VYBERTE SI REGION

Ministryně Karla Šlechtová aneb Karlička: Žiju!

Praha /ROZHOVOR/- Zasedací místnost. Ministerstvo pro místní rozvoj. Čekám na rozhovor s ministryní. Má zpoždění. Dvacet minut. Pěkná místnost s výhledem do nevábného betonového dvora. Na stole velká krásná živá kytice.

23.9.2016
SDÍLEJ:

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

„Půjdeme do kanceláře paní ministryně, ať vidíte, kde pracuje," zní ve dveřích hlas, který následuji. Pracovna ministryně. Výhled na Staroměstské náměstí. Stoly zavalené šanony a papíry. Tam nahoře se sepnutýma rukama na vše nahlíží prezident Miloš Zeman. Usmívá se, jakoby právě dokončil objímání stromů a byl nabit nevšední energií.

Na kulatém stole pro návštěvy a porady jen nic. Kromě hrnečku s kávou. Vzadu na skříni, až u stropu, náznak kytice. Možná suché, možná uschlé. Tak tady se rozdělují miliardy, napadá mne. „Posaďte se, tady pracuju. Ty štosy papírů jsem probírala dva týdny. Dělám si z toho závěry, jsem na své náměstky dost přísná. Musím být," říká dáma proti mně.

Ta dáma je ministryně pro místní rozvoj. Jmenuje se Karla Šlechtová. Karlička, Kájínka, Káji. Tak ji říkají maminka, babička a přátelé. Jakou má přezdívku mezi zaměstnanci, nevím.

Paní ministryně, když jsem se chystal k vám na rozhovor, chtěli z tiskového oddělení okruhy otázek, o čem se budeme bavit. Řekl jsem jim, že jim nic nepošlu, protože nevím, o čem se spolu budeme bavit. Já to vlastně nevím ještě ani teď. Oni se nad tím velice podivovali.

Tak, popravdě, mne to také udivuje.

Že by to byl den plný údivů? Už jste někdy dělala rozhovor a nepadlo v něm ani slovo o politice?

Nikdy. Ale velmi bych si přála, abych mohla veřejnosti sdělit, kdo jsem. Aby neviděli jen můj obličej, jak někde bojuje za cosi v poslanecké sněmovně.

Tak si zahrajeme spolu hru.

Hru? (Tak vytřeštěné oči jsem dlouho neviděl - v té chvíli mne napadlo, zda jsem se nepřevtělil do podoby kontroly z finančáku nebo návštěvy z blázince - pozn. autora)

Pokud někdo z nás začne brousit do politiky, ten druhý zvedne ruku a ten první bude muset změnit téma.

Aha. Dobře.

Máte ráda květiny?

Mám.

Kdy jste naposledy květinu dostala?

Květiny jako ministryně dostávám ráda a jsem ráda. Ale jako Karla Šlechtová? To bude už pár let.

Jste hezká žena, jak je to možné?

To já nevím. Ale mám ráda modré hořce. To je případně tip, kdyby někdo mně, Karle Šlechtové, chtěl darovat květinu. Květinou by mi udělal radost. Modrým hořcem dvojnásobnou. Minimálně.

Bydlíte kousek mezi Prahou a Kralupami nad Vltavou. Máte čas vyjít ven?

Mám přízemní byt s malou zahrádkou, kde venčím svého pejska a s ním chodím ráno nebo pozdě večer. Jenže jsem pořád v práci, takže se mi o něj občas stará báječná sousedka a kamarádka, devadesátiletá paní. A když už čas najdu a s pejskem vyrazíme, tak obejdu barák. Jednou, dvakrát, třikrát.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.

Můžete mi ukázat váš zásnubní prsten, který dostala vaše babička od dědečka?

Jak to víte?

Tak. Vím to.

Tak koukejte, tohle je on. Prstýnek, který dědeček daroval babičce v roce 1941. A před několika lety mi ho babička darovala. Já jsem si ho nechala vytetovat na ruku. Bylo to v den její smrti, krátce před tím, než mi umřela v náručí. Stačila jsem jí ho ale ještě ukázat. V jejích očích jsem cítila něco, co nedokážu popsat. Babička tak i v nebi ví, že je pořád u mne. Na tom prstýnku jsou iniciály dědečka a datum svatby - 27. dubna 1946.

Jaké máte vzpomínky z dětství na babičku a na dědečka?

Dědeček mi umřel, když mi bylo pět let. V životě to neměl jednoduché. Byl odsunut do Německa, byl v Jáchymovských dolech, dostal rakovinu plic. Pamatuji si ale, že jsme doma měli malého psíka špice Jima. A všichni v Karlových Varech, odkud pocházím, si dědečka pamatují, jak chodí po městě on, Jim a Kájínka. Vychovávaly mne maminka s babičkou. Babička zemřela nedávno, čtyři měsíce před tím, než jsem byla jmenována do funkce ministryně. Občas mám tušení, že ji vídám kolem sebe jako motýlka. Bílého motýlka. Myslím, že na mne pořád dohlíží shora.

Jak jste si jako malá holka malovala svoji budoucnost?

Pocházím z chudé dělnické rodiny, nikdy jsme neměli peníze a vždy se tradovalo, že peníze mají popeláři. Jak já chtěla být popelářem!

Popelářkou.

To je jedno. Jenže pak přišla ekonomka a já zatoužila poznat a řešit makroekonomii. Zajímalo mne, jak funguje řízení státu. Nabrala jsem přesvědčení, že u toho chci být. Popelařina šla stranou.

Myslela jste někdy na popeláře při schvalování dotací třeba na nové vozy?

Myslím na ně často, vídám je při svých cestách každou chvíli. Jenže oni nespadají pod „moje" miliardy. Nicméně kvalita popelářských aut se mění.

Den máte nabitý od rána do večera…

…to mám.

Usínáte lehce? Máte těžké spaní? Budíte se ze sna?

První rok ve funkci jsem spala tři čtyři hodiny denně. Tohle ministerstvo ale není od Šumavy k Tatrám, ale až někam k Alpám. Máme hory agend, musela jasem se orientovat v provozu ministerstva ze všech směrů - počty lidí, platy, vozový park, další vybavení, zda jsou zaměstnanci výkonní. To pro spánek nebyla ideální doba. Já spoustu věcí řešila v noci. A když jsem viděla, jak se utrácejí zbytečně peníze…

Stop!

…dobře, chtěla jsem vám to ale vysvětlit. Teď je to lepší. Chodím spát kolem jedné druhé hodiny ranní, vstávám kolem šesté a někdy dokonce kolem sedmé.

Tak dostatkem spánku zrovna nehýříte. Máte i v tom krátkém čase sny?

Ze spánku se nebudím a sny nemám. Nepamatuji si ani na jeden. Od chvíle, kdy jsem ministryně, nemám sny.

A jak se vám daří vstávat?

Těžko. Já nejsem schopná okamžitě vstát. Mám čtyři budíky, každý je někde jinde, takže mi pořád odněkud něco zvoní. Většinou vstanu až na ten čtvrtý.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.

Byla jste v mládí hodná holka?

Maminka říká, že jsem byla velmi hodné dítě. Od začátku jsem dostávala demokratickou výchovu. Mamka mi vždy nechávala prostor, abych sama usoudila, co je správné či nesprávné a udělala to podle sebe. Byla to skvělá výchovná část, pomohlo mi to vytvořit si vlastní názory a za nimi si stát.

Měla jste letos dovolenou?

Měla jsem pár dní volna, ale kvůli tomu, abych mohla v klidu pracovat. Tady v kanceláři, v budově klid není, pořád se něco řeší. Takže jsem musela zmizet. To byste viděl, jak to vypadalo na chalupě, která byla zavalená papíry. Byly všude.

Pracujete non stop, nespíte, bez dovolené. Ještě se vám tělo neohlásilo, že by chtělo nějakou úpravu, změnu?

Tělo si zatím neřeklo.

Myslíte, že to dokážete?

Ale jo, zpomalit dokáže každý. Jsem obyčejná holka, obyčejný člověk, nejsem nafoukaná panička, a považuji si za obrovskou čest, že mi pan vicepremiér dal šanci dělat něco pro občany. Já vím, že to možná zní strojeně, divně, jako klišé, ale je to tak. Vím, že jsou skupiny lidí, kterým se moje výsledky nelíbí. Ale mám na to jedno řešení. Když ráno vstanu, podívám se do zrcadla a řeknu si: „Kájo, jsi to pořád ty!" tak žiju s vědomím, že mám svědomí čisté a že jsem vědomě neudělala nic, co by šlo proti zájmům našich lidí. Něco, za co bych se mohla stydět sama před sebou.

A třeba před bílým motýlem…

…přesně.

Docela často objíždíte regiony a chodíte mezi lidi. Stop!

…to si možná mnozí myslí. Třeba i vy. Ale vždyť i vy novinář víte, že když se s lidmi bavíte, myslím s těmi takzvanými obyčejnými z ulice, jsou rádi, váží si vašeho zájmu, vašeho času. A přitom tam se dozvíte nejvíc o jejich radostech i strastech. To novinář i politik potřebují. Možná tomu říkáte sbírání bodů, já na to ale mám jiný názor. Víte, do malých měst a obcí politici a papaláši moc nejezdí. Důvod, proč jsem začala objíždět všechny kraje a zastavuji se právě v těch malých místech, je jednoduchý. Já prostě cítím, že tam patřím, že si ti lidé zaslouží, aby se o jejich názory někdo zajímal a bavil se s nimi. A klidně si to berte jako sbírání bodů. Já jezdím za dětmi, za seniory, zapojuji se do jejich činnosti, zpívám s nimi, tancuji. No a co, že jsem ministryně. V té chvíli jsem i Karla Šlechtová, občan této země.

Kdy jste naposledy četla nějakou knihu? Pominu-li zákony.

Číst zákony je hodně perné. Poslední kniha? Tak to bylo ještě před mojí érou ministryně. Určitě nějaký historický detektivní román. Miluju historii.

Kdy jste byla v naposledy v kině?

To nevím. Asi před rokem na Lídě Baarové. Jinak si na návštěvu kina nepamatuji.

Co televizní seriály?

Tak to ani náhodou. Ale kromě zpravodajského programu ČT 24 se občas podívám na stanici, která vysílá historické věci. Zajímám se o druhou světovou válku, protože ji mám spojenou s dědečkem. Mám jeho deníky a dokonce i poslední dopis, který posílal babičce a v němž píše, že si myslí, že už tam umře. Na české seriály se nedívám. Snad jen na jeden britský historicko-detektivní seriál.

Co máte společného s horami?

Hory zbožňuji. Vyrůstala jsem v Krušných horách. Každý víkend jsem jako dítě trávila na chatě v Nových Hamrech, kousek od hranic s Německem. V létě stavění bunkrů, v zimě lyžování. Ale také sázení jahod, brambor. Prostě spousta práce i radosti. Tvrdý, ale také krásný horský život.

Vy také šéfujete obecně prospěšné společnosti Horská služba.

Patří pod tohle ministerstvo. Horáče mám ráda, jsou to kluci se srdcem, horám obětují maximum, a to včetně svého soukromého života. Máme jen 70 zaměstnanců a 400 dobrovolníků. Chtěla bych to změnit, aby Horská služba byla řízená státem, a aby ti, kdo zde jakýmkoliv způsobem pracují, měli nárok na odměnu. Zajímavostí je, že jsme se domluvili s Albánií a tam jsme pomáhali značit jejich cesty. A naše Horská služba pomůže v Albánii založit jejich místní horskou službu.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.

Někde jsem četl, že věříte v přírodu?

Věřím, má v sobě obrovskou energii a je v ní ukrytá pravda. Život.

Kdy jste naposledy něco zasadila?

Před několika měsíci jsem dostala klatovské karafiátky a ty poctivě zasadila na své zahrádce. Už jsem říkala, že nejsem dobrá zahradnice, všechno mi uschne a řádky na brambory mám vždy křivé, ale tyhle karafiátky mi krásně vyrostly.

Věříte v něco kdesi někde kolem nehmatatelného?

Věřím, že něco je. Mám negativní, ale možná i pozitivní vlastnost, že jsem nohama až příliš na zemi. Když se chci odreagovat, říkám si, že bych měla něčemu věřit, což souvisí třeba s tím, co tady bylo historicky před námi. Stromy. Věřím v kořeny stromů, v celý kmen, větve, listí. Všechno má svůj smysl. Když strom plodí listí, znamená to, že žije.

Proto vaše tetování, kterým jste známá, jde tímto směrem?

Jedna z mých kérek, kterou jsem vymýšlela deset let, má tyhle znaky. Nechtěla jsem na sebe plácnout jen tak něco, ale něco, čemu věřím. Kérka na levé paži, která nebývá na fotkách vidět, to jsem já.

Jakou hudbu máte ráda?

Jsem příznivec tvrdší muziky. Rock, heavy metal. Já jsem už dávno depešák (příznivec skupiny Depeche Mode a jejich stylu – oblečení v černé barvě – poznámka autora). Než jsem nastoupila na ministerstvo, chodila jsem pořád v černém. Nebylo pro mne jednoduché přizpůsobit se protokolu na vizáž a oblečení v mé funkci. Občané očekávají, že ministr bude nějak vypadat, čemuž rozumím a beru to. Na druhou stranu ale nechci ztratit sama sebe. Ty kérky ke mně patří, ať se to někomu líbí, nebo ne.

Které kapely kromě Depeche Mode máte ráda?

Matahari, Desmod, Škwor, Krucipüsk, Iggy Pop, Metallica. A mám ráda basovou kytaru a bicí. Dokonce jsem na bicí zkoušela hrát. Říkali, že jsem docela dobrá. Zatím ale zůstanu na ministerstvu.

Jak jste šikovná v kuchyni?

Nevařím, protože nestíhám. Ale když už, tak dokážu uvařit maso na jakýkoliv způsob. Mám ráda maso, zelenina mi příliš nejede. Tu jím jen kvůli vitamínům.

Rozdáváte miliardy, kolik máte v peněžence?

Asi sedm stovek.

Ale taky kreditku.

To ano.

Za co nejvíce utrácíte?

Byla jsem vychovaná jako spořivý člověk, takže moc neutrácím. Nemám nic, co bych, když to vidím ve výloze nebo v reklamě, musel kupovat. Auta, hodinky, obrazy, známky, kabelky? Proč? Já žiju normálně, na tyhle věci nemám čas, náladu ani povahu. Prostě je k životu nepotřebuji.

Kdo vám radí v oblékání?

Nikdo, já když něco potřebuji, třeba nové sako, protože to staré má ošoupané rukávy, tak jdu do krámu a koupím si to, které mne zaujme.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.

Vy nemáte poradce na image?

Přece nebudu mít poradce na to, abych si něco na sebe koupila a aby mi někdo radil, jestli mi sedí tahle nebo jiná barva! Nemám vizážisty. Já vím, že si na sebe musím ráno naplácat make-up, hodit se do pohody, abych třeba před fotografy vypadala rozumně. Ale mám ráda ocelové šperky. Jak jste se ptal, jestli něco kupuji. Tak to vlastně je moje. Ocelové šperky, v nichž vidím stromy. Mám ráda například ocelové šperky, v nichž nebo na nichž vidím stromy. To si ráda koupím.

Vy jste na ty stromy tak trochu „ulítlá", že?

No, jsem. Jakmile jsem na festivalu, většinou tam něco takového nového parádního najdu.

Paní Karlo Šlechtová, paní ministryně, jak vám říkají lidé kolem vás?

Babička Karličko, maminka Kájínko, přátelé třeba Káji.

Když se podíváte ráno do zrcadla, co si řeknete? Myslím tím, kromě toho, jak jste říkala, že jste to stále vy v souvislosti s čistotu vašeho jednání a chování.

Že zase na sebe musím naplácat make up. Ale pak si právě řeknu to: „Kájo, jsi to pořád ty!"

A co si řeknete večer?

Konečně se mohu odlíčit!

Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nikde jsem nenalezl ani slovo o vašem příteli, manželovi, přítelkyni.

Svůj soukromý život bych si ráda nechala pro sebe. Mohu ale říci, že teď žádný soukromý život nemám. Mám ho s ministerstvem pro místní rozvoj, které se mi skoro 24 hodin denně proplétá životem.

Dobře, nicméně, není vám už dvacet let, biologické hodiny tikají, nepomýšlíte na potomka?

(Ministryně se dlouze odmlčí, přemýšlí a je cítit, že bojuje sama se sebou. Najednou s sebou trhne). A víte, co? Jste první novinář, kterému řeknu pravdu o sobě. O potomka jsem se intenzivně snažila tři roky, a to i mnoha pokusy na genetické klinice. Nakonec ale testy ukázaly, že dítě mít nemohu. To změnilo zásadně můj život, zničilo vztah. Takže teď jsem už pár let oddaná občanům. Hledám takhle své naplnění ve svém životě, protože to je tak velká rána, která se jen velice těžko hojí. A může to pochopit jen ten, kdo se v takové situaci ocitl. Nikdo jiný.

Neměla jste chuť všechno zabalit?

Hrozně jsem bojovala s myšlenkou se na všechno vykašlat, sbalit se a odjet do ciziny a třeba pomoci stavět školy, protože mám velké sociální cítění. Nakonec ale ve mně zvítězil český patriot. Rozhodla jsem se, že svůj život nevzdám, že budu bojovat, budu žít a že pojedu dál. Do tohoto období vstoupila i smrt babičky a následné jmenování ministryní. A já si řekla, že tak asi všechno má být a jen kvůli tomu, že v určité části byl ke mně tenhle svět strašně tvrdý, nemilosrdný a krutý, to nezabalím a že se musím zvednout a jít dál. A tak žiju…

Kdo je Ing. Karla ŠlechtováMinistryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.- narodila se v roce 1977 v Karlových Varech

- vystudovala podnikový management a finance na Fakultě ekonomické Západočeské univerzity v Plzni (získala tak titul Ing.)

- při studiu v letech 1998 až 2001 pracovala v pražské společnosti Czech Business Leaders Forum jako projektová manažerka

- v letech 2001 až 2004 působila v Bruselu u organizace CSR Europe jako koordinátor projektových portfolií v oddělení komunikace a členská základna.

- poté vedla a řídila projekty EU v pražském Evropském centru pro veřejnou správu (2004 až 2005), později v letech 2005 až 2010 působila jako senior konzultantka v poradenské společnosti Deloitte

- krátce pracovala jako projektová manažerka u České správy sociálního zabezpečení

- na Ministerstvo pro místní rozvoj ČR byla ředitelkou odboru přípravy programového období 2014-2020, zástupkyní ředitele odboru evropských záležitostí, vedoucí oddělení kohezní politiky a vedoucí samostatného oddělení průřezových činností

- od června 2014 pracovala na Úřadu vlády ČR jako ředitelka odboru EU fondů v rámci Sekce pro evropské záležitosti

- od 8. října 2014 je ve funkci ministryně pro místní rozvoj.

- žije sama se svým psem v obci u Kralup nad Vltavou

- má ráda tvrdou muziku, historickou dobrodružné romány, zajímá se historii, především o druhou světovou válku

- je známá tím, že na těle má několik kérek - tetování

- není členem žádné politické strany, ve vládě zastupuje hnutí ANO 2011

Čtěte také: Šestnáct miliard korun na regionální projekty. Šlechtová: Kvalitě rádi pomůžeme

Autor: Jiří Macek

23.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO
Ilustrační foto.

Střelba v obchodním centru v americkém Burlingtonu, čtyři mrtví

Burlington - Pět mrtvých si v pátek vyžádala střelba v obchodním centru ve městě Burlington v americkém státě Washington. O život přišly čtyři ženy a také jeden muž, který nakonec podlehl vážným zraněním. Informovala o tom dnes tamní policie. Střelec uprchl ještě před příjezdem policistů, kteří po něm pátrají.

Češi mají k vědě pozitivní přístup, vyplývá z průzkumu

Praha - Postoj většiny Čechů k vědě je pozitivní, přináší podle nich důležité inovace zejména v technických oblastech života a je klíčová pro budoucí prosperitu. Největší přínos má věda podle oslovených pro zdraví, životní prostředí a technický pokrok. Přesto se necelá třetina lidí domnívá, že vědecké objevy jsou od běžného života příliš vzdálené. Vyplynulo to z dotazníkového šetření Bayer Barometr 2016, které má ČTK k dispozici. Zpracovala ho společnost Median.

VÍME PRVNÍ
Mladý muž byl už dříve kvůli výhružným SMS, které posílal své bývalé přítelkyni, odsouzen za stalking. Nyní mu hrozí další soudní líčení. Podle informací Deníku byl Šimek obviněn 
z trestných činů vydírání 
a nedovoleného ozbrojování.

Státnímu zástupci nastražil granát pod auto bývalý voják

Havlíčkův Brod – Policejní komando tento týden 
v úterý zadrželo v Havlíčkově Brodě šestatřicetiletého bývalého profesionálního vojáka Davida Šimka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies