétní lidi, a mně opravdu šlo o to, aby se i pan docent Putna stal profesorem.

Vy jste byl v kauze Putna velmi zdrženlivý. Váš předchůdce, současný šéf zelených Ondřej Liška, naopak stál v čele hlasitých odpůrců Zemanova postoje. Řekl: „Je nepřijatelné, aby prezident odmítal udělit akademickou hodnost kvůli občanským postojům. Vzkazuje tím: „Střezte se osobní angažovanosti, v budoucnu za to můžete být postiženi." Není vlastně toto hlavní poselství celého případu?
Byl jsem zdrženlivý i proto, že než silná vyjádření bylo podle mě mnohem důležitější najít řešení, které by se jinak asi hledalo hodně těžko. Opakovaně jsem ale sdělil – a to i panu prezidentovi – že vyjadřování občanských postojů v jakékoliv formě nemůže být překážkou toho, aby se někdo stal profesorem. Celá debata dává za pravdu mým dlouhodobě hlásaným názorům, že způsob, jakým se u nás lidé stávají profesory, je neobvyklý, a měli bychom s tím něco dělat.

Nicméně jste připustil, že některé projevy občanských postojů docenta Putny nejsou vaším šálkem kávy. Měl jste na mysli jeho angažovanost v předvolební kampani, kdy v ušance parodoval Vladimira Putina, nebo jeho účast na Prague Pride?
Nechci to příliš konkretizovat. Vámi zmíněné případy určitě patří k těm, u nichž bych si já představoval jiný typ veřejné debaty. To určitě souvisí s osobnostním vybavením, s pohledem na společnost, důrazem na kultivovanou diskusi, nebo spíš radikálnost postojů. Nic z toho ale nemá co dělat s otázkou, zda má být kolega Putna profesorem. Je jednoznačné, že když splnil podmínky, které ukládá zákon, a úspěšně prošel složitým mnohastupňovým jmenovacím řízením, prostě profesuru získat má.

O tom už asi není sporu. Mě ale vadí, že v debatě úplně zapadl důvod, proč Martin C. Putna držel v průvodu transparent s nápisem „Katolické buzny zdraví Bátoru". Pan Bátora byl v té době vysokým úředníkem ministerstva školství, projevoval se jako homofobní konzervativec, vyzdvihoval antisemitské myšlenky jistých autorů a podle některých zdrojů právě on nazval jako první Martina Putnu „katolickou buznou". Nebyla povinnost všech českých intelektuálů držet onen transparent společně s panem Putnou?
Pochopitelně je povinností intelektuálů na jevy, které vedou k netoleranci a ohrožují demokratickou společnost, upozorňovat. To je úplně jasné. Ani se nechci dostat do debaty o vhodnosti nebo nevhodnosti toho, jak to dělá kolega Putna, protože to vůbec není důležité. Já bych postupoval jinak.

Ale nepohoršuje vás to?
Ne. Byť nad podobou některých projevů jeho angažovanosti se mohu pozastavovat. Nicméně to nemůže mít naprosto žádný vliv na jeho akademickou kariéru. I když to neznamená, že s funkcí profesora nemá být spojen určitý etický rozměr. A tím jsme u problému pojetí této hodnosti. Část společnosti zastává trošku starosvětskou představu profesora jako váženého staršího pána, který kultivovaným způsobem ovlivňuje společenskou debatu.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala

Mimochodem, vy ji přesně naplňujete.
(smích) Děkuji, ale víte, ta situace se v celosvětovém měřítku posunula, což souvisí s univerzalitou vysokých škol. Už to z hlediska jejich počtu zdaleka není uzavřená elitní společnost. Profesoři plní poněkud jinou roli a akademická obec se celosvětově shodla na tom, že pro kvalifikaci profesora jsou klíčové určité vědecké a pedagogické výkony, které musejí mít etický rozměr. Ten spočívá v tom, že se kandidát profesury nedopouští plagiátorství, nechová se nevhodně ke studentům atd. Nijak to ale nesouvisí s tím, jaké jsou jeho občanské postoje. Pokud jste mi řekla, že naplňuji starosvětskou představu profesora, tak mě to těší, ale musím k tomu podotknout, že moje představa už je jiná.

Je ovšem třeba říct, že vědecké rady univerzit, jež profesury schvalují, posuzují i etický rozměr kandidátů, například to, zda nehlásají rasistické nebo extremistické názory.
Přesně tak. Navíc tam platí princip tajné volby, což znamená, že je nezdůvodnitelná. Pokud je tedy kandidát schválen, došlo k tomu na základě mnoha kritérií, jež si mohou členové rady poskládat podle svých osobních preferencí. Ve výsledku jsou ovšem doporučeni ti, kteří přesvědčili vědeckou komunitu, že splnili všechny podmínky kladené na profesora. A teď řeknu to, o co mi jde nejvíc: To, kdo je profesorem, by mělo být především věcí té vysoké školy, na které dotyčný bude působit.

Vzdor a lpění na principech bylo vlastní i člověku, k jehož odkazu se hlásíme všichni – T.G. Masaryk. Traduje se, že když mu císař František Josef měl předat profesorský dekret, nepodal mu ruku, a tak se Masaryk sebral a odešel z místnosti. Jak ten akt proběhne v případě profesora Putny?
Podrobnosti budou upřesněny. Nejspíše jeho jmenování proběhne bezprostředně po slavnostním prezidentském aktu 11. června. Považuji to za dobré východisko, protože jakkoliv tomu můžeme přikládat různé symbolické funkce, na jmenování profesora je z formálního hlediska podstatný prezidentův podpis, ne potřesení rukou. Nemůžeme proto vůbec mluvit o tom, že profesura kolegy Putny by byla nějaká jiná, méně důstojná. Planost je úplně stejná. Za prezidenta Havla prezidentské dekrety běžně předával ministr školství. Omluveným účastníkům je odevzdávají rektoři, koneckonců za první republiky byly posílány poštou. Jsem moc rád, že pan docent Putna toto řešení akceptoval, a udělám vše, aby předání jeho dekretu bylo co nejdůstojnější.

Součástí vaší dohody je i změna vysokoškolského zákona, kdy jmenovací pravomoc přejde z prezidenta na ministra školství. To ale vzbudilo rozpaky. Mnohým je líto, že ten akt pozbyde lesku, jiní zase upozorňují, že se víc zpolitizuje. Akademický senát Univerzity Karlovy to dokonce odmítl. Bylo to dobré východisko?
Slíbit takový návrh zákona mi nedělalo problém, protože jsem zastáncem změny stávající praxe. Odstranění státně monarchistického aspektu jmenování profesorů je zcela namístě. Vysokoškolský profesor má být kvalifikací, jíž se podmiňuje výkon konkrétní funkce na dané škole. Proto většina vysokoškolských systémů jmenování nezná. Kdo vyhraje výběrové řízení, stává se profesorem na dané škole, a pokud chce učit jinde, musí znovu projít konkurzem. Nebojím se ani politizace z rukou jakéhokoliv ministra. Určitě lze najít právně pevnější formulaci, z níž vyplyne, že ministr školství schváleného kandidáta jmenovat musí.

Nenaskytla se teď ideální možnost znovu se vrátit k novele vysokoškolského zákona a prosadit svázání profesorské hodnosti s příslušnou univerzitou?
Preferuji, aby se profesury chápaly jako funkční místo na základě výběrového řízení. Pro to ale musejí existovat podmínky. Ve chvíli, kdy jsou profesury součástí akreditačních procesů a chápou se jako univerzálně platné na celém území státu, je těžké to změnit ze dne na den. Ale i v návrhu novely jsme jisté posuny udělali. Akreditační proces jsme přestali vázat na formální stránku věci, například na počet profesorů. Nově se budeme ptát, zda obor garantují lidé, kteří v něm skutečně publikují, věnují se mu a mají v něm výsledky.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala

Čili univerzita se nebude moci ohánět 90letými profesory, kteří už deset let nenapsali ani řádku.
Ano, nebudou důležité tituly, ale skutečné výkony. Ono se v debatě nad novelou ukázalo, že přejít k funkčním místům lze do jisté míry i na bázi stávajícího zákona. Když tedy budeme vhodně kombinovat jednotlivé prvky, můžeme si připravit přirozený přechod k novému modelu. Vždy dávám přednost řešením, která umožňují přípravu prostředí, tak aby bylo změnám příznivě nakloněné, pak to totiž funguje lépe, než když se udělá radikální řez. Uklidňuje mě, že jsme se vydali správnou cestou.

Prezident Zeman vám na ni ale položil výhybku.
Je pravda, že jeho podnět přišel do dlouhodobě vedené debaty. Proto jsem se rozhodl, že změnu jmenovací pravomoci nevtělím do prodiskutované a promyšlené novely zákona o vysokých školách. Připravím jen velmi stručnou předlohu, která tuto změnu bude obsahovat.

Součástí aktuální debaty je i pochybnost, zda při současné celoplošné platnosti profesorských titulů mohou vědecké rady jednotlivých vysokých škol skutečně garantovat jejich srovnatelnou kvalitu. Vedle Karlovy či Masarykovy univerzity je tady přece řada soukromých škol, kde jistá nedůvěra nepochybně je.
To je zásadní téma. Problém českých profesur je v tom, že ve chvíli, kdy projdete profesorským řízením na škole, která pro ni získala akreditaci v příslušném oboru, vaše profesura platí na celém území republiky a stát to stvrzuje předáním dekretu někým, kdo stojí mimo danou univerzitu. Když docent z Ostravské univerzity projde tímto řízením na Karlově univerzitě v Praze, může dál působit jako profesor v Ostravě. Otázka je, jestli to tak má být a zda to tak chceme. Mají mít profesorské tituly odkudkoliv stejnou hodnotu?

Co si myslíte vy?
Když se podíváme třeba do Německa, tak je jistě rozdíl mezi profesurou na nějaké malé škole a na Technické univerzitě v Mnichově, která patří k nejlepším na světě. Na to si podle mě budeme muset zvyknout, když máme 26 veřejných univerzit, dvě státní a několik desítek soukromých. Zákonitě se liší kvalitou, cíli i zaměřením svých učitelů. Musíme se naučit tuto pestrost vnímat. Pro nás přece nemůže být zdrojem společenské autority to, že má někdo nějaký titul, ale to, co člověk dokázal a co dělá.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala

Autor: Kateřina Perknerová

25.5.2013 VSTUP DO DISKUSE 133
SDÍLEJ:

Írán pohrozil odvetou za možnost zavedení amerických sankcí

Teherán/Washington - Írán dnes pohrozil odvetou za čtvrteční rozhodnutí Senátu amerického Kongresu schválit zákon, který o dalších deset let prodlužuje možnost zavedení protiíránských sankcí. Podle Teheránu jde - v případě jeho uplatnění v praxi - o jasné porušení loňské dohody o íránském jaderném programu.

Rath opět zamíří do soudní síně, tentokrát žaluje státního zástupce

Praha - Bývalý středočeský hejtman David Rath znovu míří do soudní síně, tentokrát v roli žalujícího. Jeho žalobu na státního zástupce Petra Jiráta, který dozoruje Rathovu korupční kauzu, začne soud veřejně projednávat v únoru. Redakce to zjistila z justiční databáze Infosoud. Rathovi vadí některé výroky, které o něm Jirát řekl v rozhovoru pro média.

V Praze končí kongres evropských socialistů

Praha - V Praze dnes končí třídenní kongres Strany evropských socialistů. V rámci jednoho z diskusních panelů v Kongresovém centru promluví k účastníkům mimo jiné lídr britských labouristů Jeremy Corbyn. Jednání by mělo uzavřít přijetí deklarace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies