VYBERTE SI REGION

Ministryně Válková: Široký výklad imunity se časem může změnit

Praha /ROZHOVOR/ - Helena Válková je uznávanou expertkou na trestní právo, jemuž se věnovala především jako vědkyně a pedagožka. Od konce ledna se ale ocitla ve světě, kde platí především politické argumenty a není nouze ani o intriky a podrazy. Úplné novum to ovšem pro profesorku Válkovou není. Na plzeňských právech se postavila proti Kindlovu vedení a na protest ze školy odešla. Odhodlání této křehké ženě se zvučným hlasem tedy určitě nechybí.

22.2.2014 21
SDÍLEJ:

Ministryně spravedlnosti Helena Válková.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

V debatě k programovému prohlášení vlády váš stranický šéf Andrej Babiš položil řečnickou otázku, zda je horší, že „ho před 32 lety nějaký estébák napsal do přiblblého seznamu, nebo že se za pravicových vlád z politiků stal organizovaný zločin". Co je horší?
Záleží na okolnostech, za jakých ho onen estébák do nějakého seznamu zapsal. Kdyby byla trestním stíháním prokázána účast předních politiků na organizovaném zločinu, tak je to katastrofální vizitka České republiky jako země, která ve skutečnosti není právním státem.

Politologové si kladou podobný dotaz jako Andrej Babiš a mnozí mají za to, že úspěch hnutí ANO v loňských volbách dokazuje, že voliče už nezajímá řešení minulosti, členství v KSČ či seznamy StB, ale hlavně rozkrádání veřejného majetku, kmotři a trafikanti. Existuje nástroj, jak tuhle společenskou rakovinu zastavit?
Určitě je to o důvěryhodnosti postojů a konkrétních činů politiků. V oblasti práva pak jde o jednotlivá trestní řízení, která by měla být dovedena do úspěšného konce, tedy do konstatování viny 
a uložení trestu. Veřejnost musí pocítit, že během tohoto procesu není rozdíl mezi politikem a neznámým panem Nováčkem. Pravidla a procesní postupy musejí platit pro všechny. To jsou ale obecné fráze, které občany už asi rozčilují.

Obecné fráze se ovšem v posledních dnech přetavily do konkrétních přestřelek, které nasvítily křehkou hranici mezi trestním právem a politikou. Současné vedení ODS v tom má naprosto jasno. Podle vašeho předchůdce Pavla Blažka je olomoucký žalobce Ivo Ištvan „škůdcem demokracie", který si prostřednictvím trestního práva začal vyřizovat politické účty. Jaký závěr si z toho zmatku má občan udělat?
Myslím, že občan až tak zmaten není, moc dobře totiž ví, že to byly politické síly jako TOP 09 a ODS, které mu důvěru v nestrannou a spravedlivou justici v době svých vlád vzaly. Všechny ty kauzy mají přece kořeny v minulosti, teď sklízíme ovoce různých lobbistů, kteří nebyli postaveni před trestní soud – Rittiga, Janouška, Hrdličky. Zatím nikdo nemá důvěru, že je justice natolik silná, aby tyto pány postavila před soud a na základě důkazů je odsoudila. Pokud jde o vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, vyjádřila jsem jednoznačně svůj postoj, tedy aby v klidu dělal svou práci. On si je jistý, že má dostatek důkazů, takže ho nechme, ať přesvědčí trestní soudce. Do té doby by bylo velice politické, čili protiprávní, kdybychom do jeho práce zasahovali. Nevím, zda obžaloba nakonec obstojí a obvinění budou odsouzeni, od toho je trestní řízení, ale to musí proběhnout zcela nerušeně. Občan, i když není právník, je určitě natolik inteligentní, že si spojí souvislosti a ví, proč ODS nyní tak křičí. Kdyby nebylo této kauzy, která byla příslovečnou poslední kapkou, možná by tu nebyla naše vláda se silným mandátem. A skoro určitě by tito lidé nestanuli před soudem. Domnívám se, že v následujících měsících bude takových kauz víc a my budeme svědky stejně intenzivního povyku.

Co když argumenty státních žalobců z Olomouce před soudem neobstojí? Byl by to pro vás důvod pro konzultaci s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem o možném návrhu na Ištvanovo odvolání? Nebo by v takovém případě měl sám rezignovat?
Tam je standardní postup. Nejvyšší státní zástupce má zodpovědnost eventuální návrh podat a ministr v tom případě musí konat. Určitě panu Zemanovi nebudu v této záležitosti volat. Potřebujeme co nejlepší garance v zákoně, který zajistí jak nezávislost, tak odpovědnost státních zástupců.

Ministryně spravedlnosti Helena Válková.

To je zřejmě důvod, proč se 
v programovém prohlášení objevil závazek o přijetí odloženého zákona o státním zastupitelství.
Ano. Předloha je už v podstatě hotová, teď se jen aktualizuje. Jedinou otevřenou otázku vidím ve zřízení speciálního útvaru pro potírání korupce. Myslím, že by měl mít širší kompetence, než jak jsou zatím v návrhu vymezeny, tedy na relativně úzký okruh trestných činů.

Chcete ho rozšířit?
Jednak rozšířit, jednak bych chtěla zvážit zkušenosti ze zahraničí, kde mají speciály ad hoc, tedy k aktuální závažné trestné činnosti. Jako nenapravitelná optimistka doufám, že za pět let už nebudeme mít takové problémy s korupcí, ale třeba budeme potřebovat jinak odborně složený speciál. Může se stát, že tu bude kriminalita související s vysokou nelegální migrací. Preferuji tedy, aby 
v zákoně byla zakotvena možnost vytvořit takový úřad například na dobu tří až pěti let. Poté, co by se kriminalitu určitého typu podařilo eliminovat, původní útvar by mohl být nahrazen jiným. V březnu k tomu chci po dohodě 
s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou udělat krátký odborný seminář a pak se dohodneme na optimální variantě. Specializace je nutná, ale podle mě by byla užitečná i určitá pružnost, abychom nezabetonovali zaměření útvaru navěky.

Doktorka Bradáčová, která stála u zrodu návrhu o státním zastupitelství, je zastánkyní zrušení vrchních zastupitelství a změny čtyřstupňové soustavy na třístupňovou. Jste ve shodě?
To by vyžadovalo dořešit otázku, zda je možné ponechat vrchní soudy. Kompetence obou institucí se sice překrývají jen v úzkém okruhu činností, ale z hlediska vyváženosti justičního systému by tento postup byl nešťastný. Nerada bych dělala reformu bez konsenzu justice a nejsem si jistá, že bych ho nalezla, kdybychom chtěli zároveň zrušit i vrchní soudy. Přijetí zákona o státním zastupitelství nechci zdržovat, na shodu názorů v této věci nelze čekat. Předběžně počítám, že normu poslanci obdrží nejpozději v září.

Především pravicoví opoziční poslanci ovšem říkají, že po kauze Nagyová a Nečas nemá zákon, který by výrazně posílil samostatnost státních zástupců, šanci na přijetí. A to i kvůli odporu části poslanců ČSSD. Prý se obávají, že bychom se změnili v prokurátorskou republiku.
To by mě překvapilo. 
V ústavněprávním výboru jsem žádný odpor koaličních poslanců neznamenala, a jak jistě víte, vláda má ve sněmovně dostatek hlasů.

V minulém volebním období pochyby z řad ČSSD skutečně zaznívaly. Koneckonců návrh stáhla ministryně Marie Benešová, dnešní poslankyně sociální demokracie.
To je ale historie. Naše vláda získala jasnou důvěru, což nám přidalo na sebevědomí, chceme tu zůstat déle než naši předchůdci, nebudeme mít žádné skandály končící před trestním soudem, Nejvyšší soud kvůli nám nebude muset vymezovat, co je ještě trestné a co nikoliv, nebudeme hazardovat s naším mandátem.

Zastavme se u toho. Politolog Petr Fiala, který se teprve loni stal členem ODS, tvrdí, že trafikantství, jakkoli se nám nemusí líbit, k politice patří. Ištvanův postup vnímá jako „kriminalizaci politiky".
Z čeho se nemá dělat kriminální čin?

Ministryně spravedlnosti Helena Válková.

Z politických domluv, například z toho, když se poslanci nelíbí zvyšování daní, neshodí vládu, vzdá se mandátu a dostane pak místo v dozorčí radě státního podniku. Je to věc politiky, nebo trestního práva?
Záleží na výkladu konkrétního ustanovení. Všichni jsme mohli sledovat, že převážná část odborné fronty byla verdiktem Nejvyššího soudu zaskočena. I já jako trestní právník jsem byla jeho extenzivním výkladem imunity překvapena. Do té doby jsem si myslela, že takové jednání trestné je, teď jsem se dověděla, že ještě ne. Dávám si dohromady informace z okolních zemí, které nás mohou navést na správnou cestu. Minulý týden jsem se setkala s bývalou německou ministryní spravedlnosti a hovořila jsem s ní na toto téma. V Německu s tím také měli problém, ale už přijali nový zákon, který stanovuje, že pokud jde o velkou majetkovou výhodu nebo tzv. kupčení s mandátem, podobné chování trestné je. Obsahuje též klauzuli, která ošetřuje uplatnění vůle zákonodárce 
v praxi, tedy aby se ji soudy nebály uplatňovat. U nás se to nižší složky uplatnit nebály, ale víme, jak dopadly – senát Nejvyššího soudu je usměrnil a vzkázal, že jednání tří exposlanců trestné není. Hranice mezi politickou 
a trestněprávní korupcí je velice křehká a nedivím se, že to lidem vrtá hlavou. Od toho tu jsou dobře placení profesionálové, aby buď přijali jednoznačnější zákon, nebo sjednotili výklad. Zatím tu existuje právní názor jediného senátu.

Chcete říct, že tu je šance na jeho zvrácení?
Vždycky je šance na opravu, nemáme precedentní právo. Pokud další senát rozhodne jinak a s lepší argumentací, budou tu pohledy dva, sejde se kolegium Nejvyššího soudu 
a musí stanovisko sladit. Neříkám, že to tak bude, ale je to jedna z cest.

Podle Ivo Ištvana jde „v této trestní věci o zodpovězení zásadní otázky celospolečenského významu", tedy mají-li se poslanci řídit svým nejlepším vědomím a svědomím a „mandát vykonávat v zájmu všeho lidu, nebo zda a nakolik je přípustné, aby jejich rozhodování mohlo být ovlivňováno slibem nebo poskytnutím osobních výhod". Je taková otázka namístě a je potřeba ji zodpovědět?
Ano.

Podle aktuálních informací policie zjistila, že Jana Nagyová (nyní Nečasová) měla v trezoru šperky za deset milionů, které jí zřejmě daroval Ivo Rittig. Jsou nějaké pochyby o tom, že přijímání drahých dárků za slib ovlivnění celospolečensky významných procesů je korupce?
Právě proto, že jde o aktuální trestní stíhání, nebudu se k tomu vyjadřovat. Platí, že orgány činné v trestním stíhání musejí prokázat souvislost mezi šperky a spácháním trestného činu, v tomto případě přijetím úplatku.

Trestní právo je tedy na tom hůř než zdravý rozum.
Nám právníkům to tak nepřipadá, pokud důkaz existuje a najde se souvislost mezi příčinou a následkem, má to trestní soud poměrně jednoduché. Horší je, když tu máme peníze a vedle toho kabelku 
a nevíme, z jakých důvodů peníze doputovaly k člověku, který si za ně drahou věc pořídil. Od toho jsou orgány činné v trestním stíhání, aby to rozklíčovaly. Státní zástupce by měl podávat obžalobu v takovém stavu, že její zhodnocení a posouzení dalších důkazů by soudu nemělo trvat příliš dlouho.

Ještě před získáním důvěry vládě jste zahájila řízení o odvolání generálního ředitele Vězeňské služby ČR Petra Dohnala. Měla jste k tomu skutečně pádné důvody?
Výsledek trestního řízení není nikdy předem jistý a v případě neveřejného správního řízení je ještě nejistější. Je to ale opatření, u něhož jsem použila příměru s fotbalovou žlutou kartou, čili jde o určité varování. Ministr spravedlnosti jako nadřízený služební funkcionář má podle zákona 
o justiční a vězeňské službě možnost ustanovovat i odvolávat generálního ředitele. Otevírá správní řízení, protože je s něčím nespokojený, což neznamená, že adresát této nespokojenosti by to měl interpretovat jako konečné rozhodnutí o odvolání.
Nespokojenost jsem zdůvodnila nepřesvědčivými výsledky Dohnalova řízení. Pokud by moje výtky četl někdo, kdo jim chce rozumět, tak by mě zahrnul materiály, koncepcemi a návrhy, které by toto podezření vyvrátily, a z nepřesvědčivého by se stalo přesvědčivé. Přinejmenším jsme společně mohli nastartovat vězeňskou reformu.

Svolání všech ředitelů věznic 
z vašeho pohledu krokem k získání vaší důvěry asi nebylo…
Hysterická reakce, která mě překvapila, tím prvním vstřícným krokem rozhodně nebyla. Očekávala jsem, že dostanu materiály, z nichž by jasně vyplynulo, že nemám pravdu, když mluvím o nepřesvědčivém vedení Vězeňské služby. To se nestalo. Nebudu ale dělat unáhlené závěry, nikam nepospíchám. Máte ale pravdu, že mě podráždil průběh týdne, kdy jsme některé podklady nedostali vůbec, pět dní jsme čekali na pouhý seznam veřejných zakázek. Přitom nám utíkal čas, protože když jde o hloubkovou kontrolu na pracovišti, kde podle jistých signálů ne vše zcela fungovalo, zvažujete, jaký co nejrazantnější krok zvolit, aby dokumentace byla zachována v původním stavu 
a předána.

Pomohlo to?
Jakmile jsem ten krok udělala, dokumentaci začali pružně a rychle předkládat. Kombinace žluté karty a požadavku okamžitého předání podkladů měla pozitivní výsledek.

Veřejnost byla několik měsíců frustrována odvoláváním a instalací policejních prezidentů. Nedočká se v případě šéfa věznic něčeho podobného?
V tomto směru mohu veřejnost uklidnit. Jsem si vědoma rizik, která vyvolala novela 
z roku 2011, podle níž mám sice mandát ustanovovat a odvolávat, ale není tak úplně jasné, jakým způsobem to lze udělat. Nehrnu se proto do toho a rozhodně nebudu riskovat použití nějakého nástroje, který by později soud shledal nezákonným. Mám k dispozici dvě právní analýzy, které docházejí k odlišným závěrům, ještě si sháním další podklady, a dokud si nebudu jistá, konečné rozhodnutí neučiním. Prozatím mi šlo o zahájení řízení a doufám, že se nedočkám dalších ukvapených reakcí. Tím by se jedině dodávaly argumenty pro moje tvrzení, že generální ředitel Dohnal nezvládá řízení služby.

Ministryně spravedlnosti Helena Válková.KDO JE PROF. HELENA VÁLKOVÁ* Narodila se 7. ledna 1951. Vystudovala Právnickou fakultu UK 
v Praze, v letech 1975–1988 působila ve Výzkumném ústavu kriminologickém a poté až do roku 1993 v Ústavu státu a práva ČSAV.

* Od roku 1998 vedla katedru trestního práva na Fakultě právnické ZČU v Plzni. Po kritice poměrů na škole v kauze „rychlostudentů" byla v roce 2009 z funkce odvolána, z fakulty nakonec pro neshody s vedením odešla.

* Před listopadem 1989 byla členkou KSČ, v předčasných volbách 2013 byla dvojkou na pražské kandidátce hnutí ANO jako nestraník, byla zvolena poslankyní.

* V lednu 2014 byla jmenována ministryní spravedlnosti.

* Je vdaná a má jednoho syna.

Autor: Kateřina Perknerová

22.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 21
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Polský nejvyšší soud odmítl vydání Polanského do USA

Varšava - Polský nejvyšší soud dnes odmítl žádost o vydání světově uznávaného režiséra Romana Polanského do USA, kde mu hrozí trest kvůli sexu s nezletilou dívkou. Soudci zamítli stížnost podanou generálním prokurátorem a potvrdili verdikt soudu nižší instance. Dnešní rozhodnutí je konečné a není proti němu odvolání, informovala agentura PAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies